CO S PASÁŽEMI KORÁNU, KTERÉ JSOU UŠÍM NĚKTERÝCH LIDÍ NEPŘÍJEMNÉ?

OTÁZKA: Korán obsahuje pasáže, které prostě nejsou slučitelné s 21. stoletím a s tím, k čemu dospěla Evropa a ostatní vyspělé národy – překypuje násilím, krutými tresty, útlakem žen a nevěřících. Proč muslimové takové pasáže z Koránu jednoduše nevyškrtnou a svou víru nezreformují a nezmodernizují?

ODPOVĚĎ

Neškodilo by podívat se na věci i očima toho druhého, anebo pohledem někoho zcela nezúčastněného. Korán podle věrouky hlavního proudu islámu není dílem lidských rukou,je to přímé nestvořené, neomylné a doslovné slovo Boží, obsahující jediný správný zákon od Boha. Na lidech je pouze,aby ho střežili ve svých srdcích a aplikovali ve svém životě, aby se jím řídili a vyzývali k tomu i ostatní. 

Nám lidem není absolutně dovoleno nijak zasahovat do Knihy Boží, neboť Vznešený Alláh pravil:

وَإِذَاتُتْلَىٰ عَلَيْهِمْ ءَايَاتُنَابَيِّنَـٰتٍ ۙ قَالَ ٱلَّذِينَ لَايَرْجُونَ لِقَآءَنَا ٱئْتِ بِقُرْءَانٍغَيْرِ هَـٰذَآ أَوْ بَدِّلْهُ ۚ قُلْمَا يَكُونُ لِىٓ أَنْ أُبَدِّلَهُۥ مِنتِلْقَآئِ نَفْسِىٓ ۖ إِنْ أَتَّبِعُإِلَّا مَا يُوحَىٰٓ إِلَىَّ ۖ إِنِّىٓأَخَافُ إِنْ عَصَيْتُ رَبِّى عَذَابَيَوْمٍ عَظِيمٍ

A když jsou jim přednášena znamení Naše jako důkazy, ti, kdož v setkání s Námi nedoufají, říkají: „Přines nám Korán jiný než tento, anebo v něm proveď změny!“ Odpověz: „Nepřísluší mi, abych sám o sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne strašného.“ (Júnus: 15) 

Korán je dobro jako celek, ač by mohli někteří lidé mít z důvodů svého vyznání či své následované ideologie, svého vychování, prostředí, v němž žijí a pozadí, ze kterého vycházejí, jisté námitky proti některým jeho částem. 

Co je přímo zmíněno v Koránu, je nedělitelnou součástí zjevení a nelze to zrušit, věřím-li, že jde o zjevení od Boha. Avšak domnívám se, že jsem schopen pochopit, proč se Evropa dívá na některé koránské verše tak, jak se dívá, ale cítím z toho snahu vnucovat muslimům cizí vidění toho, co je pokrokové a správné na straně jedné a co je zaostalé a špatné na straně druhé. 

Takový pohled absolutně nerespektuje zcela odlišný vývoj a zcela odlišnou podstatu písma, tedy toho, co představují Starý a Nový Zákon a co naproti tomu představuje Korán. Fakta o vývoji židovsko-křesťanské tradice a biblistické teorie nelze bez mrzačícího zkreslení aplikovat na vývoj islámského myšlení a na Korán. Proto takové námitky nejsou pro muslimy nijak relevantní. Ba co více, kritizují-li západní nemuslimové Korán za to, že obsahuje např. výzvy k ozbrojenému boji či jasně stanovené mezní tresty (arab.  حدود hudúd), zapomínají, že velmi podobné předpisy obsahuje i biblická tradice. A nikdo nevolá po tom, aby byly židovskými a křesťanskými věřícími vyškrtnuty z Bible. 

