ŠEJCH AL-ALBÁNÍ O OSLAVĚ PROROKOVÝCH صلى الله عليه و سلم NAROZENIN

 Dnešního dne byl 12. Rebí’u l-awwel, což je nejpravděpodobnější datum narození Božího Proroka صلى الله عليه و سلم (tzv. mewlíd). Mnoho muslimů ve světě si tento den připomíná slavnostmi, setkáními a svátečními zvyky. Oslava narozenin všeobecně a oslava narozenin Proroka صلى الله عليه و سلم tím spíše byly pro Proroka صلى الله عليه و سلم samého a jeho společníky رضي الله عنهم neznámou věcí, neznali je ani první jejich následovníci a objevily se až později jako deformace původní pravé víry a inovace v náboženství. Nejvýznamnější expert na hadísy v moderní době a obnovitel víry našich dob, šejch Násiruddín al-Albání, v rozpravě se zastánci mewlídu uvedl na podporu tohoto stanoviska následující argumenty[1]:

Není známo, že by tyto svátky byly slaveny v době Proroka صلى الله عليه و سلم. Pokud by v tomto spočívalo nějaké dobro, je myslitelné, že by ho Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci ignorovali? Ne, to je nemožné, protože islám známe jen jejich prostřednictvím a nijak jinak. Jak bychom potom mohli přijít s něčím, co odporuje jejich praxi?
Sám Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
تَرَكْتُ شَيْئًا يُقَرِّبُكُمْ إِلَى الله إِلا وَ أَمَرْتُكُمْ بِهِ  مَا
Nezanechal jsem nic, co by vás přiblížilo k Alláhu, aniž bych vám to nepřikázal.[2]
 
Nechť ti, kteří tuto praktiku zastávají, předloží své důkazy. Žádné však nenaleznou, jen tvrzení některých, že se jedná o tzv. dobrou i novaci (arab. bid’atun hasanetun).
 
Víme, že nejlepšími pokoleními jsou první tři pokolení po Prorokovi صلى الله عليه و سلم, jak je řečeno:
خير الناس قرني ثم الذين يلونهم و ثم الذين يلونهم
Nejlepší z lidí je mé pokolení, pak ti, kteří přijdou po nich a pak ti, kteří přijdou po nich.[3]
 
Tyto generace byly též i nejznalejší mezi lidmi ve věcech víry a jejích nauk, ač nemusely být nejznalejší zároveň ve vědách tohoto světa. Sama znalost věd tohoto světa nikoho k Bohu nepřiblíží, stejně jako prostá znalost a memorování nauk náboženských, neboť tu hovoříme o spojení znalosti a činu podle ní a v souladu s ní. Oni jsou znalejší než my v naukách Koránu, Sunny i šarí’y, znalejší o islámu celkově. My jsme se k nim dostali jejich prostřednictvím. Proto jejich stupně nemůžeme plně dosáhnout. Můžeme, kvůli vývoji a rozvoji lidské civilizace rozumět a pochopit některé jednotlivosti lépe, ale celkově bude jejich znalost vždy nad naší a oni nám stále budou autoritou. Proto nemožno směšovat tyto jednotliviny s celkem a vědy experimentální a zkušenostní s naukami náboženskými.
 
Kde potom ten, který zastává tezi o legitimitě mewlídu bere svůj důkaz, víme-li, že ti nejznalejší ve věcech víry podobné záležitosti ani neznali? Svým jednáním zpochybňuje znalost našich zbožných předků a zlořečí jim.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لاَ تَسُبُوا أَصْحَابِ فَوَالذِيْ نَفْسُ محمد بيده لو أنفق أحدكم مثل أحد ذهب ما بلغ مد أحدهم و لا نصيفه
Nezlořečte mým společníkům, neboť při Tom, v Jehož je rukou duše Muhammedova, i kdyby kdokoli z vás rozdal zlata tolik, co je hora Uhud, nevyrovnalo by se to dvojhrsti toho, co dali oni, dokonce ani půlce toho.[4]
 
Podání o jejich zbožnosti, moudrosti a mravnosti, stejně jako o jejich lásce k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a oběti pro víru jsou nesčetná a jasně ukazují na propastný rozdíl mezi nimi a námi. Také tento fakt činí nemožným, že by něco tak důležitého, jako je oslava Prorokových صلى الله عليه و سلم narozenin, opomenuli.
 
