BLUDNÁ VÝZVA SEKTY ŠU'ÚBÍJJA

Ve jménu Alláha Milostiplného Smilovného, Požehnání a mír jeho Poslu.
Toto je výzva proti heretikům šu’úbíjje, kteří upírají lidem jejich Alláhem zaručené přednosti a poskvrnili svými bludy islámskou výzvu v nearabských zemích.
Alláh zjevil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّا خَلَقْنَاكُمْ مِنْ ذَكَرٍ وَأُنْثَى وَجَعَلْنَاكُمْ شُعُوبًا وَقَبَائِلَ لِتَعَارَفُوا إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِنْدَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ
Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (Hudžurát:13)
Prorok صلى الله عليه و سلم pravil:
Alláh si mezi syny Isma’ílovými vyvolil Kinánu, z Kinánových potomků si vyvolil Kurejšovce, mezi Kurejšovci si vyvolil Benú Hášim a mezi Benú Hášim si vyvolil mne.“[1]
Existuje mnoho většinou slabých podání, nebo podání, která někteří označují za slabá a jiní za podepřená jinými, které prokazují též výběr lidí, synů Adamových, mezi všemi stvořeními a Arabů mezi všemi lidmi. Pro četnost výskytu těchto podání a pro fakt, že hovoří o přednostech (arab. fadá´il) a nikoli o věrouce, nebo o právní vědě, je lze brát jako podpůrný důkaz pro tvrzení, že Arabové zaujímají zvláštní, přednostní místo mezi všemi muslimskými národy.
Abú Muhammed ibn Ismá’íl ibn Chalef al-Kermání, přítel imáma Ahmeda, poté, co uvedl svou řeč slovy: „Toto je mezheb imámů nauky a následovníků podání, jakož i ahl sunna, kteří je poznají, kteří je následují. Zapamatoval jsem si ty, které jsem si zapamatoval z obyvatel Iráku, Hidžázu i Šámu, i jiné. Kdo bude odporovat čemukoli z tohoto mezhebu,nebo jej pomluví, nebo bude hanět někoho z jeho mluvčích, je inovátor a heretik od džemá‘a“ také řekl: „Uznáváme Arabům jejich právo, hodnotu a přednost, milujeme je, kvůli Prorokovu صلى الله عليه و سلم hadísu, kde praví: „Milovat Araby je z ímánu a nenávidět je jest pokrytectvím.“ My se nebudeme odvolávat na nacionalizmus bezcenných propuštěnců, kteří nenávidí Araby a kteří jejich přednost neuznávají, protože jejich tvrzení je inovace a rozkol.[2]
Ibn Tejmíjja praví: „To, co zastupují ahl sunna we l-džemá’a je přesvědčení, že Arabové jsou svého druhu lepšími, než nearabové – Hebrejci, Syřané[3], Byzantinci, Peršané a ostatní, jako i to, že kmen Kurejš je lepší, nežli ostatní Arabové a Posel Boží صلى الله عليه و سلم nejlepší z Benú Hášim. A on je nejlepší stvoření sám o sobě a je i nejlepšího původu z nich.[4] A také: „Jedna skupina tvrdí, že Arabové nemají žádné zvláštní přednosti nad nearaby, a ti se nazývají šu’úbíjja.[5]
Ibn Usejmín, obnovitel víry minulého století, praví: „Není pochyb o tom, že Arabové jsou nejlepší z lidského rodu. Proto byl také Muhammed صلى الله عليه و سلم právě z nich. Alláh praví:
اللَّهُ أَعْلَمُ حَيْثُ يَجْعَلُ رِسَالَتَهُ
Bůh ví nejlépe, kam umísťuje poselství Své! (al-An’ám:124)“[6]
Arabové byli národem, z něhož byl vyvolen poslední Boží Prorok صلى الله عليه و سلم, byli národem, který formoval svou řeč, říši i kulturu ve stínu Koránu a Sunny, prošli ohromným sebe očištěním od praktik modloslužebnictví a temna džáhilíjje a byli národem, který předal islám všem národům ostatním, spolu s arabštinou, čistým a nádherným jazykem, ve kterém byl Korán zjeven, ve kterém byla vyřčena Sunna a ve kterém se nachází vyprávění a znalosti nejlepších generací muslimů. Kdo ukáže na dobro, má odměnu za každého, kdo jej v dobru následuje. Každý jeden z uvedených faktů ukazuje na čelní postavení Arabů mezi muslimy. První muslimové nearabové prokazovali svým arabským souvěrcům lásku a úctu, aby dohromady tvořili jeden jediný, nedělitelný celek, bojující na cestě Boží a zasazující se o pravdu.
Alláh pravil:
وَالَّذِينَ جَاءُوا مِنْ بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلإخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالإيمَانِ وَلا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلا لِلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَءُوفٌ رَحِيمٌ
A ti, kdož přišli po nich, hovoří: „Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!“ (Hašr:10)
To, že někteří dnešní příslušníci Prorokova národa do tohoto obrazu nezapadají, není důsledkem jeho chybnosti, ale chybnosti jich samých a jen dalším důkazem proti nim – a soudit je bude Alláh.
Nenechme zlákat prázdnými výzvami nacionalizmu a nenávisti k Arabům, aby nás nesvedla na cestu pokrytectví a nevíry. Mějme se na pozoru před haněním Arabů a nepřátelstvím k nim, neboť výzva zbloudilé sekty šu’úbíjja nakazila také tuto zemi v podobě individuí, které se chtějí zviditelnit a přiživit se na islámské výzvě. Buďme pokorní, podřiďme se plně výzvě islámu a usilujme všemi zákonnými prostředky o nápravu těch muslimů, jejichž chování není islámské, i kdyby byli Arabové.

Ať Alláh spojí naše srdce bez ohledu na národnost a vede nás všechny přímou cestou. Ámín.



[1] Na autoritu Wásila ibn Aska’a, zaznamenal Muslim, hadís č. 2276.
[2]Ibn Tejmíjja (bosenský překlad Suljić Harmin): Iktidá as-sirátu l-mustekím, es-Sunne, Rožaje, 2006, str. 287
[3] Tj. mluvčí syrského jazyka.
[4]Ibn Tejmíjja, op. cit., str.286.
[5] Ibid., str.287.

[6] Ibid., str.286, v poznámce pod čarou.