ÚČEL STVOŘENÍ LIDSTVA A DŮVOD JEHO BYTÍ

 Po staletí, po celou historii lidstva se mnozí ptali, co je podstatou lidského života. V čem tkví podstata našeho bytí na tomto světě a existuje-li cíl, ke kterému máme směřovat? Z čeho a jak jsme povstali, na čem závisí způsob a délka našeho života, jaké jsou příčiny naší smrti a představuje tato smrt naprostý a konečný zánik jedné lidské bytosti? Tyto a podobné otázky člověk kladl sám sobě, aby nalezl uspokojující odpověď, kterou by uklidnil svou neklidnou a vyděšenou duši a aby přesvědčil svůj pochybovačný rozum. Vida sám sebe před krátkostí a pomíjivostí života, naplněného těžkostmi a starostmi a vědom si, že o začátku svého života ani nerozhodl, ani o něm rozhodovat nemohl, stejně jako nemůže zabránit jeho konci, se člověk snaží z tohoto labyrintu vymanit.

Jsou ti, jejichž mozek před touto skutečností stojí ztracen a proto hledají dočasné řešení v odvržení jakýchkoli myšlenek na život i smrt, i když jsou si hluboko uvnitř vědomi faktu, že stejně jako byli zrozeni, musí i oni nutně zaniknout. Tací si přejí a příli si zaneprázdnit sami sebe čímkoli a vším, jen aby neměli čas přemýšlet o otázkách po podstatě věcí. Pokoušejí se zaměřit na tento svůj pozemský život a na to, jak v něm dosáhnout harmonie v nejmenších maličkostech, jen aby si na krátkou dobu život užili a užívali, čímž se stávají otroky materie pod samým nátlakem smrti.
 
Druzí upadají v zoufalství a i to málo času, který jim byl dán pro život na tomto světě, ničí v opilství a bláznovství. Mnozí následovali myšlenky nejrůznějších filozofů, kteří na základě vlastního rozumu a pochopení odhadovali smysl a účel života a smrti, v čemž se nakonec mezi sebou natolik rozdělili, že se ani neví o jejich počtu.
Z tohoto důvodu je patrná velká potřeba lidstva po Božích prorocích, kteří věrně přenesli a předali poselství a vedení Vznešeného stvořitele. Kvůli krátkosti lidského života a skutečnosti, že se nikdo již nebude moci na tento svět podruhé vrátit a rovněž kvůli velkému riziku, že lidé ze správné cesty sejdou pod vlivem tužeb, neznalosti a okolností, ve kterých žijí, Alláh Svou milostí sesílal Své ctěné a čisté posly a proroky, aby ukázali lidstvu cestu spásy a zpravili je o cíli, účelu a podstatě tohoto života, jakož i o smrti a všem, co přichází po ní. Alláhova Zjevení jsou jasnými směrnicemi a světlem, které lidskému rodu dává odpovědi na všechny ty horoucí otázky, které je zajímají.
 
I když rozum má své hranice a není s to pochopit vše a ze všeho vyvodit relevantní závěry, i přesto je pro něj pochopitelné a přirozené, že my, jakožto stvoření, jsme nevznikli jen tak náhodou, ani jsme my sami nic nestvořili a samým tím se stali stvořiteli. Naopak, stvořeno je vše včetně nás. To nám ukazuje na nutnost existence Stvořitele všeho, který je Mocný, Moudrý a Všeznající, který není stvořen. Na tuto skutečnost jsme také upozorňováni v Koránu, kde je řečeno:
أَمْ خُلِقُوا مِنْ غَيْرِ شَيْءٍ أَمْ هُمُ الْخَالِقُونَ أَمْ خَلَقُوا السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ بَل لا يُوقِنُونَ
Cožpak z ničeho byli stvořeni, či sami jsou stvořiteli, anebo stvořili nebesa i zemi? Ne, oni nejsou přesvědčeni! (Túr:35-36)  
 
Čistá lidská přirozenost, ve které Vznešený lidi stvořil, ukazuje na Jediného Stvořitele, kterému není nic rovno ani podobno. V člověku samém je zakotvena potřeba uctívat svého Stvořitele a sám člověk k tomu má i sklony. Vznešený praví:
أَمْ يَقُولُونَ شَاعِرٌ نَتَرَبَّصُ بِهِ رَيْبَ الْمَنُونِ قُلْ تَرَبَّصُوا فَإِنِّي مَعَكُمْ مِنَ الْمُتَرَبِّصِينَ
أَمْ تَأْمُرُهُمْ أَحْلامُهُمْ بِهَذَا أَمْ هُمْ قَوْمٌ طَاغُونَ  
Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze - a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Vzývejte Pána svého) obracejíce se k Němu kajícně! Buďte bohabojní, dodržujte modlitbu a nebuďte z modloslužebníků ani z těch, kdož náboženství své rozštěpili a stali se různými stranami. A každá strana se těší jen ze svých vlastních názorů. (Rúm:30-32)
 
V historii lidského rodu možno nalézt fakt, že potřeba uctívat nikdy nebyla předmětem kontroverze. Dokonce i ti, kteří říkali, že v nic nevěří a nemají potřebu cokoli uctívat, věrně uctívali své nízké pudy, svou práci, vůdce, vladaře, nepatrný užitek tohoto světa a jeho dobra a mnoho toho, co nezasluhuje uctívání. Jádro problému tkví v tom, co člověk uctívá a jak to činí. Nikoli v tom, jestli vůbec někoho, nebo něco uctívá.
 
Taktéž nalezneme, že se Vznešený Korán nesoustřeďuje na komentování této potřeby uctívat, ale na fakt, že toto určité a jasně stanovené uctívání musí být směřováno pouze Jedinému Stvořiteli, Vznešenému Alláhu a nikomu jinému. Lidé často scházejí z Přímé cesty a spouštějí se dolů na nízké odbočky a ponižují sami sebe tím, že uctívají něco, co není tohoto uctívání hodno. Tak nacházíme uctívače kamenů, stromů, soch, Slunce, Měsíce, krav, mrtvých, svých duchovních a vládců, čarodějů a věštců, marky, dolaru, funkce a křesla a mnoha dalších věcí, za které pokládají své životy, čas, sílu a úsilí, dřinu i úmor, bojujíce za to, milujíce to více nežli své druhy a nenávidějíce ve jménu toho, slepě následujíce všelijaké pokřivené ideologie.
 
