DEFINICE POJMU DŽEMÁ'A

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.
 
V pojmenování nejlepšího společenství muslimů, zachráněné skupiny, Ahl Sunna we l-Džemá’a, se objevuje výraz džemá’a - společenství. V arabském jazyce je termín džemá’atun جَمَاعَةٌ odvozen od slovesa džeme’a جَمَعَ s významem shromáždit, sesbírat, sjednotit atd.[1]
 
Ibn Tejmíjja uvádí: „Džemá’a znamená jednotu v protikladu k roztříštěnosti, ale toto slovo se stalo synonymem pro skupinu lidí, shromážděnou okolo jednotného cíle.[2]
 
Hadísů vztahujících se k tématice džemá’a a povinnosti držet se jej a neodchýlit se od nich, je mnoho.
 
Ibn Omar, budiž s oběma Alláh spokojen, vypráví, že jeho otec kázal na místě zvaném al-Džábíjja[3] a řekl: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم seděl mezi námi a vstal zrovna tak, jako jsem vstal já, abych vám kázal, a řekl:
عليكم بالجماعة وإياكم والفرقة،  فإن الشيطان مع الواحد وهو من الاثنين أبعد، من أراد بحبوحة الجنة فليلزم الجماعة
 „Kdo si přeje prostřední, nejlepší díl Ráje, nechť se drží džemá’a a vystříhá se rozdělení, protože šejtán je blízko jedince a od dvojice je dále…[4]
 
V některých podáních o rozdělení ummy na frakce a sekty (arab. iftirákun إِفْتِرَاقٌ) stojí, že zachráněná skupina (arab. al-firkatu n-nádžihatu الفِرْقََةُ النََّاجِحَةُ) je ve skutečnosti právě džemá’a.[5]
 
Od Abú Hurejry se uvádí, že citoval slova Proroka صلى الله عليه و سلم:
 الصَّلاةُ الْمَكْتُوبَةُ إِلَى الصَّلاةِ الْمَكْتُوبَةِ الَّتِي بَعْدَهَا كَفَّارَةٌ لِمَا بَيْنَهُمَا ، وَالْجُمُعَةُ إِلَى الْجُمُعَةِ ، وَالشَّهْرُ إِلَى الشَّهْرِ يَعْنِي مِنْ شَهْرِ رَمَضَانَ إِلَى شَهْرِ رَمَضَانَ كَفَّارَةٌ لِمَا بَيْنَهُمَا " , ثُمَّ قَالَ بَعْدَ ذَلِكَ : " إِلا مِنْ ثَلاثٍ " فَعَرَفْتُ أَنَّ ذَلِكَ مِنْ أَمْرٍ حَدَثَ ، فَقَالَ : " إِلا مِنَ الإِشْرَاكِ بِاللَّهِ وَنَكْثِ الصَّفْقَةِ وَتَرْكِ السُّنَّةِ " , قُلْتُ : يَا رَسُولَ اللَّهِ : أَمَّا الإِشْرَاكُ بِاللَّهِ فَقَدْ عَرَفْنَاهُ ، فَمَا نَكْثُ الصَّفْقَةِ وَتَرْكُ السُّنَّةِ ؟ , قَالَ : " أَمَّا نَكْثُ الصَّفْقَةِ : أَنْ تَبَايَعَ رَجُلا بِيَمِينِكَ ، ثُمَّ تَخْتَلِفَ إِلَيْهِ فُتَقَابِلَهُ بِسَيْفِكَ ، وَأَمَّا تَرْكُ السُّنَّةِ : فَالْخُرُوجُ مِنَ الْجَمَاعَةِ 
Povinná modlitba do další povinné modlitby je vykoupením ze hříchů, které se udály mezi nimi, jakož i pátek od předcházejícího pátku, měsíc Ramadán do dalšího měsíce Ramadánu, jsou vykoupením za to, co se událo mezi nimi.“ Poté, jak říká Abú Hurejra, Posel Boží صلى الله عليه و سلم dodal: „Kromě tří věcí,“ Abú Hurejra doplňuje, že již znal, co bude mít Prorok صلى الله عليه و سلم na mysli, „kromě přidružování k Alláhu, prolévání krve a odvrhování Sunny.“ Abú Hurejra to vysvětlil: „Prolévání krve zde spočívá v přísaze jinému člověku (vládci nebo vůdci) a následnou ozbrojenou rebelii proti němu. Odvržení Sunny znamená její zanechání a vystoupení z džemá’a.[6]
 
