DŮLEŽITOST ZBOŽNOSTI V ČASECH NEPOKOJŮ A NESTABILITY, DÍL I.

Ma'kíl ibn Jesár رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

الْعِبَادَةُ فِي الْهَرْجِ كَهِجْرَةٍ إِلَىَّ .

Oddat se zbožnosti v době nepřehledné vřavy je jako vysídlit se ke mně.[1]

Muslim zaznamenal tento hadís ve svém Sahíhu v Knize o pokušeních a znameních příchodu Hodiny, v kapitole O přednostech uctívání během období zmatků a zvratů.

Podle jiné verze Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:

عبادةٌ في الهرْجِ والفتنةِ كهجرةٍ إليَّ.

Uctívání za nepřehledné vřavy je jako vysídlení se ke mně.[2]

Podle Ahmedovy verze řekl:

العمل في الهَرْج كهجرةٍ إليَّ.

Zbožné činy za nepřehledné vřavy jsou jako přesídlení ke mně.[3]

Prorokův صلى الله عليه و سلم společník Chálid ibnu l-Welíd رضي الله عنه pravil: „Už záhy se bude člověk rozhlížet a přemýšlet, zda vůbec může nalézt místo, které zůstalo netknuto pokušeními a zly, jež zasáhla místo, kde přebývá, ale nebude ho moci nalézt. A to jsou ty dny chaosu, o kterých hovořil Posel Boží صلى الله عليه وسلم, že nastanou před příchodem Hodiny.[4]

Prorokův صلى الله عليه و سلم společník Huzejfa ibn Jemán رضي الله عنه řekl: „Při Alláhu, pokud se něčemu z toho (tj. z konání zbožných skutků) lidé neoddají, pokušení jim zcela zaplní hlavy.[5]

Abu l-'Abbás al-Kurtubí poskytl toto objasnění:

Jedná se o upozornění na rozpory a rozkoly, pokušení a chaos, které se objeví mezi Araby. Prvním z nich byla už vražda Osmána رضي الله عنه . Kvůli tomu se hovoří o blízkosti toho času a od té doby přicházejí takové rozkoly bez ustání, až se ostatní na Araby vrhli jako na mísu jídla.[6]

At-Taháwí poskytl toto objasnění:

K této nepřehledné vřavě a chaosu dojde, jakmile každodenní vezdejší starosti odlákají lidi od toho, co je jejich nejdůležitějším úkolem – a to je uctívat svého Pána. V tomto také tkví veliká pochvala těch, kteří se i v takových zmatených časech budou oddávat uctívání a budou ho upřednostňovat před všemožnými dalšími činnostmi, které od něho v době takových odsouzeníhodných zmatků odvádějí všechny ostatní. Tato jejich oddanost je chrání před tím, aby do nich upadli taktéž a zabezpečí jim jejich mimořádnou odměnu, kterou v tomto hadíse Prorok صلى الله عليه وسلم oznamuje.[7]

Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí ohledně našeho hadísu napsal:

To je zabíjení a chaotická vřava. Když se prohloubí pokušení, zcela zaměstnají srdce. Pokud se v takových časech uctívač i nadále věnuje svému uctívání, ukazuje tím sílu a odhodlání svého srdce, které je i v takto těžkých chvílích schopno sloužit Alláhu. A za to zasluhuje takový uctívač o to větší odměnu.[8]

Jahjá ibn Šeref an-Newewí vysvětlil náš předmětný hadís takto:

Významem slova الهرج al-herdž - nepřehledá vřava, je v tomto hadísu situace, kdy jsou záležitosti lidí zamíchány a propleteny tak, že dochází k chaosu, zmatení, nepokojům, nejistotám a nestabilitě. Důvodem, proč má oddaná zbožnost tak velký význam v takových časech je, že lidé jsou od uctívání všemožně odlákáni a zcela na něho nedbají. Nikdo se mu neoddává, kromě jen mála jednotlivců.[9]

Ibn Hadžer al-'Askalání přidal tento komentář:

Al-Kurtubí říká, že když nadejdou pokušení a těžkosti, člověk do nich upadá do té míry, že začne brát imperativy své víry až příliš na lehkou váhu a na druhou stranu se nedokáže povznést nad to, co se okolo něho děje. To se děje do té míry, že zůstane jen velmi málo těch, kteří se dokážou věnovat jen své víře a jen tomu, co se přímo a nevyhnutelně týká jejich živobytí. A proto i odměna takových uctívačů v dobách neklidu a nepokojů vzroste.[10]

Ibn Redžeb dodává, že vzhledem k tomu, že lidé tehdy budou následovat své tužby a nebudou se vracet ke svému náboženství, propadnou pochybnostem. Jejich život se začne podobat životu lidí ve dnech nevědomosti (arab. الجاهلية al-džáhilíja) před zjevením Koránu. Naopak kdo se tehdy oddá uctívání svého Pána, bude následovat to, co Ho těší a vystříhá se toho, co působí Jeho hněv, bude ve vztahu k ostatním na téže úrovni, jako ten, kdo tehdy vykonal hidžru, oproti nevědomým té doby. V této souvislosti je také Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم poručeno:

وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّى يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ

A služ svému Pánu až dokud k tobě přijde jistota smrti (Hidžr: 99) [11]

Al-Munáwí ohledně našeho předmětného hadísu poznamenal:

Prorokova صلى الله عليه وسلم slova „zbožné činy za nepřehledné vřavy“ odkazují na uctívání v obdobích chaosu, rozkolů a pokušení jsou „jako vysídlit se ke mně“ co se týče výše a množství odměny, anebo proto, že i vysídlenců bylo oproti zbytku lidstva zprvu jen velmi malé množství. Zrovna tak nepatrné je i množství uctívačů v době chaosu. Ibnu l-'Arabí pravil: „Podstata tohoto srovnání spočívá v tom, že na počátku lidé také prchali z příbytku nevíry a od jeho obyvatel do příbytku víry a k jeho obyvatelům. Když se pak objeví pokušení, žádá se od člověka, aby se se svou vírou také uchýlil před pokušeními k uctívání a opustil lidi, kteří daným pokušením propadli. A i toto je jedna z částí hidžry.[12]

Muhammed ibn Chalífa al-Ubejj pravil:

Nepřehledná vřava zde označuje pokušení a zmatek a jde o připodobnění. Muhádžir se vystěhoval kvůli zachování své víry před těmi, kteří stáli mezi ním a Poslem Božím صلى الله عليه وسلم. Stejně tak i ten, kdo se oddá zbožnosti v neklidných časech pokušení utíká od lidí, aby si zachoval svou víru a držel se uctívání svého Pána Vznešeného. Tím i on vykonává hidžru ke Vznešenému Alláhu.[13]

Velká odměna v tomto hadísu souvisí s nutností překonat tíži dané zběsilé doby, odrážející se v pokušeních, o nichž Muhammed Sálih al-'Usejmín pravil:

Posel Boží صلى الله عليه وسلم varuje před příchodem pokušení, která se budou týkat jak víry, tak i vezdejšího světa. Co se týče pokušení ve víře, sem spadá cokoli, co člověku brání oddat se víře v Alláha, dodržování všeho, co přikázal a následování vedení Jeho Proroka صلى الله عليه وسلم v záležitostech věrouky, jako ničivé myšlenky, zkažené způsoby, cokoli, co brání ve vzpomínání Alláha, ve vykonávání modliteb, jako zaneprázdněnost nízkými choutkami a zakázanými slastmi. A pokušení týkající se vezdejšího světa jsou například zabíjení, teror, rabování a pustošení. Objevení se takových pokušení svědčí o vymizení skutečné správné znalosti, upřímné víry a spravedlivé vlády.[14]

Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í pravil:

Když se uchýlíš v takových časech pokušení, zabíjení a bojů ke konání skutků uctívání, obdržíš za to odměnu velkou tak, jako je odměna těch, kteří přesídlili za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم. Neznamená to, že dostaneš odměnu, jako měli třeba Mus'ab ibn 'Umejr رضي الله عنه nebo 'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه, protože jejich odměně není nic rovno a nelze se na ně zcela podobat. Znamená to jen poukaz na to, jak velká, jak ohromná je tvá odměna a jakého významného postavení se ti dostalo za to, že ses v takové době zkoušek rozhodl věnovat uctívání Alláha.[15]