Leč jediný pravý bůh je Alláh jediný! Protože On, Vznešený, tvoří a přetváří, vládne všemu a se vším hospodaří. Jedině Stvořitel může býti pravým Bohem a jedině On zasluhuje, aby byl uctíván, což znamená víru, pokoru, vzývání a oběť. Vznešený praví:
إِنَّ رَبَّكُمُ اللَّهُ الَّذِي خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ فِي سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ اسْتَوَى عَلَى الْعَرْشِ يُغْشِي اللَّيْلَ النَّهَارَ يَطْلُبُهُ حَثِيثًا وَالشَّمْسَ وَالْقَمَرَ وَالنُّجُومَ مُسَخَّرَاتٍ بِأَمْرِهِ أَلا لَهُ الْخَلْقُ وَالأمْرُ تَبَارَكَ اللَّهُ رَبُّ الْعَالَمِينَ
Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (A’ráf:54)
أَفَمَنْ يَخْلُقُ كَمَنْ لا يَخْلُقُ أَفَلا تَذَكَّرُونَ
Což je ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoři? Což se nevzpamatujete? (Nahl:17)
وَالَّذِينَ يَدْعُونَ مِنْ دُونِ اللَّهِ لا يَخْلُقُونَ شَيْئًا وَهُمْ يُخْلَقُونَ
Ti však, jež oni místo Boha uctívají, nic nestvořili, ale sami byli stvořeni, (Nahl:20)
يَا أَيُّهَا النَّاسُ ضُرِبَ مَثَلٌ فَاسْتَمِعُوا لَهُ إِنَّ الَّذِينَ تَدْعُونَ مِنْ دُونِ اللَّهِ لَنْ يَخْلُقُوا ذُبَابًا وَلَوِ اجْتَمَعُوا لَهُ وَإِنْ يَسْلُبْهُمُ الذُّبَابُ شَيْئًا لا يَسْتَنْقِذُوهُ مِنْهُ ضَعُفَ الطَّالِبُ وَالْمَطْلُوبُ
Naproti tomu Bůh věru uvede ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž řeky tekou; a tam budou ozdobeni náramky zlatými a perlami a oděni budou do šatu z hedvábí (Hadždž:73)
 
Toto je vedení. Vznešený je jediným skutečným Pánem, je jedinečný ve Svých přívlastcích a vlastnostech a výhradně jen On smí být uctíván. Toto je přímá cesta a toto je dokonalost Božího Slova i vedení.
Samo stvoření je důkazem, že jediným pravým Pánem je Alláh a toto je opět důkazem, že uctívání je vyhraněno pouze toliko Jemu, protože On jediný je uctívání hoden, jedině Vznešený Alláh.
 
Uctívání jedině Alláha ve všech svých formách je ve své podstatě korunou a plodem správné a celistvé víry v Boží Jednotu (arab. tewhíd). To je podstata šehády, vyznání víry, vyjádřené slovy, že není božstva kromě Boha (arab. lá iláhe ille lláh)  tedy jedině Alláhu se právem směřuje každý čin uctívání a On je Jediným pravým Bohem. Vše, co je uctíváno mimo Něj Vznešeného, je lžibohem a není důstojno a hodno jakéhokoli a kteréhokoli druhu uctívání.
Druhá polovina vyznání víry, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je posel Boží (arab. Muhammedun resúlu lláh), znamená naše potvrzení, že přijímáme šarí’u – zákon, který nám Prorok صلى الله عليه و سلم věrně předal a který sám věrně dodržoval. Věnovat jakýkoli akt uctívání komukoli či čemukoli jinému, nežli Alláhu je modloslužebnictvím. Tomu, kdo zemře a nekál se z modloslužebnictví, kterého se dopustil, učinil Alláh ráj zakázaným a jeho místo je v Ohni. Jeho hřích mu nebude nikdy odpuštěn. Vznešený praví:
إِنَّ اللَّهَ لا يَغْفِرُ أَنْ يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَلِكَ لِمَنْ يَشَاءُ وَمَنْ يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدِ افْتَرَى إِثْمًا عَظِيمًا
Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého (Nisá:48)
 
Muslimovi je vedle toho, že věří v existenci Boha a v to, že je jen Jeden, v to, že Alláhu nikdo není roven, také nezbytné toto potvrdit svými činy a konáním.
Pokud jsou něčí činy v protikladu k šehádě, nebo bude konat dobré činy, které pošpiní modloslužebnictvím, nic mu nebudou platna ani slova šehády a ani tyto učiněné dobré činy, protože je pokazil a zničil největším možným hříchem – modloslužebnictvím (arab. širk).
 
O Svých prorocích Vznešený hovoří:
ذَلِكَ هُدَى اللَّهِ يَهْدِي بِهِ مَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ وَلَوْ أَشْرَكُوا لَحَبِطَ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
Hle, toto je vedení Boží, On vede jím, koho chce ze služebníků Svých. Však kdyby byli přidružovali, marné by bylo to, co konali. (An’ám:88)
Svému Poslu Muhammedovi také říká:
وَلَقَدْ أُوحِيَ إِلَيْكَ وَإِلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكَ لَئِنْ أَشْرَكْتَ لَيَحْبَطَنَّ عَمَلُكَ وَلَتَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ بَلِ اللَّهَ فَاعْبُدْ وَكُنْ مِنَ الشَّاكِرِينَ
A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: „Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!“  (Zumer:65-66)
 
