ŠPERKY S NÁBOŽENSKÝMI NÁPISY


OTÁZKA:Na internetových diskusních serverech a komunitách muslimek jsemobjevila šperky, placky a odznáčky, na kterých se objevujípůlměsíce, koránské verše či Boží jména,často zpracované do tvaru ruky, srdce nebo oka. Je něco takovéhopodle islámu dovoleno nosit, prodávat, kupovat či darovat? 

ODPOVĚĎ:ChválaAlláhu, požehání a mír Poslu Božímu, jeho rodu, jehospolečníkům a všem, co následují jeho cestu.Něcotakového není předepsáno a není známo od zbožných předkůtéto ummy, že by si vypisovali koránské verše na šperky čiozdoby, které pak nosili. Naopak by to dokonce mohlo být bránojako nerespektování Koránu, který byl zjeven od toho, aby bylnásledován a uplatněn v praxi a nikoli jako okrasa, aby se jímlidé zdobili. A také by to mohlo být napodobováním nevěřících,resp. mohlo by se to svést na muslimskou obdobu křížku na krkukřesťanů apod.Ztohoto pravidla je ovšem důležité vést výjimku pro vyrývánísi náboženských hesel do prstenů, dokonce i kdyby tyto prstenyobsahovaly Boží jméno samostatně či ve složenině, např.prsten se jménem عبدالله'Abdulláh(dosl. služebník Boží), nebo s frází الحمدلله al-hamduli-lláh, tj. „všechna chvála patří Bohu,“ anebo توكاتعلى الله tewekeltu'ale lláh, tj. „na Boha jsem se spolehl“ apod. Důkazemje, že, jak vypráví Anas ibn Málik رضيالله عنه,sám Posel Boží صلىالله عليه و سلم mělstříbrný prsten užívaný jako pečetidlo, na který si nechalvyrýt slova: محمدرسول الله Muhammedunresúlu lláh, tj. Muhammed Posel Boží. Řekl:إِنِّياتَّخَذْتُ خَاتَمًا مِنْ وَرِقٍ ،وَنَقَشْتُ فِيهِ مُحَمَّدٌ رَسُولُاللَّهِ ، فَلا يَنْقُشَنَّ أَحَدٌ عَلَىنَقْشِهِ„Věrujsem si pořídil prsten s pečetidlem, na který jsem si nechalvyrýt: Muhammed Posel Boží. Nechť si nikdo z vás nic takovénenechává vyrýt.“1HáfizIbn Hadžer uvádí od Ibn Abí Šejby množství dalších zbožnýchpředků, kteří si něco do prstenu vyrýt dali, jako 'Abdulláhaibn Omara رضيالله عنهما,který si prsten dal podepsat svým jménem, nebo Huzejfu رضيالله عنه aAbú 'Ubejdu, kteří si na prsten dali napsat „chvála Alláhu.“'Alí ibn Abí Tálib رضيالله عنه mělna svém prstenu nápis اللهالمالك Alláhual-Málik, tj. Alláh Vládce. Ibráhím an-Nach'í měl na svémprstenu nápis باللهbi-llíáhtj. přibližně „s pomocí Boží.“ Mesrúk si dal do prstenevyrýt basmalu, Abú Dža'fer al-Bákir zase slova العزةلله al-'izzetuli-lláh, tj. moc náleží Bohu.2Dále říká:„Odal-Hasana a Husejnaرضيالله عنهما seuvádí, že nevnímali nápisy na prstenech za nic zavrženíhodného,což je podle an-Newewího také názor většiny. Od Ibn Sírína aněkterých dalších učenců se uvádí, že je to zavrženíhodné.Nicméně od samotného Ibn Sírína se uvádí, že nijak neodsoudilmuže za to, že si na prsten dal vyrýt slova حسبيالله hasbíAlláh tj. „Bůh mi stačí,“ což dokazuje, že názor o tom, žeje to zavrženíhodné, není k Ibn Sírínovi autenticky doložen.Případný nesoulad možno vysvětlit tím, že za zavrženíhodnépovažoval nosit takový prsten ve stavu velké rituální nečistoty,či vystavovat ho nečistotě při užívání toalety a očišťováníse po potřebě, z obavy aby nebyl vystaven neuctivému zacházení.