Navíc existuje mnoho důkazů potvrzujících, že islám je kompletní a dovršená víra, která nestrpí změny:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الإسْلامَ دِينًا
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida:3)
Imám Málik, jenž sám náležel k pochválené druhé generaci následovníků, v souvislosti s tímto veršem pravil: „Kdokoli vnese inovaci do islámu (a všimněte si, řekl inovaci a nikoli inovace v množném čísle) tvrdí, že Muhammed صلى الله عليه و سلم zradil své poselství. Co nebylo islámem tehdy, není jím ani dnes.“ Toto pravil imám Málik ve 2. století po hidžře. Nyní žijeme v 15. století po hidžře.
 
Proto můžeme ze všech výše uvedených argumentů uzavřít, že na oslavě mewlídu není vůbec nic dobrého. Kdyby bylo, byli bychom o tom zpraveni.
 
Pokud by byl mewlíd dobrem, byl by součástí islámu. Víme s jistotou říci, kdy bylo poselství islámu dovršeno. Bylo to v den, kdy byl zjeven tento verš. A tehdy mewlíd součástí islámu nebyl. Pokud by byl součástí islámu, byl by již tehdy znám.
 
Proč Posel Boží صلى الله عليه و سلم nepřikázal oslavu vlastních narozenin? I tato otázka má svou odpověď.
Ve skutečnosti totiž existují dva typy oslav mewlídu. Jedna zakázaná, která se odehrává jednou za rok, a druhá povolená, která se periodicky opakuje každý týden. Tou povolenou je uctívání Alláha v souladu s učením a cestou Proroka صلى الله عليه و سلم. Neříkám nic dle své touhy, říkám jen to co bylo potvrzeno. Posel Boží  صلى الله عليه و سلم byl totiž jistým mužem tázán na svůj půst v pondělí a pravil o něm s vážností:
ذالك يوم ولدت فيه و أنزل القرآن علي فيه
Toto je den, v němž jsem se narodil a v němž mi byl seslán[5] Korán.[6]
Prorok صلى الله عليه و سلم tak vzdával za toto dobrodiní Alláhu svůj holt půstem.  Podobně se muslimové postí i v den 'Ášurá, kdy Alláh zachránil proroka Músá عليه سلام a jeho lid před faraonem a egyptským vojskem. I tento půst byl učiněn povinným, jako symbol jednoty a návaznosti jeho poselství a poselství Muhammedova صلى الله عليه و سلم, aby byl nakonec nahrazen povinným půstem v měsíci Ramadánu a ponechán nadále jako půst dobrovolný.
 
Ale tuto tradici pondělních půstů většina muslimů nenásleduje, přičemž naopak následuje nepodložený a inovativní mewlíd. O takových Alláh říká:
أَتَسْتَبْدِلُونَ الَّذِي هُوَ أَدْنَى بِالَّذِي هُوَ خَيْرٌ
Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší?  (Bekara:61)
Tato slova Alláh vyřkl o následovnících předešlých zjevení, ale muslimové je, jak vidno, v tom následovali. To je však přesně to, co je předpovězeno slovy Božího Posla صلى الله عليه و سلم:
لتتبعن سنن من قبلكم شبرا بشبر و ذراعن بذراع حتا لو دخلوا جحر ضب لدخلتموه
Budete následovat obyčeje těch, kteří byli před vámi loket po lokti, píď po pídi, do té mírty, že i kdyby vlezli do nory zvířete, vskutku též byste tam vešli.[7] Podle jiného podání:
حتا لو كان فيهم من يأتي أمه على قارعة لطريق لكان فيكم من يفعل ذالك
… do té míry, že kdyby někdo z nich obcoval se svou matkou vprostřed cesty, věru byl by i mezi vámi někdo, kdo by to učinil.[8]
 