K velkému údivu také modloslužebníci v Mekce věřili v to, že Vznešený je jediným pravým Pánem, Stvořitelem, Živitelem, Tím, Který dává život a smrt a který přijímá prosbu, což nám potvrzuje i sám Korán:
قُلْ مَنْ يَرْزُقُكُمْ مِنَ السَّمَاءِ وَالأرْضِ أَمْ مَنْ يَمْلِكُ السَّمْعَ وَالأبْصَارَ وَمَنْ يُخْرِجُ الْحَيَّ مِنَ الْمَيِّتِ وَيُخْرِجُ الْمَيِّتَ مِنَ الْحَيِّ وَمَنْ يُدَبِّرُ الأمْرَ فَسَيَقُولُونَ اللَّهُ فَقُلْ أَفَلا تَتَّقُونَ فَذَلِكُمُ اللَّهُ رَبُّكُمُ الْحَقُّ فَمَاذَا بَعْدَ الْحَقِّ إِلا الضَّلالُ فَأَنَّى تُصْرَفُونَ كَذَلِكَ حَقَّتْ كَلِمَةُ رَبِّكَ عَلَى الَّذِينَ فَسَقُوا أَنَّهُمْ لا يُؤْمِنُونَ
Rci: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?“ I odvětí: „Bůh!“ Rci jim tedy: „Proč tedy nechcete být bohabojní?“ Hle, takový je Bůh, Pán váš i pravda! A co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění? Kam jste se to jen obrátili? A takto se uskutečňuje slovo Pána tvého nad těmi, kdož nestoudní jsou - že totiž neuvěří! (Júnus:31-33),
Ale toto jim nestačilo pro opuštění modloslužebnictví a nevíry. Proto proti nim musel Boží Prorok bojovat a učinil jejich majetek a krev povolenou. Protože ani víra v existenci a panství Alláha Jediného jim nezabránila, aby uctívali vedle Něho také další prostředníky, kteří je měli k Němu přiblížit, jak říká Vznešený:
إِنَّا أَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ فَاعْبُدِ اللَّهَ مُخْلِصًا لَهُ الدِّينَأَلا لِلَّهِ الدِّينُ الْخَالِصُ وَالَّذِينَ اتَّخَذُوا مِنْ دُونِهِ أَوْلِيَاءَ مَا نَعْبُدُهُمْ إِلا لِيُقَرِّبُونَا إِلَى اللَّهِ زُلْفَى إِنَّ اللَّهَ يَحْكُمُ بَيْنَهُمْ فِي مَا هُمْ فِيهِ يَخْتَلِفُونَ إِنَّ اللَّهَ لا يَهْدِي مَنْ هُوَ كَاذِبٌ كَفَّارٌ
Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou! Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: „My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili.“ Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí.  (Zumer:2-3).
 
Všichni proroci přicházeli od Alláha se stejným poselstvím a se stejným vyznáním víry, se stejnou výzvou k Jedinosti Boží. Vznešený praví:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِنْ قَبْلِكَ مِنْ رَسُولٍ إِلا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لا إِلَهَ إِلا أَنَا فَاعْبُدُونِ
A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá´:25)
 
Právo jedině Vznešeného Alláha na bezvýhradné uctívání vidíme skrze dokonalost Nejvyššího, kterou poznáváme Jeho Nejkrásnějšími Přívlastky a Vlastnostmi. On je hoden uctívání Sám o Sobě a navíc i proto, že lidem dává Své dobrodiní, které jim může poskytnout jedině On a protože jim je stále ještě dává. Jedině Alláh je schopen poskytnout člověku takový dar, jako je správné vedení. Vláda nad lidmi a všemi jejich činy a jejich stvoření stejně jako všeho ostatního, co existuje, náleží beze zbytku Jemu:
قَالَ أَتَعْبُدُونَ مَا تَنْحِتُونَ وَاللَّهُ خَلَقَكُمْ وَمَا تَعْمَلُونَ
Chcete uctívat, co sami jste vytesali, zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali?“  (Sáffát:95-96)
 
Připomeňme si následujícími koránskými verši Jeho Velikost, Jeho Jedinost a Jeho dobrodiní:
قُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ وَسَلامٌ عَلَى عِبَادِهِ الَّذِينَ اصْطَفَى آللَّهُ خَيْرٌ أَمَّا يُشْرِكُونَأَمَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ وَأَنْزَلَ لَكُمْ مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَنْبَتْنَا بِهِ حَدَائِقَ ذَاتَ بَهْجَةٍ مَا كَانَ لَكُمْ أَنْ تُنْبِتُوا شَجَرَهَا أَإِلَهٌ مَعَ اللَّهِ بَلْ هُمْ قَوْمٌ يَعْدِلُونَأَمَّنْ جَعَلَ الأرْضَ قَرَارًا وَجَعَلَ خِلالَهَا أَنْهَارًا وَجَعَلَ لَهَا رَوَاسِيَ وَجَعَلَ بَيْنَ الْبَحْرَيْنِ حَاجِزًا أَإِلَهٌ مَعَ اللَّهِ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لا يَعْلَمُونَأَمَّنْ يُجِيبُ الْمُضْطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكْشِفُ السُّوءَ وَيَجْعَلُكُمْ خُلَفَاءَ الأرْضِ أَإِلَهٌ مَعَ اللَّهِ قَلِيلا مَا تَذَكَّرُونَأَمَّنْ يَهْدِيكُمْ فِي ظُلُمَاتِ الْبَرِّ وَالْبَحْرِ وَمَنْ يُرْسِلُ الرِّيَاحَ بُشْرًا بَيْنَ يَدَيْ رَحْمَتِهِ أَإِلَهٌ مَعَ اللَّهِ تَعَالَى اللَّهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ
 
Rci: „Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?“ Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste nemohli dát vyrůst stromům - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají! Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom nic neví! Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí! Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako předzvěst příchodu milosrdenství Svého - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují! (Neml:59-63)
 
Jsme-li si vědomi tohoto faktu, že ani nejjednodušší psací tužka nevznikla náhodou sama od sebe a sama od sebe posloužit svojí funkci, jak by potom mohl takto vzniknout sám člověk, který je omnoho složitější a omnoho komplexnější? A pokud tento dokonalý a dokonale sladěný kosmos, se všemi svými danými zákonitostmi nevznikl sám od sebe, pak je každému rozumnému zcela jasné, že ani lidský život nemůže být bez cíle a účelu. Není to jen život a smrt, jen jídlo, pití a užívání a nic více. Ti, kteří své přemýšlení a svou práci svedli jen na toto, jsou horší než sám dobytek, který ani nemá rozmysl, aby smysl života a smrti pochopil. Vznešený praví:
إِنَّ اللَّهَ يُدْخِلُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ جَنَّاتٍ تَجْرِي مِنْ تَحْتِهَا الأنْهَارُ وَالَّذِينَ كَفَرُوا يَتَمَتَّعُونَ وَيَأْكُلُونَ كَمَا تَأْكُلُ الأنْعَامُ وَالنَّارُ مَثْوًى لَهُمْ
Bůh věru uvede ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž řeky tekou, zatímco nevěřící, kteří si užívají a jako dobytek se přecpávají, oheň pekelný budou mít za útulek. (Muhammed:12)
 
Zajisté byla k tomu, abychom se octli na této Zemi, zapotřebí ohromující síla, znalost a moudrost a též není pochyb o tom, že je vše toto precizně naplánováno, stejně jako naše stvoření, tak i veškerý život na zemi i naše smrt.
 
