DOMOV MUSLIMA A PODOBY KŘIVDY VŮČI MUSLIMSKÉMU DOMU, DÍL II.

Nebezpečí číhající uvnitř našeho domu

Jsou lidé, kteří mají ve společnosti významné postavení a jejich slovům je nasloucháno, jako mocní politici či vysocí státní zaměstnanci, nebo vlivní boháči či jiní na tomto světě úspěšní lidé. Šejtán pak k takovým lidem rád přichází a našeptává jim: „Ty máš na víc, než abys chodil do mešity a modlil se tam s těmi obyčejnými lidmi, kteří ti nesahají ani po kotníky. Ty máš navíc, než aby ses držel zastaralých a směšných obyčejů prostých a nevzdělaných hlupáků, kteří nic neznamenají.“ Přichází k němu a našeptává mu, že něco podobného by podlamovalo jeho autoritu, hrdost a domnělou pokrokovost. Dotyčný pak společných modliteb zanechá, povyšuje se nad druhé a stane se arogantním. Jiní jsou patrně zaneprázdnění majetkem. Hadísy uvádějí mnoho příkladů takových lidí, kteří budou v Soudný Den vzkříšeni ve společnosti největších a nejzpupnějších tyranů.

Abdulláh ibn Amr ibnu l-Ás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzpomenul modlitbu a důležitost jejího dodržování, načež pravil:

من حافظ عليها كانت له نورا وبرهانا ونجاة يوم القيامة ومن لم يحافظ عليها لم تكن له نورا ولا برهانا ولا نجاة ويأتي يوم القيامة مع قارون وفرعون وهامان وأبي بن خلف.

Kdo si ji ohlídá, obdrží v Soudný Den světlo, pádný argument a spásu. A kdo na ní nevytrvá, nedostane nic z toho a v Soudný Den bude s Kárúnem, Faraonem, Hámánem a Ubejjem ibn Chalef.[1]

Podle Ibn Kajjíma je tato čtveřice záměrně uvedena, jakožto předáci nevíry. Hadís obsahuje ještě jeden důležitý detail. Jedná se o ty, které od modlitby odvede jejich majetek, moc, váženost a obchod. Koho zlákal majetek, ten bude s Kárúnem, koho moc, ten bude s Faraonem, koho jeho postavení a post, ten bude s Hámánem a koho obchodování, ten bude s Ubejjem ibn Chalef.

Naší povinností je také z našich domovů nekompromisně odstranit vše, co nám Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم zakázali v domech držet. Jde především ty o věci a jevy, které brání vstupu andělů do našich domovů a upírají jim tím nesmírné požehnání od Stvořitele, které pro nás z andělské přítomnosti plynou.

Abú Talha رضي الله عنه slyšel Božího Poslaصلى الله عليه و سلم říci:

‏ لاَ تَدْخُلُ الْمَلاَئِكَةُ بَيْتًا فِيهِ كَلْبٌ وَلاَ صُورَةٌ.

Andělé nevstupují do domu, kde se nachází pes či zobrazení.[2]

Pod zobrazeními se myslí jakákoli zpodobnění živých bytostí.

Abú Hurejra رضي الله عنه od Proroka صلى الله عليه و سلم uvádí i delší vyprávění:

أَتَانِي جِبْرِيلُ عَلَيْهِ السَّلاَمُ فَقَالَ لِي أَتَيْتُكَ الْبَارِحَةَ فَلَمْ يَمْنَعْنِي أَنْ أَكُونَ دَخَلْتُ إِلاَّ أَنَّهُ كَانَ عَلَى الْبَابِ تَمَاثِيلُ وَكَانَ فِي الْبَيْتِ قِرَامُ سِتْرٍ فِيهِ تَمَاثِيلُ وَكَانَ فِي الْبَيْتِ كَلْبٌ فَمُرْ بِرَأْسِ التِّمْثَالِ الَّذِي فِي الْبَيْتِ يُقْطَعُ فَيَصِيرُ كَهَيْئَةِ الشَّجَرَةِ وَمُرْ بِالسِّتْرِ فَلْيُقْطَعْ فَلْيُجْعَلْ مِنْهُ وِسَادَتَيْنِ مَنْبُوذَتَيْنِ تُوطَآنِ وَمُرْ بِالْكَلْبِ فَلْيُخْرَجْ.

