ŠEJCH AL-ALBÁNÍ: SELEFÍJSKÁ DA’WA RESPEKTUJE OSTATNÍ USKUPENÍ

Povím pravdivé slovo, po kterém se nebude žádný muslim moci přít poté, co mu byla vyjasněna pravda.

Zaprvé. Ke komu se pojí da’wetu s-selefíjja, selefíjská da’wa? K selef, tedy zbožným předkům! Víme přece, kdo jsou selef a co tento přívlastek znamená ve svém významu a důsledku.
Selef jsou lidé prvních tří generací, o kterých Boží Posel صلى الله عليه و سلم prohlásil, že jsou ti nejlepší v autentických a mutewátir hadísech zaznamenaných al-Buchárím, Muslimem a dalšími od množství Prorokových společníků, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen, ve znění: „Nejlepší z lidí je tato má generace, pak ti, kteří přijdou po nich a pak ti, kteří přijdou po nich.“ Tj. první tři generace. Následovníci selef, selefíjjún, se připisují selef. A kdo zná význam slova selef a slova selefí, musí tyto věci brát na zřetel.
 
Toto připisování se není vázáno za jednotlivou osobu, nebo určitou vymezenou skupinu osob, jako je to v případě jiných džema’atů, které jsou v současném muslimském světě přítomny. Není to následování jedné osoby, nebo dokonce desítek osob, ale tolika, že je nemožné, aby se tito selef sjednotili na omylu na rozdíl od lidí pozdější doby. Naopak, nenalézáme žádný text hovořící ve prospěch pozdějších generací. Spíše ve všeobecnosti hovoří konec předcházejícího hadísu proti nim: „Pak přijdou lidé, kteří budou vydávat svědectví a toto svědectví od nich nebude žádáno ..." V jiném podání hadísu se objevuje: „Přestanou být na pravdě …“ Jde tedy o chválu pro první tři generace a výtku generacím dalším, neboť chvála je určena jisté menší skupině z nich. V jazyce je také slovo „táifa“ užívané pro jednotlivce, nebo menší skupinku lidí.
 
Když pochopíme význam slova „selefí“ a význam slova „selef,“ jako reference, na kterou se selefíjjún odkazují, tj. že selefíjjún jsou ti muslimové, kteří následují selef, můžeme přejít k druhému bodu. Jde v něm o pochopení toho, že není možno, aby muslim nebyl selefí, neboť již chápeme, že následovat selef znamená následovat ty, kteří jako celek nezbloudí. To se zakládá na hadíse: „Má umma se nesjednotí na omylu.“ A není správné tento hadís vztahovat na lidi pozdějších generací, nebo na lidi dnes.
 
Zmiňovaný hadís nás navíc přivádí i k tomu, co se stalo s předešlými národy – se židy a křesťany a co následně potká také muslimy ohledně rozdělování se na sekty:
Židé se rozdělili na sedmdesát jedna sekt a křesťané na sedmdesát dva. Má umma se rozdělí na sedmdesát tři sekt a všechny jsou v ohni, kromě jediné.“ Společníci se otázali: „Kdo jsou oni, ó Posle Boží?“ On صلى الله عليه و سلم odpověděl: „To jsou džemá’a.“ tento hadís vysvětluje hadís, jenž jsme zmínili před chvílí. Upřesňuje, kdo je to „má umma, která se nesjednotí na bludu.“ To je zachráněná skupina, spolu s nimi, kteří se k ní připisují a následují ji. Toto jsou selefu s-sálihín a Alláh nás varoval předtím, abychom jim oponovali a následovali jinou cestu, než je cesta jejich, slovy:
وَمَنْ يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِنْ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَى وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّى وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá:115)
 
Mnohokrát jsem svým bratřím ukázal na moudrost spojení tohoto verše z Knihy Pána našeho s následováním „cest jiných než je cesta věřících“ a „protivení se Božímu Poslu“ v tom, že kdyby verš neobsahoval pasáž o zákazu následovat cestu jinou, než je cesta věřících, pak by první část tohoto verše, o zákazu protivit se Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم, sama o sobě stačila jako varování před zlým koncem, který si člověk takto vyslouží. Nicméně, není možné nebrát v úvahu i tuto druhou část, k Alláhu se utíkáme před takovou věcí. Moudrost tohoto verše tkví v tom, že jej imám aš-Šáfi’í považoval za důkaz pro idžmá‘ ve významu „kdo se vydá cestou jinou, než společníci Proroka, kteří neupadnou v omyl, a ti, kteří je následují, jsou ta džemá’a, kterou myslel Boží Posel صلى الله عليه و سلم v onom hadíse a označil ji jako zachráněnou skupinu.“
 
Oni jsou ti, kterým není dovoleno se protivit, pakliže chceme být mezi těmi, kteří budou zachráněni před Božím trestem v Den Vzkříšení. Proto muslimové dnes si musí být vědomi, kdo jsou ti, kteří se ve verši vzpomínají. A jaká je Boží moudrost v tom, že zmíní selefu s-sálih a ty, kteří je následují? Odpověď je zřejmá a zahrnuje fakt, že Prorokovi společníci, nechť je s nimi Alláh spokojen, byli přítomni v době, kdy Zjevení přicházelo a kteří přebírali přímo z úst Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Viděli Božího Posla صلى الله عليه و سلم žít mezi nimi, následovat zjevená přikázání Koránu, z nichž mnoho vysvětlil ve svých slovech.
Nicméně pozdější generace touto poctou nedisponují. Korán a Sunnu neslyšeli z jeho úst a ani neviděli, jak naplňoval text Koránu a praktiky Sunny. To je moudrost jeho slov: „Být zpraven není totéž jako vidět na vlastní oči.
 