 Vedle těchto jasných důkazů jsou i tací, kteří smýšlejí, že tento život žádný cíl nemá a proto nedbají ani na to, co činí a nijak nepomýšlejí na to, že za vše, čeho se dopouštějí, se budou jednou po smrti před někým zpovídat. Vznešený říká:
أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لا تُرْجَعُونَ فَتَعَالَى اللَّهُ الْمَلِكُ الْحَقُّ لا إِلَهَ إِلا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْكَرِيمِ
Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?“ Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho, Pána trůnu vznešeného!  (Mu´minún:115-116)
A říká:
أَيَحْسَبُ الإنْسَانُ أَنْ يُتْرَكَ سُدًى أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِنْ مَنِيٍّ يُمْنَى ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّى فَجَعَلَ مِنْهُ الزَّوْجَيْنِ الذَّكَرَ وَالأنْثَى أَلَيْسَ ذَلِكَ بِقَادِرٍ عَلَى أَنْ يُحْيِيَ الْمَوْتَى
Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen? Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal. Což není v moci jeho, aby mrtvým opět život dal?  (Kijáma:36-40)
 
Cílem lidského života je služba Alláhu Vznešenému, tj. být Mu pokorným, což v sobě zahrnuje víru, slovo i čin, se kterým je On spokojen na straně jedné a vystříhání se všeho, co zakázal a zavrhl na straně druhé. Toto potvrzuje jasný verš:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالإنْسَ إِلا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, (Záríjját:56)  
Takto je celý život věřícího ve znamení poslušnosti vůči Stvořiteli, služby Jemu Jedinému a uctívání pouze Něj. Toto je právo našeho Stvořitele a naše povinnost vůči Němu. A v tom je také užitek pro nás. Sám Nejvyšší naše uctívání nepotřebuje. Naše víra a činy pak musí nutně vycházet z pochopení a přesvědčení a nikoli z obyčeje a pouhého následování toho všeho, co jsme zdědili od svých předků, ať je to již dobré, či špatné. My svou víru musíme čerpat jedině z čistého pramene, od Stvořitele, Pána, a Směrovatele lidí, od Všeznajícího, Nejvyššího a Všemohoucího, skrze Vznešený Korán a Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم a to jedině ve jménu našeho Pána, který je Jediným Stvořitelem. Toto je pokornost Vznešenému Alláhu a samým tím i služba Jemu (bohulibý čin), kterým se Nejvyššímu přibližujeme.
 
Pochopit pravdu je něco vznešené a cenné. Setrvat na pravdě je však ještě důležitější a cennější. Vznešený praví.
إِنَّ الَّذِينَ قَالُوا رَبُّنَا اللَّهُ ثُمَّ اسْتَقَامُوا تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ الْمَلائِكَةُ أَلا تَخَافُوا وَلا تَحْزَنُوا وَأَبْشِرُوا بِالْجَنَّةِ الَّتِي كُنْتُمْ تُوعَدُونَ
K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Bůh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! (Fussilet:30)
Každá oběť a obětování na této cestě se pak stává lehkým. Tak věřící sám sebe staví do řady dobrých služebníků Božích, upřímných služebníků, kteří slovy prokazují a činy dokazují:
قُلْ إِنَّ صَلاتِي وَنُسُكِي وَمَحْيَايَ وَمَمَاتِي لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ لا شَرِيكَ لَهُ وَبِذَلِكَ أُمِرْتُ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُسْلِمِينَ
Rci: „Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.“ (An’ám:162-163)
 
Toto je upřímná oddanost Vznešenému Pánu a toto je význam islámu, se kterým přicházeli všichni Boží proroci a poslové, od prvního až do posledního. To, co nalézáme mezi těmi, kteří sami sebe považují za následovníky nebeských zjevení, je jen vybledlým obrázkem toho, co lidem přinesli proroci. A mnoho toho je pokřiveno. Jediný islám zůstal ve své původní formě, jaký byl i zjeven, což ukazuje na pravdivost toho, co bylo zjeveno před ním a ukazuje to lidstvu na přímou cestu.
 
Všichni jsme svědky krátkosti našeho života a jeho nejistot. Vedle toho nejméně jednu jeho třetinu strávíme spánkem, jedna jeho znatná část nám uteče, ani nevíme jak, hrou a zábavou a jednu jeho část nás tíží naše starosti a problémy, smutky, nemoci a úsilí v boji o naše holé přežití. Vezmeme-li v úvahu, že jsou i tací, kteří se ani nedožijí stáří, ale zahynou v rozpuku mládí vlivem nehod a neštěstí, válek a nemocí, ztrácejí život a svými nejbližšími jsou uloženi do země, nebo se o jejich hrobu ani neví, pak člověk chápe vší tu bezcennost tohoto života a to, že v žádném případě nemůže být tento život sám sobě prostředkem i cílem.
 
Mnozí hledali své štěstí a spokojenost na tomto světě, mysleli si, že bohatství, sláva, postavení ve společnosti a mnoho dalšího je to, co činí člověka šťastným, ale po vynaloženém úsilí opět zjistili, že žádné štěstí nenalezli. Ba co více, to, co jim mělo štěstí přinést, se často stalo příčinou jejich neštěstí a nespokojenosti.
 
Nashromážděným majetkem, postavením a ctí neuspěli prodloužit svůj život a když přišel čas smrti, nic z toho si s sebou nemohli odnést, všechno to museli nechat jiným. Boží Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Syn Adamův říká: „Můj majetek! Můj majetek!“ – a což ti, synu Adamův, náleží něco více, nežli co sníš a tak zničíš, nebo oblečeš, nebo využiješ, nebo rozdáš jako milodar a zachráníš? A vše, co je mimo toho, když odejde, přenechává lidem.“ Zaznamenal imám Muslim.
Jedině to, co člověk, muslim, učiní z pokornosti vůči svému stvořiteli, co učiní dobrého ve jménu Božím, mu bude k užitku a toto zůstává trvalé. Boží Posel říká: „Mrtvého provází trojí, dvojí se navrací zpět a jedno zůstává s ním. Provází jej jeho rodina, jeho majetek a jeho činy, nazpět se navrací jeho rodina a jeho majetek a s ním zůstávají jen jeho činy.“ Zaznamenali al-Buchárí a Muslim.
 
