ŠEJCH AL-FEWZÁN O PROTIMUSLIMSKÉ NENÁVISTI: HLAVNĚ SE NENECHEJME VYPROVOKOVAT

Islám je bezpochyby Božím náboženstvím, cestou pravdy a spásy. Je milostí a dobrem jak pro tento, tak i pro onen svět. Je to náboženství všech proroků, mír s nimi všemi, které Alláh přikázal následovat. Vždy a všude se ale najdou i tací, kteří náboženství Božímu zlořečí.

Jeden z velkých učenců dneška, šejch Sálih al-Fewzán, o odpovědi na ně hovoří v cyklu svých pátečních kázání, přednesených v atmosféře zveřejnění hanobících zobrazení a filmů o Prorokovi صلى الله عليه و سلم:
 
 „Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم  a všem, kteří jej následují.
 
Lidé! Buďte bohabojní a děkujte Alláhu za dobrodinní islámu a za seslání štědrého Proroka صلى الله عليه و سلم! V dnešních dnech, stejně jako v těch, které jim předcházely, se mezi modloslužebníky, nevěřícími a pokrytci objevují prohlášení a činy, které urážejí a hanobí islám a Posla Božího صلى الله عليه و سلم.
 
Islám je zostuzován a vykreslován jako zlo. Tato snaha některých lidí nemůže být překvapivá, protože se jedná o činy, které řada dalších nevěřících během historie páchala. Posel Boží صلى الله عليه و سلم čelil za svého života mnoha podobným událostem. Byl vysmíván, bylo mu zlořečeno, zažil otevřené nepřátelství na smrt, které přímo napadalo všechno, za čím si stál, o čemž Korán hovoří na mnoha místech.
 
Proto není překvapující, že jedinci stejného ražení jako nepřátelé Prorokovi v tomto pokračují i dodnes. Nenávidí totiž Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho víru. Muslimové tedy musí postupovat přesně jako on. Trpělivě všechna příkoří snášet.
 
Alláh Prorokovi صلى الله عليه و سلم přikázal trpělivost, výdrž a vytrvalost:
 
فَاصْدَعْ بِمَا تُؤْمَرُ وَأَعْرِضْ عَنِ الْمُشْرِكِينَ إِنَّا كَفَيْنَاكَ الْمُسْتَهْزِئِينَ
Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků, vždyť My stačíme ti proti posměváčkům (Hidžr:94-95)
 
Toto Alláh přislíbil Svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم  a on útoky nevěřících přetrpěl. Nesl břemeno, které by neunesl nikdo jiný. Na Proroka صلى الله عليه و سلم  také těžce dopadalo, že jeho lidé odmítali pravdu a nenechali se jí vést. Nechtěli islám přijmout a zachránit se z Ohně.
 
Prorokovi صلى الله عليه و سلم  bylo z chování jeho nepřátel smutno. Nebál se jich a neděsil se zkázy, kterou působili.
Toto bylo jen další stránkou jeho upřímnosti vůči Alláhu:
 
لَعَلَّكَ بَاخِعٌ نَفْسَكَ أَلا يَكُونُوا مُؤْمِنِينَ
Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí (Šu‘ará: 3) Tj. i kdyby tě smutek pohltil celého, stejně by neuvěřili.
 
فَلَعَلَّكَ بَاخِعٌ نَفْسَكَ عَلَى آثَارِهِمْ إِنْ لَمْ يُؤْمِنُوا بِهَذَا الْحَدِيثِ أَسَفًا
Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří? (Kehf:6)
 
Alláh viděl a znal Prorokovy صلى الله عليه و سلم  pocity a proto mu přikázal:
 
وَلَيَزِيدَنَّ كَثِيرًا مِنْهُمْ مَا أُنْزِلَ إِلَيْكَ مِنْ رَبِّكَ طُغْيَانًا وَكُفْرًا فَلا تَأْسَ عَلَى الْقَوْمِ الْكَافِرِينَ
Avšak to, co ti bylo sesláno Pánem tvým, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví; však nermuť se pro lid nevěřící! (Máida: 68) Tj. nelituj jich, protože oni zničili sami sebe a jen Alláhu přísluší uvádět na správnou cestu. On je Nejznalejší toho, komu by mělo být dáno správné vedení a komu nikoli.
 