Přišel ke mně Džibríl, mír s ním, a řekl mi: Přišel jsem k tobě už včera, ale od vstupu mne odradila socha, která stála u vrat, v domě bylo nějaký plátěný závěs, na kterém se nacházely obrázky a v domě byl i pes. Nařiď utnout hlavu soše, aby byla jako kmen, nařiď závěs strhnout a rozstříhat na rohožky, po kterých se bude šlapat a nařiď vyvést psa ven.[3]

To, že andělé do domů, kde jsou psi a obrázky nevstupují, je trest za takové počínání a též veliká škoda.

Někteří lidé rozvěšují ve svých domech obrazy portrétující lidi či zvířata, nebo si je zdobí jejich sochami, malými či velkými, což jsou vše zvyky doby nevědomosti (arab. الجاهلية al-džáhilíja). Podobají se na modloslužebnictví, přidružování k Alláhu a uctívání jiných vedle Něj. A víme, že národy proroků Núha (Noema) a Ibráhíma (Abraháma), mír s nimi oběma, upadly do modloslužebnictví právě díky sochám a obrázkům, jež začali po několika generacích uctívat. Proto také Posel Boží صلى الله عليه و سلم nenechal žádné takové zpodobnění, aniž by jej neznehodnotil. [4]

Jiní lidé jsou zaslepeni následováním nevěřících a pořizují si domů psa nikoli pro práci, ale jen tak coby statutární odznak anebo pro potěchu vlastní či jako domácího mazlíčka pro sebe či své děti.

Abú Hurejra رضي الله عنه však vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنِ اتَّخَذَ كَلْبًا إِلاَّ كَلْبَ مَاشِيَةٍ أَوْ صَيْدٍ أَوْ زَرْعٍ انْتَقَصَ مِنْ أَجْرِهِ كُلَّ يَوْمٍ قِيرَاطٌ.

Kdo si pořídí psa, kromě pro lov či hlídání dobytka, kvůli němu bude každý den přicházet o odměnu ve výši kirátu![5]

Podle verze 'Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما pravil:

مَنِ اقْتَنَى كَلْبًا لَيْسَ بِكَلْبِ مَاشِيَةٍ أَوْ ضَارِيَةٍ، نَقَصَ كُلَّ يَوْمٍ مِنْ عَمَلِهِ قِيرَاطَانِ

Kdo chová psa, který není psem hlídacím či loveckým, tomu bude z odměny za jeho dobré činy odebíráno denně dva kiráty.[6]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl tázán, jak velký je takový kirát odměny a odpověděl:

مِثْلُ أُحُدٍ

Jako (hora) Uhud.[7]

Ibráhím an-Nach'í pravil: „Naši předkové nám dovolovali hrát si s čímkoli, kromě se psy.“ Tj. coby dětem, jak uvádí al-Buchárí. [8]

Psa je proto dovoleno vlastnit pouze pro lov, nebo jako hlídače dobytka, či osiva, právě proto, že pes brání příchodu andělů do domu, zmenšuje odměnu a jeho slina, byť nikoli celé zvíře či jeho srst sama o sobě, je nečistá, jak vysvětluje Ibn Tejmíjja:

Srst psa jako taková je čistá - i pokud je mokrá a dotkne se oděvu, netřeba nic dělat. Toto je názor většiny učenců v čele s Abú Hanífou, Málikem a Ahmedem podle jednoho od něj dochovaného stanoviska.[9]

Nahraďme tedy toto vše negativní pozitivní alternativou – starostlivým rozhovorem, vzájemnou láskou a zájmem jedněch o druhé, uměním vyslechnout a správně adresovat potřeby všech, kdo v domě bydlí, pevnými pravidly pokory a respektu, kde ti, kteří mají poslouchat, poslouchají ty, kteří mají být posloucháni a ti, kteří mají být posloucháni, jsou shovívaví a velkorysí a svého nároku na rozhodující slovo nijak nezneužívají. 

Vytvořme atmosféru obydlí, kde se rodiče zajímají o své děti a kde se děti ani v nejmenším neopovažují rozhněvat rodiče. Naplňme volný čas trávený v našich domovech se svými rodinami poučnými a motivujícími příběhy, rozhovory, besedami a přednáškami prosazujícími skutečné hodnoty žité víry, společným čtením a učením se skvělých děl učenců nezbytných k základnímu pochopení a počátečnímu studiu náboženských nauk, rozvíjejme společně své odhodlání kráčet cestou zbožných předků této ummy, posilňujme a prohlubujme svou lásku k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a jeho Sunně, lásku k Alláhu a tomu, co Svým služebníkům zjevil, stanovil, přikázal a vymezil. 