Ti, kteří smýšlejí, že po smrti nic není a že tento život, který žijí, je tím jediným životem a nic víc, jsou vpravdě nejoddanější tomuto světu a jejich největším přáním je žít tisíce let a svůj život prodloužit. Avšak to, kdyby se uskutečnilo, je pro ně i tak jen dočasným řešením, protože by pak taktéž zemřeli a stali se, podle jejich názoru, ničím. Vznešený říká:
وَلَتَجِدَنَّهُمْ أَحْرَصَ النَّاسِ عَلَى حَيَاةٍ وَمِنَ الَّذِينَ أَشْرَكُوا يَوَدُّ أَحَدُهُمْ لَوْ يُعَمَّرُ أَلْفَ سَنَةٍ وَمَا هُوَ بِمُزَحْزِحِهِ مِنَ الْعَذَابِ أَنْ يُعَمَّرَ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِمَا يَعْمَلُونَ
Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál, aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl, neodvrátilo by to od něho trest - vždyť Bůh jasně zří, co dělají! (Bekara:96)
 
Nevěřící je nešťasten, když pomysl, že k němu přijde smrt, a snaží se z toho vyvléknout, jak jen může. Toto pochopení ještě zhoršuje nevyhnutelnost skutečnosti, že toto tělo, které ještě včera čistil, krášlil a parfémoval, bude položeno do bahna a přikryto zeminou, a pak bude, nebohé, rozloženo a přeměněno zpět na zeminu, přičemž, podle jeho názoru, již nikdy nebude přivedeno k životu a ani po něm nezůstane po následující generace žádná památka, ani stopa. Takoví žijí na tomto světě v tísni a neštěstí a sami sobě zatemňují užívání tohoto krátkého pobytu na tomto světě, v neštěstích propadají beznaději a ztrácejí i poslední záblesky naděje. Vznešený praví:
وَمَنْ أَعْرَضَ عَنْ ذِكْرِي فَإِنَّ لَهُ مَعِيشَةً ضَنْكًا وَنَحْشُرُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ أَعْمَى قَالَ رَبِّ لِمَ حَشَرْتَنِي أَعْمَى وَقَدْ كُنْتُ بَصِيرًا قَالَ كَذَلِكَ أَتَتْكَ آيَاتُنَا فَنَسِيتَهَا وَكَذَلِكَ الْيَوْمَ تُنْسَى وَكَذَلِكَ نَجْزِي مَنْ أَسْرَفَ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِآيَاتِ رَبِّهِ وَلَعَذَابُ الآخِرَةِ أَشَدُّ وَأَبْقَى أَفَلَمْ يَهْدِ لَهُمْ كَمْ أَهْلَكْنَا قَبْلَهُمْ مِنَ الْقُرُونِ يَمْشُونَ فِي مَسَاكِنِهِمْ إِنَّ فِي ذَلِكَ لآيَاتٍ لأولِي النُّهَى
zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý a řekne: „Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?“ I odpoví Bůh: „Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!“ Takto odměňujeme přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého nevěřili. A věru je trest v životě budoucím nejtvrdší a nejtrvalejší! Což je neuvedlo na správnou cestu pomyšlení, kolik jsme před nimi zahubili pokolení, nad jejichž obydlími oni chodí nyní? Věru jsou v tom znamení pro vládnoucí rozumem! (TáHá:124-128)
 
Ti, kteří nechápou a nepřijímají skutečnost, že jejich život má přesně určený účel a cíl, kteří smýšlejím že hranicí, které dosahují, je jídlo, pití a užívání si, jsou bezpochyby zaslepení a slepí i když mají oči. Bloudí křivolakými cestami bludu. Vznešený praví:
وَمَنْ كَانَ فِي هَذِهِ أَعْمَى فَهُوَ فِي الآخِرَةِ أَعْمَى وَأَضَلُّ سَبِيلا
A kdo v tomto životě slepý byl, bude slepý i v onom a ještě více z cesty zbloudí. (Isrá:72)
 
Je známo, že každý orgán v našem těle má svou funkci a úlohu a není nijak nadbytečný, i když nejsme zcela úplně schopni poznat, čemu toto vše slouží. Vše je stvořeno s dokonalou moudrostí, podle precizních zákonitostí a vše to pracuje jako celek v dokonalé vzájemné souhře. Jak potom pochopit celý tento systém lidského těla a života? Jak toto vše mohlo vzniknout náhodně a bez vyššího cíle? Chytrý a rozumný člověk neudělá nic, co není k užitku a co je bez účelu. Co potom říci o Stvořiteli lidí, který nás stvořil v nejlepší podobě a souladu a podčinil nám vše na nebesích i na zemi podle dokonalé zákonné soustavy? Jak může někdo smýšlet, že nás Vznešený stvořil bez cíle a nadarmo a že se k němu nenavrátíme?
 
Stejně jako nás Moudrý a Znající, Mocný a Všemohoucí stvořil z ničeho, tak ustavil zákonitosti světa okolo nás. A stejným způsobem též určil předpisy a principy, podle kterých je člověk povinen konat, aby jeho život byl v souladu s cílem, kvůli kterému byl stvořen. Pokornost stvořiteli je cílem života na tomto světě a jeho výsledkem je zaručené štěstí a úplný úspěch.
Ten, kdo nejlépe ví a věděl nás stvořit v nejlepší podobě, který určil a ustavil zákonitosti světa, kterými se řídí veškerý kosmos, také nejlépe ví, co je pro nás nejlepší a nejpříslušnější, co vede ke skutečnému štěstí, které nepřestává. A také nám to, skrze Vznešenou Knihu, Korán, a přes Svého Posla, Muhammeda صلى الله عليه و سلم, rovněž dostavil a předepsal, ve všeobecných a celistvých záležitostech veškerého našeho života a veškerého našeho konání v něm.
 
Ti, kteří se tomu budou vzpouzet a odvracet od toho své hlavy, nebo si budou myslet, že mohou stanovovat zákony tak, jako stvořitel, jen klamou sami sebe a druhé. Vznešený říká:
إِنَّ رَبَّكُمُ اللَّهُ الَّذِي خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ فِي سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ اسْتَوَى عَلَى الْعَرْشِ يُغْشِي اللَّيْلَ النَّهَارَ يَطْلُبُهُ حَثِيثًا وَالشَّمْسَ وَالْقَمَرَ وَالنُّجُومَ مُسَخَّرَاتٍ بِأَمْرِهِ أَلا لَهُ الْخَلْقُ وَالأمْرُ تَبَارَكَ اللَّهُ رَبُّ الْعَالَمِينَ
Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (A'ráf:54)
Takto muslim, kořící se před Božím Zákonem a konající podle předpisů pravého islámu, žije v souladu s cílem, kvůli kterému byl také stvořen. Způsob svého života usouladil s vůlí Stvořitele a Vládce a cítí spokojenost a štěstí ještě na tomto světě, i vedle těžkostí, se kterými se setkává. A tohoto nelze dosáhnout jinak a nelze to koupit ani za všechny poklady tohoto světa. Na onom světě pak získá ve spokojenosti svého Pána v Jeho ráji takovou odměnu, která převáží množnosti jakéhokoli popisu štěstí a blahobytu. 
 