Na autoritu Ibn Abbáse je zaznamenáno, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّهُ مَنْ فَارَقَ الْجَمَاعَةَ شِبْرًا فَمَاتَ إِلَّا مَاتَ مِيتَةً جَاهِلِيَّة
 „Kdo u svého vůdce shledá něco, s čím není spokojen, nechť se strpí, protože kdo se oddálí od džemá'a na více než jeden krok a zemře, umírá smrtí doby nevědomosti.[7]
 
Co se týče významu termínu džemá’a, učenci uvádějí vícero definic. Nejvýznamnější názory jsou tyto:
 
1.       Džemá’a je de facto společenství sahábů, nechť je Alláh s nimi spokojen.
 
Džemá’a jsou sahábové Božího Proroka صلى الله عليه و سلم . Jsou to ti, kteří pozdvihli toto náboženství, ti, kteří se nikdy nesjednotí na omylu.[8]
 
Tohoto názoru byl Omar ibn ‘Abdul’azíz, který též řekl: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم  jakož i jeho chalífové po jeho smrti ustavili Sunnu a následování a dodržování Sunny je vlastně uznáním a potvrzením Knihy Boží. Toto je plné dosažení pokornosti Alláhu Vznešenému, toto je síla na cestě Božího náboženství. Kdo bude podle toho jednat, správně je veden, kdo v tomto bude pomoc hledat, dostane mu se pomoci a kdo se tomu bude protivit, následuje pak ve skutečnosti cestu, která není cestou věřících. Takového Alláh ponechá dělat si, co chce a poté jej uvrhne do Pekla, jak hrozný je to cíl konečný."[9] Imám Málik pravil: „Velmi se mi pozdává Omarova rozhodnost v této otázce.[10]
 
Podle této interpretace pojem džemá’a odpovídá významu jednoho z podání hadísu o rozdělení ummy, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إَنَّ مَنْ قَبْلَكُمْ مِنْ أَهْلِ الْكِتَابِ افْتَرَقُوا عَلَى ثِنْتَيْنِ وَ سَبْعِينَ مِلَّةً، وَ إِنَّ هَذِهِ الْمِلَّةَ سَتَفْتَرِقُ عَلَى ثَلَاثٍ وَسَبْعِينَ، ثِنْتَانِ وَ سَبْعُونَ فِي النَّارِ، وَ وَاحِدَةٌ فِي الْجَنَّةِ، وَهِيَ الْجَمَاعَة.
Má umma se rozdělí na sedmdesát tři frakce. Všechny vejdou do ohně kromě jediné.“ Přítomní se zeptali: „A která je to skupina, ó Posle Boží?“ Boží Posel صلى الله عليه و سلم jim na to odpověděl: „To je ta skupina, která je na témž, na čem jsem já a moji společníci.[11]
 
Společníci Božího Posla صلى الله عليه و سلم oplývají mnoha výsadami. Jsou těmi, kdo byli přítomni a dívali se, jak bylo sesíláno Zjevení, Korán, přímo jej slyšeli od Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, mají přednost a znalost, kterou nemají ti, kteří přišli po nich.
 
2.       Džemá’a jsou Lidé Hadísu (arab. Ahlu l-Hadís أََََهْلُ الحَدِيثِ) nebo Lidé Nauky (arab. Ahlu l-‘ilm أَهْلُ العِلْمِ).
 