A nejvelkolepější z toho všeho je vznešený Korán a vše, co je s ním spojeno a co s ním souvisí. Uvidíte, jaká bude i vaše situace, pokud vaše rodina ve vašem domě najde kousek volného času a pravidelně jej vyhradí pro tyto nádherné a přínosné aktivity, nalezne v nich zalíbení a bude si je užívat, těšit se z nich a veselit.

Dům je pevností, chránící čest a cudnost muslimské rodiny

Muslimský domov musí být rovněž i nedobytnou pevností, střežící rodinnou čest a chránící především jeho obyvatelky před chtivostí nezvaných cizinců zvenčí, jejich nedovoleným pohledem a ohrožením jejich cudnosti a neposkvrněné čistoty. Musí být zbudován a zařízen tak, aby nikdo, kdo do něj vstoupí, nemohl spatřit jeho tajná zákoutí, soukromé prostory a nahotu jeho obyvatel a z nich pak zejména jeho žen. Nesmí do něj vejít a mít přístup nikdo, kromě skutečných a důveryhodných přátel prověřených z hlediska jejich víry, mravní bezúhonosti a důstojnosti, ale i tací mohou vstoupit až po předcházejícím svolení a jen do vymezených prostor. Porušovat toto je dalším druhem křivdy vůči vlastnímu příbytku, kterou zakazuje Kniha Boží i Sunna Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم.

Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَدْخُلُوا بُيُوتًا غَيْرَ بُيُوتِكُمْ حَتَّىٰ تَسْتَأْنِسُوا وَتُسَلِّمُوا عَلَىٰ أَهْلِهَا ۚ ذَٰلِكُمْ خَيْرٌ لَّكُمْ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ إِن لَّمْ تَجِدُوا فِيهَا أَحَدًا فَلَا تَدْخُلُوهَا حَتَّىٰ يُؤْذَنَ لَكُمْ ۖ وَإِن قِيلَ لَكُمُ ارْجِعُوا فَارْجِعُوا ۖ هُوَ أَزْكَىٰ لَكُمْ ۚ وَاللَّـهُ بِمَا تَعْمَلُونَ عَلِيمٌ

Vy, kteří věříte! Nevstupujte do jiných domů kromě vlastních, pokud se nezeptáte, zda jste vítáni, a pokud nepozdravíte jejich obyvatele! A toto je pro vás vhodnější - snad si to připomenete. A nenaleznete-li v nich nikoho, pak tam nevstupujte, pokud vám to nebylo dovoleno. A bude-li vám řečeno "Vraťte se!", pak se vraťte. A to bude pro vás čistší. A Bůh dobře ví o všem, co děláte. (Núr: 27-28)

Ibn Kesír praví: 

[T]edy dokud nepožádáte obyvatele domu o svolení vstoupit a nedostanetze ho a dokud nepozdravíte pozdravem míru, když vstoupíte. Když žádáte o svolení vstoupit, nestůjte tváří ke dveřím, ale stůjte z pravé, nebo levé strany.[10]

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم z tohoto důvodu prohlásil:

لَوِ اطَّلَعَ فِي بَيْتِكَ أَحَدٌ وَلَمْ تَأْذَنْ لَهُ، خَذَفْتَهُ بِحَصَاةٍ فَفَقَأْتَ عَيْنَهُ، مَا كَانَ عَلَيْكَ مِنْ جُنَاحٍ ‏.

Pokud by ti někdo neoprávněně nakukoval do domu a ty jsi po něm hodil kámen, kterým bys mu třeba i vyrazil oko, nenesl bys viny.[11]

Důležitou architektonickou zvláštností příbytků našich předků mezi muslimy dokonce i na tak vzdálených a tolik odlišných místech, jako je subsaharská Afrika, jižní Asie i jihovýchodní Evropa bylo, že byly rozdělené na část pro hosty a část pro ty, kteří v domě trvale přebývají, zejména ženy, kde mohly ženy užívat nerušeně pohodlí a bezpečí svého domu. Když přicházeli hosté, ženy seděly se ženami a muži s muži, ženy nebylo ani v takovém případě lehké zahlédnout ani pro hosty, aby si zachovaly cudnost a zamezily pokušení k nemravnostem. Obnovme, pokud můžeme a naše situace to dovoluje, tento krásný prvek islámské kultury našich dávných předků i dnes a zde.

