ŠEJCH 'ABDUL'AZÍZ IBN BÁZ O NÁPRAVĚ SOUČASNÝCH SPOLEČNOSTÍ, DÍL II.

Druhý základ: Dosvědčit, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží

Co se týče naplnění druhé části svědectví víry, tedy že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží (arab. محمد رسول الله Muhammedun resúlu lláh), pak toto si vyžaduje, aby jeho Sunna byla velebena, šířena, aby k ní bylo vybízeno a aby byla praktikována. Dále si to vyžaduje, aby bylo odvrhováno a kritizováno vše, co je s ní v rozporu a aby před tím bylo varováno. 

Bez Sunny člověk není schopen správně pochopit Vznešený Korán. Korán musí být vysvětlen Sunnou, protože Sunna je vysvětlením a objasněním toho, co Korán naznačuje a na co ukazuje, v souladu se slovy Božími:

وَأَنزَلۡنَآ إِلَيۡكَ ٱلذِّڪۡرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيۡہِمۡ وَلَعَلَّهُمۡ يَتَفَكَّرُونَ

a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno - snad budou uvažovat! (Nahl: 44)

Je povinností při skutečně upřímné výzvě k nápravě společnosti začít od tohoto základního bodu. Ti, kteří si přejí napravit panující podmínky svých společností a nasměrovat je na cestu bezpečí musí začít právě odsud, neboť toto je nejpevnější základ jakékoli celospolečenské nápravy. Tedy tento základ znamená naprostá upřímnost (arab. الإخلاص al-ichlás) v uctívání, tj. nikdo a nic kromě Alláha Jediného nemá nárok být uctíváno a víra v proroctví Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم, úcta k jeho příkazům a zákazům, následování jemu zjeveného Zákona a varování před vším, co je s ním v rozporu.

Poté, co jsme uvěřili, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Poslem Božím, je naší povinností následovat ho. Alláh ho přece vyslal všem – Arabům i nearabům, mužům i ženám, lidem i džinům. Proto je povinností všech lidí na zemi následovat ho. A díky tomu se jeho Sunna na zemi projeví, bude velebena a prosazována. Vznešený Alláh praví:

قُلۡ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ إِنِّى رَسُولُ ٱللَّهِ إِلَيۡڪُمۡ جَمِيعًا ٱلَّذِى لَهُ ۥ مُلۡكُ ٱلسَّمَـٰوَٲتِ وَٱلۡأَرۡضِ‌ۖ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ يُحۡىِۦ وَيُمِيتُ‌ۖ فَـَٔامِنُواْ بِٱللَّهِ وَرَسُولِهِ ٱلنَّبِىِّ ٱلۡأُمِّىِّ ٱلَّذِى يُؤۡمِنُ بِٱللَّهِ وَڪَلِمَـٰتِهِۦ وَٱتَّبِعُوهُ لَعَلَّڪُمۡ تَهۡتَدُونَ

Rci: "Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě správné!" (A'ráf: 158)

V předcházejícím verši Vznešený zjevuje:

فَٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ بِهِۦ وَعَزَّرُوهُ وَنَصَرُوهُ وَٱتَّبَعُواْ ٱلنُّورَ ٱلَّذِىٓ أُنزِلَ مَعَهُ ۥۤ‌ۙ أُوْلَـٰٓٮِٕكَ هُمُ ٱلۡمُفۡلِحُونَ 

A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!" (A'ráf: 157)

Proto kdokoli následuje Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a ctí jeho příkazy a zákazy, bude mezi úspěšnými. A kdokoli jim odporuje a následuje namísto nich své tužby a šejtána, ten dojde ztráty a zkázy.

Správná víra ohledně Prorokových společníků

Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci (arab. صحابة sahába) رضي الله عنهم أجمعين jsou těmi nejvýjimečnějšími z řad této ummy. Je naší povinností mít o nich dobré smýšlení a věřit, že všichni z nich jsou pravdomluvní a důveryhodní, nejlepší z celé ummy hned po Poslu Božím صلى الله عليه و سلم . Je naší povinností věřit, že právě oni byli nositeli Koránu a Sunny a právě jejich přístup ke Koránu a Sunně jsme povinni následovat.