Tzn. učenci, imámové mudžtehidové, protože tyto Alláh učinil důkazem pro všechna stvoření, lidé jim naslouchají a následují je v otázkách náboženství.[12] Tohoto názoru byl imám al-Buchárí, který ve svém Sahíhu věnoval celou kapitolu výkladu Koránského verše
وَكَذَلِكَ جَعَلْنَاكُمْ أُمَّةً وَسَطًا لِتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ وَيَكُونَ الرَّسُولُ عَلَيْكُمْ شَهِيدًا وَمَا جَعَلْنَا الْقِبْلَةَ الَّتِي كُنْتَ عَلَيْهَا إِلا لِنَعْلَمَ مَنْ يَتَّبِعُ الرَّسُولَ مِمَّنْ يَنْقَلِبُ عَلَى عَقِبَيْهِ وَإِنْ كَانَتْ لَكَبِيرَةً إِلا عَلَى الَّذِينَ هَدَى اللَّهُ وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُضِيعَ إِيمَانَكُمْ إِنَّ اللَّهَ بِالنَّاسِ لَرَءُوفٌ رَحِيمٌ
A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný. (Bekara:134)
A toho, co Prorok Boží صلى الله عليه و سلم nařídil ohledně povinnosti následovat a držet se džemá'a. Poté al-Buchárí vysvětlil: „A to jsou Lidé Nauky.[13]
 
Toto je též stanovisko imáma Ahmeda, který o džemá’a pravil: „Pokud džemá’a nejsou Lid Hadísu, pak neznám, kdo jiný by jím mohl být."[14]
 
Za toto se přimlouval i imám at-Tirmízí: „Výklad pojmu džemá’a podle učenců je, že se jedná o učence (arab. ulemá´ عُلََمَاءٌ) fikhu a hadísu.[15]
 
Stejné tvrdili i Ibn Mubárek, Ibn Medíní a Ahmed ibn Sinán, který řekl: „Džemá’a je tvořena Lidmi Nauky a Lidmi Podání (arab. Ahlu l-Ásár أَهْلُ الآَثَارِ).“[16]
 
Podle tohoto názoru představuje džemá’a jiné pojmenování pro Ahlu s-Sunna, tedy imámy mudžtehidy této ummy. Do této skupiny nespadají inovátoři a obyčejné, prosté masy následovníků imámů mudžáhidů (arab. mukallidún مُقَلِدُونَ) protože ti následují své imámy mudžtehidy.
 
3.       Džemá’a představuje většinu lidí, či skupinu.
 
Toto nalézáme v jednom z podání hadísu o rozdělení ummy na frakce. Zachráněná skupina je tam popsána jako směrodatná skupina či většina (arab. as-sewádu l-a’zam السَّوَادُ الأَعْظَمُ).[17]
 
Ibn Kesír v an-Nihája uvádí podání: „Držte se as-Sewádu l-A'zam"[18] Ibn Kesír vysvětluje: „Držte se skupiny, většiny lidí, která se shodla na poslušnosti jednomu vládci a držte se správného menhedže, (přístupu).[19]
 
Abdulláh ibn Mes’úd v jednom ze svých kázání uvedl: „Lidé! Vaší povinností je prokazovat poslušnost a držet se džemá’a, protože toto je cesta, která vede ke svému cíli, čili je to cesta, která vede k Provazu Božímu, kterého vám bylo nařízeno se držet. A vězte že to, co nenávidíte na džemá’a je vpravdě lepší, než to, co milujete na partajnictví![20]
 
Abú Ghálib pravil: „Věru as-Sewádu l-A'zam jsou ti, kteří se zachránili před sektářstvím a rozdělováním se. To, na čem z náboženství jsou, je pravda a ten, kdo se s nimi rozejde a na tom i zemře, umírá smrtí džáhilíjje, jedno jestli se s nimi rozešel v něčem, co se týče Šarí’y, nebo co se týče imáma a vládce, kterému jsou oni poslušni. Vše uvedené je bráno jako protivení se a útěk od pravdy."[21]
 