Bezvěrec a neposlušný, vedle toho, že někdy krátkodobě zakusí štěstí na tomto světě, cítí neustálou nejistotu, ztracenost a neštěstí. Bude si přát vrátit se na tento svět a vykonávat dobré činy, které promeškal. Vznešený praví:
وَلَوْ تَرَى إِذِ الْمُجْرِمُونَ نَاكِسُو رُءُوسِهِمْ عِنْدَ رَبِّهِمْ رَبَّنَا أَبْصَرْنَا وَسَمِعْنَا فَارْجِعْنَا نَعْمَلْ صَالِحًا إِنَّا مُوقِنُونَ
Kdybys viděl, jak provinilci klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: „Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o pravdě přesvědčeni.“ (Sedžda:12)
Jenže návrat už zajisté možný nebude, kvůli slovům Vznešeného:
وَلَوْ تَرَى إِذْ وُقِفُوا عَلَى النَّارِ فَقَالُوا يَا لَيْتَنَا نُرَدُّ وَلا نُكَذِّبَ بِآيَاتِ رَبِّنَا وَنَكُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ بَلْ بَدَا لَهُمْ مَا كَانُوا يُخْفُونَ مِنْ قَبْلُ وَلَوْ رُدُّوا لَعَادُوا لِمَا نُهُوا عَنْهُ وَإِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ وَقَالُوا إِنْ هِيَ إِلا حَيَاتُنَا الدُّنْيَا وَمَا نَحْنُ بِمَبْعُوثِينَ وَلَوْ تَرَى إِذْ وُقِفُوا عَلَى رَبِّهِمْ قَالَ أَلَيْسَ هَذَا بِالْحَقِّ قَالُوا بَلَى وَرَبِّنَا قَالَ فَذُوقُوا الْعَذَابَ بِمَا كُنْتُمْ تَكْفُرُونَقَدْ خَسِرَ الَّذِينَ كَذَّبُوا بِلِقَاءِ اللَّهِ حَتَّى إِذَا جَاءَتْهُمُ السَّاعَةُ بَغْتَةً قَالُوا يَا حَسْرَتَنَا عَلَى مَا فَرَّطْنَا فِيهَا وَهُمْ يَحْمِلُونَ أَوْزَارَهُمْ عَلَى ظُهُورِهِمْ أَلا سَاءَ مَا يَزِرُونَ وَمَا الْحَيَاةُ الدُّنْيَا إِلا لَعِبٌ وَلَهْوٌ وَلَلدَّارُ الآخِرَةُ خَيْرٌ لِلَّذِينَ يَتَّقُونَ أَفَلا تَعْقِلُونَ
Kéž bys je mohl vidět, až postaveni budou před oheň pekelný a zvolají: „Kdybychom se mohli vrátit, věru bychom pak již neprohlašovali znamení Pána svého za lež a stali bychom se věru jedněmi z věřících!“ Ba ne, odkryje se jim jen to, co dříve skrývali. A byť i byli navráceni, opět by se obrátili k tomu, co bylo jim zakázáno - vždyť jsou to vskutku lháři a řekli by: „Není nic než náš život pozemský a my nebudeme vzkříšeni.“ Kéž bys je mohl vidět, až budou před Pána svého postaveni a ten jim řekne: „Zdaž toto pravda není?“ I odvětí: „Ó ano, při Pánu našem!“ A řekne Pán: „Ochutnejte tedy trest za to, že jste nevěřící byli!“ Ztraceni jsou ti, kdož setkání s Bohem za lež prohlašovali. A až na ně znenadání Hodina udeří, zvolají: „Běda nám za to, že jsme o ni nedbali!“ A ponesou na bedrech svých břemena svá - a jak hnusné je břímě jejich! Život pozemský není leč hra a zábava, však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož jsou bohabojní. Což nikdy to nepochopíte?
 (An’ám:27-32)
Pak nevěřícímu již nebude nijak ku prospěchu nic a pro něj nebude žádné spásy. Vznešený praví:
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا وَمَاتُوا وَهُمْ كُفَّارٌ فَلَنْ يُقْبَلَ مِنْ أَحَدِهِمْ مِلْءُ الأرْضِ ذَهَبًا وَلَوِ افْتَدَى بِهِ أُولَئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ وَمَا لَهُمْ مِنْ نَاصِرِينَ
Od žádného z těch, kdož neuvěřili a jako nevěřící zemřou, nebude přijata ani země zlatem naplněná, kdyby se tím chtěli vykoupit. Pro ty je určen trest bolestný a nebudou mít pomocníky žádné. (Álu ‘Imrán:91)
 
Ponižující je pro člověka také nespravedlnost vůči jeho Pánu, že neví, proč byl stvořen, kdo jej vytvořil a kdo mu dal všechny tyto dary, kterých užívá. Vše ukazuje na Vznešeného Stvořitele a naši povinnost Jej chválit a prokazovat mu vděk. Všechny předpisy, které určí, abychom se jimi řídili, jsou pro nás opět užitkem, ctí a záštitou před tím, co nám nepřísluší. Takto bývá chráněn lidský život, víra, čest, rozum a majetek. Tento svět je polem pro svět onen, co na něm zasejeme, tam budeme sklízet. To neznamená zanedbání života na tomto světě a stažení se z něj, nýbrž naši aktivní účast v něm na cestě ke světu onomu, v souladu s předpisy našeho Velebeného Pána. Vznešený praví:
وَابْتَغِ فِيمَا آتَاكَ اللَّهُ الدَّارَ الآخِرَةَ وَلا تَنْسَ نَصِيبَكَ مِنَ الدُّنْيَا وَأَحْسِنْ كَمَا أَحْسَنَ اللَّهُ إِلَيْكَ وَلا تَبْغِ الْفَسَادَ فِي الأرْضِ إِنَّ اللَّهَ لا يُحِبُّ الْمُفْسِدِينَ
Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Kasas:77) 
 
Jak žijeme, tak také zemřeme a jak jsme vznikli a nebyli jsme ničím, tak také budeme po naší smrti znovu vzkříšeni. Každý člověk ve své blízké minulosti nebyl ani hoden pojmenování. Vznešený praví:
هَلْ أَتَى عَلَى الإنْسَانِ حِينٌ مِنَ الدَّهْرِ لَمْ يَكُنْ شَيْئًا مَذْكُورًا
Zdaž uběhla nad člověkem chvíle času, kdy nebyl věcí pojmenovanou? (Insán:1)
 