Od 'Ukby ibn Ámira رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِيَّاكُمْ وَالدُّخُولَ عَلَى النِّسَاءِ

Vystříhejte se vstupu k ženám.

Někdo z ansárů se otázal: „Co si myslíš o švagrovi?“ Odpověděl:

الْحَمْوُ الْمَوْتُ

Švagr je smrt.[12]

Švagrem (arab. الْحَمْوُ al-hamw) se zde myslí obecně i jakýkoli další příbuzný manžela, protože ten je nejméně ostražitý, co se tohoto týče.

Výše uvedené hadísy ukazují na nedotknutelnost a nepřístupnost muslimských domácností, stejně jako na nebezpečí vstupu nepříbuzných mužů k ženám, dokonce i kdyby těmito cizími muži byli i manželovi příbuzní, kteří nejsou mahremy. Mnoho lidí dnes toto podceňuje, ženy se před těmito manželovými příbuznými ani nezahalují, což je špatně.

Některé bohaté rodiny v blahobytných zemích muslimského světa, jako v Arabském zálivu a nejen tam, si dokonce najaly cizí služebnictvo a dovolili jim vcházet do svých domů. Dovolili, aby se mísili s jejich ženami v jejich vlastních domech, s výmluvou, že jde o jejich kuchaře, řidiče apod. Někdy dochází i k situacím, kdy jsou jejich ženy s těmito zaměstnanci o samotě, i když pro ně tito lidé nejsou mahremy. Podobné platí i o služebných a chůvách, které si někteří movitější najímají. Nic takového islám neučí, ba naopak toto zakazuje. Je to důkazem absence chvályhodné žárlivosti a studu. Věřící musí být žárlivý a nedovolovat každému vstup do svého domu, tím spíše ne kontakt se ženskou částí jeho rodiny. Nesmí dovolit, aby jeho žena, dcera nebo kdokoli jiný jezdila sama v autě s cizím řidičem. Nicméně však ani on si na oplátku nesmí domů přivést služebnou, či s ní dokonce zůstávat o samotě.

'Abdulláh ibn 'Abbás رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لَا يَخْلُوَنَّ رَجُلٌ بِاِمْرَأَةٍ إِلَّا وَمَعَهَا ذُو مَحْرَمٍ, وَلَا تُسَافِرُ اَلْمَرْأَةُ إِلَّا مَعَ ذِي مَحْرَمٍ

Nechť žádný muž nezůstává osamotě s cizí ženou, leda za přítomnosti mahrema a nechť žádná žena necestuje sama, leda s mahremem.[13]

A محرم mahrem je definován jako mužská osoba, za kterou se žena nemůže provdat. Tyto muže jmenuje koránský verš v kontextu těch, před kterými smí žena odložit svůj závoj:

وَلَا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلَّا لِبُعُولَتِهِنَّ أَوْ آبَائِهِنَّ أَوْ آبَاءِ بُعُولَتِهِنَّ أَوْ أَبْنَائِهِنَّ أَوْ أَبْنَاءِ بُعُولَتِهِنَّ أَوْ إِخْوَانِهِنَّ أَوْ بَنِي إِخْوَانِهِنَّ أَوْ بَنِي أَخَوَاتِهِنَّ ...

A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester ... (Núr:31)

Mahremy jsou i všichni, které se ženou analogicky ke jmenovaným pokrevním vazbám pojí vazby soukojenectví a také díky manželskému poutu otec či syn manžela, byť by pocházeli od jiné matky, tedy od nějaké jiné jeho manžeky. [14] Stálá komise pro fetwy je toho názoru, že bez svolení manžela nesmí do domů muslimů vstupovat nikdo, kromě těchto jmenovaných mužských příbuzných manželky. [15]

Chraňme své domovy před trestem Božím

Vězte a zapamatujte si, že domovy, kde se nachází podoby zla, které jsme ozřejmili, jsou ponechány napospas přísnému trestu. Mohou být srovnány se zemí, mohou lehnout popelem, mohou být vypleněny rukama nepřátel a jejich obyvatelé zbaveni vlastního rodinného ohniště a dostat se do stejné situace, jako mnoho těch lidí, kteří dnes nemají střechu nad hlavou, či daleko ze svých domovů uprchli. Nehřešme proto v našich domech a buďme Alláhu náležitě vděčni za to, že vůbec nějaký domov máme. Nepřivolávejme vlastní zničení a nedovolme, aby se z dobrodiní, jenž nám bylo poskytnuto, stalo prokletí a trest.

