ŠARÍ'ATSKÁ A NEŠARÍ'ATSKÁ METODA SPIRITUÁLNÍ LÉČBY

OTÁZKA: Jak se léčí uřknutí nebo útok džina rukjou? Je možno nosit za tímto účelem amulety?

ODPOVĚĎ:

Existují formulace rukji doložitelné až k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, nebo užívající pasáží z Koránu.

Příkladem rukji z Koránu je např. al-Fátiha, verš Trůnu (tj. 255. verš súry al-Bekara), poslední tři verše súry al-Bekara, nebo poslední tři súry z Koránu.

Příkladem rukji ze Sunny působící jako prevence zlého oka a uřknutí jsou slova:

اللَّهُمَّ بَارِك عَلَيه

Alláhumme bárik 'alejhi,“ tj. „Ó Alláhu, požehnej mu![1]

Tato slova třeba pronést vždy, když člověk uvidí u svého bratra, v jeho majetku či osobě, něco, co ho potěší.

Ibn 'Abbás رضي الله عنهما uvádí od Posla Božího صلى الله عليه و سلم slova, kterými prosil o ochranu před uřknutím i nebezpečími ze strany šejtána pro své vnuky al-Hasana a al-Husejna. Řekl:

إِنَّ أَبَاكُمَا كَانَ يُعَوِّذُ بِهَا إِسْمَاعِيلَ وَإِسْحَاقَ، أَعُوذُ بِكَلِمَاتِ اللَّهِ التَّامَّةِ مِنْ كُلِّ شَيْطَانٍ وَهَامَّةٍ، وَمِنْ كُلِّ عَيْنٍ لاَمَّةٍ

Věru váš praotec Ibráhím (Abrahám) se utíkal k Alláhu o ochranu pro Ismá'íla (Izmaela) a Isháka (Izáka) slovy: „A'úzu bikelimáti ´lláhi t-támmeti min kulli šejtánin we hámmetin we min kulli 'ajnin lámma,“ tj. „Ó Alláhu, utíkám se k Tvým slovům dokonalým, před každým šejtánem, každým škůdcem jedovatým i každým okem závistivým.[2]

Ohledně rukji, která má schopnost léčit již vzniknuvší neduh, je dochováno od 'Abdul'azíze, že spolu se Sábitem رضي الله عنه vešli k Anasu ibn Málikovi رضي الله عنه. Sábit řekl Anasovi: „Ó Abú Hamzo! Jsem nemocen.“ Anas mu odpověděl: „Mám tě léčit rukjou Posla Božího صلى الله عليه و سلم?“ „Ano,“ odpověděl Sábit.

Na to Anas recitoval:

اللَّهُمَّ رَبَّ النَّاسِ مُذْهِبَ الْبَاسِ اشْفِ أَنْتَ الشَّافِي لاَ شَافِيَ إِلاَّ أَنْتَ، شِفَاءً لاَ يُغَادِرُ سَقَمًا

Alláhumme rabbi n-nási, muzhibi l-ba´si ´šfi, ante š-šáfí lá šáfíjje illá ante, šifá´an lá jughádiru sakamen,“ tj. „Ó Alláhu, Pane lidí, Který odstraňuješ nesnáze, uzdrav, tak, že nezůstane žádný neduh, neboť ty jsi Uzdravující, vedle nějž není jiného Uzdravujícího![3]

Takovou rukju je možno recitovat přímo nemocnému, nebo recitovat na nápoj a ten potom vypít.

Jakákoli rukja, která obsahuje modloslužebnictví (arab. شرك širk), odporuje Sunně nebo neobsahuje koránské pasáže, která je spjata s mumláním nesrozumitelných slov a kladením zbytečných otázek džinovi, který posedl člověka apod., je nepřijatelná a zakázaná.

Šejch al-Albání smýšlí, že kdo se vyptává džina, který někoho posedl a poté mu uvěří, dopouští se hříchu uvěření věštci. [4]

O následcích uvěření věštci vyprávěla Safíjja رضي الله عنها od několika dalších matek věřících, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ أَتَى عَرَّافًا فَسَأَلَهُ عَنْ شَىْءٍ لَمْ تُقْبَلْ لَهُ صَلاَةٌ أَرْبَعِينَ لَيْلَةً

Kdo zajde za hadačem a potvrdí jeho věštbu jako pravdu, tomu nebude modlitba přijata po čtyřicet (dalších) nocí.[5]

Ohledně amuletů a rozdílu mezi přípustnou a nepřípustnou podobou spirituálního léčení pojednává hadís 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي الله عنه a jeho manželky Zejneb رضي الله عنها, kdy Ibn Mes'úd uviděl okolo jejího krku šňůrku a otázal se jí: „Co je to?“ „Šňůrka, na kterou mi zaříkali rukju,“ odvětila mu žena. Ibn Mes'úd ji šňůrku strhl z krku a pravil: „Věru taková rukja (tj. ta, která obsahuje modloslužebnictví), amulety, talismany a milostná magie, to vše je modloslužebnictvím!“ Odvětila: „Proč to říkáš? Měla jsem křeče v oku, proto jsem zašla za jistým židem, ten pronesl rukju a křeče pominuly.“ Odpověděl: „Toto je z konání šejtánova. On ti šťoural do oka svou rukou a když byla pronesena rukja, svou ruku odtáhl. Stačilo ti pouze pronést to, co říkával Posel Boží صلى الله عليه و سلم:

اذهب البأس رب الناس واشف أنت الشافي لا شفاء إلا شفاءك شفاء لا يغادر سقماً

Izhibi ´l-ba´s, rabba n-nás, we ´šfi ante š-šáfí, lá šifá´a illá šifáuke, šifá´un lá jughádiru sakamen,“ tj. „Odstraň nesnáz, Pane lidí, a uzdrav, Ty jsi Uzdravující, není uzdravení, kromě uzdravení Tvého, uzdravení, které nezanechá žádný neduh.[6]

_____________________________________________________

[1] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 4/447; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1981.

[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3371.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5742.

[4] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/1011.

[5] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2230.

[6] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3883. Jako hasan jej doložil al-Albání, viz také Miškátu l-masábíh, hadís č. 4552.