CO PŮST PŘINÁŠÍ PRO NAŠI BOHABOJNOST?

Vznešený Alláh pravil:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ كُتِبَ عَلَيْكُمُ ٱلصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى ٱلَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ 

Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní! (Bekara: 183)

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vypráví: „Řekl jsem: „Ó posle Boží, přiveď mě ke skutku, díky kterému vstoupím do ráje.“ 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mi odpověděl: 

عليك بالصَّومِ فإنَّه لا عَدْلَ له.

Drž se půstu, neboť není nic jako on.[1]  

As-Sindí vysvětlil, že není nic jako půst, který ničí tužby a odpuzuje šejtána i tu část duše, která ponouká ke zlu.

Ibn Redžeb al-Hanbelí uvádí od několika zbožných předků: 

Když věřící umírá, je andělu smrti řečeno: „Přičichni k jeho hlavě.“ Anděl tak učiní a řekne: „Cítím z jeho hlavy vůni Koránu.“ Potom mu je řečeno: „Přičichni k jeho srdci.“ Řekne: „Cítím z jeho srdce vůni půstu.“ Potom mu je řečeno: „Přičichni k jeho nohám.“ Řekne: „Cítím z jeho nohou vůni dlouhého stání v nočních modlitbách.“ Nakonec je mu řečeno: „On uchránil sebe sama, proto nechť ho Alláh ochraňuje.[2]  

Stejný autor pak jmenuje tyto z mnohých podob užitku půstu pro bohabojnost:

1. Krocení tužeb.

2. Osvobození mysli, aby si mohla připomínat Alláha, protože věru touhy zaslepují srdce.

3. Bohatý si uvědomí Alláhovo požehnání vůči němu, jenž ho povede k děkování Alláhu a bude prosit Alláha i za ty, kteří jsou v nouzi.

4. Půst omezuje průtok krve, kterou šejtán proudí, neboť vskutku šejtán proudí cévami skrze syna Adamova (mír s ním) stejně jako jimi proudí i krev. Takže jeho našeptávání ubývá v přímém důsledku půstu a ubývá i krutosti, hněvu a intenzity tužeb

5. Z tohoto důvodu, Posel Alláha  učinil půst ochranou, díky které se zmenšují tužby mužů po ženách u těch, kteří si zatím nemohou dovolit sňatek. [3]

Imám as-Se‘dí ve výkladu výše citovaných Božích slov uvedl: 

Tj. abyste se stali المتقون al-muttakún, tedy bohabojnými, zbožnými a spravedlivými lidmi, kteří se bojí Alláha, zdržte se všech špatných skutků, které On zakázal,  milujte Alláha velice a konejte všechny možné dobré skutky, které On nařídil.

Věru půst je jeden z nejvyšších důvodu získaní bohabojnosti, protože půst je uposlechnutím Božího přikázání a oddalováním se od zakázaného.[4]

Dále jmenoval užitky půstu v souvislosti se získáním bohabojnosti:

Postící se osoba opouští to, co Alláh během půstu zakázal, byť by šlo i o věci jinak mimo půst povolené – jídlo, pití, pohlavní styk a touhy, ke kterým se duše přiklání – žádat o blízkost Alláha a doufat v odměnu od Něho, kvůli vzdání se těchto věcí – to je z bohabojnosti.

Rovněž ze způsobů, jak dosáhnout bohabojnosti je, že postící se osoba trénuje svoji duši s vědomím neustálého Božího dozoru nad sebou, takže zanechá svých tužeb navzdory tomu, že má možnost své touhy ukojit – a dotyčný tak činí kvůli jistotě svého přesvědčení, že Alláh dobře ví o všem, co dělá.

Půst zužuje cesty, kterými se do lidského nitra dostává šejtán. Věru on protéká lidskými cévami a proto je cestou půstu jeho vliv oslaben a jeho efektivita v podněcování lidí ke špatnostem je půstem snížena.

V celku je postící se osoba zahrnuta hojností a koná skutky uctívání a poslušnosti. Skutky uctívání a poslušnost patří k vlastnostem, jimiž se projevuje bohabojnost.

A ze způsobů dosáhnutí bohabojnosti je i to, že bohatý člověk pocítí, co znamená mít hlad. A tohle vyžaduje a nutně vede k tomu, že je shovívavý a laskavý k chudákovi. Toto jsou také jedny z vlastností, jimiž se bohabojnost projevuje.[5]

Na základě citovaných zdrojů přeložili a sestavili: Afrim Peer a Alí Větrovec

________________________________________________________________________

[1] Zaznamenali al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/109; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2220; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 22149. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 986.

[2] Viz Latáifu l-me‘árif, str. 420.

[3] Ibid., str. 363. Ohledně vlivu půstu na potlačování pohlavního chtíče viz hadís od 'Abdulláha ibn Mes'úda رضي الله عنه al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1905.

[4] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán, str. 84.

[5] Ibidum.