CO OBNÁŠÍ NÁSLEDOVÁNÍ BOŽÍHO POSLA صلى الله عليه و سلم

Následování, arab. إِتِّبَاعٌ ittibá'un znamená v jazyce původně sledování či kráčení ve šlépějích. Významtohoto slova se točí okolo termínů přidat se k někomu, následovat někoho, být stoupencem někoho. Významově blízkým je i koncept brát si někoho za vzor.

Následovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم v islámské nauce znamená důsledně ho následovat, kráčet v jeho šlépějích a vždy si ho brát za vzor.
 
Následovat Božího Posla صلى الله عليه و سلم je povinností každého jednotlivého muslima (arab. فرض عين fardu 'ajn) v každé situaci, za okolností normálních i mimořádných, v aktivitě i neaktivitě. Muslim nemůže být správným muslimem, dokud nenásleduje Božího Posla صلى الله عليه و سلم ve všech jeho slovech i činech.
 
Koncept ittibá' je také jedním z významů druhé poloviny šehády, tedy slov محمد رسول الله Muhammedun resúlu ´lláh, tj. Muhammed صلى الله عليه و سلم je Poslem Božím. Ta znamenají, že každý čin uctívání musí být proveden v souladu s tím, s čím Posel Božíصلى الله عليه و سلم přišel.
 
Každá forma uctívání, která je vnesená a vytvořená lidmi a se kterou Posel Božíصلى الله عليه و سلم nepřišel, je lživá a odmítnutá, i kdyby byla prováděna s vírou (arab. إيمان ímán) a upřímností (arab. إخلاص ichlás).
 
Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Při Tom, v Jehož Rukou je má duše, nevynechal jsem jedinou věc, která vás přivede blíže k Ráji a vzdálí vás před Ohněm, aniž bych vám ji nepřikázal a nevynechal jsem jedinou věc, která vás přivádí blíže k Ohni a vzdaluje vás od Ráje, aniž bych vám ji nezakázal.1
 
Podle 'Áiše رضي الله عنها Posel Božíصلى الله عليه و سلم také pravil: „Kdokoli do této naší záležitosti vnese něco, co do ní nepatří, toto je odmítnuto.2 Podle jiné verze také uvedla, že Poselصلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli vykoná nějaký čin, který jsme nepředepsali, ten bude odmítnut.3
 
Proto jsou součástí tzv. nezbytného kázání, kterým začínají všechna kázání a promluvy, slova, jenž Prorokصلى الله عليه و سلم podle Džábira ibn 'Abdilláha رضي الله عنه vždy při těchto příležitostech pronášel: „Nejlepším vedením je vedením Muhammeda a nejhorší věcí jsou záležitosti nově vnesené, protože každá novota je inovace a každá inovace je v Ohni.4
 
Každý čin uctívání navíc musí být proveden v úplném souladu s tím, jak jej prováděl Boží Poselصلى الله عليه و سلم podle autentické Sunny. Ibn 'Ísá pravil: „Kdokoli vykoná nějaký čin jiným způsobem, než my, pak tento čin je odmítnut.5
 
Fudajl ibn 'Ijjád okomentoval koránský verš:
 لِيَبْلُوَكُمْ أَيُّكُمْ أَحْسَنُ عَمَلًا
aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude ve skutcích. (Húd:7), slovy: „Nejupřímnější a nejsprávnější.“ Přítomní se jej otázali, co znamená nejúpřímněji a nejsprávněji. Odpověděl: „Pokud čin bude vykonán nejsprávněji, ale nebude upřímný, pak nebude přijat. Pokud bude upřímný, ale vykonaný nesprávně, rovněž nebude přijat, dokud nebude jak upřímný, tak i správně provedený. Upřímný znamená, že jím není zamýšleno nic vyjma Tváře Boží a správný znamená, že je v souladu se Sunnou.
 
Sufján as-Sewrí pravil: „Žádné slovo není přijato bez činu a žádné slovo i čin není přijat bez úmyslu. A žádné slovo, čin a úmysl není správný, dokud není v souladu se Sunnou.
 
Na základě výše uvedených hadísů a ásárů věz, že vedení Božího Poslaصلى الله عليه و سلم je úplné a dokonalé, že nevynechává a neopomíjí nic.
 
