BARVENÍ ŽENSKÝCH VLASŮ ČERNOU HENOU

OTÁZKA: Je muslimkám dovoleno barvení vlasů černou henou?

ODPOVĚĎ:

Muslimům i muslimkám je v zásadě dovoleno barvit si vlasy jak barvami přírodního původu, tak i syntetickými, za předpokladu, že taková procedura není zdraví škodlivá, nebrání vodě v dosažení pokožky hlavy, protože tím by znemožnila rituální koupel apod. Je možno barvit si vlasy a měnit jejich barvu z důvodů krášlení i z důvodů odstranění šedin, anebo rovnat kučeravé vlasy či rovné měnit na kučeravé apod. což jsou záležitosti ženám dobře známé.

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je užití černé barvy, neboť Džábir ibn 'Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl: „Abú Kuháfa رضي الله عنه(otec Abú Bekra رضي الله عنه, pozn. překladu) byl v den osvobození Mekky předveden před Posla Božího. Jeho hlava i brada byla bílá jako rostlina segháma, známá bílými květy i plody. Posel Boží صلى الله عليه و سلم poradil: 

 غَيِّرُوا هَذَا بِشَىْءٍ وَاجْتَنِبُوا السَّوَادَ ‏.

Změňte tu barvu na něco jiného, ale černé se vyhněte." [1]

Tedy pokud černá hena dává výslednou barvu vlasů jako čistě černou bez jakéhokoli jiného odstínu nebo nádechu, není dovoleno ji k barvení vlasů použít. Pokud by výsledná barva nebyla černá, pokud by šlo jen o sytě tmavý odstín jakékoli jiné barvy, nebo měla nádech např. doryšava, použít by se mohla.

Toto varování před barvením si vlasů na černo je rozvedeno i v jiném hadíse, od 'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:

قَوْمٌ يَخْضِبُونَ بِهَذَا السَّوَادِ آخِرَ الزَّمَانِ كَحَوَاصِلِ الْحَمَامِ لاَ يَرِيحُونَ رَائِحَةَ الْجَنَّةِ.

Lidé si budou barvit vlasy na černo a budou jako hejna holubů - tací ani neucítí vůni Ráje." [2] 

Ibn Hadžer al-'Askalání komentuje řetězec vypravěčů tohoto hadísu následovně:

Isnád tohoto hadídu vyhovuje kritériím přijatelnosti, jediný spor panuje ohledně toho, zda jde o vyprávění dosahující až k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم (tzv. مرفوع merfú') či jen k vypravěči z generace Prorokových صلى الله عليه و سلم společníků (tzv. موقوف mewkúf, v našem případě do Ibn 'Abbáse). I kdyby šlo jen o mewkúf podání, mělo by stále status merfú'u, protože sahábové by o takových věcech nikdy nehovořili, aniž by o tom neměli přímo od Proroka صلى الله عليه و سلم nějaké znalosti. Museli o tom tedy něco slyšet, byť by se to nedochovalo přímo až k němu." [3]

Muhammed Šemsulhakk al-'Azímabádí poskytuje toto vysvětlení citovaného hadísu:

Většina učenců smýšlí, že je zavrženíhodné (arab. مكروه mekrúh) barvit si vlasy na černo. An-Newewí vysvětluje, že tato zavrženíhodnost zde znamená zákaz (arab. حرام harám). Někteří učenci dovolují použít černou barvu na vlasy v případě vojáků před bojovou akcí, ale nikoli v jiných případech. Jiní učenci rozlišovali mezi muži (u kterých je to zakázáno) a ženami (u kterých to je jen zavrženíhodné). A toto byl názor preferovaný šáfi'ovským učencem al-Halímím." [4]

Hadísy tedy hovoří o všeobecném zákazu obarvit vlasy na černo, resp. změnit barvu šedin či bílých vlasů, zbělelých věkem, na černou. Důvodem je jistý prvek klamavosti, přikrývání pravdy a ukazování věcí takovými, jakými ve skutečnosti nejsou.