V jednoduché logické odpovědi člověku, upomínajíce jej na první stvoření, taktéž říká:
وَيَقُولُ الإنْسَانُ أَئِذَا مَا مِتُّ لَسَوْفَ أُخْرَجُ حَيًّا أَوَلا يَذْكُرُ الإنْسَانُ أَنَّا خَلَقْنَاهُ مِنْ قَبْلُ وَلَمْ يَكُ شَيْئًا
Člověk se ptá: „Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?“ Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím? (Merjem:66-67)
 
Nepopsatelná jest moc a moudrost Pána našeho. Do detailů nám popisuje, jak nás stváří, abychom si z toho přebrali ponaučení a byli si vědomi, že se k Němu Vznešenému vrátíme:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنْ كُنْتُمْ فِي رَيْبٍ مِنَ الْبَعْثِ فَإِنَّا خَلَقْنَاكُمْ مِنْ تُرَابٍ ثُمَّ مِنْ نُطْفَةٍ ثُمَّ مِنْ عَلَقَةٍ ثُمَّ مِنْ مُضْغَةٍ مُخَلَّقَةٍ وَغَيْرِ مُخَلَّقَةٍ لِنُبَيِّنَ لَكُمْ وَنُقِرُّ فِي الأرْحَامِ مَا نَشَاءُ إِلَى أَجَلٍ مُسَمًّى ثُمَّ نُخْرِجُكُمْ طِفْلا ثُمَّ لِتَبْلُغُوا أَشُدَّكُمْ وَمِنْكُمْ مَنْ يُتَوَفَّى وَمِنْكُمْ مَنْ يُرَدُّ إِلَى أَرْذَلِ الْعُمُرِ لِكَيْلا يَعْلَمَ مِنْ بَعْدِ عِلْمٍ شَيْئًا وَتَرَى الأرْضَ هَامِدَةً فَإِذَا أَنْزَلْنَا عَلَيْهَا الْمَاءَ اهْتَزَّتْ وَرَبَتْ وَأَنْبَتَتْ مِنْ كُلِّ زَوْجٍ بَهِيجٍ
Lidé, jste-li na pochybách ohledně zmrtvýchvstání, vzpomeňte si, že stvořili jsme vás nejdřív z prachu, pak z kapky semene, pak z kapky přilnavé, pak z kousku masa ztvárněného či beztvarého - abychom vám to objasnili. A umisťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. A některý z vás je povolán k Pánu dříve a některý z vás je vržen do věku sešlosti, takže neví nic z toho, co dříve již věděl. A vidíš zemi neplodnou, však když na ni sešleme vodu, pohne se a vzedme a dá vyrůst různým druhům rostlin nádherných. (Hadždž:5)
أَوَلَمْ يَرَ الإنْسَانُ أَنَّا خَلَقْنَاهُ مِنْ نُطْفَةٍ فَإِذَا هُوَ خَصِيمٌ مُبِينٌ وَضَرَبَ لَنَا مَثَلا وَنَسِيَ خَلْقَهُ قَالَ مَنْ يُحْيِي الْعِظَامَ وَهِيَ رَمِيمٌ قُلْ يُحْيِيهَا الَّذِي أَنْشَأَهَا أَوَّلَ مَرَّةٍ وَهُوَ بِكُلِّ خَلْقٍ عَلِيمٌ الَّذِي جَعَلَ لَكُمْ مِنَ الشَّجَرِ الأخْضَرِ نَارًا فَإِذَا أَنْتُمْ مِنْهُ تُوقِدُونَ أَوَلَيْسَ الَّذِي خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ بِقَادِرٍ عَلَى أَنْ يَخْلُقَ مِثْلَهُمْ بَلَى وَهُوَ الْخَلاقُ الْعَلِيمُ إِنَّمَا أَمْرُهُ إِذَا أَرَادَ شَيْئًا أَنْ يَقُولَ لَهُ كُنْ فَيَكُونُ فَسُبْحَانَ الَّذِي بِيَدِهِ مَلَكُوتُ كُلِّ شَيْءٍ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ
A říká Vznešený, když člověku předkládá nevyvratitelné důkazy o možnosti jeho znovuvzkříšení: Což člověk neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on Nám je odpůrcem zjevným nyní, a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: „Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?“ Odpověz: „Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví, jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete.“ Což není ten, jenž stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí. A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: „Staniž se!“ a stane se. Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž budete navráceni! (JáSín:77-83)
A po tomto vzkříšení nastane veliký Soud čisté pravdy, kde se uvidí, kdo co zamýšlel, činil a hovořil. Říká Alláh:
الْمَالُ وَالْبَنُونَ زِينَةُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَالْبَاقِيَاتُ الصَّالِحَاتُ خَيْرٌ عِنْدَ رَبِّكَ ثَوَابًا وَخَيْرٌ أَمَلا وَيَوْمَ نُسَيِّرُ الْجِبَالَ وَتَرَى الأرْضَ بَارِزَةً وَحَشَرْنَاهُمْ فَلَمْ نُغَادِرْ مِنْهُمْ أَحَدًا وَعُرِضُوا عَلَى رَبِّكَ صَفًّا لَقَدْ جِئْتُمُونَا كَمَا خَلَقْنَاكُمْ أَوَّلَ مَرَّةٍ بَلْ زَعَمْتُمْ أَلَّنْ نَجْعَلَ لَكُمْ مَوْعِدًاوَوُضِعَ الْكِتَابُ فَتَرَى الْمُجْرِمِينَ مُشْفِقِينَ مِمَّا فِيهِ وَيَقُولُونَ يَا وَيْلَتَنَا مَالِ هَذَا الْكِتَابِ لا يُغَادِرُ صَغِيرَةً وَلا كَبِيرَةً إِلا أَحْصَاهَا وَوَجَدُوا مَا عَمِلُوا حَاضِرًا وَلا يَظْلِمُ رَبُّكَ أَحَدًا
Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou. A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“ A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.  (Kehf:46-49)
A také:
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالأرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا بَاطِلا ذَلِكَ ظَنُّ الَّذِينَ كَفَرُوا فَوَيْلٌ لِلَّذِينَ كَفَرُوا مِنَ النَّارِ أَمْ نَجْعَلُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ كَالْمُفْسِدِينَ فِي الأرْضِ أَمْ نَجْعَلُ الْمُتَّقِينَ كَالْفُجَّارِ
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným! Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky? (Sád:27-28)
Proto chytrý a uvážlivý člověk během svého života na tomto světě sám zpytuje vlastní svědomí a připravuje se na svou odpověď v onen den. Je si vědom faktu, že ho jeho Stvořitel sleduje a dohlíží na něj a proto se omezuje na Něho Vznešeného a i když někdy pro svou slabost upadne do pletich šejtanových a zhřeší, spěchá k nápravě sebe sama a kaje se.
 