Abú Zerr pravil: „Posel Božíصلى الله عليه و سلم neopomenul dokonce ani ptáka na obloze mávajícího svými křídly, aniž by nám o něm nepředal nějakou znalost.6
 
Cokoli dodatečně vneseného do náboženství, co nebylo jeho součástí v době Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, je odmítnuto.
Imám Málik pravil: „Kdokoli něco vnese do islámu a považuje to za něco dobrého, tím tvrdí, že Muhammedصلى الله عليه و سلم zradil svůj závazek poselství.7
 
Jakýkoli čin, který nemá oporu v praxi Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم nebo je vykonán způsobem jiným, než jej vykonával Boží Poselصلى الله عليه و سلم, je odmítnut.
 
Alláh nám nařídil následovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a vykonávat jeho nařízení ve všech otázkách v každé situaci:
 ۚ وَمَا آتَاكُمُ الرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَاكُمْ عَنْهُ فَانتَهُوا ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ
To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr: 7)
 
Ibn Kesír říká:
„...tj. cokoli vám nařídí, to vykonejte, a cokoli vám zakáže, toho se vystříhejte, protože on přikazuje poze dobro a zakazuje pouze zlo.”8
 
Toto nařízení má všeobecnou platnost a netýká se jen situace, při které bylo zjeveno, neboť podobná nařízení se nacházejí napříč celým Koránem.
 
Mezi pokorností vůči Alláhu a pokorností vůči Posluصلى الله عليه و سلم Alláh neučinil rozdíl:
مَّن يُطِعِ الرَّسُولَ فَقَدْ أَطَاعَ اللَّهَ
Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha (Nisá´: 80)
 
Ba právě naopak. Většina veršů přikazujících pokornost vůči Alláhu ji spojuje s pokorností vůči Posluصلى الله عليه و سلم, protože Poselصلى الله عليه و سلم uvádí Korán do praxe svou Sunnou, jíž zavádí pravidla, která koránský text přímo nezmiňuje.
 
Imám aš-Šáfi'í říká:
„To, co Poselصلى الله عليه و سلم zavedl jako zákon, i když o tom neexistuje přímý předpis od Alláha, je shodné přímému příkazu Božímu, neboť Alláh pravil:
وَإِنَّكَ لَتَهْدِي إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
  A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé (Šúrá: 52).
Posel Boží صلى الله عليه و سلم vedle Boží Knihy zaváděl i pravidla, která sám koránský text nezmiňuje přímo. Jenže Alláh nás přímo povinoval následovat Prorokaصلى الله عليه و سلم ve všem, co nám stanoví. Následování Prorokaصلى الله عليه و سلم Alláh učinil způsobem, jak se k Němu přiblížit a nepokornost vůči němu Alláh označil za vzpurnost vůči Němu, pro kterou nedal Svým stvořením oprávnění. Proto není jiného východiska, nežli následovat Sunnu Jeho Posla صلى الله عليه و سلم následovat." 9
 
Povinnost následovat Sunnu zmiňují i četné hadísy. Abú Músá al-Aš'arí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Příklad mne a toho, s čím mne Alláh poslal je jako příklad muže, který přišel k nějakému lidu a řekl: „Lidé, viděl jsem vojsko, na vlastní oči. Varuji vás a přeji vám záchranu. Část lidu, která ho bude následovat, vyrazí v noci pryč a tak se zachrání. Druhou skupinu, která ho popře, a zůstane sedět na svých místech, zrána překvapí vojsko, zničí je a pobije. To je příklad toho, kdo mne uposlechne a následuje to, s čím jsem přišel, jakož i příklad toho, kdo se mi vzepře a to z pravdy, s čím jsem přišel, prohlásí za lež.10
 
Ibn Hadžer uvádí od at-Tíbího následující vysvětlení tohoto hadísu:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم se přirovnal k člověku, který varoval svůj národ před nepřátelským vojskem, které k nim mělo ráno dorazit. Toho z jeho ummy, kdo ho uposlechne a toho, kdo se mu vzepře, připodobnil k těm, kteří onoho člověka považovali za lháře, nebo k těm, kteří mu věřili.“11
 
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Božího Poslaصلى الله عليه و سلم říci: „Všichni mí následovníci vejdou do Ráje, kromě těch, kteří to odmítnou.“ Zeptali se: „A kdo to odmítne?“ Odpověděl: „Kdo mne uposlechne, vejde do Ráje, kdo se však vzepře, ten to odmítne.12
 