“3Nicménětakovou úlevu není možno extrapolovat analogicky i na ostatníšperky, protože ozdoby a šperky jako takové, jiné než prsteny,jako řetízky, přívěsky a brože, byly známy i v době zbožnýchpředků. Proto na základě tohoto faktu dospěla Stálá komise profetwy v KSA k následujícímu závěru:„Proto,že takové šperky na sobě mají Boží jméno a jsou určeny ktomu, aby je muslimky nosili okolo krku, jako noí křesťanky svékřížky a židovky své Davidovy hvězdy a také proto, že takovépřívěsky mohou být nošeny pro štěstí či pro ochranu předneštěstím, či k jiným účelům, a také proto, že by běžnédenní nošení takových přívěsků mohlo nápisy na nich vystavitnedůstojnému zacházení jako pokroucení při spánku či jejichnošení na nečistá místa, kam je zavrženíhodné nosit cokoli,co má na sobě Boží jméno, dospěla komise k názoru, že takovéšperky, na kterých je vyvedeno Boží jméno, není dovolenopoužívat. Důvodem je snaha vyhnout se napodobování křesťanů ažidů, což je muslimům zakázáno činit a také z důvodůzabránění ještě většímu zlu – chránit Boží jméno přednedůstojným zacházením a kvůli prevenci nošení amuletů, kteréje obecně zakázáno používat.“4Ženámnení zakázáno nosit zlaté přívěsky, ani ty ve tvaru srdce,avšak sporné mohou být ty ve tvaru ruky nebo oka, často ozdobenémodrými korálky, protože to jsou klasické orientální amuletynošené pro štěstí, anebo na ochranu před uřknutím. Amulety senosí proto, aby svým působením něčemu dopomohly či něčemuzabránily bez ohledu na předurčení Boží, což není možné apříčí to zdravé a správné islámské věrouce. Ikdybychom my sami nevěřili, že takové předměty skutečně majímoc, kterou jim nevědomí a ignorantští lidé přisuzují, nebyloby nám je dovoleno nosit ani tak, neboť by se jednalo onapodobování praktik lidí s pokaženou věroukou.'Ukbaibn 'Ámir al-Džuhení رضيالله عنه vyprávěl,že Posel Boží صلىالله عليه و سلم pravil:مَنْعَلَّقَ تَمِيمَةً فَقَدْ أَشْرَكَ .„Kdokolinosí amulet, ten se dopustil přidružování k Alláhu.“5Totopřidružování se podle 'Abdul'azíze ibn 'Abdilláha Ibn Bázepočítá jako malé přidružování (arab. الشركالأصغر aš-širkul-asghar) které samo o sobě člověka nevyvádí z lůna islámu,6dokud, jak upřesňuje Muhammed Sálih al-'Usejmín, dotyčnýnezačne věřit, že daná věc sama o sobě může způsobit něco,co je v rozporu s vůlí Boží a zvrátit to, co On předurčil.7Podlejiného podání řekl:مَنْتَعَلَّقَ تَمِيمَةً فَلا أَتَمَّ اللَّهُلَهُ ، وَمَنْ تَعَلَّقَ وَدَعَةً فَلاوَدَعَ اللَّهُ لَهُ.„Kdokolinosí amulet, nechť mu Alláh nesplní to, kvůli čemu ho nosí. Akdokoli nosí mušličku, nechť od Alláha nenalezne klidu.“8Důvodtak ostrého odsudku předkládá al-Beghawí, dle nějž „Arabovépoužívali korálky z mušlí jako ochranné amulety proti uřknutía věšeli je svým dětem na krk, což pak bylo Šarí'ou odsouzenojakožto faleš.“9Podle Muhammeda ibn Sáliha al-'Usejmína sloužily ve staré Arábiijako amulety právě i mušličky vytažené z moře. Věřilo se, žechrání toho, kdo je nosí na krku, před uhranutím, džiny a zlýmisilami. Prorokova slova „nechť nedojde klidu“ potom možnovysvětlit jako „nechť se nezbaví strachu, tísně a úzkosti zezlých sil, kvůli které si mušličku pověsil na krk, tedy nechťdojde k opaku toho, co zamýšlel.“10Pokudtakový předmět z drahého kovu dostaneme darem, můžeme si honechat přetavit na něco jiného. A Alláh ví nejlépe.

1Hadís je muttefekun 'alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5877; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2092. 2Viz Fethu l-Bárí, 15/330. 3Viz Fethu l-Bárí, 15/330-331. 4Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 13/473. 5Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 17458, al-Albání ho ocenil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 6394. 6Viz Medžmú'u fetáwá we makáláti Ibn Báz, 8/304. 7Viz al-Kawlu l-mufídu šerhu Kitábi t-tewhíd, 1/189. 8Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 17440, jako hasan ho ocenil Šu'ajb al-Arnáút ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu. 9Viz al-Ta’rífáti l-i’tikádíja, str. 121. 10Viz al-Kawlu l-mufíd, 1/189.