Sálih al-Fewzán poskytl toto objasnění našeho předmětného hadísu:

Pod slovem chaos či nepřehledná vřava se v tomto hadísu myslí na nedorozumění mezi muslimy, nestabilitu a smíšení či propletení všeho dohromady do neurčité směsice (arab. الاختلاط al-ichtilát). Důvodem je právě to, že mnoho lidí se díky tomuto chaosu a nestabilitě odvrátí od oddaného uctívání. V tom čase také naroste počet vražd, zabíjení a krveprolití. Když k tomu dojde, nabádá Boží Posel صلى الله عليه و سلم každého z nás, aby se co nejvíce oddal uctívání a zbožným činům, protože většina lidí se k nim bude stavět naprosto lhostejně. Kdokoli se v takovém čase oddá uctívání a bude se věnovat službě Stvořiteli, bude jako ten, kdo se vysídlil za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم. A dobře víte, jaká je hodnota takové hidžry.

Slovo hidžra znamená v arabském jazyce opustit něco ve prospěch něčeho jiného.

Vznešený Alláh přikazuje ohledně falešných božstev uctívaných nevěřícími:

وَٱلرُّجۡزَ فَٱهۡجُرۡ

hněvu Božího se varuj (Muddessir: 5)

Kdokoli se věnuje uctívání a zbožnosti v časech pokušení a chaosu a toto ho neodvrátí od jeho uctívání, ten si zasloužil odměnu stejnou jako někdo, kdo se vystěhoval za Poslem Božímصلى الله عليه و سلم, protože takový vysídlenec opustil svůj rodný kraj a prchl k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم, aby si zachoval svou víru. Toto se odehrávalo v raných dnech historie islámu, za života Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Z tohoto důvodu je významem slova hidžra v islámsko-právní nauce opuštění země nevěřících, aby si člověk zachoval svou víru.

Slovo hidžra také znamená opuštění něčeho v nejširším smyslu slova. Kdo tedy opustí chaos a pokušení, aby se věnoval uctívání a zbožnosti, ten se vlastně tímto vydává na cestu – od chaosu k uctívání. Z tohoto důvodu také Posel Boží صلى الله عليه و سلم označil za skutečného muslima jen toho, před jehož slovy a činy jsou ostatní muslimové v bezpečí a za muhádžira, tedy vysídlence, každého, kdo zanechá zakázané ve prospěch dovoleného. [16] Proto kdokoli opustí zakázané a plní vše, co Alláh přikázal, je také muhádžirem.

Hadís proto nabádá člověka k tomu, aby se v časech chaosu, zběsilosti, nepokojů, nejistot a nestability obrátili k uctívání a zbožnosti, protože pokušení od uctívání a od zbožnosti odvrací, kromě těch, které Alláh poctí schopností odpoutat se od pokušení a oddat se uctívání.

Nicméně to však neznamená, že se člověk musí zříci nutnosti varovat ostatní před pokušením a vysvětlit jeho podstatu ostatním lidem. Naopak, člověk se nejprve sám z chaosu a pokušení vymaní a potom před ním lidi varuje, aby se ho i oni vystříhali. To proto, že tak jako by si přál, aby ho lidé následovali na cestě k dobru, musí také on poskytnout dobro jim. Tak, jako si sám pro sebe přeje být v bezpečí před chaosem a pokušením, musí totéž milovat i pro ostatní lidi. Takový skutek je z jeho strany jednak džihádem a jednak odvracením od zavrženíhodného.[17]

V podobném kontextu se nese celá řada dalších hadísů.