Je naší povinností věřit, že Alláh je s nimi spokojen a že právě oni jsou těmi nejlepšími ze všech lidí hned po prorocích, jako bylo vyprávěno v hadísu zaznamenaném v obou sbírkách Sahíh od 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي الله عنه, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:

خَيْرُ النَّاسِ قَرْنِي ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ ثُمَّ الَّذِينَ يَلُونَهُمْ.

Nejlepším pokolením je toto mé pokolení, po nich ti, kteří přijdou po nich a po nich ti, kteří přijdou po nich.[1]  

Společníci Proroka صلى الله عليه و سلم jsou různé úrovně a nejlepší mezi nimi jsou správně vedení chalífové, potom ti, kterým byl přislíben Ráj a potom všichni ostatní zbývající společníci v různých úrovních ctihodnosti a dosažené znalosti.

Pokračuj dále a nenechej se vyvést z míry, protože Alláh je na tvé straně

Pro hledače šarí'atské nauky či vůdce, který si přeje vykonávat příkazy a zákazy Boží, je nezbytné být si tohoto vědom. Takový by měl kultivovat bázeň před Alláhem ze všeho nejprve ve svém vlastním srdci. Neměl by se starat o povídačky, které okolo něho šíří pomlouvači, kteří se stavějí na odpor pravdě a jejím lidem. Měl by se spoléhat na Alláha a potvrdit to, co Alláh přislíbil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم i všem ostatním Svým prorokům, ve Svých slovech:

وَقَالَ ٱلَّذِينَ ڪَفَرُواْ لِرُسُلِهِمۡ لَنُخۡرِجَنَّڪُم مِّنۡ أَرۡضِنَآ أَوۡ لَتَعُودُنَّ فِى مِلَّتِنَا‌ۖ فَأَوۡحَىٰٓ إِلَيۡہِمۡ رَبُّہُمۡ لَنُہۡلِكَنَّ ٱلظَّـٰلِمِينَ وَلَنُسۡڪِنَنَّكُمُ ٱلۡأَرۡضَ مِنۢ بَعۡدِهِمۡ‌ۚ ذَٲلِكَ لِمَنۡ خَافَ مَقَامِى وَخَافَ وَعِيدِ

A pravili ti, kdož nevěřící byli, k poslům svým: "Buď vás vyženeme ze své země, anebo se navrátíte k náboženství našemu!" A vnukl jim Pán jejich: "My vskutku nespravedlivé zahubíme a po nich vás na zemi usídlíme. A to odměnou bude těm, kdož obávali se postavení Mého a báli se hrozby Mé!" (Ibráhím: 13-14)

Proto hledač šarí'atské nauky, učenec, kdokoli, kdo poskytuje druhým jasné vodítko, vůdce komunity obdařený správným vhledem, nikdo takový se nesmí starat o pomluvy uctívačů hrobů, zbloudilých lidí či takových jedinců, kteří ve svém srdci ukrývají nepřátelství vůči islámu, bez ohledu na to, kdo jsou spojenci takových pomlouvačů. Naopak, každý takový by měl prokázat nezlomnou trpělivost tváří v tvář podobným pomluvám, pevně svým srdcem přilnout k Alláhu, obávat se Ho a pokračovat ve svém osobním zápase trpělivosti, doufaje v pomoc a podporu Boží, neboť Alláh je skutečným Pomahačem a Ochráncem, který přislíbil svou pomoc a podporu tomu, kdo se zasadí o Jeho náboženství islámu. Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّہَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓاْ إِن تَنصُرُواْ ٱللَّهَ يَنصُرۡكُمۡ وَيُثَبِّتۡ أَقۡدَامَكُمۡ 

Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammed:7)

A také:

وَكَانَ حَقًّا عَلَيۡنَا نَصۡرُ ٱلۡمُؤۡمِنِينَ

A povinností Naší je, abychom pomohli věřícím. (Rúm: 47)

Nicméně toto vítězství, pomoc a podpora není nepodmíněná. Jejími podmínkami jsou:  