Cesta jednoho muslima upřímně odevzdaného Pánu svému je poznat pravdu a rozhodnutí zjevené Vznešeným Alláhem, konat podle ní a vyučovat jí druhé. Pravý muslim toto brání před útoky nepřejících a modloslužebníků a zasazuje se o to. Naše cesta je cestou čisté a původní nauky a cestou praktického jejího naplnění, cestou trpělivosti, výdrže a vytrvalosti. Muslim se často střetává s obtížemi, přidržuje se předpisů pravé víry a šíří islám mezi lidmi. Nesmíme zaspat na vavřínech, protože takový je Boží zákon. Ten, kdo se zasazuje o víru, bude zkoušen, aby se prokázala jeho upřímnost a aby byl posilněn a učiněn pevným na pravdě.
 
Činy vykonané bez čisté a nezkalené nauky mohou být chybné, stejně jako je zavrženíhodno následovat něco, o čem se nic neví. Muslim musí mezi jinými vynikat svou znalostí Božích předpisů a svými činy v souladu s nimi. Je pro lidi živým příkladem, jak postupovat a jak dovést svůj život v soulad s vůlí Vznešeného Alláha. Nesmíme sami sobě dovolit, aby rozdíl mezi námi a jinými spočíval jen v našich jménech. Pokud se někdo prohlásil za muslima, je povinen dodržovat všechna pravidla a podmínky tohoto ctěného jména a vystříhat se všeho, co je s islámem neslučitelné a co muslimu nepřísluší.
 
Naše víra je z přesvědčení a není pouhým dědictvím našich předků, které bychom nechápali a upřímně nepřijímali. Naše činy vždy musíme zpytovat, jsou-li konány jen a čistě ve jménu Božím.
Prameny naší čisté víry jsou Korán – Boží slovo a vedení lidem, který zůstává původním až do Soudného Dne, a Sunna – praxe Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, která k nám přichází cestou věrohodných podání. Sahábové, nechť je se všemi Alláh spokojen, jsou nejlepší generací muslimů a tyto prameny pochopili nejlépe, postupovali podle nich, za ně bojovali a za ně se zasazovali. Je bránili a nejlepším způsobem nám je předali a odpřednášeli.
Tato víra je výsadním právem Vznešeného Alláha a nikdo nemá povolení ji měnit. Zjevené předpisy jsou věčné a trvalé, platí pro všechny generace lidí na všech místech světa až do Soudného dne. ‘Ulemá – islámští učenci, jsou dědici Božích proroků a proto i oni jsou toliko povinni přijmout to, čemu jsou jimi učeni. U učenců je třeba hledat dvě zásadní vlastnosti – znalost (arab. ‘ilm), neboli pevné a důkladné poznání Boží víry a jejích pilířů, Koránu, Sunny a toho, co je z nich vyvozeno na základě výkladu prvních tří generací muslimů, protože ti byli svědky zjevení a účastníci událostí, při jejichž příležitosti byl Korán zjevován. Nejlépe též znají Posla Božího صلى الله عليه و سلم, jeho slova a jeho činy. Vznešený praví:
قَدْ أُجِيبَتْ دَعْوَتُكُمَا فَاسْتَقِيمَا وَلا تَتَّبِعَانِّ سَبِيلَ الَّذِينَ لا يَعْلَمُونَ
 „Vyslyšena je prosba vaše; kráčejte oba stezkou přímou a nenásledujte cestu těch, kdož nic nevědí!“ (Júnus:89)    
A také:
ثُمَّ جَعَلْنَاكَ عَلَى شَرِيعَةٍ مِنَ الأمْرِ فَاتَّبِعْهَا وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَ الَّذِينَ لا يَعْلَمُونَ إِنَّهُمْ لَنْ يُغْنُوا عَنْكَ مِنَ اللَّهِ شَيْئًا وَإِنَّ الظَّالِمِينَ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ وَاللَّهُ وَلِيُّ الْمُتَّقِينَ
A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem! Vždyť tihle nikterak ti proti Bohu neprospějí; nespravedliví jsou si navzájem přáteli, však Bůh bohabojných je přítelem. (Džásíjja:18-19)
 
Druhou z těchto vlastností je bohabojnost (arab. takwá), tedy to, co pevně a čistě pozná, předkládá lidem a jeho činy nejsou v protikladu k tomu, co hlásá.
Vznešený říká:
وَاتَّبِعْ سَبِيلَ مَنْ أَنَابَ إِلَيَّ ثُمَّ إِلَيَّ مَرْجِعُكُمْ فَأُنَبِّئُكُمْ بِمَا كُنْتُمْ تَعْمَلُونَ
Následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali. (Lukmán:15)
 
Tento svět je jen pomíjivá zastávka v cestě na věčnost a toto je pro nás jedna neopakovatelná příležitost pracovat a vydělat si pro onen svět. Cílem našeho života v jeho celku je plně se podrobit našemu Stvořiteli, což zahrnuje veškerý náš čin, stejně tak vnitřní, jako vnější. Jsme poctěni tím, že se k nám Vznešený, jakožto lidstvu, obrátil Svou řečí skrze Svého Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم , který přichází jako pečeť v dlouhém řetězci poslů a proroků před ním. Jsme poctěni tím, že nám ukázal tuto správnou cestu štěstí a spásy.
 
Východisko problémů dneška je jedině v poznávání a dodržování pravého islámu skrze Korán a Sunnu, následujíce osvědčené a důvěryhodné učence ahl sunna we l-džema'a a ve společném vynakládání úsilí této ummy na rozšíření Slova a Zjevení Božího. A také v obraně tohoto všeho.
 
Boží pomoc je s těmi, kteří pomáhají Jeho čisté víře a zasazují se o ni. Naší povinností a závazkem je podpořit islám a pracovat na jeho šíření, každý dle svých znalostí a možností. Tento svět pomíjí, stejně jako skončil i pro ty, kteří byli před námi. Potom budeme stát před Pánem Světů a po skládání účtu najdeme to, co jsme již předtím učinili. Rozumný nikdy nevymění něco, co je věčné, za něco, co je pomíjivé, ani nekoupí něco, co je bezcenné, výměnou za něco, co je neocenitelné.

Autor: háfiz mgr. Muhammed Fadil Porča, magistr koránských věd a tefsíru, hlavní imám v Džemat Tewhid, Vídeň