ŠEJCH IBN BÁZ O OBECNÝCH POVINNOSTECH MUSLIMŮ VŮČI NEMUSLIMŮM

OTÁZKA: Jaké jsou povinnosti muslima vůči nemuslimovi všeobecně, ať už se jedná o ty nemuslimy, kteří žijí v islámských státech, pobývají v zemích muslimů, nebo o ty, v jejichž zemích muslimové žijí (jako menšiny nebo přistěhovalci – pozn. překladu)? Povinnosti, které bych si přál vyjasnit, se týkají všeobecných vztahů od pozdravu, jednání s nimi, vztahů vůči nim např. v zaměstnání apod.?

ODPOVĚĎ:

Chvála Alláhu.

Věru povinnosti muslima vůči nemuslimovi jsou četné. Mezi nimi jsou následující:

1. povinnost: 

Výzva k Alláhu Všemohoucímu Vznešenému, aby se dotyčný navrátil k Alláhu, aby mu bylo vysvětleno, čím je islám ve skutečnosti, nakolik jsme toho schopni a nakolik je to on schopen pochopit, protože toto je ohromným a největším dobrodiním, které dotyčnému můžeme prokázat v tomu odpovídajících příležitostech, při styku s těmi nemuslimy, se kterými se potkáváme. Shodně slovům Božího Posla صلى الله عليه و سلم:

 ...مَنْ سَنَّ سُنَّةَ خَيْرٍ فَاتُّبِعَ عَلَيْهَا فَلَهُ أَجْرُهُ وَمِثْلُ أُجُورِ مَنْ اتَّبَعَهُ .

Kdo zavede nějakou dobrou zvyklost a bude v tom následován, obdrží odměnu takovou jako bude odměna všech těch, kteří jej budou následovat ...[1]

Nebo shodně slovům, která Prorok صلى الله عليه و سلم adresoval 'Alímu ibn Abí Tálibovi رضي الله عنه:

.‏فوالله لأن يهدي الله بك رجلا واحدا خير من حمر النعم.

Tedy při Alláhu, kdyby Alláh tvým prostřednictvím uvedl na přímou cestu jediného muže, bylo by to pro tebe lepší, než stádo červených velbloudů.[2]

Proto je islámská osvěta a přenesení islámského poselství jedním z nejdůležitějších nároků, kterou nemuslimové na muslimech mají, a jedním z nejlepších způsobů, jak se přiblížit k Alláhu.

2. povinnost: 

Zákaz jakékoli křivdy vůči nemuslimovi ať už v osobní rovině, nebo v rovině majetku či cti, bez ohledu na to, zda tento nemuslim podléhá islámské moci či nikoli, zda je mu garantován bezpečný pobyt, nebo s ním muslimové mají dohodu o příměří. Muslim vždy respektuje právo nemuslima a plní jeho nároky. Nekřivdí mu co se týče jeho majetku tím způsobem, že z něj něco ukradne, zpronevěří, nebo ho nějak o majetek připraví podvodem. Nepůsobí mu tělesnou újmu tím, že ho fyzicky napadne nebo zabije, protože jakýkoli vztah, ať už vláda islámského zákona nad ním, nebo dohoda s ním, nebo povolení k pobytu v jeho zemi, ho činí ze strany muslimů nedotknutelným.

3. povinnost

Není nic špatného na tom udržovat s nemuslimem obchodní vztahy jako koupě, prodej, nájem apod., protože je věrohodně doloženo až přímo k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, že zanechal jednomu židovi zálohu jako garanci za jídlo, které si od něj vzal pro svou rodinu.

V islámu není dovoleno pozdravit nemuslima pozdravem míru السلام عليكم as-selámu 'alejkum, a pokud je muslim takto pozdraven odpoví nemuslimovi و عليكم we 'alejkum, tedy „i s vámi,“ shodně slovům Posla Božího صلى الله عليه و سلم:

.إِذَا سَلَّمَ عَلَيْكُمْ أَهْلُ الْكِتَابِ فَقُولُوا وَعَلَيْكُمْ

Pokud vás pozdraví lidé knihy pozdravem míru, odpovězte jim: „I s vámi.[3]

(Pozn. překladu: Je nanejvýš vhodné namísto tohoto používat jiných, také jimi užívaných neutrálních pozdravů, např. Dobrý den, dobré ráno, dobrý večer apod.).