Alláh vypráví o národě Faraonově, který vystavěl proslulé monumentální stavby:

كَمْ تَرَكُوا مِن جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ وَزُرُوعٍ وَمَقَامٍ كَرِيمٍ نَعْمَةٍ كَانُوا فِيهَا فَاكِهِينَ

Kolik opustili zahrad a pramenů, osetých polí a vznešených příbytků a příjemností, v nichž vesele si žili! (Duchán: 25-27)

Semúdejcům bylo řečeno:

وَاذْكُرُوا إِذْ جَعَلَكُمْ خُلَفَاءَ مِن بَعْدِ عَادٍ وَبَوَّأَكُمْ فِي الْأَرْضِ تَتَّخِذُونَ مِن سُهُولِهَا قُصُورًا وَتَنْحِتُونَ الْجِبَالَ بُيُوتًا ۖ فَاذْكُرُوا آلَاءَ اللَّـهِ وَلَا تَعْثَوْا فِي الْأَرْضِ مُفْسِدِينَ

Pomněte, že On vás nástupci po Ádovcích učinil a že vás usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte. Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi pohoršení! (A'ráf: 74)

Neuposlechli tuto výzvu a nestali se vděčnými vůči Stvořiteli, který jim toto vše daroval a umožnil. A toto byl jejich osud:

فَأَخَذَتْهُمُ الرَّجْفَةُ فَأَصْبَحُوا فِي دَارِهِمْ جَاثِمِينَ

A postihly je otřesy země a nazítří ráno leželi v domech svých tvářemi k zemi. (A'ráf: 78)

Na jiném místě je řečeno:

أَفَلَمْ يَهْدِ لَهُمْ كَمْ أَهْلَكْنَا قَبْلَهُم مِّنَ الْقُرُونِ يَمْشُونَ فِي مَسَاكِنِهِمْ ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّأُولِي النُّهَىٰ

Což je neuvedlo na správnou cestu pomyšlení, kolik jsme před nimi zahubili pokolení, nad jejichž obydlími oni chodí nyní? Věru jsou v tom znamení pro vládnoucí rozumem! (Táhá: 128)

Dále Alláh říká také:

وَكَمْ قَصَمْنَا مِن قَرْيَةٍ كَانَتْ ظَالِمَةً وَأَنشَأْنَا بَعْدَهَا قَوْمًا آخَرِينَ فَلَمَّا أَحَسُّوا بَأْسَنَا إِذَا هُم مِّنْهَا يَرْكُضُونَ لَا تَرْكُضُوا وَارْجِعُوا إِلَىٰ مَا أُتْرِفْتُمْ فِيهِ وَمَسَاكِنِكُمْ لَعَلَّكُمْ تُسْأَلُونَ

A kolik jsme vyvrátili měst, jež byla nespravedlivá, a po nich vzniknout jsme národům jiným dali! A jakmile pocítili přísnost Naši, prchat z měst se jali. "Neprchejte, ale raději se vraťte k přepychu, v němž jste žili, a do příbytků svých - možná že o vydání počtu požádáni budete!" (Anbijá: 11-13)

Těmito slovy se obrací Alláh ke Kurejšovcům a k ostatním lidem až do konce věků:

وَكَمْ أَهْلَكْنَا مِن قَرْيَةٍ بَطِرَتْ مَعِيشَتَهَا ۖ فَتِلْكَ مَسَاكِنُهُمْ لَمْ تُسْكَن مِّن بَعْدِهِمْ إِلَّا قَلِيلًا ۖ وَكُنَّا نَحْنُ الْوَارِثِينَ

Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný z lidí a My dědici toho jsme se stali. (Kasas: 58)

A také:

أَوَلَمْ يَهْدِ لَهُمْ كَمْ أَهْلَكْنَا مِن قَبْلِهِم مِّنَ الْقُرُونِ يَمْشُونَ فِي مَسَاكِنِهِمْ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ ۖ أَفَلَا يَسْمَعُونَ

