DEJTE SI POZOR, OD KOHO PŘEBÍRÁTE NÁBOŽENSKOU NAUKU, DÍL 2.

Také není správné říci zeptej se někoho, nebo dělej to, co dělají všichni ostatní. To je taktéž velká chyba.

V jistém podání se uvádí, že Abú Dardá رضي الله عنه během Osmánova panování vešel do mešity a v ní nalezl skupinku tábi'ín, kteří se modlili způsobem, který neodpovídá sunně. Abú Dardá رضي الله عنه odešel nahněvaný domů. Když jej spatřila jeho manželka Umm Dardá رضي الله عنها, otázala se ho: „Co tě tak rozhněvalo? Co tě tolik rozčílilo? Odpověděl: „Při Alláhu, neviděl jsem muslimi dělat nic z toho, co jsme v době Proroka صلى الله عليه و سلم dělali my, kromě toho, že se modlili společně.

Tj. mnoho z toho, co je ze sunny v modlitbě a co během modlitby praktikoval Prorokصلى الله عليه و سلم a jeho společníci, tito jedinci nedělali, a z celé modlitby zůstalo jen to, že se modlili společně.

 
Toto říká Abú Dardá رضي الله عنه v době, která není nikterak vzdálena času života Posla Božího صلى الله عليه و سلم, v době, kdy bylo velké množství jeho společníků stále naživu a dále existovalo obrovské množství jejich upřímných a ryzích následovníků. Co potom dnes, čtrnáct století poté? Lze říci, že obyčejné masy prostých lidí stále ještě bezchybně následují sunnu? Mají tyto masy prostých lidí nějakou hlubokou znalost? Jsou těmi, kdo by měl být následován, tito prostí lidé? Nikoli! My bychom naopak měli následovat učence popisované jako ربانيون rabbáníjjún, muže víry a mudrce náboženství, kteří mají hlubokou a rozsáhlou znalost Náboženství Božího. Nikoli se spokojovat s prostým přejímáním toho, na čem byli naše matky, otcové a naše rodiny, ale naopak řídit se tím, co hovoří a čím se řídí tito učenci. Lidé nejednají správně, pokud se řídí tím, co říkají masy lidí. Naopak, mají se přece řídit tím, co říká Posel Boží صلى الله عليه و سلم a ti, kteří nás přivádějí na správnou cestu. A ti, kteří následují to, na čem byl Prorok صلى الله عليه و سلم, jsou ti, kteří o tom mají největší znalost, tedy učenci.
 
Lidé jsou dvojího typu.
Prvním type jsou tzv. عوام 'awwám, prosté masy obyčejných lidí, kteří nemají znalost učenců ani hledačů nauky.
Druhý typ tvoří společně učenci (arab. علماء 'ulemá´) a hledači nauky (arab. طلاب العلم tullábu l-'ilm), kteří jsou jejich učedníky.
 
Těchto učenců a hledačů nauky jsou opět dva typy.
Prvními z nich jsou ti, kteří sice něco někde studovali, ale nelze je označit za učence v pravém smyslu tohoto slova. Takoví lidé v sobě obsahují partajnickost (arab. حزبية hizbíjja) a neojektivitu založenou na příslušnosti nebo podpoře nějaké politické formace, nebo sympatiím k nějakému hnutí, nebo tendence k rebelii, svrhávání vlád či politicky motivovanému násilí a terorizmu, nebo vykazují chybná přesvědčení a následování inovací (arab. بدعة bid'a) ve své věrouce (arab. عقيدة 'akída) a přístupu k náboženství (arab. منهج menhedž). Od těchto jedinců nemožno čerpat znalost za žádných okolností.
Druhou skupinou jsou učenci a hledači nauky, kteří následují sunnu a chápou své náboženství stejně, jako je chápali první generace muslimů, naši zbožní předkové (arab. السلف الصالح as-selefu s-sálih). Tito lidé následují cestu, kterou tito zbožní předkové vytýčili. Právě oni jsou relevantním zdrojem, kam se pro odpověď na dotazy, otázky a nejasnosti obrátit. Právě k nim máte jít.
 