V jednom z nich Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pobídl své věrné:

 بَادِرُوا بِالأَعْمَالِ فِتَنًا كَقِطَعِ اللَّيْلِ الْمُظْلِمِ يُصْبِحُ الرَّجُلُ مُؤْمِنًا وَيُمْسِي كَافِرًا أَوْ يُمْسِي مُؤْمِنًا وَيُصْبِحُ كَافِرًا يَبِيعُ دِينَهُ بِعَرَضٍ مِنَ الدُّنْيَا.

Pospíchejte s konáním dobrých skutků, než nadejde pokušení jako temnota noci, kdy člověk ráno vstane jako věřící a večer ulehne jako nevěřící, či večer ulehne jako věřící a ráno vstane jako nevěřící, prodávaje svou víru za pozlátka vezdejšího světa.[18]

At-Tirmizí uvádí od al-Hasana al-Basrího vysvětlení, že „ráno vstane jako věřící a večer ulehne jako nevěřící či večer ulehne jako věřící a ráno vstane jako nevěřící“ znamená „ráno ještě zakazuje prolít krev svého bratra, zcizit jeho majetek či pošlapat jeho čest, ale večer už totéž povoluje, anebo večer ještě zakazuje prolít krev svého bratra, zcizit jeho majetek či pošlapat jeho čest, ale ráno už totéž povoluje.[19]

V hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه zanechává Posel Boží صلى الله عليه وسلم bližší indície, kdy takové dny chaosu a nepřehledné vřavy nastanou:

لا تَقومُ السَّاعةُ حتى تَظهَرَ الفِتَنُ، ويَكثُرَ الكَذِبُ، وتتقارَبَ الأسواقُ، ويتقارَبَ الزَّمانُ، ويَكثُرَ الهَرْجُ.

Nenadejde Hodina, dokud se neobjeví pokušení, nerozmnoží se lež, nepřiblíží se k sobě tržnice, nescvrkne se čas a dokud nevzroste nepřehlednost vřav.

Přítomní se otázali, co myslí pod nepřehledností vřav a on odpověděl:

القَتلُ.

Zabíjení.[20]

Al-Kurtubí uvádí, že rozmnožení lží znamená, že „lživé převládne nad pravdivým a budou se následovat tužby“ a nárůst zabíjení znamená, že „ho bude stále větší množství a zabíjet bude snadnější než kdykoli dříve, do té míry, že zabít muslima bude tak snadné, jako zabít mravence.[21]

Ibn Hadžer vysvětluje objevení se pokušení tím, že jich bude najednou velmi velké množství a stanou se závažnějšími, až do té míry, že člověka začnou přímo ohrožovat na jeho víře. To se posléze zákonitě projeví nedostatky v činech, jako nedbalostí při vykonávání náboženských povinností či mizením mravního jednání mezi lidmi navzájem, namísto nějž budou lidé propadat nemravnosti, například důvěru nahradí zrada apod. Přiblížení se tržnic k sobě navzájem znamená, že jejich síť bude hustší. Scvrknutí času znamená, že čas bude subjektivně plynout rychleji, neboť člověk bude zahlcen každodenními starostmi. [22]

Ibn Battál poskytl toto objasnění:

Věru když nadejde takové pokušení, přinese zkázu všem. A toto se stane v momentě, kdy získá navrch neposlušnost vůči Alláhu a převládne to, co je opovrhováno.

V tomto smyslu se i Zejneb bint Džehš رضي الله عنها tázala Božího Posla صلى الله عليه وسلم: „Posle Boží, což budeme zničeni, byť jsou mezi námi bezúhonní?“ Odpověděl:

نعم، إذا كثر الخبث.

Ano, pokud špinavců bude víc. [23] “ [24]

Co je to nepřehledná vřava (arab. الهرج al-herdž) v kontextu tohoto a dalších hadísů

Ibn Menzúr vysvětluje pojem الهرج al-herdž, překládaný zde jako chaos či nepřehledná vřava, takto:

Znamená nerozlišitelnou směsici, chaotickou změť něčeho (arab. الاختلاط al-ichtilát). Výraz الناس يَهْرِجون an-násu jehridžún, tj. lidé se srotili v nesourodý, nepřehledný dav.