1. Pevně se držet náboženství Božího a být neochvějný.

2. Pevně věřit v Alláha a Jeho proroky.

Toto je cesta a způsob, jak získat Boží Pomoc, jak Alláh popisuje ve Svých slovech:

وَلَيَنصُرَنَّ ٱللَّهُ مَن يَنصُرُهُ ۥۤ‌ۗ إِنَّ ٱللَّهَ لَقَوِىٌّ عَزِيزٌ ٱلَّذِينَ إِن مَّكَّنَّـٰهُمۡ فِى ٱلۡأَرۡضِ أَقَامُواْ ٱلصَّلَوٰةَ وَءَاتَوُاْ ٱلزَّڪَوٰةَ وَأَمَرُواْ بِٱلۡمَعۡرُوفِ وَنَهَوۡاْ عَنِ ٱلۡمُنكَرِ‌ۗ

A Bůh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný. On pomůže těm, kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. (Hadždž:40-41)

V jiném verši Vznešený Alláh praví:

وَعَدَ ٱللَّهُ ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ مِنكُمۡ وَعَمِلُواْ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ لَيَسۡتَخۡلِفَنَّهُمۡ فِى ٱلۡأَرۡضِ ڪَمَا ٱسۡتَخۡلَفَ ٱلَّذِينَ مِن قَبۡلِهِمۡ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمۡ دِينَہُمُ ٱلَّذِى ٱرۡتَضَىٰ لَهُمۡ وَلَيُبَدِّلَنَّہُم مِّنۢ بَعۡدِ خَوۡفِهِمۡ أَمۡنً۬ا‌ۚ يَعۡبُدُونَنِى لَا يُشۡرِكُونَ بِى شَيۡـًٔ۬ا‌ۚ

Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. "Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic!" (Núr: 55)

Tento Boží slib je určen všem, kteří se neochvějně ubírají cestou víry, správného vedení a zbožných skutků. Věru Alláh zajisté takovým zaručí úspěch i na tomto světě a převahu nutnou k tomu, aby mohli svobodně praktikovat své náboženství. Alláh jim poskytne bezpečí a ochrání je před zlem a pletichami jejich nepřátel a zajistí jim vítězství. [2]

Postupuj od základních povinností dále, studuj a začni od sebe

Ten, kdo se snaží o nápravu společnosti a volá k její reformě, musí poté, co vyzýval k Jedinosti Boží a následování Jeho Posla صلى الله عليه و سلم pokračovat výzvou k vykonávání základních povinností, které z výše uvedeých principů přímo vyplývají, jako je např. pět povinných denních modliteb, zekát, hadždž a další.

Má zakazovat, co Alláh zakázal, jako modloslužebnictví a další hříchy menší, než je ono. 

Měl by horlit po nápravě lidí cestou prosazování hodnot, které jsou dobré a mravné a potlačováním všech podob zla. Měl by vyzývat k usmíření mezi lidmi a k budování dobrých a přátelských vzájemných vztahů. 

Měl by lidem bránit v tom, aby překračovali hranice povoleného a zakázaného a měl by je varovat před inovacemi v náboženství. 

Takto by se měl úspěšný reformátor a napravovatel společnosti chovat. Měl by prosazovat veškeré cesty a způsoby, které k nápravě vedou, zatímco střeží a neodchyluje se ani v poznání, ani ve svých činech od základní premisy, kterou je: Nic kromě Alláha Jediného nemá nárok být uctíváno a Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží. Měl by lidi učit a sám se podle toho, co učí, také chovat. Měl by své uctívání upřímně zasvětit toliko Jedinému Alláhu a plně se podrobit Božímu Zákonu, ubíraje se cestou Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Měl by přijmout Sunnu, velebit ji stejně, jako ji velebili sahábové. Měl by následovat cestu Sunny a vše, co z ní vyplývá a co si vyžaduje, čímž následuje i samotný Korán, přesně tak, jak kdysi činili sahábové.