Alláh všemohoucí též pravil:
يَا أَيُّهَا الرَّسُولُ بَلِّغْ مَا أُنْزِلَ إِلَيْكَ مِنْ رَبِّكَ وَإِنْ لَمْ تَفْعَلْ فَمَا بَلَّغْتَ رِسَالَتَهُ وَاللَّهُ يَعْصِمُكَ مِنَ النَّاسِ إِنَّ اللَّهَ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الْكَافِرِينَ
Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící. (Máida:67)
 
Mohlo by se namítnout, že v tento čas je možno jen číst o životě Božího Proroka صلى الله عليه و سلم a nekonat žádné obzvláštní formy oslav. Ano, číst o životě Prorokově صلى الله عليه و سلم a studovat ho je zajisté chvályhodná činnost, která je odměněna. Vyvstává však otázka: pokud ani sám Prorok صلى الله عليه و سلم nevyhradil pro tuto činnost žádnou specifickou dobu, či čas, smíme se potom my uchýlit k tomu, že ho stanovíme sami? Nebo že stanovíme rovněž celou metodu a proces, jak se to má činit? A co nám brání připomínat si Proroka صلى الله عليه و سلم a studovat jeho životopis stále a bez zvláštní organizace?
 
Ne, toto nemůžeme. Alláh praví:
أَمْ لَهُمْ شُرَكَاءُ شَرَعُوا لَهُمْ مِنَ الدِّينِ مَا لَمْ يَأْذَنْ بِهِ اللَّهُ وَلَوْلا كَلِمَةُ الْفَصْلِ لَقُضِيَ بَيْنَهُمْ وَإِنَّ الظَّالِمِينَ لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává. (Šúrá:21)
اتَّخَذُوا أَحْبَارَهُمْ وَرُهْبَانَهُمْ أَرْبَابًا مِنْ دُونِ اللَّهِ وَالْمَسِيحَ ابْنَ مَرْيَمَ وَمَا أُمِرُوا إِلا لِيَعْبُدُوا إِلَهًا وَاحِدًا لا إِلَهَ إِلا هُوَ سُبْحَانَهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ
A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni! (Tewba:31)
Když 'Ádí ibn Hátim رضي الله عنه, bývalý křesťan, slyšel tento verš, řekl Prorokovi صلى الله عليه و سلم: „Ale my jsme je nikdy neuctívali.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
أليس يحرمون ما أحل الله فتحرمونه و يحلون ما حرم الله فتحلونه?
Což nezakazovali, co Alláh povolil a i vy jste zakazovali, a nepovolovali, co Alláh povolil a i vy jste povolovali?
Ovšemže,“ uznal ‘Ádí, načež Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
فتلك عبادتهم
Toto pak je jejich uctívání.
 
Nakonec, toto vše ukazuje na nebezpečí inovace v islámu.
 
Nejsem z těch, kteří by své studenty a posluchače umlčovali, že nic nevědí. Ale odpovězte si sami.


[1] Převzato na základě nahrávky šejcha al-Albáního, ze série Silsiletu l-hudá we n-núr, nahrávka č. 1/94. Redakčně kráceno, dotazy tázajícího vynechány.
[2] Zaznamenal at-Taberání, doloženo jako sahíh al-Albáním v Aslu Sifáti s-Saláti n-Nebí, 3/942.
[3] Zaznamenali al-Buchárí, Muslim, at-Tirímízí a Ibn Mádža.
[4] Zaznamenali al-Buchárí a Muslim.
[5] Tj. začalo jeho zjevování, pozn. redakce.
[6] Na autoritu Abú l-Katády al-Ansárího zaznamenáno v Muslimově Sahíhu. Zaznamenává ho i Abú Dawúd ve svém Sunenu, č. 2097.  
[7] Zaznamenali ho al-Buchárí a Muslim.
[8] Zaznamenali ho ad-Dewlábí a Hákim, oceněn al-Bezzárem jako hasan. S jeho hodnocením souhlasil i al-Albání, viz Silsilatu ahádísi s-sahíha, č. 1348.