Alláh praví:
إِنَّكَ لا تَهْدِي مَنْ أَحْبَبْتَ وَلَكِنَّ اللَّهَ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ
Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce. (Kasas: 56)
 
Také praví:
 
فَإِنْ أَعْرَضُوا فَمَا أَرْسَلْنَاكَ عَلَيْهِمْ حَفِيظًا إِنْ عَلَيْكَ إِلا الْبَلاغُ
Jestliže se však i nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali jako dozorce; tobě přísluší jedině předat sdělení. (Šúrá: 48)
 
Povinností Proroka bylo jen předat poselství, ale samo vedení je v Rukou Božích, jak je také řečeno jinde:
 
فَإِنَّمَا عَلَيْكَ الْبَلاغُ وَعَلَيْنَا الْحِسَابُ
tobě přísluší toliko sdělování, Nám pak zúčtování. (Ra’d:40)
 
إِنَّ إِلَيْنَا إِيَابَهُمْ ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا حِسَابَهُمْ
K Nám věru míří jejich návrat a Nám pak budou účty své skládat! (Ghášíjja:25-26)
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم  nebyl zodpovědný za jejich hříchy a za to, že zůstali nevěřícími. Jeho zodpovědnost je omezena jen na šíření poselství Pravdy, jeho objasnění a vysvětlení, což je také to, co vykonal.
 
Ano! Máme povinnost islám a Proroka صلى الله عليه و سلم  bránit a odmítat urážky, které se na ně valí. Je povinností muslima tak činit, ale musí tak být konáno s důkazem a znalostí. Odmítání nesmí být arogantním chvástáním se, či krutým a bezohledným jednáním, nebo dokonce cestou násilných protestů.
 
Toto jsou činy, které uspokojují nepřátele islámu, kteří si muslimy přejí onálepkovat jako necivilizované barbary. Ukážou na takové případy a pak řeknou: „Vždyť se na ně podívejte, ti muslimové jsou divoši, muslimové vraždí, podívejte se, ničí amnasády a budovy ...“ To je přesně to, co chtějí. Dokonce ani neuvažují v rovině urážky samotného Proroka صلى الله عليه و سلم a islámu. Chtějí jen vyprovokovat muslimy k tomu, aby se chovali necivilizovaně a změnit je v nejrozvášněnější dav.
 
Proto nám není povoleno odpovídat na zlo zlem, ale odpovídat na zlo pouze pravdou. Odpovídáme pouze pravdivým vysvětlením, výzvou a osvětou, moudře a uměřeně. Diskutujeme nejlepším možným způsobem. Takto na podobné výzvy reagují skuteční věřící. Porážejí své nepřátele argumenty a vyvracejí jejich tvrzení. Odpovídat na ně zastrašováním, bezohledností a krutostí jen naplňuje jejich tužby a očekávání. Potom mohou směle prohlásit, že muslimové jsou zvěř.
 
My ale odpovídáme pouze pravdou, kterou Alláh zjevil:
 
بَلْ نَقْذِفُ بِالْحَقِّ عَلَى الْبَاطِلِ فَيَدْمَغُهُ فَإِذَا هُوَ زَاهِقٌ
Naopak My pravdu proti falši mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se rozplyne (Anbijá´: 18)
 
Na nás je totiž předpisy náboženství správným způsobem vysvětlit a odprezentovat je lidem. Islámu samému neškodí, pokud se od něho někdo odvrátí, nebo jej bude urážet, toto zažili všichni proroci. Všichni byli oběťmi perzekuce a od svých národů si vytrpěli mnoho zlého.
 