Věru poznání, které po sobě sahábové zanechali, přímo vyplývá z Knihy Boží a Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Oni hluboce rozjímali nad Koránem, četli ho s tím správným úmyslem, s úmyslem získat poznání a prospěch a podle toho, co se naučí, také konat. A podobně studovali i Sunnu, učili se ji nazpaměť, brali si z ní ponaučení a podle ní také jednali. Takto postupovaly první generace muslimů, Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci a jejich následovníci, v době, kdy ještě žádné ucelené písemné záznamy z oboru hadísů či jiných islámských nauk neexistovaly. Proto suď sám sebe podle toho, jak postupovali tito lidé.

Čerpej nauku z Knihy Pána tvého a ze Sunny Jeho Prorokaصلى الله عليه و سلم a z moudrých slov pravdomluvných, spravedlivých a správně vedených učenců, abys správně pochopil Knihu Boží i Sunnu Jeho Posla صلى الله عليه و سلم. Žeň se za poznáním a správným pochopením náboženství až do té chvíle, kdy už budeš schopen směřovat společnost na přímou a bezpečnou cestu, do chvíle, když už budeš vědět, co přesně dělat.

Začni nejprve sám od sebe, snaž se napravit nejprve sebe sama a cestu, po které kráčíš, snaž se být tím prvním a nejlepším ve všech podobách dobra. Buď vždy nablízku těm, kteří se nejoddaněji modlí a nejoddaněji vykonávají všechny další dobré skutky a nejvíce se vzdalují od všeho zlého. Pevně se drž Koránu a Sunny ve svých skutcích i slovech, ve svém chování ke svým kolegům, bratrům a pomocníkům. Tak se má chovat správný věřící, protože tak se chovali i sahábové رضي الله عنهم. A tak se chovali i jejich následovníci a následovníci jejich následovníků i všichni ostatní dobří lidé.

Správně vedení imámové studovali knihu Boží a jednali podle toho, co v ní našli. Předčítali ji lidem, vyučovali ji a naváděli lidi k pochopení jejích významů. Vyučovali lidi Sunně, vybízeli je, aby ji následovali a aby se ji naučili správně chápat. Přikazovali lidem, aby ctili příkazy a zákazy uzákoněné Alláhem a celým svým životem je nabádali nepřekračovat hranice povoleného a zakázaného.

Každá metoda vedoucí k nápravě společnosti si přímo vyžaduje upřímnost a pravdomluvnost. Proto i výzva k tewhídu není možná bez upřímnosti a pravdomluvnosti. Není božstva kromě Alláha znamená, že nic, kromě Alláha, nemá nárok, aby to lidé uctívali. Proto je povinností mít se na pozoru před všemi formami modloslužebnictví, před širkem velkým i malým, a varovat před nimi i ostatní lidi, přesně tak, jak činíval i Prorokصلى الله عليه و سلم a jeho druhové.

Přizpůsob své prostředky a své metody společenské úloze, v níž se nacházíš

Napravovat to, co je špatné, není výlučnou povinností vladařů a učenců, je to zodpovědnost každého muslima shodně míře jeho znalostí, schopností a dovedností, v souladu se slovy Posla Božího صلى الله عليه و سلم:

مَنْ رَأَى مِنْكُمْ مُنْكَرًا فَلْيُغَيِّرْهُ بِيَدِهِ فَإِنْ لَمْ يَسْتَطِعْ فَبِلِسَانِهِ فَإِنْ لَمْ يَسْتَطِعْ فَبِقَلْبِهِ وَذَلِكَ أَضْعَفُ الإِيمَانِ .

Kdokoli z vás uvidí něco opovrženíhodného, [3] nechť to změní svou rukou (tj. svým konáním) a pokud nemůže, tak alespoň svým jazykem (tj. svým verbálním odsouzením onoho jednání) a pokud nemůže ani to, pak nechť tomu odporuje alespoň svým srdcem (tj. tím, že to bude nenávidět jako něco nepatřičného a špatného), což je nejslabší víra.[4]  