Výraz الهَرْج al-herdž pak označuje jistý druh pokušení před koncem časů, odrážející se ve velkém zabíjení a množství vražd. Smyslem hadísů, kde se uvádí, že „přímo před příchodem Hodiny nastane nepřehledná vřava,“ je, že nastane velké zabíjení a chaos. (...)

Ibnu l-Kajs v době nepokojů v souvislosti s Ibn Zubejrem napsal:

Má báseň není v této vřavě prvou,

což není čas rozkolů právě onou vřavou?

Básník se tímto odkazuje na vřavu zmíněnou v onom hadísu a ztotožňuje rozkoly, kterých je svědkem, se vzpomenutým pokušením.

Podle al-Lejse znamená herdž zabíjení a vřavu, přičemž základním významem tohoto slova je přehršel něčeho, nepřehledná změť všeho možného.[25]

Pojem الهرج al-herdž se vyskytuje v množství hadísů hovořících o pokušeních předznamenávajících nástup Soudného Dne.

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

بَيْنَ يَدَىِ السَّاعَةِ أَيَّامُ الْهَرْجِ، يَزُولُ الْعِلْمُ، وَيَظْهَرُ فِيهَا الْجَهْلُ .

Před samým příchodem Hodiny se objeví dny nepřehledné vřavy (arab. أيام الهرج ajjámu l-herdž), znalost se postupně vytratí a namísto ní se objeví nevědomost.

Abú Músá رضي الله عنه doplnil, že herdž označuje v jazyce Habešanů velké zabíjení. [26]

Ibn Hadžer vysvětluje, že vymizení znalosti zde odkazuje na znalost Božího Zákona, Koránu a Sunny v pochopení zbožných předků této ummy tak, jak ji předávají učenci islámu, díky jejichž smrti umma o tyto znalosti přichází, nikoli na poznatky věd světských, které se den ode dne rozšiřují, prohlubují a přibývají. [27]

Podle Abú Hurejrovy رضي الله عنه verze se přítomní tázali Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم, co přesně znamená tento chaos a on jim odpověděl:

الْقَتْلُ! الْقَتْلُ!

Zabíjení! Zabíjení![28]

Podle verze Abú Músá al-Aš'arího رضي الله عنه se jeden z přítomných následně dotázal: „Posle Boží, nebude to třeba tím, že za jediný den pobijeme v boji tolik nepřátelských modloslužebníků jako v dnešní době za celý rok?“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم však odvětil:

لَيْسَ بِقَتْلِ الْمُشْرِكِينَ وَلَكِنْ يَقْتُلُ بَعْضُكُمْ بَعْضًا حَتَّى يَقْتُلَ الرَّجُلُ جَارَهُ وَابْنَ عَمِّهِ وَذَا قَرَابَتِهِ ‏.

To nebude kvůli bojům s modloslužebníky. Vy budete bojovat a zabíjet se navzájem, sami mezi sebou. Do té míry, že člověk zabije svého souseda nebo svého syna, či bratrance nebo příbuzného.

Kdosi s přítomných se zeptal: „Budou, Posle Boží, v tom čase i tací, kteří ještě zůstanou při smyslech?“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:

لاَ تُنْزَعُ عُقُولُ أَكْثَرِ ذَلِكَ الزَّمَانِ وَيَخْلُفُ لَهُ هَبَاءٌ مِنَ النَّاسِ لاَ عُقُولَ لَهُمْ .

Nikoli, většina lidí přijde v těch časech úplně o rozum a věci budou přenechány nízkým, nedůležitým lidem, kteří beztak žádného rozumu nemají.[29]

Podle jiného hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه přiblížil Prorok صلى الله عليه و سلم dny chaosu takto:

لاَ تَقُومُ السَّاعَةُ حَتَّى يُقْبَضَ الْعِلْمُ، وَتَكْثُرَ الزَّلاَزِلُ، وَيَتَقَارَبَ الزَّمَانُ، وَتَظْهَرَ الْفِتَنُ، وَيَكْثُرَ الْهَرْجُ ـ وَهْوَ الْقَتْلُ الْقَتْلُ ـ حَتَّى يَكْثُرَ فِيكُمُ الْمَالُ فَيَفِيضُ.

