ŠEJCH AL-ALBÁNÍ O AHL HADÍS A O METODICE SELEF V IDŽTIHÁDU A TAKLÍDU

Možná, že určití lidé nechápou vysvětlení poskytnuté některými učenci ohledně pomožené skupiny (arab. táifetu l-mensúra) a zachráněné skupiny (arab. firkatu n-nádžíjja), kteří pravili, že toto vysvětlení se týká učnců hadísu (ahlu l-hadís, dosl. lid hadísu).

Na takovém vysvětlení však není nic zvláštní, pokud si uvědomíme následující:
 
1.       Učenci hadísu jsou bez výjimky právě těmi, kdo je o Sunně Božího Posla صلى الله عليه و سلم nejznalejší, jsou nejznalejší i jeho vedení, mravům, nejvíce vědí o bitvách, které svedl atd. to pro jejich obzvláštní studium Sunny a všeho, co je s ní spojeno, od znalosti životopisů vypravěčů po příběhy stojící za vznikem jednotlivých hadísů.
 
2.       Umma jako celek je rozdělena na uskupení a názorové školy, přičemž nic z toho nebylo známo prvním generacím muslimů. Každý z těchto mezhebů užívá jako důkaz (arab. delíl) a na nich závisí. Ten, který bezhlavě následuje jen určitou názorovou školu a přebírá jen od ní, aniž by se díval, co tvrdí názorové školy ostatní, chybuje, neboť by se měl dívat i na to, co tvrdí ostatní, může tam nalézt něco, co nenalezne u sebe. A je známo učencům všech mezhebů, že v každém mezhebu existuje nějaká informace ze Sunny, která ostatních mezhebech chybí. Proto ten, který se fanaticky drží jen jediného mezhebu, může odignorovat důležitou část Sunny, která je zachována v mezhebu jiném. Ale učenci hadísu nejsou jen na tom. Oni přebírají a berou v potaz každý hadís, krerý je autenticky prokázán jako výrok Božího Posla صلى الله عليه و سلم spolehlivým řetězcem vypravěčů, nehledě na mezheb, který jej předkládá. Akceptují hadís od každého, bez ohledu na to, k jakému uskupení náleží, dokud je tento důvěryhodným muslimem, od kterého lze přejímat podání hadísů. Navíc nelze odvrhnout sám o sobě autentický hadís ani od někoho, kdo je jinak komunista, kadarí, nebo cháridžovec atd., tím spíše ne od někoho, kdo sám sebe považuje za hanefího (následovníka mezhebu Abú Hanífy), nebo málikího (následovníka mezhebu imáma Málika) nebo někoho jiného. Toto vskutku vyjasnil imám aš-Šáfi’í, budiž mu Alláh milostiv, když pravil imámu Ahmedovi: „Ty jsi o hadísech znalejší, než jsem já. Proto, když k tobě dorazí nějaký autentický hadís, zprav mne o něm. on bude mým stanoviskem, bez ohledu na to, zda je jeho vypravěč z Hidžázu, Kúfy, nebo Egypta.“ Proto Ahlu l-hadís, nechť nás Alláh učiní jedněmi z nich, slepě nenásledují slova nějaké osoby, bez ohledu na to jak vysoko je tato osoba ceněna. Tato metoda je opačná vůči metodě jiných, kteří se nepřipisují k ahlu l-hadís a neposuzují své činy podle Hadísu. Tito lidé vskutku fanaticky a slepě následují slova svých učenců, ač je sami tito učenci před tímto varují. Oni však slepě následují jejich slova do téže míry, jako se ahlu l-hadís žárlivě pídí po hadísech Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
 
Po tomto krátkém objasnění není divu, že lidé hadísu jsou vítězným uskupením a zachráněnou skupinou, jsou národem zlatého středu, svědky nad stvořeními.

Zdroj: Silsilatu l-Ahádís as-Sahíhah, 1/116, vysvětlení hadísu č. 270.