Alláh praví:
 
مَا يُقَالُ لَكَ إِلا مَا قَدْ قِيلَ لِلرُّسُلِ مِنْ قَبْلِكَ
To, co je ti namítáno, není nic jiného než to, co říkáno bylo poslům před tebou. (Fussilet: 43)
 
فَاصْبِرْ كَمَا صَبَرَ أُولُو الْعَزْمِ مِنَ الرُّسُلِ
Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou.  (Ahkáf:35)
 
Prorok se tohoto držel a pokračoval dále svou cestou výzvy k Alláhu, navzdory ústrkům a ubližování. Vítězství si nikdy nenechal pro sebe, ale vždy celou svou záležitost přenechal na Alláhu, na Onom Jediném, Který bude lidi soudit, požene je ke zúčtování a pak je odmění dobrem či zlem za jejich činy.
 
Toto je příkaz určený všem dalším muslimům:
 
وَعَسَى أَنْ تَكْرَهُوا شَيْئًا وَهُوَ خَيْرٌ لَكُمْ وَعَسَى أَنْ تُحِبُّوا شَيْئًا وَهُوَ شَرٌّ لَكُمْ
Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné (Bekara: 216)
 
Události dnešní doby ukazují jednak náboženský zápal muslimů, ale také obrovskou potřebu následovat Sunnu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم. Ukázaly také, že těm, kteří podobné akce podnikají, nejde o skutečnou diskuzi, ale pouze o provokace.
 
Lidé, o kterých hovoříme, také říkají, že jen jejich světonázor je jediný pravdivý. Toto, jak víme, není myslitelné. Neexistuje žádné jiné pravdivé náboženství, nežli islám, ať se jim to líbí, či nikoli. Všechna náboženství a jejich zákony jsou zrušeny příchodem posledního z Proroků صلى الله عليه و سلم. Všechna další náboženství a světonázory, ať už pohanství, buddhizmus, polyteizmus, ateismus, darwinizmus nebo zjevená náboženství, to všechno je zneplatněno příchodm Proroka صلى الله عليه و سلم.
 
Alláh věru seslal Svého Proroka jako zvěstovatele radostných zvěstí i jako varovatele. Je milostí pro všechny světy, pro celé lidstvo, nejen pro Araby. Kdokoli si přeje milost a spásu, nechť následuje toto náboženství, a kdo si to nepřeje, nechť jej nenásleduje, je to jeho volba, ale musí čítat s tím, že na onom světě jej pak čeká toliko oheň a jím vyznávaná víra mu nebude ničím ku prospěchu. Každý, kdo si přeje spásu, ať Arab, či nearab, musí přijmout poselství posledího Proroka صلى الله عليه و سلم, přijmout islám.
 
Nezbytné však je, aby muslimové zůstali trpěliví a vyzývali k víře tím nejlepším způsobem, aby vyvraceli námitky ohledně islámu a Proroka صلى الله عليه و سلم těmi nejpádnějšími argumenty a aby toto svěřili do rukou těch, kteří mají znalosti. Toto nevěřící hněvá. Ale odpovíme-li arogancí a bezohledností, zabíjením a ničením, pak je nutno si uvědomit, že taková odpověď na nevíru je dle šarí'y nezákonná.
 
To, co je zákonem naší víry předepsáno, je konfrontovat falešnou víru s pravdou a zřeknout se všech podob takové falši. Koránských veršů, které se nesou v tomto duchu, je bezpočet. Na nás je vysvětlit jasně a nedvojsmyslně naši pozici, co říká Korán a co říká Sunna. Tak lidem, kteří islám odmítají, nezbude v Soudný den žádná výmluva neznalosti. Vše náleží Alláhu Všemohoucímu!
 
Každý den přijímají islám na světě stovky a tisíce lidí. Přijímají islám na základě svého svobodného rozhodnutí. Na světě není žádná země, aniž by v ní nežili také nějací muslimové. Muslimové se rozšířili po celém zemském povrchu, všechna chvála patří Alláhu. Jako se náboženství islámu rozšířilo na východ i západ v dobách správných předchůdců a těch, kteří bojovali na cestě Boží a zvítězili nad všemi ostatními. Islám v oněch krajích převládl nad všemi ostatními náboženstvími. Lidé jej přijímali v davech. To vše kvůli trpělivosti Božího Posla صلى الله عليه و سلم, která sklidila své plody. Alláh tak věřící zachránil a poskytl jim bezpečí před zlem jejich nepřátel. Alláh mnohé z někdejších nepřátel islámu uvedl na cestu pravdy a oni se vydali po šlépějích Proroka صلى الله عليه و سلم, následujíce jeho vedení. Mnozí z těchto se stali upřímnými věřícími. Mnozí z nich po svém obrácení se k víře také bojovali pro věc Boží a byli mezi těmi nejstatečnějšími.
 