Ti, kteří ho neviděli, nejsou jako jeho společníci, kteří jej viděli a slyšeli jeho slova přímo a přímo viděli, jak se chová. Dnes existuje velmi krásné rčení, kterým se někteří lidé vyznačují. Ale bylo by ho omnoho pěknější převést ve skutečnost. Ve svých promluvách a přednáškách tito lidé říkají: „Na nás na Zemi dnes je, abychom dali islámu praktický tvar.“ Tedy, pokud nerozumíme islámu a nechápeme jej pochopením selefu s-sálih, pak nemůžeme tento bod realizovat prakticky. Ale ti, kteří toto byli schopni učinit, byli společníci Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Ze dvou důvodů, které jsme již uvedli:
a) Slyšeli jeho صلى الله عليه و سلم slova přímo a zachytili je lépe, než my.
b) Existují otázky vyžadující vysvětlení skrze jeho صلى الله عليه و سلم činy. A oni je viděli.
 
Dám vám jeden velmi jednoduchý příklad. V Koránu jsou verše, kterým se nedá dostatečně porozumět, dokud muslim nezná Sunnu, jež Vznešený Korán vysvětluje, neboť vznešený Alláh říká:
وَأَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الذِّكْرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيْهِمْ
a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno (Nahl:44)
A také říká:
وَالسَّارِقُ وَالسَّارِقَةُ فَاقْطَعُوا أَيْدِيَهُمَا
Zloději a zlodějce utněte ruce jejich (Máida:38)
Nyní nechme tyto verše jen podle jazyka vysvětlit nejlepšího odborníka na arabský jazyk rané doby, as-Síbewejha a shledáme, že neuspěje definovat slovo „sárik“ – „zloděj“ a slovo „jed“ – „ruka“ Kdo je onen zloděj, kterého ruka má být uťata? Nedokázal by odpovědět. V jazyce pojem „zloděj“ označuje kohokoli, kdo něco ukradne, třeba i jen vajíčko. Pojem „ruka“ pak znamená celou ruku až k rameni.  
Odpověď leží ve verši, který byl zmíněn předtím: a nyní jsme tobě seslali připomenutí
Leží v Prorokově صلى الله عليه و سلم vysvětlení Koránu. Toto vysvětlení se zakládá na praxi.

To je případ mnoha dalších veršů. Kdokoli se zabývá naukou usúl, shledává, že existují texty  všeobecné a specifické, neomezeně platné a „omezeně platné, stejně jako rušící a zrušené. Jsou to srozumitelné kategorie, kam spadají stovky textů, všeobecných textů, které jsou omezeny Sunnou.

Nicméně existují ti, kteří si nárokují znalost, a popírají toto označení s tím, že se na ničem nezakládá. Říkají, že muslimu není dovoleno říci, že je selefí. A je to, jakoby řekli, že není možno říci: „Následuji selefu s-sálih v tom, na čem byli ve věrouce, uctívání a mravech!“ pak není pochyb, že ti, kteří muslimům něco takového upírají, vlastně oddělují muslimy od skutečného, správného islámu, na kterém byli selefu s-sálih. Proto není muslimům povoleno zříkat se oznašení podle selefu s-sálih. Navíc, pokud se muslim zřekne jakéhokoli jiného dalšího označení mimo toto, nikdo z lidí znalosti jej nebude moci obvinit z hříchu, nebo nevíry. Nicméně musí na něm být tento projev vidět.
 
Tedy ten, kdo odmítne označení selefí, se zřejmě připisuje k určitému mezhebu, ať už ve věcech věrouky (arab. ‘akída) nebo islámsko-právní vědy (arab. fikh). Tak se možná bude označovat jako aš’arí, nebo máturídí, nebo bude z ahlu l-hadís, nebo bude hanefí, málikí, šáfi’í, nebo hanbelí v tom, co spadá do okruhu ahl sunna we l-džemá’a.
 
Navíc ten, který se připíše k aš’arí mezhebu, nebo k některému ze čtyřech známých mezhebů, se pak připíše k lidem, kteří nejsou jako jedinci uchráněni chybám, i když se mezi nimi nachází spousta učenců, kteří lidi vyzývají k tomu, co je správné.
 
Proč tedy ti, o nichž hovoříme, neodsuzují tyto přídomky ke skupinám a jedincům, kteří nejsou uchráněni před omyly?  Vždyť ten, který se připisuje k selefu s-sálih jako celku, se připisuje k někomu, kdo je chráněn před chybou!

 

Zdroj:časopis al-Asála, 9/87.