Rozdíl mezi hledači nauky a skutečnými učenci pak tkví v tom, že zatíámco hledač nauky je užitečná osoba, od které se dá mnoho naučit a získat, nelze jeho vyjádření a odpověď vždy brát na stejnou váhu, nebo dávat jeho slovům přednost před slovy skutečného učence.
 
Pokud to znovu shrneme, od mas obyčejných a prostých lidí netřeba žádnou nauku přejímat, naopak tito jsou v jádru nevzdělaní a mají potřebu být vzděláváni a poučeni. Dále zde máme skupinu lidí, kteří jsou sice ostatními považováni za učené, nicméně jejich přístup je chybný a nesprávný, jejich věrouka a menhedž je nesprávný, inovovaný, jsou pohlceni politickým zápasem, nebo neobjektivitou či partajnickou zaujatostí, následují inovace a své vlastní vidění věci nadřazují Koránu a Sunně. Ani takoví nemohou být bráni jako relevantní zdroj informací, protože spadají do oněch sedmdesáti dvou skupin, které jsou odsouzeny k Ohni.
 
Ti, od kterých máme naši nauku a znalost čerpat, jsou učenci a hledači nauky následující sunnu a kráčející po cestě zbožných předků. V rámci toho také rozlišujeme mezi slovy učenců a slovy hledačů nauky, kteří jsou jejich učedníky a jejichž slova nad slovy skutečných učenců nikdy neupřednostňujeme. Proto následujeme odpovědi významných a zkušených učenců,1 proto, že byli významnými učenci. Těmto jejich odpovědím dáváme přednost před odpověďmi jejich učedníků, hledačů nauky, v situacích, kdy se rozcházejí. Nepostupujeme podle odpovědí těchto hledačů nauky, dokud nám nepředloží důkazy, na základě kterých se takto rozhodli a neobjasní to, co podle jejich názoru uniklo těmto velkým učencům. Obecně řečeno, je velkou chybou následovat některého z hledačů nauky namísto skutečného učence, jen na základě toho, že tento hledač nauky následuje menhedž selef a kráčí po jejich cestě, ačkoli vzpomenutý hledač nauky nepředložil svůj důkaz.
 
Záležitostí ohromné důležitosti je náš opětovný návrat k lidem znalosti a obnovení naší vazby s nimi. K nim je třeba se navracet jako k referenčnímu bodu.
Pro toto máme dva důkazy v hadísech Božího Posla Muhammedaصلى الله عليه و سلم.
 
Prvním je Prorokemصلى الله عليه و سلم vyprávěný příběh muže z národa Izraelitů, který zabil devětadevadesát lidí a poté se chtěl kát k Alláhu. Šel tedy za jedním uctívačem, oddaným službě Alláhu, který žil v ústraní. Zeptal se jej, zda pro něj existuje pokání, i když zabil devadesát devět lidí. Dotyčný, který ovšem, i přes svou zbožnost, nebyl učencem, odpověděl, že nikoli. Rozhněvaný kajícník jej ve vzteku zabil a tím dovršil stovku. Poté přišel ke skutečnému učenci a zeptal se ho, zda pro něj existuje pokání, i když zabil sto lidí. Tento učenec ho zpravil o tom, že mezi ním a pokáním k Alláhu neexistuje žádná bariéra, ale musí opustit zkaženou zemi, ve které žije a odejít žít do země zbožných a dobrých lidí, aby spolu s nimi uctíval Alláha a konal dobro tak, jak to činí oni.2 Tento příběh nás učí rozdílu mezi situací, kdy se s dotazem obrátíme na zbožného, ale neznalého, oproti situaci, kdy svou otázku směřujeme ke skutečnému učenci.
 