Odmítnutím myslel Ibn Hadžer vyhýbání se dodržování Sunny Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a neposlušnost vůči jeho nařízení. Kdo Proroka صلى الله عليه و سلم neuposlechne a je nevěřící, nikdy nevstoupí do Ráje. Pokud je muslim, tomu bude do něj zakázáno vejít mezi prvními, kromě pokud tomu bude chtít Alláh jinak.13
 
Abú Hurejra رضي الله عنه také slyšel od Posla Božího صلى الله عليه و سلم následující: „Kdo mi bude poslušný, ten je poslušným vůči Alláhu, a kdo mi bude neposlušný, ten je neposlušný vůči Alláhu. Kdo se podřídí mnou jmenovanému veliteli, ten je poslušný vůči mně. A kdo se mnou jmenovanému veliteli nepodřídí, ten není poslušný ani vůči mně!14
 
Tento hadís potvrzuje také nutnost poslouchat nadřízené, jako učence, velitele, vůdce, dokud oni sami nepřikáží něco, co je v rozporu s principem poslušnosti vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم. Potom již poslušnost končí.
 
Al-'Irbád ibn Sárija رضي الله عنه vyprávěl: „Jednoho dne nás Prorokصلى الله عليه و سلم vedl při modlitbě fadžr, poté k nám pronesl jímavá slova, ze kterých se oči zalily slzami a srdce zachvěla. Někdo řekl: „Posle Boží, jako by to byl vzkaz někoho, kdo nás opouští, co ná, tedy odkazuješ?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم tedy pravil: „Odkazuji vám bohabojnost, poslušnost a pokornost, i kdyby to mělo být vůči habešskému otrokovi. Kdokoli z vás bude žít po mě, uvidí mnoho neshod. Proto se držte mé Sunny a sunny pravověrných a správně vedených chalífů. Držte se ji jako zakousnutí špičáky. A vyvarujte se každé nově vymyšlené věci, protože každá novota je inovace a každá inovace je bludem.15
 
Ibn Redžeb vysvětluje:
„Toto je odkaz od Božího Posla صلى الله عليه و سلم a předpověď, co se po něm odehraje s jeho ummou v pohledu velkého množství neshod v základních i vedlejších otázkách víry i v činech, slovech či bodech věrouky. Toto je v souladu s tím, co se uvádí ohledně rozdělení se ummy na více než sedmdesát frakcí, které všechny vejdou do ohně, kromě jediné, což bude ta, která zůstane na tom, na čem byli i Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين rovněž.16 Proto nám v tomto hadísu nařídil vždy v případě jakékoli neshody následovat Sunnu jeho i jeho správně vedených chalífů. Pod Sunnou se zde myslí směr, kterým se člověk ubírá, zahrnuje dodržování toho, na čem byli Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci ve víře, činech i slovech. Toto je úplné dodržování Sunny. Pravověrní chalífové, které jsme povinni následovat, jsou Abú Bekr, Omar, Osmán a 'Alí رضي الله عنهم أجمعين.“17
 
Abú Hurejra a Anas رضي الله عنهما uvádějí, že Prorok صلى الله عليه و سلم v tomto smyslu pravil: „Kdo odvrhne mou Sunnu, ten není ode mne.18
 
 
1Zaznamenal Ibn Chuzejma v Sahíhu a Ahmed v Musnedu. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č.1803.
2Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2697; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1718. Toto je Muslimova verze.
3Zaznamenal Muslim v Sahíhu, k hadísu č. 1718.
4Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 3/11; Ahmed v Musnedu, 3/371; a al-Bejhekí v Sunenu, 3/214.
5Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu.
6Zaznamenal at-Taberání v Mu'džemu l-kebír, hadís č. 1647. Hadís nemá kompletní isnád, ale je podpořen jinými podáními na úroveň hasan.
7Zaznamenal aš-Šátibí v al-I'tisám.
8Viz Tefsir Ibn Kesír, 4/336.
9Viz ar-Risála, str. 88-89.
10Muttefekun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 9/115; a Muslim v Sahíhu, 4/1788.
11Viz Fethu l-Bárí, 11/317.
12Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 9/114.
13Viz Fethu l-Bárí, 13/254.
14Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 9/77.
15Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 4/127; Abú Daúd v Sunenu, 5/13; a at-Tirmizí v Sunenu, 4/149.
16Hadís o tom zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, 5/5; Ahmed v Musnedu, 4/102; jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu s-sahíha, 1/385.
17Viz Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, 248.
18Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, 2/7; a Muslim v Sahíhu, 2/1020, jako součást delšího hadísu, regujícího na několik lidí přehánějících v náboženství.