BIBLE NEHUMÁNNÍ? - DÍL 2.: TREST SMRTI V BIBLI

 Kruté tresty a popravy mnozí Zápaďané spojují s islámem a šarí’ou. Co však o popravách tvrdí Bible? Za jaké tresty vyměřuje smrt? Jakým způsobem má probíhat poprava?

Obecně se o trestu smrti dočteme např. zde:
Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. (Římanům 13:1-4)
A.      Zločiny, kde Bible i islámský zákon vyměřují smrt:
 
1.       Úkladná vražda, bezprávné prolévání krve.
Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.(Genesis 9:6)
Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho. Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře, nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne. (Numeri 35:16-21)
Podle islámského zákona je takový vrah v kompetenci vlastníků odplaty. Může na něm být vykonána odplata, ale rodina zavražděného mu může i odpustit.
2.       Cizoložství
Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice. (Leviticus 20:10)
Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele.(Deuteronomium 22:22-23)
Podle šarí’y je cizoložství hříchem, který je následován pevně stanoveným trestem, je-li zločin dokázán bezchybným a právoplatným důkazním procesem. Trestem pro vdanou/ženatého je smrt kamenováním a trestem pro svobodné je bičování sto ranami a vyhnanství. Trest je pro ženy i muže shodný.
3.       Nepřirozené a zvrácené sexuální zločiny
-          Sodomie
Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (Leviticus 20:13)
O lesbejství však Starý Zákon mlčí. Mluví však o ní Zákon Nový. Pasáž, kterou uvádíme, však vedle toho poukazuje i na jiné zajímavé věci: Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.(Římanům 1:22-32.)
-          Incest
Kdo by spal s ženou svého otce, odkryl nahotu svého otce. Oba musejí zemřít, jejich krev padni na ně. Kdyby někdo spal se svou snachou, oba musejí zemřít; dopustili se zvrhlosti, jejich krev padni na ně.  (Leviticus 20:11-12)
Kdyby někdo pojal ženu a zároveň i její matku, spáchal mrzký čin. Budou upáleni, muž i ty ženy, aby nedocházelo mezi vámi k mrzkým činům.(Leviticus 20:14)
Trestem za incest však není upalování, které šarí’a odsuzuje a nepoužívá.
-          Obcování se zvířaty
Kdokoli by obcoval s dobytčetem, musí zemřít. (Exodus 22:18)
Kdyby muž obcoval s dobytčetem, musí zemřít. Dobytče zabijete. (Leviticus 20:15)
Zde se verze šarí’y zjevená Mojžíšovi a její konečná verze, zjevená Muhammedovi, neliší.
4.       Odpadlictví, rouhačství, lžiproroctví a podobné zločiny
Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: „Pojďme za jinými bohy,“ které jsi neznal, „a služme jim,“ neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho přikázání a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete. Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu.  (Deuteronomium 13:2-6)
Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: „Pojďme sloužit jiným bohům,“ které jsi neznal ty ani tvoji otcové, některým z bohů těch národů, které jsou kolem vás, ať blízko tebe nebo daleko od tebe, od jednoho konce země až k druhému konci země, nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, nebudeš ho litovat ani s ním mít soucit ani ho krýt. Musíš ho zabít. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat, dokud nezemře, protože tě usiloval odvést od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Celý Izrael ať o tom uslyší a ať se bojí. Nikdy ať se mezi vámi nestane něco tak zlého.  (Deuteronomium 13:7-12)
Kdybys uslyšel o některém svém městě, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh, aby ses v něm usadil, že z tvého středu vyšli muži ničemní a svádějí obyvatele města slovy: „Pojďme sloužit jiným bohům,“ které jste neznali, budeš pátrat a zkoumat a dobře se vyptávat; bude-li to jistá pravda, že se taková ohavnost ve tvém středu stala, úplně vybiješ obyvatele toho města ostřím meče, zničíš je ostřím meče jako klaté, i všechno, co je v něm, i jeho dobytek. Všechnu kořist z něho shromáždíš na jeho prostranství a město i všechnu kořist z něho spálíš jako celopal pro Hospodina, svého Boha. Zůstane navěky pahorkem sutin, nikdy nebude vystavěno. (Deuteronomium 13:13-17)
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Exodus 20:7)
Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.(Leviticus 24:16)
Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“ V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže , promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.  (Deuteronomium 18:20-22)
Dá-li se prorok svést a promluví slovo, svedl jsem toho proroka já, Hospodin. Napřáhnu na něho ruku a vyhladím ho ze svého izraelského lidu.(Ezechiel 14:9)
Podle většinového názoru náleží v zemi, kde je šarí’a jediným zákonem, odsouzenému odpadlíkovi trest smrti. To se může týkat i těch, kteří urážejí Boha anebo se vyhlašují dalšími proroky. Pokud je jim vyměřen takový trest, vztahuje se výhradně na dané jedince a nikoli na jejich rodiny, potomky, dobytek a domovy. Poprava se také neuskutečňuje kamenováním.  Zajímavé také je, co o podobných přečinech soudí Nový Zákon, zejména jeho ne-evangelické části:
Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny. (Titovi 1:10-11)
V dalších staletích se „následovníci Ježíše“ činili a ze zákona o odpadlictví si vytvořili pomůcku pro vzájemné boje, jedni druhé označujíce za heretiky.
B.      Zločiny, za které vyměřuje Bible trest smrti, ale šarí’a s nimi souhlasí jen částečně.
1.       Magie a věštectví
Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně.“(Leviticus 20:27)
 Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.  (Deuteronomium 18:10-12)
Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně.“(Leviticus 20:27)
Islámský zákon taktéž nejostřeji zakazuje magii. Ohledně trestu smrti za její praktikování však panují dva názory. Jeden ho potvrzuje a druhý jej zužuje výlučně na případ, kdy je tímto způsobena někomu smrt, tj. vražda pomocí magie. V každém případě však není dotyčný kamenován.
C.      Zločiny, za které vyměřuje trest smrti Bible, ale šarí’a je netrestá smrtí, i když některé z nich trestá jinak, nebo odsuzuje jako těžký hřích, nebo netrestá vůbec
 