Druhým příbehem je ten o dvojici lidí, z nichž jeden byl spravedlivý a zbožný, zatímco druhý byl hříšníkem. Pokaždé, když zbožný míjel hříšníka, napomínal ho a promlouval mu do duše, nicméně hříšník jej neposlouchal.3 Proto o tomto hříšníkovi jednoho dne dotyčný zbožný muž v hněvu řekl, slovy Proroka صلى الله عليه و سلم:
واللهِ لا يَغْفِرُ اللهُ لِفُلانٍ وإِنَّ اللهَ تَعَالَى قَالَ : مَنْ ذَا الَّذِي يَتَأَلَّى عَلَيَّ أَنْ لا أَغْفِرَ لِفُلان،فَإِنِّي قَدْ غَفَرْتُ لِفُلانٍ، وأَحْبَطْتُ عَمَلَكَ 
Při Alláhu! Alláh tomu a tomu nikdy neopustí“ Načež Vznešený Alláh pravil: „Kdo se to opovažuje přísahat při Mně, že Já neodpustím tomu a tomu? Vždyť jsem mu již odpustil a tvým činům dal propadnout! 4
 
Tedy tohoto zbožného muže přivedla v záhubu jeho vlastní ignorance tím, že se opovážil tvrdit, že Alláh někomu z Jeho stvoření neodpustí. Alláh jej proto potrestal tím, že smetl, zneplatnil, učinil ničím a dal propadnout tomu bezpočtu dobrých činů, které dotyčný zbožný muž vykonal. Potrestal tohoto v začátku poslušného a odpustil onomu neposlušnému. Tento hadís nás učí o důležitosti znalosti a o tom, že ji je třeba přijímat od skutečných učenců, ke kterým je třeba se navracet. Proto se neptejte kdekoho a kohokoli, ale ptejte se těch, kteří jsou popsáni jako الراسخون في العلم ar-rásichúne fi l-'ilmi, tedy ti, kteří pevní jsou ve vědění.
 
Někdo by mohl namítnout, co je vlastně špatně na přejímání znalostí i od těch, kteří jsou zmítáni partajnickou zaujatostí (arab. حزبيون hizbíjjún) anebo od inovátorů (arab. مبتدعة mubtedi'a), pokud disponují něčím, co mohou poskytnout. Tedy že si vezmeme to dobré a nevezmeme to špatné.
 
Jenže v tomto se ukrývá několik nebezpečí.
 
Prvním z nich je fakt, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم upozornil na existenci علماء السوء ulemá´u s-sú´, tedy zkažených učenců, či علماء جهال 'ulemá´u l-džehál, ignorantských učenců.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
‏ يُقْبَضُ الْعِلْمُ، وَيَظْهَرُ الْجَهْلُ
Vymizí znalost a převládne nevědomost ...5
A také:
 يَزُولُ الْعِلْمُ، وَيَظْهَرُ فِيهَا الْجَهْلُ 
Vytratí se znalost [nauky] a převládne v ní nevědomost.6
 
A řečeno bylo, že Alláh tuto znalost nauky poté, co byla získána, neodnímá vynětím ze srdcí lidí, nýbrž odnímá ji smrtí učených mužů, učenců, až z nich nezůstane nikdo, jen neznalí ignoranti, kteří ji převezmou a začnou odpovídat lidem na základě svých názorů, vedouce jiné špatnou cestou, scházejíce v blud a do něj s sebou odvádějíce i jiné.
 
Dalším nebezpečím je porušení principu, ke kterému nás vyzýval Prorok صلى الله عليه و سلم, abychom byli následovníky Pravého Náboženství a toto náboženství zachovávali, neštěpíce se na frakce a uskupení. A ten, kdo vysedává s někým, kdo náleží k nějaké frakci či uskupení, své náboženství nezachovává.
 