Takovými byli například Chálid ibnu l-Welíd, 'Amru ibnu l-Ás a mnozí další, kterým Alláh dal zamilovat si islám a opustit své stávající náboženství. V dřívější době náboženství Proroka صلى الله عليه و سلم velmi nenáviděli, ale později jej s láskou oni sami následovali. Chvála náleží Alláhu. A toto je v životopisech mnohých známým faktem. Muslimové se nesmí nechat léčkami svých nepřátel vyprovokovat k tomu, co posílí k tomu, aby činili to, co činí doposud, i nadále. Muslimové musí tyto záležitosti vždy řešit smírčí a zákonnou cestou, tak, jako postupoval Boží Prorok صلى الله عليه و سلم vůči svým nepřátelům a oponentům.
 
Mezi nimi byli tací, proti kterým byl ustaven důkaz již za jejich života, kterému se oni zpupně vzepřeli a zemřeli v nevíře. Mezi nimi byli i tací, kteří pravdu přijali a stali se velmi dobrými muslimy. Alláh šířil svou víru jejich prostřednictvím a dal z nich muslimům užitek. Toto jsou hmatatelné výsledky argumentace a odpovědi na námitky nevěřících.
 
Služebníci Boží! Buďte bohabojní, buďte si tohoto vědomi a konejte podle toho. Šiřte toto poselství mezi lidmi a klidněte jiné, kdykoli propadnou hněvu, zuřivosti a ničivým výbuchům vzteku. Toto nemá s vírou nic společného. Naše víra zakazuje ničení a zabíjení nevinných. Alláh praví:
 
قُرْبَى إِنَّمَا تُنْذِرُ الَّذِينَ يَخْشَوْنَ رَبَّهُمْ بِالْغَيْبِ وَأَقَامُوا الصَّلاةَ
Ty můžeš varovat pouze ty, kdož Pána svého se obávají kvůli nepoznatelnému a dodržují modlitbu (Fátir:18)
 
Zabíjet nevinné patří ke způsobům zločinců, nikoli muslimů. To je přesně ono, po čem nepřátelé islámu touží, aby mohli ukazovat na muslimy jako na zločinců, kteří zabíjejí nevinné lidi, kteří se ničeho nedopustili. Toto pak připisují inherentně muslimům a jejich bezzákonnosti. Ne! Naše náboženství přikazuje něco zcela odlišného.
 
Alláh praví:
 
وَلا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ أَنْ صَدُّوكُمْ عَنِ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ أَنْ تَعْتَدُوا
Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! (Máida: 2)
 
وَلا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ عَلَى أَلا تَعْدِلُوا اعْدِلُوا هُوَ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَى وَاتَّقُوا اللَّهَ إِنَّ اللَّهَ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (Máida: 8)
 
Alláh nechť vám i nám požehná tím, že nám dá užitek ze Vznešeného Koránu, který je jasnou a moudrou připomínkou. Prosím Alláha, aby všem muslimům a mně také, odpustil všechny hříchy. Prosím jej o odpuštění, neboť On jest Odpouštějícím.“
 
(…)
 
„Lidé! Buďte bohabojní. Takoví lidé tvrdí, že absolutní svoboda projevu je nezbytností, na kterou má právo každý jedinec. To znamená také svobodu projevu při šíření ateizmu a nevíry, svobodu rozšiřovat bludná tvrzení, svobodu lhát … ale ani jedno z toho není opravdovou svobodou. Svoboda slova musí být svobodou slova pravdy, ale oni pravdu neuznávají. Pokud jim někdo do očí řekne pravdu, oni jej umlčí, nebo jej dokonce zabijí. Ale pokud někdo lže, vychválí ho a budou ho ctít. Kde je potom svoboda projevu?
 