Každá společnost má své vlastní názory a úhly pohledu v posuzování toho, co je kruté, násilné a omezující práva druhých. Přejímání západních vzorů a konceptů by bylo z islámského pohledu bludem, neboť západní vzory zákonitě nebudou fungovat ve společnosti, která má jinou historii a kulturu, protože nejsou univerzální. To, že západní hodnoty nejsou univerzální si myslí a dokládá i celá řada západních myslitelů, postkoloniálních kritiků či filozofů. Nakonec i prostředí střední a východní Evropy samo, stejně jako muslimský svět, dnes čelí agresivním a majetnickým nárokům některých globálních kruhů a údajně vyspělejších západoevropských národů, které si vynucují svůj subjektivní pohled na občanské svobody, sociální otázky a zaváděnou zákonnost jako jediný správný. 

Pro mne jakožto muslima islámské hodnoty tak, jak je stanovuje Korán a Sunna, naopak univerzální jsou, pokud je správně aplikují rozumní lidé s ohledem na specifika své doby a místa. Islámské texty, zdroje, principy a pravidla obsahují vlastní vidění toho,co je účast lidu na výkonu moci a co je boj proti omezování kupříkladu ženských práv. Jejich důsledná aplikace sama zaručí větší svobodu muslimských národů a posilní v jejich společnostech i postavení žen, bez jakékoli nutnosti přejímat západní vzory.

Poselství Koránu platí jako celek na každém místě v každém čase. To ovšem neznamená, že každá jedna jeho část je vždy, všude a pro každého nutně platná jako aplikovaná životní norma. To je fakt známý každému studentovi islámsko-právní nauky i koránských nauk. 

Korán obsahuje rušící a zrušené předpisy, obsahuje konstatace s obecnou a konstatace se specifickou platností a mnoho dalšího. Příkladem rušících a zrušených předpisů je změna modlitebního směru z Jeruzaléma na Mekku, nebo postupný zákaz alkoholu. Příkladem obecného a konkrétního může být vztah mezi mírovými a válečnými verši. Verše hovořící o příkladném chování k nemuslimům jsou obecné platnosti a verše hovořící o boji proti nim jsou výjimkou, která se buďto vztahuje na konkrétní události, anebo obecně upravuje válčení a vojenství jako oblast lidské činnosti. Tedy příkladné chování platí pro nemuslimy nebojující s muslimy a naopak, ti, kteří proti muslimům bojují se zbraní, musí počítat s tím, že se muslimové budou bránit a to samozřejmě také se zbraní v ruce. Také je třeba zdůraznit, že každé pravidlo platí ve své situaci. Co platí pro válku, neplatí pro mír. Co platí pro vlády a soudy, neplatí pro jednotlivé věřící. Co platí v prostředí muslimské většiny s fungujícími islámskými institucemi, to nemusí platit pro muslimské menšiny bez takových institucí. 

V praxi z toho vyplývá, že muslimové v ČR nemohou aplikovat úplně všechny koránské normy v jejich legislativní formě tak, jak jsou formulovány v klasických výkladech a v islámsko-právních kompediích v situacích, kdy to odporuje zákonům ČR, v souladu s širším objasnění toho, co je šarí'a, co je její náboženská a právní dimenze, jaký je statut muslimů jako menšiny mezi nemuslimy atd. 

Lidské pochopení islámu napříč dějinami muslimů je sumou lidských výpovědí o něm - těch moderních, těch stále aktuálních i těch skutečně a nepochybně zastaralých, někdy správných a jindy chybných, velmi chybných a někdy dokonce i naprosto pomýlených. Je potřeba zodpovědně hledat ty správné a aktuální, ale to je úkolem muslimských učenců a jen jich, nikdo jiný na ně nemá právo vytvářet nátlak. Vzhledem k tomu, že se tito učenci drží stanoviska, které jsem výše popsal, držím se ho i já a považuji ho za závazné pro všechny muslimy, kteří si přejí být součástí hlavního proudu své víry.