Třetím nebezpečím je to, že následovníci partajnických výzev a inovací spadají do kategorie lidí popsaných jako أصاغير asághír, tj. doslova malí. Od takových nám Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal přejímat nauku a varoval nás, že přejímání nauky od nich je jedním z neštěstí přicházejících jako znamení blížícího se konce světa. Také řekl, že tito budou vyprávět věci, které jsme nikdy předtím neslyšeli, tj. jsou inovátory.
 
Dalším důvodem je fakt, že pokud začnete nauku hledat u inovátora, nebude moci se inovací zříci. Inovátor vám nebude odporovat. Budete si myslet, že vám dává to nejlepší, ale on vás bude pomalu, krok za krokem vést ke své inovaci, až vás do ní vtáhne a toto je nejasná cesta, na níž se již dříve ztratilo mnoho lidí.
 
Posledním nebezpečím je fakt, že i sám dotyčný, který řekne, že přebere to dobré a zanechá to špatné, je sám ignorantem, neboť sám sebe ze své vlastní vůle vystavuje pokušení bludu a nedokáže se před ním ochránit.
 
Z výše uvedených důvodů i řady dalších je proto přikázáno čerpat nauku jen u těch učenců, kteří jsou známí objemem, rozsahem a hloubkou svého vědění, kteří jsou v náboženské nauce dostatečně fundovaní a nehledat nauku o náboženství u nikoho jiného, kromě těchto.
 
Autor: šejch Ahmed ibn Bázmúl
 
Zdroj: záznam audiopřednášky na <http://www.troid.ca/media/audio/AU5_Current%20Affairs-Be%20Careful%20Whom%20You%20Take%20Your%20Deen%20From.mp3> [k 29. 3. 2015], redakčně upraveno.
 
Poznámka redakce:
 
Vzhledem ke slabosti dnešní ummy a nedostatku pochopení čisté islámské metodologie se v dnešní době stalo běžným, že ignorant je pokládán za muže nauky a muž nauky za ignoranta, že ignorant si užívá úlohy a zodpovědnosti kazatele a vyzyvatele k islámu. Navzdory hromadě výroků a prohlášení zbožných předků a velikánů mezi učenci této ummy, jako byli al-Lálikáí, al-Berbehárí, Ahmed ibn Hanbel, Ibn Sirín a další. Všichni tito zdůrazňovali fakt, že pro muslimy je životně důležité nezpřetrhat pouta s učenci, pevně následovat ahlu s-sunna we l-džemá'a a držet se daleko od pochybných záležitostí.
 
Než se tedy přidružíte k nějakému sezení, nejdříve se ptejte sami sebe: Je tento dotyčný, který bude hovořit, znám učencům a jejich učedníkům? Má od nich nějaký druh oprávnění hovořit? Kdo jsou ti, kteří jej provází a se kterými sedává? Zůčastňuje se sezení ahlu s-sunna, chodí do jejich mešit, navštěvuje jejich semináře, přednášky apod.? Nezůčastňuje se náhodou programů a přednášek organizovaných lidmi inovace? Není to náhodou člověk, který je všude?
 
Tyto otázky mějte vždy napaměti dříve, než začnete naslouchat někomu, kdo se chystá hovořit o náboženství. Je to jeden z nejdůležitějších principů, které byste si měli osvojit. Jde o vaši spásu, o vaši věrouku, vaši cestu k Ráji, dá-li Alláh.


1Jako byli např. al-Albání, Ibn Báz, Ibnu l-Usejmín a další – poznámka redakce.
2Hadís o něm zaznamenal od Abú Sa'ída al-Chudríhoرضي الله عنه imám Muslim v Sahíhu, hadís č. 6662.
3Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4901. Podobné podání uvádí i Ahmed v Musnedu, 2/363.
4Od Džunduba ibn 'Abdilláha رضي الله عنه zaznamenal tento hadís Muslim v Sahíhu, hadís č. 2621.
5Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 85. Vysvětlení viz Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 1/192.
6Od 'Abdulláha رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7066.