Alláh nás varoval před zlem jazyka. Posel Boží صلى الله عليه و سلم  pravil:
مَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ فَلْيَقُلْ خَيْرًا أَوْ لِيَصْمُتْ
„... Kdokoli z vás věří v Alláha a Den Poslední, nechť poví pravdu, nebo nechť raději mlčí.[1]
 
Mu’áz se jednou tázal Proroka صلى الله عليه و سلم:
يا نبي الله! و إنا لمؤاخذون بما نتكلم به؟ قال: ثكلتك أمك يا معاذ! و هل يكب الناس في النار على وجوههم - أو: على مناخرهم -إلا حصائد ألسنتهم؟!
Proroku Boží, to, co řekneme, bude také proti nám?“ „Kéž by tě matka ztratila, Ó Mu’áze,“ napomenul ho Prorok صلى الله عليه و سلم. „Je snad cokoli jiného, co lidi přivleče po tváříchanebo řekl po jejich nosechaž do ohně, kromě zásluh jazyka?[2]
 
Svoboda projevu tedy musí být omezena zákonem a nikoli zvířeckými chtíči, bohapustým tlacháním, anebo slovy, jejichž dopad není zvážen předtím, než jsou vypuštěna. Svoboda projevu platí jen pro slovo pravdy, ale lidé, o kterých mluvíme, toto slyšet nechtějí. Nestali se nepřáteli islámu kvůli ničemu jinému, nežli kvůli tomuto. Prorok Boží صلى الله عليه و سلم  hovořil jen pravdu. Vyzýval k uctívání Jediného Skutečného Stvořitele a k odmítnutí modloslužebnictví. Prosazoval, aby uctíván byl jedině Alláh, který nemá společníka. Proto začali Proroka صلى الله عليه و سلم  nenávidět a stali se jeho nepřáteli až do Dne Soudu.
 
Co je to za svobodu slova, kterou zastávají? Na nás je nenechat se tímto oklamat a být si neustále vědom jejich pletich. Musíme mít na paměti, co tito provokatéři myslí pod svobodou projevu, ke které vyzývají. Nechtějí, abychom my vyjádřili pravdu, chtějí jen, aby oni mohli šířit lži. Pokud pokrytec mluví pravdu, činí tak jen proto, aby vzrostla jeho prestiž mezi jeho společníky. Pak o něm řeknou, že je otevřené mysli, že má pochopení apod.
Buďme bohabojní ve všem, co činíme a přemýšlejme o tom, co říkají naši protivníci. Alláh Vznešený nám objasnil pravdu a určil, co je slovo pravdy a co je slovo falši. Na nás je držet se pravdy a hovořit pravdu vždy, když toho jsme schopni. Slovo pravdy je věru džihádem na cestě Boží, objasňuje pravdu. Toto je povinností všech muslimů. Nechť tedy váží svá slova a nehovoří to, co jejich nepřátele uspokojuje.
 
Nyní existuje na internetu mnoho vyjádření všelijakých pochybných osob, někdy i těch, které se připisují islámu. Urážejí náboženství i Proroka صلى الله عليه و سلم. Protivníci islámu si těchto vyjádření nesmírně cení a ukazují na ně. Toto je svoboda projevu lhát. Buďme tedy bohabojní a neříkejme nic, co nám nepřinese prospěch jak na tomto, tak i na onom světě.
 
Buďte bohabojní, služebníci Boží! Mluvte jen nejvybranějšími slovy. A nejlepším slovem je Knha Boží a nejlepším vedením je vedení Božího Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم a nejhorším zlem je věc nově vymyšlená do náboženství a každá inovace je bludem.
 
Na vás je pevně se držet společenství muslimů (arab. جماعة džemá‘a), neboť Ruka Boží je nad džemá’a a kdokoli se od ní odvrátí, spěje k Ohni.
 
Autor: šejch Sálih al-Fewzán
 
Zdroj: Abú Anas ‘Atíf Hasan, ww.albinaapublishing.com, redakčně upravováno.

 


[1] Al-Buchárí a Muslim se na něm shodují.
[2] Zaznamenal jej at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2616. Hadís je hasan sahíh.