Toto by byla nejzákladnější práva týkající se vztahu mezi muslimy a nevěřícími. K tomu můžeme ještě připočíst:

- Příkladné sousedské vztahy. Pokud je tvým sousedem nemuslim, musíš mu prokazovat dobro a nečinit nic, co mu vadí. Pokud potřebuje tvůj milodar, obdaruj ho, věnuj mu dar, poraď mu v tom, z čeho má užitek, protože toto vše může způsobit, že si třeba oblíbí islám a možná ho i přijme. Navíc tvůj soused má na tobě své nároky, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

.مَا زَالَ جِبْرِيلُ يُوصِينِي بِالْجَارِ حَتَّى ظَنَنْتُ أَنَّهُ سَيُوَرِّثُهُ

Džibríl mi nepřestával připomínat dobročinnost vůči sousedovi, až jsem si pomyslel, že mu dá i část dědických nároků.[4]

Tento sousedský nárok platí i pro nemuslima. Pokud by byl nemuslimský soused navíc tvým příbuzným, měl by navíc na tobě i nárok na základě příbuzeneckého pouta. Právem souseda je i právo na milodar, pokud je chudý, mimo zekátu, [5] shodně slovům božím:

لا يَنهاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذينَ لَم يُقاتِلوكُم فِي الدّينِ وَلَم يُخرِجوكُم مِن دِيارِكُم أَن تَبَرّوهُم وَتُقسِطوا إِلَيهِم ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ  المُقسِطينَ

Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. (Mumtehana:8)

- Taktéž je věrohodně zaznamenáno od Asmy bint Abí Bekr رضي الله عنهما, že když jí jednou v Medíně, v době příměří s Mekkou, navštívila její nevěřící matka a žádala ji o nějakou pomoc, žádala Asma o svolení Proroka صلى الله عليه و سلم, který ji odpověděl:

. نَعَمْ صِلِي أُمَّكِ

Ano, vyjdi vstříc své matce.[6]

- Co se týče oslav nemuslimských svátků, muslimům není povoleno se jich účastnit. Avšak není nic špatného na tom, když svým nemuslimským příbuzným, sousedům či známým muslim vyjádří upřímnou soustrast v případě úmrtí anebo spoluúčast při nějaké ztrátě či v nesnázi atd., třeba slovy: „Bůh vám pomoz v neštěstí, které vás potkalo,“ nebo „Bůh ti přenechal ještě mnoho dobrého,“ nebo cokoli dobrého, vhodného, citlivého a povzbudivého. Za mrtvé nemuslimy se neprosí o odpuštění, ale možno prosit o odměnu pro živé, prosit o to, aby jim Alláh dal jen to nejlepší apod.

Odpovídal: šejch 'Abdul'azíz ibn Báz

Zdroj: Fetáwá núrun 'alá derb, 1/289-291.

___________________________________________

[1] Jde o část hadísu zaznamenaného Muslimem v Sahíhu, hadís č. 1859; a at-Tirmizím v Sunenu, hadís č. 2675 jako hasan sahíh, na autoritu Džeríra ibn 'Abdilláh رضي الله عنه.

[2] Hadís je muttefekun 'alejhi. Zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, 4210; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2406 na autoritu Sehla ibn Sa'd رضي الله عنه jako část delšího hadísu.

[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6258, na autoritu Anase ibn Málika رضي الله عنه.

[4] Hadís je muttefekun 'alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6015; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2625 na autoritu Ibn Omara رضي الله عنهما.

[5] Toto je obecné pravidlo, ze kterého existují specifické výjimky.

[6] Hadís zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2477 a 5979. Prorokův صلى الله عليه و سلم souhlas bez dovětku zaznamenal také Muslim v Sahíhu, hadís č. 1003.