Podle Ibn Kudámy al-Makdisího Ishák ibn Ráhawejh dovoloval ženám, jejichž úmyslem není klamat jiné, nýbrž krášlit se před svými manžely, aby si barvily vlasy dokonce i na černo. [5] Toto je však menšinový názor.

Ibnu l-Kajjim ohledně tohoto zákazu poznamenává:

Někteří učenci dovolují ženám barvit si vlasy na černo, poikud je jejich cílem zkrášlit se pro své manžele. Mužům není dovoleno barvit si vlasy na černo za žádných okolností. Toto byl také názor Isháka ibn Ráhawejha, který vlastně jakoby tím tvrdil, že tento zákaz platí jen pro muže. Také je ženám dovoleno, aby si henou barvily své ruce a chodidla, což není dovoleno mužům." [6] 

Na jiném místě stejný autor uvádí, že pokud výsledná barva není úplně černá, je takové barvení dovoleno:

Zakázáno je obarvit vlasy zcela na černo. Pokud je k barvivu, například černé heně, přidáno i něco dalšího, jako katam apod., potom se nedopouštíme žádného prohřešku. Katam s henou dohromady vytvoří temnou barvu někde mezi ryšavou a černou, ne jako boryt barvířský, který poskytuje barvivo černé jako uhel." [7]

Katam je dle Ibn Hadžera rostlina rostoucí v Jemenu, produkující černé barvivo s načervenalým nádechem. Hena produkuje barvivo tmavé, či rezavočervené. Pokud se smíchají dohromady, výsledná barva je někde mezi černou a rezavou. [8] 

Významný učenec XX. století 'Abdul'azíz ibn 'Abdilláh ibn Báz byl dotázán na směs, kterou některé ženy používají k narovnávání kučeravých kadeří. Tato směs kromě heny obsahuje spoustu dalších bylin, včtetně jedné, která barví vlasy na černo. Cílem černé směsi je ovšem narovnávání vlasů a nikoli jejich barvení. Může černovlasá žena, která má na hlavě pár šedivých pramínků, takovou směs použít?

Šejchova odpověď zněla:

Pokud žena nemá ve svých vlasech žádné šedivé vlasy, může takovou směs bez obav použít. Pokud nějaké šedivé vlasy už má, pak jí není dovoleno takovou směs použít, protože by tak obarvila své šedivé vlasy na černo, což je zakázáno hadísem." [9] 

Ohledně barvení a úprav vlasů mladšími či staršími ženami vydala Stálá komise pro fetwy a výzkum v KSA následující fetwu, shrnující výše rozpracovaná pravidla:

Není nic hříšného na přeměnění vlasů z kučeravých na rovné a naopak, či obarvování z jakékoli barvy na jakoukoli barvu, kromě obarvení se na černo. Toto pravidlo platí pro mladé i staré. Platí, dokud barvicí směs nemá žádné škodlivé účinky na zdraví a skládá se z čistých a dovolených složek. Barvit si vlasy na černo je zakázáno jak mužům, tak ženám, shodně Prorokovým صلى الله عليه و سلم slovům." [10] 

Nakonec je třeba také zdůraznit, že je též zakázáno používat ten druh účesu a barvení, který je specifický pro opačné pohlaví, pro nevěřící anebo pro hříšníky a prostopášníky, neboť na základě jednoznačných a nedvojsmyslných šarí'atských textů jde o kategorie lidí, které, jak je všeobecně známo, je zakázáno napodobovat a připodobňovat se jim svým zjevem.

A Alláh ví nejlépe.

Odpovídal: Alí Větrovec

___________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 3962.

[2] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4212; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5075 a toto je jeho verze; a další. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 8153. 

[3] Viz Fethu l-Bárí, 6/499.

[4] Viz ‘Awnu l-ma’búd, 11/178. 

[5] Viz al-Mughní, 1/105. 

[6] Viz Hášijetu Ibni l-Kajjim 'alá tehzíbi Suneni Abí Dáwúd, 11/173. 

[7] Viz Zádu l-me’ád, 4/336.

[8] Viz Fethu l-Bárí, 10/355.

[9] Viz al-Fetáwá, 10/63.

[10] Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 5/168.