Nenastoupí Hodina dříve, než bude odňata znalost, dokud se nezvýší počet zemětřesení, nebude čas ubíhat rychleji, nebudou se objevovat pokušení, nezvýší se počet vražd a peněz vám nebude přitékat přehršel.[30]

Abú Hurejra také slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

وَالَّذِي نَفْسِي بِيَدِهِ لاَ تَذْهَبُ الدُّنْيَا حَتَّى يَأْتِيَ عَلَى النَّاسِ يَوْمٌ لاَ يَدْرِي الْقَاتِلُ فِيمَ قَتَلَ وَلاَ الْمَقْتُولُ فِيمَ قُتِلَ .

Při Tom, v Jehož Ruce je má duše, tento svět nepomine, dokud k lidem nepřijdou dny, kdy vrah ani nebude vědět, proč vůbec zabíjel a ani zavražděný nebude vědět, proč byl vůbec zabit.

Zeptali se: „A jak k tomu vůbec může dojít?“

Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl:

الْهَرْجُ ‏.‏ الْقَاتِلُ وَالْمَقْتُولُ فِي النَّارِ ‏.

Dojde k tomu kvůli všeobecné vřavě a krveprolití. A jak vrah, tak i zavražděný vejdou do Ohně Pekelného.[31]

Ibn Hadžer al-'Askalání vysvětluje tyto hadísy o chaosu takto:

Základ slova الهرج al-herdž je arabský, znamená neurčitou směsici (arab. الاختلاط al-ichtilát), říká se هرج الناس heredže n-nás, tj. lidé se ve velkém počtu srotili do davu tak, že už ani nelze poznat, kdo je kdo. Kdo si myslí, že základem je habešský výraz pro zabíjení, mýlí se, to se objevuje jen v několika podáních, ovšem názor, že slovo je původně arabské, je silnější. V arabštině se toto slovo ve významu zabíjení nepoužívá, leda pouze v přeneseném významu, kdy popisujeme situaci vřavy, nepřehledného smíchání dvou znepřátelených davů, které mezi sebou bojují a navzájem se zabíjejí. Věci se totiž někdy označují přeneseně podle toho, na co odkazují a k čemu směřují. Habeština pak zná jen význam zabíjení, který zmínil i Abú Músá al-Aš'arí. Použití tohoto slova ve smyslu zabíjení ovšem nevylučuje také jiný jeho význam v jiném jazyce či smyslu, jako v hadísu Ma'kila ibn Jesára رضي الله عنه, kde znamená nepřehlednou vřavu a množství nesouhlasů. Zde se herdž odráží v devíti ohledech: (1) množství a tvrdost bojů, (2) velmi mnoho zabíjení, (3) pomíšení pravdy a lži, (4) neschopnost odlišit dobro od zla, (5) pokušení přicházející ke konci věků, (6) mnoho uzavřených manželství (která ale dlouho nevydrží), (7) mnoho lží, (8) mnoho spánku, (9) mnoho snění, z nějž nebude možno cokoli jasně vyvodit. Al-Džewherí pravil: „Znamená, že všeho bude přehršel, do té míry, že nebude možno jasně odlišovat jedno od druhého.[32]

Na jiném místě vysvětluje:

V hadíse se uvádí, že „před samou Hodinu nadejdou dni nepřehledných vřav,“ tj. nadejdou taková pokušení, že člověk se bude snažit nalézt poklidné místo, kam nepokoje nedosáhnou, ale nebude schopen takové nalézt. (...) Ohledně velkého množství zabíjení se uvádí od Abú Músá al-Aš'arího رضي الله عنه, že se jeden z přítomných mužů Proroka صلى الله عليه و سلم otázal, zda se tak ohromné boje povedou mezi muslimy a modloslužebníky, načež Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil, že to bude kvůli bojům jedněch muslimů proti jiným. Od Ibn Mes'úda رضي الله عنه se také dochovalo se správným řetězcem vypravěčů, že většina lidí těch dob budou lidé zlí a špatní, toto je podle at-Tíbího obecná konstatace, kterou se myslí specifický význam. Zlí budou tvořit drtivou většinu lidstva, byť nikdy nezanikne skupinka těch z Prorokovyصلى الله عليه و سلم ummy, kteří budou následovat správnou cestu a usilovat o dobro, od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že příchod Hodiny zastihne i je. Mezi oběma tvrzeními není kontradikce, jen se chce vyjádřit, která skupina bude mít v té době převahu. Podle hadísu Abú Hurejry však přijde na konci časů od Jemenu jemný teplý vánek, který vezme duše všem dobrým lidem, v jejichž srdci je alespoň co do váhy prášku víry, takže naživu zůstanou jen samí zlí. Totéž se uvádí od an-Nuwwáse ibn Sem'ána. V těchto hadísech se také objevuje sporný výraz يتهارجون jeteháredžúne, odvozený od stejného kořene jako výraz الهرج al-herdž a odkazuje na vzájemné bojování, zabíjení, válčení, šíření zkázy a zkaženosti. Podle dalšího podání v Muslimově Sahíhu na zemi nakonec nezůstane vůbec nikdo, kdo by vzýval Alláha a opakoval Jeho jméno. Podání zmiňující stálou existenci malé skupinky spravedlivých se podle všeho vztahují ještě na dobu, než přijde onen vzpomínaný vánek.[33]

____________________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2948.

[2] Uvádí at-Taberání v al-Kebíru, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 3974.

[3] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 20298.

[4] Uvádí se ve vícero verzích, viz u al-Albáního v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 4/249.

[5] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 15/40.

[6] Viz al-Mufhim, 7/206.

[7] Viz Šerhu Muškili l-ásár, 15/250.

[8] Viz Kešfu muškili min hadísi s-sahíhajn, 2/42.

[9] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17//70.

[10] Viz Fethu l-Bárí, 13/75.

[11] Toto od Ibn Redžeba uvádí Hammúd ibn 'Abdilláh at-Tuwejdžirí v Itháfu l-džemá'a, 1/94.

[12] Viz Fejdu l-kadír, 4/373.

[13] Viz Ikmálu Ikmáli l-mu'allim, 7/283.

[14] Viz Dijáu l-lámi', str. 597.

[15] Viz Tuhfetu l-mudžíb, str. 279.

[16] Tak se uvádí v hadísu, který je muttefakun 'alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2382 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 84.

[17] Viz audionahrávka Ma'ná hadísi l-'ibádetu fi l-herdži ke-hidžretun ilejje. Online na <https://safeshare.tv/x/-HxAEXdPD-M#>.

[18] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 118.

[19] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, k hadísu č. 2195 oceněnému jako hasan sahíh. Al-Albání ho oceňuje jako sahíh v Sahíh Suneni t-Tirmizí, hadís č. 1789.

[20] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/519, hadís č. 10724. Podle al-Hajsemího se v jeho isnádu vyskytují samí vypravěči z obou Sahíhů, kromě Sa'ída ibn Sem'ána, ale i ten je spolehlivý, viz Medžme'u z-zewáid, 7/330. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2772.

[21] Viz al-Mufhim, 7/215.

[22] Viz Fethu l-Bárí, 13/17-18.

[23] Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3598; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2880. Uvádí jej i Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1906.

[24] Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 10/2.

[25] Viz Lisánu l-'arab, 2/389.

[26] Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7066; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2672, jenž s odvoláním na Abu l-Wáila uvádí, že tento hadís vyprávěl jak Abú Músá, tak i 'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنهما. As-Sujútí uvádí totéž od Chálida ibnu l-Welída رضي الله عنه a al-Albání toto potvrdil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi', hadís č. 2852

[27] Viz Fethu l-Bárí, 1/179-180.

[28] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7061.

[29] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3959; jako sahíh doložil al-Albání v Sahíh Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3213.

[30] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1036.

[31] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2908.

[32] Viz Fethu l-Bárí, 20/68.

[33] Viz Fethu l-Bárí, 13/19, redakčně kráceno a upraveno.