Abú Mensúr al-Ansárí když vyrazil na cestu do Kadísíjje poté, co se jej jeho druhové otázali: „Odkaž nám něco, protože lidé věru zapadli v rozvrat a my nevíme, jestli tě po dnešku ještě kdy uvidíme.“ Odvětil: „Buďte bohabojní a vytrvejte, dokud si dobrý od nich neodpočine, nebo dokud si zlý neodpočine od vás. Jste povinni držet se džemá’a, protože Alláh neshromáždí ummu na bludu."[22]
 
Imám aš-Šátibí přiřazuje do džemá’a i imámy mudžtehidy, učence této ummy, nositele šarí’y  a všechny, kdo podle ní postupují, tj. Lid Šarí‘y (arab. Ahlu š-Šarí’a أَهْلُ الشَّرِيعَةِ). Všichni jejich následovníci se do sem počítají také, neboť je ve věcech  náboženských následují, tj. následují své učené.
Všichni, kteří z jejich společenství, z jejich džemá’a vyjdou, opustí ji, jsou ti, kteří se jim postavili a kteří se s nimi rozešli. Oni jsou skupinou šejtánovou. Mezi ně se počítají inovátoři, tedy lidé inovace (arab. Ahlu Bid’a أَهْلُ بِدْعَةٍ ). Jsou tak nazváni, protože se neshodují s prvními generacemi ummy a proto se také nijak neuvažují jako součást as-Sawádu l-A’zam.[23]
 
Al-Ádžúrrí pravil: „Komu Vznešený Alláh přeje dobro, tomu otevře dveře prosby (tj. jeho prosby budou přijaty) a takový se obrátí k Alláhu, ke svému Záštitníku, bojíce se o svou víru, střežíce svůj jazyk, poznávajíce čas, ve kterém žije a držíce se jasných (nedvojsmyslných) důkazů, na kterých je vybraná většina, tedy as-Sewádu l-A‘zam."[24]
 
4. Džemá’a je společenství muslimů, kteří se ujednotí na jednom bodě Šarí’y, lhostejno je-li z domény předpisů (arab. ahkám أَحْكَامٌ) nebo věrouky (arab. ‘akídaعَقِيدَةٌ ).
 
Al-Kermání pravil: „Povinností právně způsobilého muslima (arab. mukellef مُكَلَّفٌ) je následovat předpisy džemá’a. A džemá’a představují imámové mudžtehidové, kteří se v jistém čase shodují ohledně nějaké věci z náboženství.[25]
 
Podle tohoto názoru tak džemá’a vlastně odpovídá konsensu (arab. idžmá‘ إِجْمَاعٌ) a je to názor blízký předešlému.
 
5.       Džemá‘a označuje společenství muslimů sjednocených okolo jednoho vůdce (arab. emír أَمِيرٌ).
 
Toto je stanovisko imáma at-Taberího, jenž poté, co uvedl zbývající stanoviska, pravil: „Nejsprávnější názor ohledně výkladu „následování džemá‘a“ je poslušnost vůči těm, kteří se sjednotili na poslušnosti jednomu vládci a každý, kdo poruší svůj slib věrnosti (arab. bej’a َبَيْعَةٌ) jemu daný, opouští džemá’a.[26]
 
Proto Posel Boží صلى الله عليه و سلم nařídil následovat džemá'a a zakázal jej opouštět a protivit se mu, stejně jako zakázal odporovat něčemu, na čem se umma shodla, včetně pokornosti vybranému a ustavenému vládci, v protikladu ke vzpouře vůči němu.[27]
 
Shrnutí těchto definic
 
Představili jsme nejdůležitější definice pojmu džemá’a, jak je formulovali různí učenci. Jejich jádro tkví v následujícím:
 
i. Džemá’a je společenství lidí shromážděných okolo jediného šarí’atsky vybraného vůdce. Lidé jsou povinni držet se tohoto džemá’a a následovat jej, včetně jeho vůdce a je jim striktně zakázáno džemá’a opouštět a proti takto ustavenému vládci podnikat vzpouru.
 