Což nebylo jim ukázáno, kolik před nimi jsme již zahubili pokolení, okolo jichž příbytků tak často procházejí? A věru jsou v tom znamení - což sluchu tomu nepopřejí? (Sedžda: 26)

A takto hovoří o těch obyvatelích Medíny, kteří se obrátili proti Božímu Proroku صلى الله عنه a spikli se proti němu, načež byli přemoženi a vyhnáni:

يُخْرِبُونَ بُيُوتَهُم بِأَيْدِيهِمْ وَأَيْدِي الْمُؤْمِنِينَ

zbořili domy své vlastníma rukama i rukama věřících. (Hašr: 2)

Bojme se tedy Alláha a střezme se zla těchto pokušení. Nenechejme se oklamat laciným pozlátkem a třpytivou maskou na špinavé tváři všeobecně šířené globální nekultury, která je nám všude okolo servírována a vnucována a jejíž slepé následování nás přivede jedině do nebezpečí a my tak společně jak rukama vlastníma, tak i rukama našich nepřátel poboříme své vlastní domovy, které jsme pracně a s námahou budovali, aniž to sami pocítíme a aniž si toho vůbec budeme vědomi.

A nechť hlavně nás, evropské muslimy, kteří, z hlediska materiálních statků, zažívaného míru, osobních svobod a možností seberealizace dost možná žijeme v největším blahobytu ze všech muslimů světa, neoklame to, že navzdory naší hříšnosti a nevděku se dobrodiní, kterého se nám dostalo, nevytrácí! Mějme se na pozoru před lstí Boží, o které Všemohoucí hovoří:

وَالَّذِينَ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا سَنَسْتَدْرِجُهُم مِّنْ حَيْثُ لَا يَعْلَمُونَ وَأُمْلِي لَهُمْ ۚ إِنَّ كَيْدِي مَتِينٌ

Ty, kteří znamení Naše za lživá prohlašují, ty přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom budou mít tušení. Já jim však odklad dám, vždyť lest Má je spolehlivá. (A'ráf: 182-183)

Imám Sa'dí vyložil užitý výraz سَنَسْتَدْرِجُهُم senestedridžuhum, překládaný slovy „ty přilákáme postupně do záhuby” slovy:

Tím, že jim zaručíme množství obživy a odklad, dokud si nepomyslí, že nikdy nebudou hnáni ke zodpovědnosti za svou neposlušnost či že nikdy nebudou potrestáni, následkem čehož upadnou do ještě většího nevděku, prostopášnosti a budou své zlo nadále následovat dalším a dalším zlem. Tím samým se bude i jejich trest stále zpřísňovat, aniž si toho vůbec budou vědomi.[16]

Využijme proto to, čeho se nám dostalo, ke službě Alláhu a prospěchu nás samých i všech okolo nás a nezneužijme toho pro páchání zla a křivdy vůči Alláhu, vůči sobě i svému okolí.

Závěrem

Odkazuji nejprve sobě a potom i vám ostatním - bojte se Alláha, starejte se o své domovy a snažte se je učinit zcela islámskými, čistými, zasvěcenými pravdě, mravnosti a uctívání Alláha. Odstraňte z nich vše, co se příčí islámské morálce a co navádí ke hříchu.

A když budete svá obydlí opouštět, abyste venku získávali svůj podíl Božího dobrodiní, kterým vás On zahrnul, vzpomeňte na prosbu, kterou dochovala od Posla Božího صلى الله عليه و سلم matka věřících Umm Selema رضي الله عنها a kterou on nikdy před opuštěním svého domu nevynechával. Zní takto:

اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ أَنْ أَضِلَّ أَوْ أُضَلَّ أَوْ أَزِلَّ أَوْ أُزَلَّ أَوْ أَظْلِمَ أَوْ أُظْلَمَ أَوْ أَجْهَلَ أَوْ يُجْهَلَ عَلَىَّ

Alláhumme inní a'úzu bike an adille aw udalle aw azille aw uzalle aw azlime aw uzleme aw adžhele aw judžhele 'alejje,“ tj. „Ó Alláhu, utíkám se k Tobě, abych nesešel či nebyl sveden z cesty, abych uklouzl či by naveden k uklouznutí, abych křivdil či my bylo ukřivděno, abych se dopustil špatnosti či aby se jiní dopustili špatnosti vůči mně.[17]

Podle Anase ibn Málika رضي الله عنه Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:

مَنْ قَالَ - يَعْنِي إِذَا خَرَجَ مِنْ بَيْتِهِ - بِسْمِ اللَّهِ تَوَكَّلْتُ عَلَى اللَّهِ لاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ ‏.‏ يُقَالُ لَهُ كُفِيتَ وَوُقِيتَ ‏.‏ وَتَنَحَّى عَنْهُ الشَّيْطَانُ.

