DEN, KDY PROMLUVÍ ČÁSTI LIDSKÉHO TĚLA

Vznešený Alláh pravil:

الْيَوْمَ نَخْتِمُ عَلَىٰ أَفْوَاهِهِمْ وَتُكَلِّمُنَا أَيْدِيهِمْ وَتَشْهَدُ أَرْجُلُهُم بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ


Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli. (Jásín: 65)


Ve svém díle أسرار الصلاة Asráru s-salát (česky Taje modlitby) imám Ibn Kajjím al-Džewzíjja zmiňuje tři skupiny lidí, různící se v pohledu rozličných skutků částí jejich těla.

První skupinu tvoří ti, jejichž části těla jsou plně zaměstnány službou jejich Pánu, plníce účel, pro který byly stvořeny. Tito jsou oněmi úspěšnými, jejichž „obchod“ vydělá. Jejich „artiklem“ je poslušnost vůči Alláhu a toto je jejich živobytím, jehož plody budou na onom světě sklízet. Modlitba byla předepsána právě takovýmto způsobem. Všechny ostatní části těla při ní následují srdce a každá pak vykonává právě jí daný způsob uctívání, jasně prokazujíce naprostou oddanost službě Alláhu. Lidé této kategorie si zcela beze zbytku uvědomují velikost a moc Alláha nad nimi. Plně chápou pravý účel stvoření jich samých i všech částí jejich těl. Proto svého těla používají jen pro službu Alláhu a všechny jeho části si pečlivě střeží před tím, aby neupadly do jakýchkoli podob hříchu a neposlušnosti vůči Alláhu, do čehokoli, co působí Jeho hněv. Plní si svoje povinnosti a závazky vyplývající z toho, že jsou Božími služebníky.

Druhou skupinou jsou ti, kteří zneužívají částí svého těla k páchání toho, k čemu nebyly stvořeny. Dopouští se jimi hříchů a činů neposlušnosti vůči Alláhu. Jsou těmi, jejichž úsilí nikdy nedojde úspěchu a jejichž „obchod“ nikdy nepřinese zisk. Proto si zasluhují Boží hněv a trest. Jsou vyloučeni z Boží spokojenosti a nikdy nedosáhnou Jeho odměny.

Lidé třetí skupiny neužívají částí svého těla k vůbec žádné aktivitě. Ani jimi nenaplňují účel, pro který byly stvořeny a ani jich nevyužívají pro získávání dobra tohoto pomíjivého světa, neboť jsou lidmi ignorantskými a lhostejnými. Tato skupina lidí je u Alláha ještě více zavrženíhodná než předchozí, protože lidé byli stvořeni k tomu, aby uctívali Alláha a poslouchali Ho a nikoli k tomu, aby byli neproduktivními, nečinnými a neschopnými. Vskutku tím druhem lidí, který Alláh nejvíce nenávidí, je právě tato skupina jedinců, kteří jsou naprosto k ničemu a nejsou činorodí, ani co se týče vezdejšího, ani co se týče tohoto světa. Jsou ztracení a odsouzeníhodní v každém slova smyslu. Pokud je někdo odsuzován za to, že se věnuje jen pozemskému světu, pak musí být tím spíše a více odsouzen ten, který se nevěnuje vůbec ničemu, ani životu na tomto, ani přípravě pro život na onom světě.

A utíkáme se k Alláhu abychom nebyli lidmi těchto posledních dvou zmíněných skupin.