ii. Džemá’a je to, na čem je Ahlu s-Sunna, kteří následují a nevnášejí do náboženství inovace. Toto je správný mezheb, který jsme povinni následovat a podle kterého musíme postupovat. Takto se dá shrnout názor, ztotožňující džemá’a se saháby, s idžmá‘, s mudžtehidy, učenci a učenci Hadísu obzvláště, nebo se směrodatnou většinou. Džemá’a je to, na čem byli Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci. To jsme povinni následovat a ti, kteří tak činí, i kdyby jich bylo sebeméně, pak tvoří džermá'a.
 
Proto ‘Abdulláh ibn Mes'úd pravil: „Džemá’a je to, co je v souladu s pokorností vůči Alláhu Vznešenému, dokonce i kdybys byl sám!"[28] Podle jiného podání řekl: „Džemá’a je to, co je v souladu s pravdou, i kdybys byl sám.[29]
 
Abú Šáma pravil: „Když přišlo nařízení následovat džemá’a a držet se ho, představuje vlastně příkaz následovat pravdu a držet se jí, i kdyby jejích lidí bylo jakkoli málo a těch, kteří jim odporují, bylo jakkoli mnoho, protože pravda je jen to, na čem byli Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho druhové, aniž bychom se ohlíželi na množství těch, kteří přišli po nich a odporovali jim."[30]
 
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil: „Znakem cesty Ahlu s-Sunna we l-Džemá’a je následování podání (arab. ásár َآَثارٌ) od Božího Posla صلى الله عليه و سلم a sahábů – muhádžirů i ansárů a jejich poselství zjevných i skrytých a dodržení odkazu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, když řekl: „Nařizuje se vám bohabojnost a abyste byli pokorní a poslušní, dokonce i černému otroku. Věru ten, kdo bude žít po mně, uvidí mnoho neshod. Proto se držte mé Sunny a sunny správně vedených chalífů po mě. Držte se toho pevně a nikdy se toho nepusťte. Střežte se inovací, každá nově vymyšlená věc je inovace a každá inovace je bludem.“[31] Také vězte, že nejlepším slovem je Kniha Alláhova, nejlepším vedením je vedení Muhammeda صلى الله عليه و سلم a tato skupina drží Boží Slovo nad všechny ostatní důkazy, stavějíc vedení Božího Posla صلى الله عليه و سلم nad jakékoli jiné vedení. Proto také získali pojmenování Ahlu l-Kitábi we s-Sunna, nebo Ahlu s-Sunna we l-Džemá'a, neboť džem'a je ve skutečnosti seskupování (arab. idžtimá' إِجْتِمَاعٌُ) a to, co stojí v protikladu k rozdělování se, sektářství a partajnictví.[32]
 
Džemá’a může být také jedinec, nejčastěji učenec, na kterém se odráží stopy následování pravdy a poslušnosti vůči ní.
 
Proto, když byl jednou Abdulláh ibn Mubárek tázán na džemá’a, odpověděl: „Džemá’a jsou Abú Bekr a Omar.“ Bylo mu řečeno, že jsou již přece po smrti. Pravil Abdulláh ibn Mubárek: „Džemá’a je ten a ten,“ načež mu bylo namítnuto, že i tento dotyčný je mrtev.  Poté řekl Ibn Mubárek: „Džemá’a je Abú Hamza as-Sukerí!“ Abú Hamza žil za jeho života a byl znám jako člověk silně se držící Koránu a Sunny.[33] Tím chtěl Ibn Mubarek ukázat na fakt, že džemá’a jsou konkrétní lidé, na kterých jsou zřejmé vzpomenuté kvality následování Boží Knihy a Sunny Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.
 
Zdroj: přednáška šejcha Safeta Suljiće, redakčně kráceno.