Nicméně chceme-li změnit to, co je hodno opovržení svou vlastní rukou, musíme tento náš čin předem zhodnotit, zda náhodou nevyústí v ještě větší zkázu či zlo. Muž má právo napravovat špatnost svým vlastním jednáním ve svém domě, ve vztahu ke svým dětem, své manželce, případně komukoli dalšímu, za koho je zodpovědný. Vedoucí pracovník může svým přímým konáním napravovat to špatné u svých podřízených v rámci kolektivu, za který nese zodpovědnost, podle platných směrnic a norem, kterými se daný kolektiv řídí. Mimo tyto situace by se lidé neměli pouštět do měnění toho, co spatřují jako špatné, aniž jsou k tomu oprávněni a povoláni. Pokud by se pustili do napravování špatností v situacích, ve kterých jim není dána ve společnosti žádná autorita, způsobili by ještě mnohem více škod a zla, než co by dokázali napravit. Vzniklo by velké zlo a zkáza mezi jimi, jinými lidmi a státem.

V těchto případech lidé mají sáhnout k jiné metodě změny – snažit se nežádoucí situaci měnit svými slovy. Mají říci: „Ó ty a ty, boj se Boha, toto není dovoleno,“ nebo „toto je zakázáno,“ nebo „toto je tvou povinností“ a objasnit to šarí'atským důkazem. A toto je to, co může být vykonáno jazykem.

Měnit a napravovat nežádoucí jevy rukou, tedy vlastním konáním, musí být vždy spojeno s patřičnou pravomocí, z pozice vůdčí pozice vůči dalším, které má dotyčný na starost, jako v rodině, jako vladař státu či čelní představitel města či regionu, či s jeho pověřením anebo z výkonu pozice ve státní insituci v dané záležitosti pověřené, která má ve své kompetenci v dané záležitosti zasáhnout. Takové pozice dávají člověku právo na přímý zásah proti spatřované špatnosti a prosadit to, co je považováno za vhodné a správné (arab. المعروف al-ma'rúf) podle islámského Zákona a úsudku všech rozumně a správně uvažujících muslimů. A každá taková přímá akce musí probíhat vždy pouze v intencích a mezích pravomoce, která je dané zasahující pozici svěřena, v míře stanovené Zákonem, bez překročení svěřených pravomocí.  

Šejchu l-islám Ibn Tejmíja pravil: 

Ten, který přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné má za povinnost mít upřímný úmysl svým přikazováním dobrého a zakazováním zavrženíhodného napravit spatřované zlo a ustavit důkazy. Jeho úmyslem by neměla být snaha uzurpovat si pro sebe či svou skupinu vůdcovství a ani snaha utlačovat či napadat ostatní.[5]  

Užívané prostředky a metody se mění v závislosti na aktuální situaci

Prostředky určené k nápravě a očištění společnosti od zla jsou početné, v závislosti na tom, co ten, který usiluje o nápravu společnosti, zrovna chce napravovat. Proto vyzývejte lidi k náboženství Božímu, k plnění povinností jim uložených jejich Stvořitelem a k zanechání všeho, co On zakázal, podle cesty, kterou následoval Posel Božíصلى الله عليه و سلم.  

Pokud žijete ve společnosti, kde islám nemá rozhodující slovo, či v té, která vede válku proti náboženství Božímu či ve které není žádný muslimský vládce, který by vám byl nápomocen, musíte udělat přesně to, co dělal Posel Boží صلى الله عليه و سلم v Mekce. Vyzývejte k náboženství Božímu dobrým slovem, dobrým a mravným chováním a laskavým přístupem, aby vaše slova nalezla nejsnadnější cestu do srdcí lidí. Působte na srdce lidí a nasměrujte je k poslušnosti vůči Alláhu, k Jeho náboženství Jedinosti Boží. Spolupracujte se svými bratry a se všemi, kteří se také ubírají vaší cestou, zatímco vyzýváte k víře. A používejte jemnosti, dokud se víra v srdcích lidí jasně neusadí a dokud nad nimi neustavíte jasné důkazy.

