ŠEJCH MUKBIL IBN HÁDÍ AL-WÁDI'Í: JAK SI UCHRÁNIT VÍRU V NEMUSLIMSKÉ ZEMI

OTÁZKA: Jak si muslim může zachovat a uchránit svou víru v zemi nevěřících?

ODPOVĚĎ:

Svou víru si muslim zachová tím, že se bude oddaně a neochvějně držet důkazů islámu a bude se družit jen se zbožnými.

V obou sbírkách Sahíh se na autoritu Abú Músá al-Aš'arího رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‏ إِنَّمَا مَثَلُ الْجَلِيسِ الصَّالِحِ وَالْجَلِيسِ السَّوْءِ كَحَامِلِ الْمِسْكِ وَنَافِخِ الْكِيرِ فَحَامِلُ الْمِسْكِ إِمَّا أَنْ يُحْذِيَكَ وَإِمَّا أَنْ تَبْتَاعَ مِنْهُ وَإِمَّا أَنْ تَجِدَ مِنْهُ رِيحًا طَيِّبَةً وَنَافِخُ الْكِيرِ إِمَّا أَنْ يُحْرِقَ ثِيَابَكَ وَإِمَّا أَنْ تَجِدَ رِيحًا خَبِيثَةً

Příklad dobrého a zlého společníka je jako příklad voňavkáře a kováře. Voňavkář ti buď něco věnuje, nebo ti něco prodá, nebo od něj alespoň zacítíš příjemnou vůni. Zatímco kovář ti buď propálí oděv, nebo z něj ucítíš nepříjemný smrad.[1] 

A Vznešený Alláh pravil:

 فَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَسَاءَلُونَ  قَالَ قَائِلٌ مِّنْهُمْ إِنِّي كَانَ لِي قَرِينٌ  يَقُولُ أَإِنَّكَ لَمِنَ الْمُصَدِّقِينَ أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَدِينُونَ قَالَ هَلْ أَنتُم مُّطَّلِعُونَ فَاطَّلَعَ فَرَآهُ فِي سَوَاءِ الْجَحِيمِ قَالَ تَاللَّـهِ إِن كِدتَّ لَتُرْدِينِ وَلَوْلَا نِعْمَةُ رَبِّي لَكُنتُ مِنَ الْمُحْضَرِينَ

A přiblíží se k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého, a řekne jeden z nich: "Měl jsem přítele dobrého, jenž říkával:, Patříš také mezi ty, kdo za pravdivé prohlašují varování, že až zemřeme a staneme se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?" A řekne: "Nechcete se tam vzhůru podívat?" A sám vzhůru pohlédne a spatří přítele svého uprostřed pekla stát, i zavolá naň: "Při Bohu, málem jsi mne zahubil, a kdyby nebylo dobrodiní Pána mého, také bych mezi předvedenými byl! (Sáfát: 50-57)

A básník praví:

„Nevyptávej se na někoho, leč ptej se, kdo s ním vysedává

neboť každý to, co činí přítel jeho, sám rovněž dělává.“

Vyvaruj se tedy takových, kteří říkají: „Ten a ten (zakázaný) skutek je povolený“ nebo „ten a ten je příliš přísný.“ Ty máš povinnost mít se na pozoru před takovými a vzdálit se od nich. Pokud se ti někdo bude snažit něco namluvit, požaduj po něm důkaz.

Vznešený Alláh praví:

وَيَوْمَ يَعَضُّ الظَّالِمُ عَلَىٰ يَدَيْهِ يَقُولُ يَا لَيْتَنِي اتَّخَذْتُ مَعَ الرَّسُولِ سَبِيلًا   يَا وَيْلَتَىٰ لَيْتَنِي لَمْ أَتَّخِذْ فُلَانًا خَلِيلًا لَّقَدْ أَضَلَّنِي عَنِ الذِّكْرِ بَعْدَ إِذْ جَاءَنِي ۗ وَكَانَ الشَّيْطَانُ لِلْإِنسَانِ خَذُولًا

V ten den si bude nevěřící ruce své hryzat a říkat: "Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem! Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral, vždyť on mne věru od připomenutí odvedl poté, co se mi ho dostalo; a satan člověka jen na holičkách nechal!" (Furkán:27-29)

Také se zdrž negativních místních zvyků a neřestí, na které si místní lidé navykli více, než na islám. Lidské nitro inklinuje k tomu, na co je zvyklé, proto je nezbytností držet se dál od všeho tohoto a doprovázet jen zbožné muslimy.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

الْمَرْءُ عَلَى دِينِ خَلِيلِهِ ، فَلْيَنْظُرْ أَحَدُكُمْ مَنْ يُخَالِطُ

Člověk vyznává náboženství svého druha. Nechť si proto každý z vás hledí, s kým se stýká.[2]

Odpovídal: šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í

Zdroj: Viz Tuhfetu l-mudžíbi 'alá as´ileti l-hádiri we l-gharíb, str. 148.

_________________________________________

[1] Toto znění uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 2628.

[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2378. Jako hasan jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Tirmizí, hadís č. 1937.