[1] Viz Mu'džem Mekajisi l-Luga, 1/479.
[2] Pogledati Medžmuatul-Fetava 3/157
[3] Nevelké místo nedaleko Damašku.
[4] Hadís zaznamenává at-Tirmízí, č. 2165 a oceňuje jej jako hasan sahíh. Zaznamenává ho i Ahmed, 1/239; věrohodným jej oceňuje i Ahmed Šákir v poznámkách k Ahmedově Musnedu pod č. 177, stejně jako šejch al-Albání v Sahíhu Suneni t-Tirmízí pod č. 2268.
[5] Viz Menhedžu s-Selefi fí l-‘Akída šejcha Abdurrahmána Ibn Sáliha al-Mahmúda, str. 20.
[6] Hadís zaznamenal Ahmed, 2/229 jako sahíh; zaznamenal i Hákim, 1/119-120 jako sahíh podle podmínek Muslima. Hákim v něm nenašel žádnou vadu a toto potvrdil i az-Zehebí.
[7] Hadís zaznamenali al-Buchárí, č. 7053;  a Muslim, č. 1848.
[8] Viz al-I'tisám, 2/262; a Fethu l-Bári, 13/37.
[9] Zaznamenává Ibn Abdulberr v Džámi‘u bejáni l-‘Ilm, 2/228; Abú Na‘ím v Hilja, 6/364; a taktéž al-Lálikáí v Šerhu I'tikádi Ahli s-Sunneti we l-Džemá’a, č. 134. Tato slova se také připisují imámu Málikovi, od kterého je zaznamenává al-Chátib v Šerhu ashábu l-Hadís, str. 7; a az-Zehebí v Sijjeru A‘lámi n-Nubelá, 8/88.
[10] Viz al-I'tisám, 2/263.
[11] Hadís zaznamenal at-Tirmízí, str. 2641;  Ibnu l-‘Arebí jej ocenil jako hasan v Ahkámu l-Kur´án, 3/432. S ním souhlasí i al-‘Irákí v Tachrídžu l-Ihjá', 3/284; a al-Albání v Sahíhu t-Tirmízí.
[12] Viz Fethu l-Bári, 13/37.
[13] Viz Sahíhu l-Buchárí, Fethu l-Bári, 13/316.
[14] Viz Šerefu Ashábi l-Hadís, str. 25.
[15] Viz Sunenu t-Tirmízí, 4/465.
[16] Viz Šerefu Ashábi l-Hadís, str. 26-27.
[17] Zazmamenal at-Taberání v Mu'džemu l-Kebír 8/321-328; a al-Lálikáí v Šerhu l-I'tikádi Ahli s-Sunneti we l-Džemá’a, str. 151-152.
[18] Zaznamenal Ibn Mádža, č. 3950 jako merfú', jenže řetězec vypravěčů tohoto podání je slabý. Tato slova se též uvádí v mewkúf podání jako slova Abú Umámy v Musnedu imáma Ahmeda, 4/278.
[19] Viz Ibn Kesír v an-Nihája, 6/419.
[20] Zaznamenal al-Lalikáí, č. 158-159; a Ahmed v Musnedu, 4/383.
[21] Viz al-I'tisám, 2/260.
[22] Zaznamenal al-Lálikáí, str. 162-163.
[23] Viz al-I’tisám, 2/261.
[24] Viz aš-Šarí’a, str. 44.
[25] Viz Šerhu l-Kermání ‘alá l-Buchárí, 25/75.
[26] Viz Fethu l-Bári, 13/37.
[27] Viz al-I'tisám, 2/264-265.
[28] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu s-Sunna, str. 160.
[29] Viz Ibn Šáma v Hawádísu we l-Bid'a, str. 22.
[30] Ibidum.
[31] Na něm je shoda.
[32] Medžmú’u l-Fetáwá, 3/157. Viz šejch Abdurrahmán ibn Sálih al-Mahmúd v Menhedžu s-Selefi fí l-‘Akída.
[33] Sunenu t-Tirmízí, 4/467.