Škrtání pasáží v Koránu a vyhlášení Koránu za ne-božský, stvořený, překonatelný a omylný nic neřeší. Jen by otevřelo dveře pochybným diskuzím o tom, co v Koránu je a co v něm není od Boha a co v něm je a co není omylem, který byl překonán soudobým pokrokem. To by si kvůli udržení veřejného pořádku vyžádalo zavedení monopolního dohledu nad výkladem Koránu a přineslo by to omnoho více škody, než užitku. V historii k tomu již jednou došlo v podobě sekty zvané mu'tazila a jejího snažení nikoli nepodobného raně novověké katolické inkvizici. Jejich obětí se stal např. obhájce tradičních islámských stanovisek imám Ahmed ibn Hanbel.

Jádro sporu nevězí v otázce původu, stvořenosti a omylnosti Koránu a jeho jednotlivých veršů, nýbrž v míře sebereflexe našeho osobního výkladu. Tedy v míře toho, nakolik jsou muslimové i nemuslimové mezi sebou schopni připustit, že se ve své interpretaci mohou mýlit jakožto lidé. Nakolik jsem já osobně ochoten uznat, že pravdivé interpretace Božího slova se dopídil můj názorový oponent. Tedy jedna věc je posvátný text a druhá věc je jeho lidský výklad. Přímo z propasti mezi Božím původem Koránu a lidským původem jeho výkladu vyvěrá základní teze, že Korán je nevyčerpatelným pramenem a lidské rozjímání o něm ze zásady stále opakovanýma nikdy neukončeným procesem probíhajícím znovu a znovu napříč dějinami. 

Uvědomme si, že na něčí údajnou krutost a zaostalost lze vždy poukazovat účelově a vždy z obou stran. Dokud si budou nemuslimové ukazovat prstem na muslimy a říkat, že to či ono je na islámu barbarské a zároveň sami barbarsky porušovat, zpochybňovat a relativizovat spoustu toho, co sami hlásají nebo kdysi alespoň hlásali, pokud budou mít např. v trestním zákoně práva pachatele přednost před právy oběti nebo - z hlediska mravnosti a veřejné morálky - dokud bude na Západě tolerováno smilstvo, pošlapávána rodina a nebude společensky podporována cudnost a partnerská věrnost, potud budou mezi muslimy existovat jedinci, kteří si budou na evropské nebo západní společnosti ukazovat prstem jako na zkažené a zvrácené a nelze se tomu divit. Jedni pro druhé budeme barbary a zvrhlíky. 

Přitom většina těchto otázek je dle mého soudu zcela zbytečná a bezpředmětná pro nekonfliktní soužití muslimů a nemuslimů. A neodvíjí se od nich často ani podstata poselství islámu a jeho učení. Neříkám, že o těchto otázkách nesmíme diskutovat. Musíme tak ovšem činit bez nálepkování toho druhého. I když je to těžké. Stejně jako evropské odsouzení některých koránských veršů jako krutých a zaostalých nedosáhne změny v muslimských zemích, ani muslimské paušální odsuzování evropské morálky jako zhýralé nezpůsobí změnu v Evropě. Jsem samozřejmě hluboce přesvědčen, že nelze zcela vše relativizovat, nicméně podobné přestřelky upřímnému hledání toho, co je skutečné, dané a neměnné, brání. Způsobují zabetonování pozic jedné, nebo druhé strany. Nic se tím nevyřeší. Tak na co je to potom dobré? 

Namísto toho se aktivně snažme najít cestu, abychom žili na světě v míru a abychom dokázali kultivovaně ukázat přednosti našich pohledů, z muslimské strany pak především předat poselství, které jsme zdědili a vysvětlit ho tím nejlepším způsobem, aby o něm ostatní mohli nepředpojatě přemýšlet a uvažovat. To je,oč tu běží. 

Prosím Stvořitele, ať nám v tom pomáhá. Ámín.

Alí Větrovec