1.       Cizoložství svobodných
Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. (Deuteronomium 22:24)
 Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětila svého otce; bude upálena. (Leviticus 21:9)
Již jsme uvedli, že podle šarí’y není v takovém případě trestem kamenování. Zároveň si povšimněte způsobu dokazování, že šlo o znásilnění, odlišného trestu pro dceru kněze a faktu, že o synovi kněze předpis vůbec nehovoří. Upalování šarí’a zcela odmítá.
2.       Únos něčího otroka
Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít. (Exodus, 21:16)
Ačkoli šarí’a zná instituci otroctví, Prorok během své mise systematicky pracoval na jeho odstranění. Nikdo svobodný se nemůže stát otrokem na základě toho, že jej prodají jeho rodiče, nebo upadne do dluhů apod. Sám akt únosu není zločinem, který by byl sám o sobě trestán smrtí, pakliže nedojde k vraždě uneseného.
3.       Násilí a neposlušnost vůči rodičům
Kdo uhodí svého otce nebo matku, musí zemřít. (Exodus, 21:15)
Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. (Exodus 21:17)
Kdo by zlořečil svému otci nebo své matce, musí zemřít. Svému otci a matce zlořečil, jeho krev padni na něho. (Leviticus 20:9)
Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: „Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, neposlouchá nás, je to modlářský žrout a pijan.“ A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.  (Deuteronomium 21:18-21)
Jakkoli šarí’a klade velký důraz na příkladné chování vůči rodičům a nejostřeji odsuzuje i tu nejmírnější formu neposlušnosti vůči nim jako velmi těžký hřích na úrovni vraždy a cizoložství, není znám žádný text Koránu a Sunny, který by o trestu za ně tvrdil něco takového, jako uvedené verše.
4.       Krádež, v případě, že je zloděj dopaden
 Jestliže je zloděj přistižen při vloupání a je zbit, takže zemře, nebude lpět krev na tom, kdo ho ubil. Jestliže se to však stane po východu slunce, krev na něm bude lpět . Zloděj musí poskytnout plnou náhradu. Jestliže nic nemá, bude prodán za hodnotu ukradeného. (Exodus 22:1-2)
Pakliže hodnota ukradené věci přesáhne určitou mez, je odsouzenému zloději podle šarí’y odťata pravá ruka v zápěstí. Zloděj však není předmětem odplaty okradeného a tím méně záleží na tom, vyšlo-li již slunce, nebo ne.
5.       Úmyslné ublížení na zdraví s následkem smrti/ zabití blízké úmyslnému
Kdo někoho uhodí a ten zemře, musí zemřít. Neměl-li to v úmyslu, ale Bůh dopustil, aby to jeho ruka způsobila, určím ti místo, kam se uteče.(Exodus 21:12) vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně. Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí. Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště. Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města. Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně. (Numeri:11-15)
Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl, a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev. Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území. (Numeri 35:26-28)
Nebo nedbalostní ublížení zvířetem
Když býk potrká muže nebo ženu, takže zemřou, musí být býk ukamenován a jeho maso se nesmí jíst; majitel býka však bude bez viny. Jestliže však jde o býka trkavého již od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho, a býk usmrtí muže nebo ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel zemře. (Exodus 21:28-29)
Podle většinového názoru muslimských učenců je dostačujícím trestem odkup (arab. keffára – propuštění otroka, nebo půst dva měsíce za sebou, bez přestávky) a zaplacení odškodného (arab. díjja). Jediná neshoda panuje ohledně toho, stalo-li se tak s použitím zbraně, určené na zabíjení. O kamenování zvířat také neexistuje jediný předpis.
6.       Přerušovaná soulož (arab. ‘azl) a odmítnutí švagrovského práva splodit bratrovy potomky.
Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“ Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho. (Genesis, 38:8-10)
Šarí’a instituci typu švagrovského práva nezná. A přerušovaná soulož je podle většinového názoru dovolena.
7.       Rozvod
proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ (Marek 10:7-12), Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží. (Lukáš 16:18) Je známo, co podle zákona potom čeká cizoložníky.
Je sice pravda, že šarí’a k rozvodu příliš nepovzbuzuje a snaží se mu vyhnout, nicméně jeho instituci zná a celkem podrobně rozpracovává. Není-li jiného východiska, může se muslim nebo muslimka s naprosto klidným svědomím rozvést.
8.       Falešné kněžství
Árona pak a jeho syny pověříš, aby střežili své kněžství. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře.(Numeri 3:10)
Kdo bude jednat opovážlivě, že by neposlechl kněze, který tam stojí ve službě Hospodina, tvého Boha, nebo soudce, ten zemře. Tak odstraníš zlo z Izraele.(Deuteronomium 17:12)
Islám instituci kněžství, jako je ve Starém Zákoně, vůbec nezná.