ŠEJCH AL-'USEJMÍN: ČAS NEČEKÁ NA NIKOHO, VYUŽIJ RAMADÁN, DOKUD MŮŽEŠ

Čas na nikoho nečeká – každý moment, který uběhne, vás o to více přibližuje k posmrtnému životu – proto využijte tohoto vznešeného měsíce.

Připomínáme svým bratrům a sestrám Boží požehnání vůči nám, že jsme se dožili tohoto měsíce, prosíme Ho aby nám umožnil dokončit tento měsíc dobrými skutky a přijmutím. Kolik lidí si přálo dožít se tohoto měsíce ale nedosáhli toho. Kolik lidí bylo minulý rok s námi v nocích podobných těmto a teď jsou ponecháni napospas svým skutkům ve svých hrobech. Ale Alláh Nejvyšší nám umožnil, abychom zde zůstali i po našich bratrech kteří nás už opustili.  Proto prosíme Alláha Nejvyššího aby jim odpustil a nepřivedl nás na pravdu Boží hned po nich.

Ó bratři! Věru rozumný jedinec je ten, který dychtivě využívá těchto dnů v plné míře a získává z nich profit, protože čas je nelítostný a pokračuje stále dál; nezastaví se kvůli výmluvám někoho, kdo se vymlouvá; ani se  nezastaví kvůli spánku spícího či nemoci chorého. Pokračuje každou hodinou a každým momentem.

Věru; pokud je vaše trvání na tomto světě prodlouženo, tak se vám zkracuje doba života, která vám do budoucna zbývá. Každý moment který uběhne vás vzdálí od tohoto světa a přiblíží k životu posmrtnému a tudíž  z pokračování života se nemá těšit jinak, nežli tím, že jí osoba stráví v poslušnosti k Alláhovi. Prosíme Alláha aby nás začlenil mezi tyto lidi.

Věru; nejlepšími mezi lidmi je ten, jehož život se stal prodlouženým a jehož skutky byly obdivuhodné. A věru nejhorší z lidí je ten, jehož život se stala prodlouženým a jehož skutky byly odporné.  Vskutku každý zesnulý, který zemřel, své smrti lituje, neboť pokud konal dobro, bude litovat že nemohl udělat víc a pokud konal špatné skutky, bude litovat že se je nesnažil odčinit.

On, Ten Nejvyšší, řekl: 

حَتَّىٰٓ إِذَا جَآءَ أَحَدَهُمُ ٱلْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ٱرْجِعُونِ  لَعَلِّىٓ أَعْمَلُ صَـٰلِحًا فِيمَا تَرَكْتُ ۚ

A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!   (Muminún: 99 – 100).

Dotyčný neřekne: „Pane můj! Vrať mě zpátky abych si mohl budovat paláce, užívat si se ženami, hromadit bohatství a vozit se v luxusních autech, ale řekne:  Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!

Alláh říká: 

 كَلَّآ ۚ إِنَّهَا كَلِمَةٌ هُوَ قَآئِلُهَا ۖ وَمِن وَرَآئِهِم بَرْزَخٌ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ 

Však pozor! Toto jsoou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí bariéra až do dne , kdy budou vzkříšeni (Muminún: 100)

V tomto požehnaném měsíci šarí'a předepisuje tři zbožné skutky:

Prvním je povinný půst. Půst je jeden z pilířů islámu a jeho základů.

Dále je předepsáno stání v modlitbě během jeho nocí (tj. v nocích Ramadánu). 

Toto bylo zavedeno Poslem Božím صلى الله عليه و سلم prostřednictvím jeho výroků i jeho skutků.

Z jeho výroků se dochovalo, že řekl: 

 مَنْ قَامَ رَمَضَانَ إِيمَانًا وَاحْتِسَابًا غُفِرَ لَهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِهِ ‏.

Kdokoli stojí v modlitbě v Ramadánu s upřímnou vírou a hledáním odměny, tak mu Alláh odpustí všechny jeho předešlé hříchy.[1] 

Co se jeho skutků týče, tak on صلى الله عليه و سلم probdil se svými společníky v nepovinných modlitbách tři noci. Poté se vzdálil a řekl:

قَدْ رَأَيْتُ الَّذِي صَنَعْتُمْ وَلَمْ يَمْنَعْنِي مِنَ الْخُرُوجِ إِلَيْكُمْ إِلاَّ أَنِّي خَشِيتُ أَنْ تُفْرَضَ عَلَيْكُمْ .

Obava z toho, že mé nepřetržité vykonávání modlitby se pro vás stane povinností, mne zastavila a proto jsem za vámi nepřišel.[2]       

Myšleno tak, že se Prorok صلى الله عليه و سلم obával, že by jeho jednání bylo pochopeno jako ustavení povinnosti a lidé by to pak nebyli schopni dodržet.

Neměli bychom tedy být roztěkaní vůči našemu půstu a leniví vůči našim modlitbám, nýbrž moudrý je ten, kdo je trpělivý, ten kdo je vytrvalý k poslušnosti vůči Alláhu. A to z toho důvodu, že v hadísu se objevuje název tohoto měsíce jako شهر الصبر šehru s-sabr, tj. měsíc trpělivosti, protože tento měsíc s sebou nese trpělivost. Trpělivost v půstu, trpělivost v modlitbě, trpělivost v tom, co přichází s útrapami,  hladem a žízní, zejména v dlouhých parných dnech – proto je Ramadán měsícem trpělivosti.

A v neposlední řadě, rovněž důrazně předepsány jsou v tomto měsíci i všechny ostatní veliké ctnosti; velkorysost, šlechetnost a prokazování dobra, protože věru Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl nejvíce velkorysý a štědrý ze všech lidí a ze všeho nejvíce byl štědrý a velkorysý právě během Ramadánu. [3]

Proto buďte i vy štědří a rozdávejte ze svého majetku a bohatství – ať už v podobě milodaru nebo zekátu, buďte velkorysí vůči vám samým, pomáhejte svým bratrům, buďte velkorysí ve vašem postavení, zasáhněte ve prospěch toho, kdo si zaslouží, abyste v jeho prospěch zasáhli, buďte štědří třeba i jen úsměvem na vaší tváři, buďte velkorysí jakkoli jen můžete.

Věru tento měsíc by se měl využít a získat z něj profit v různých činech poslušnosti k Alláhu a zejména recitací Koránu, protože ta má v tomto měsíci, Ramadanu, obzvláštní význam.  

Prosíme Alláha Nejvyššího nechť nás připojí k Jeho čestným služebníkům. Prosíme Alláha Nejvyššího nechť od nás příjme náš půst, naše modlitby a další činy uctívání.

Autor: šejch Muhammed ibn Sálih al-'Usejmín

Zdroj: kniha al-Likáátu r-ramadáníja, str. 525-530, redakčně kráceno a upraveno.

Překlad: Afrim Peer

________________________________________________________________________

[1] Muttefekun 'alejhi. Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí  v Sahíhu, hadís č. .37; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 759.

[2] Muttefekun 'alejhi. Od matky věřících 'Áiše رضي الله عنها zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1129; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 761.

[3] Parafráze na hadís od Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, který uvádí al-Buchárí v Sahíhu, č. 3554.