Pokud žijete v islámské společnosti s muslimským vůdcem v čele, který je přítomen a připraven podat vám pomocnou ruku, potom můžete přikazovat dobro a odvracet od zla ještě mnohem efektivněji. Můžete spolupracovat s pověřenými institucemi a zasazovat se v boji proti antisociálním jevům, které pro společnost představují nebezpečí. Toto byste dokonce i měli udělat, následujíce tak přímou cestu a uplatňujíce jemnost, soucitnost, moudrost a trpělivost, ve shodě se slovy Božími:  

وَٱلۡعَصۡرِ إِنَّ ٱلۡإِنسَـٰنَ لَفِى خُسۡرٍ إِلَّا ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ وَعَمِلُواْ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ وَتَوَاصَوۡاْ بِٱلۡحَقِّ وَتَوَاصَوۡاْ بِٱلصَّبۡرِ

Při osudu, věru člověk spěje k záhubě, kromě těch, kteří uvěřili, zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a k neochvějnosti nabádali. ('Asr:1-3)

Tj. přikazujte jedni druhým vykonávání všech podob dobrých skutků, které Alláh přikázal a vystříhejte se všech hříchů a veškerého zla, které Alláh zakázal, připomínejte si navzájem trpělivost a vytrvalost ve vztahu k utrpení, škodám a újmám zažívaným kvůli tomu, že na cestě Boží kážete Jeho náboženství a usilujete o dobro.

Trpělivost a vzájemné vybízení se jedněch druhými k pravdě musí pokračovat stále, dokud mise nedojde úspěšného konce. Podobně i lidé v řídících pozicích ve společnosti a vůdcové, ohledně kterých existuje obava, že by jejich zlo mohlo uškodit Výzvě a Osvětě, mají být předmětem této výzvy prioritně, ve vší slušnosti a ohleduplnosti v písemné komunikaci i přímém osobním kontaktu, ve shodě se slovy Božími:

فَبِمَا رَحۡمَةٍ۬ مِّنَ ٱللَّهِ لِنتَ لَهُمۡ‌ۖ وَلَوۡ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ ٱلۡقَلۡبِ لَٱنفَضُّواْ مِنۡ حَوۡلِكَ‌ۖ 

Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. (Áli 'Imrán: 159)

A zrovna tak přikázal Alláh prorokům Músá a Hárúnovi (Mojžíšovi a Áronovi), mír s nimi oběma, když je vyslal k faraonovi:

فَقُولَا لَهُ ۥ قَوۡلاً۬ لَّيِّنً۬ا لَّعَلَّهُ ۥ يَتَذَكَّرُ أَوۡ يَخۡشَىٰ

A řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne. (TáHá:44)

Proto je povinností těch, kteří usilují o nápravu společnosti a kteří chtějí vyzývat k islámu, aby následovali tuto cestu a snažili se řešit problémy svých společností skrze moudrost a vlídné slovo, obraceje se adresně ke každému jednotlivci tak, jak si dotyčný zaslouží, aby ve své misi dosáhli úspěchu a došli zdárně svého cíle.

Buď trpělivý, když ti budou spílat

Pokaždé, když je vyzyvateli k nápravě společnosti křivděno, má prokazovat trpělivost. Alláh totiž v súře al-'Asr pravil:

وَٱلۡعَصۡرِ إِنَّ ٱلۡإِنسَـٰنَ لَفِى خُسۡرٍ إِلَّا ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ وَعَمِلُواْ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ وَتَوَاصَوۡاْ بِٱلۡحَقِّ وَتَوَاصَوۡاْ بِٱلصَّبۡرِ

Při osudu, věru člověk spěje k záhubě, kromě těch, kteří uvěřili, zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a k neochvějnosti nabádali. (Asr: 1-3)

Toto trpělivé snášení ústrků také patří ke způsobům Božích poslů, jak Alláh sděluje ohledně Svého Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم v poslední části súry al-Ahkáf, zjevené v Mekce:

فَٱصۡبِرۡ كَمَا صَبَرَ أُوْلُواْ ٱلۡعَزۡمِ مِنَ ٱلرُّسُلِ وَلَا تَسۡتَعۡجِل لَّهُمۡ‌ۚ 

Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod Dne. (Ahkáf:35)

Vznešený Alláh také zjevil v súře Áli 'Imrán, zjevené v Medíně:

لَتُبۡلَوُنَّ فِىٓ أَمۡوَٲلِڪُمۡ وَأَنفُسِڪُمۡ وَلَتَسۡمَعُنَّ مِنَ ٱلَّذِينَ أُوتُواْ ٱلۡكِتَـٰبَ مِن قَبۡلِڪُمۡ وَمِنَ ٱلَّذِينَ أَشۡرَكُوٓاْ أَذً۬ى كَثِيرً۬ا‌ۚ وَإِن تَصۡبِرُواْ وَتَتَّقُواْ فَإِنَّ ذَٲلِكَ مِنۡ عَزۡمِ ٱلۡأُمُورِ

A jistě budete vystaveni zkouškám na majetcích svých i osobách svých a uslyšíte od těch, jimž dostalo se Písma před vámi, i od modloslužebníků mnoho zlého. Budete-li však trpěliví a bohabojní, shledáte, že to patří k podstatě věcí. (Áli 'Imrán:186)

Tzn. Patří to k podstatě věci a proto se toho musíte vždy držet.

Na konci další, mekkánské, súry an-Nahl Vznešený Alláh praví:

وَٱصۡبِرۡ وَمَا صَبۡرُكَ إِلَّا بِٱللَّهِ‌ۚ وَلَا تَحۡزَنۡ عَلَيۡهِمۡ وَلَا تَكُ فِى ضَيۡقٍ۬ مِّمَّا يَمۡڪُرُونَ إِنَّ ٱللَّهَ مَعَ ٱلَّذِينَ ٱتَّقَواْ وَّٱلَّذِينَ هُم مُّحۡسِنُونَ

Buď trpělivý, však trpělivost tvá je možná jen s pomocí Boží! Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí, vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají. (Nahl: 127-128)

Veršů vybízejících k témuž lze napříč Koránem nalézt vskutku bezpočet.

Každý, kdo z vyzyvatelů k Alláhu a napravovatelů společnosti následuje cestu proroků, bude ve své výzvě nakonec úspěšný a dojde chvályhodného konce, neboť mu je přislíbeno vítězství nad jeho protivníky. Kdokoli studuje a rozjímá nad vyprávěními o úspěšných a spravedlivých reformátorech společnosti, shledá, že toto je pravdou a že se tyto předpovědi plní.

Prosím Alláha skrze všechny Jeho překrásné a dokonalé přívlastky a vznešené atributy, aby napravil záležitosti muslimů, aby jim dal správně pochopit jejich náboženství, vedl jejich vůdce ke všemu, co je dobrem, aby napravil rádce jejich vůdců, pomocníky a spolupracovníky, aby chránil všechny muslimy na každém místě před různými podobami bludu, přicházejícími jako rozmanité zkoušky a jejich důsledky, aby je chránil před následováním tužeb a šejtána. Věru Alláh Jediný jest Strážcem a Ochráncem před tímto vším a je jediný, který před tímto může ochránit a tuto ochranu zaručit. A prosím Alláha o požehnání Poslu Božímu Muhammedovi, jeho rodu a jeho druhům.

يا مغيث اغثنا 

Ó Ty, jenž ulevuješ, poskytni nám úlevu!

Autor: šejch 'Abdul'azíz ibn 'Abdilláh ibn Báz

Zdroj: 'Awámilu isláhi l-mudžteme'a, str. 6-27, parafrázováno a upraveno redakcí.

______________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2533.

[2] Poznamenáváme, že toto vítězství je přislíbeno pouze těm, kteří se drží správného přístupu k náboženství a nevyzývají k žádné inovaci ve víře nebo k modloslužebnictví, tedy nikoli například extremistům z řad novodobých cháridžovců, jako jsou zločinci a vrazi z Neislámského kvazistátu, organizace Boko Haram a další jim podobní.

[3] Arabský výraz المنكر al-munker v tomto hadísu odkazuje na cokoli, co je nepřijatelné či neakceptovatelné z hlediska islámského Zákona a co se příčí každému zdravě smýšlejícímu muslimovi.

[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 49, na autoritu Abú Sa'ída al-Chudrího رضي الله عنه.

[5] Viz Kun selefíjen 'ale l-džádda, str. 62-63.