Kdokoli při odchodu ze svého domu řekne: „Bismi ´lláh, tewekkeltu 'ala ´lláh, há hawle we lá kúwwete illá billáh,“ (tj. „Ve jménu Alláha, spoléhám se na Alláha, není moci ani síly kromě u Alláha,“) tomu bude řečeno: „Toto ti stačí, toto tě zaštítí“ a bude od něj oddálen šejtán.[18]

A nezapomeňte ani na to, co od Proroka صلى الله عليه و سلم uvádí Abú Hurejra رضي الله عنه:

مَا مِنْ خَارِجٍ يَخْرُجُ - يَعْنِي مِنْ بَيْتِهِ - إِلَّا بِبَابِهِ رَايَتَانِ: رَايَةٌ بِيَدِ مَلَكٍ، وَرَايَةٌ بِيَدِ شَيْطَانٍ، فَإِنْ خَرَجَ لِمَا يُحِبُّ اللهُ عَزَّ وَجَلَّ، اتَّبَعَهُ الْمَلَكُ بِرَايَتِهِ، فَلَمْ يَزَلْ تَحْتَ رَايَةِ الْمَلَكِ حَتَّى يَرْجِعَ إِلَى بَيْتِهِ، وَإِنْ خَرَجَ لِمَا يُسْخِطُ اللهَ، اتَّبَعَهُ الشَّيْطَانُ بِرَايَتِهِ، فَلَمْ يَزَلْ تَحْتَ رَايَةِ الشَّيْطَانِ، حَتَّى يَرْجِعَ إِلَى بَيْتِهِ.

Není nikdo, kdo vyjde ven (tj. ze svého domu), aniž by u svého domu (či podle jiné verze „u svých dveří“) neměl dvě zástavy – zástavu v rukou anděla a zástavu v rukou šejtána. Proto pokud vyjde a prosazuje to, co těší Alláha, následuje ho anděl se svou zástavou a on neopustí jeho společnost, dokud se nevrátí domů. Leč ten, kdo vyjde a prosazuje to, co Alláha hněvá, je následován šejtánem s jeho zástavou, který jeho společnost neopustí, dokud se nevrátí domů.[19]

Nechť Alláh nás i vás vede správnou cestou, nenechá zbloudit, spasí naše i vaše rodiny před Ohněm a učiní naše i vaše příbytky svítilnami zářícími správným vedením jediného Náboženství Pravdy a jediné skutečné cesty k našemu Stvořiteli uprostřed temnot falši, pochybných domněnek a nepodložených názorů neznalých lidí. Ámín.

________________________________________________________

[1] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 2/196; at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsat, hadís č. 1767; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2721; a jako sahíh jej doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1467.

[2] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3322; a Muslim v Sahíhu, 2106.

[3] Zaznamenal Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 4158.

[4] Hadís o tom vypráví 'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه a zaznamenal ho Muslim v Sahíhu pod č. 969. Znehodnocením se myslí smazání obličeje nebo odtětí hlavy soše.

[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1490 jako hasan sahíh.

[6] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5480.

[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 946.

[8] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 1297, sahíh podle al-Albáního.

[9] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 21/617.

[10] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, vysvětlení uvedených veršů.

[11] Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6888.

[12] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5232; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2172.

[13] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č.1862; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1341.

[14] Viz Ibn Kudáma al-Makdisí v al-Mughní, 6/555.

[15] Viz al-Ledžnetu d-dáimetu Fetáwa l-mer´ati l-muslima, str. 621.

[16] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán.

[17] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5094.

[18] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3426 jako hasan sahíh gharíb.

[19] Zaznamenal jej Ahmed v Musnedu, hadís č. 8286; a at-Taberání v al-Mu'džemu l-awsatu, hadís č. 4786 a v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 1012. Jako sahíh jej ve svém tachrídži Ahmedova Musnedu doložil šejch Ahmed Šákir.