DOMOVINY MUSLIMŮ BRÁNÍ HRDINOVÉ, ALE TĚŽKO JE UBRÁNÍ, MAJÍ-LI ZA SEBOU ZRÁDCE

Psal se rok 1798 gregoriánského kalendáře. Francouzský samoprohlášený císař Napoleon Bonaparte vtrhl do muslimského Egypta. Jeho moderní, skvěle vyzbrojené a nadmíru disciplinované armádě se povětšinou takřka nikdo nedokázal postavit na odpor či s nimi nebojoval tak, že by to stálo soudobým kronikářům za zmínku.

Nicméně několik schopných vojevůdců, kteří Napoleonově armádě připravili horké chvíle a zuřivě jí odporovali, se přeci jen našlo. Mezi nimi vynikal hrdina země na Nilu a slavný rek arabského národa, vojevůdce Muhammed Kerím, obránce Alexandrie. 

I jeho armáda byla ovšem nakonec poražena silnějším nepřítelem a i on sám byl zajat. Napoleonův vojenský tribunál odsoudil Muhammeda Keríma k trestu smrti oběšením. 

Vypráví se, že svázaného ho přivedli před francouzského imperátora. Napoleon byl sice krutý diktátor, nicméně byl to také voják tělem i duší, navíc odchovanec revoluční Francie s jejími filozofiemi a ideály, jejím důrazem na člověka a jeho hrdinství tváří v tvář běhu historie. Jako zkušený generál také oceňoval vojenské kvality svého protivníka. 

Muhammedu ibn Kerímovi řekl: „Nechci, aby si mne historie pamatovala jako někoho, kdo dával věšet lidi, kteří se hrdinně bili za svobodu svých národů. Když zaplatíš deset tisíc zlatých, které pak budou vyplaceny jako odškodné nezaopatřeným rodinám a pozůstalým po těch, kteří v bitvách proti tobě položili život, budeš svobodný.“

Hrdina Muhammed Kerím císaři odvětil, že žádné peníze nemá, ale že se obrátí k místním obchodníkům a pokusí se peníze vysbírat od nich. Odešel, svázán řetězy. Žebral o peníze. Obchodníci ho ponižovali, nadávali mu a spílali, že kvůli němu, jemu podobným a jejich boji jejich obchody utrpěly a oni přišli o svůj zisk. Že to ten jejich boj zničil ekonomiku a obchodní infrastrukturu, zejména v Alexandrii samotné. Nedali mu vůbec nic.

Hrdina Muhammed Kerím se v okovech znovu vrátil k Napoleonovi. S prázdnýma rukama. 

Napoleon mu řekl: „Tak a teď už skutečně nemám na vybranou. Budu tě muset oběsit, ale nikoli za to, žes hrdinsky bránil svou zem a přitom pobíjel naše vojáky. Ale za to, žes položil svůj šlechetný život za podlé zbabělce, pro které jsou jejich sobecké obchody cennější, nežli jejich domovina!“ 

Hrdinný egyptský voják a alexandrijský polní velitel Muhammed Kerím byl popraven na šibenici dne 6. září 1798 podle gregoriánského kalendáře, který používají Evropané. To uvádí ve své kronice tehdejší učenec al-Džebertí. 

A tak začal příběh dvou století let větší či menší poroby nejen Egypťanů a Arabů, ale i všech ostatních muslimských národů, příběh, který neskončil a více méně trvá i dodnes.Skončí v budoucnu vítězstvím jen tehdy, až budou skutečnými hrdiny islámu, mezi kterými není zbabělců, jak všichni politici a vojevůdci, tak i každý jeden vojín i všichni nevojáci v ústraní, neboť vznešený Alláh pravil:

وَإِن يُرِيدُوٓا۟ أَن يَخْدَعُوكَ فَإِنَّحَسْبَكَ ٱللَّـهُ ۚ هُوَ ٱلَّذِىٓ أَيَّدَكَ بِنَصْرِهِۦ وَبِٱلْمُؤْمِنِينَ

Chtějí-litě však oklamat, tedy Bůh ti zajisté postačí - On, jenž tě podpořil vítěznou pomocí Svou i pomocí věřících (Anfál: 62) 

Velcí mužové, jak uvádí Muhammed Rešíd Ridá, často říkávali: „Kdo bojuje za společnost tupců, podobá se člověku, který si střílí do vlastních nohou, jen aby křivákům svítil na cestu.“

Dokud člověk upřednostňuje život v pohodlné nesvobodě a nechce podstoupit útrapy boje za svobodu a vlastní důstojnost, potud bude stále pouze otrokem. 

Tu největší cenu za obranu své domoviny vždy platili ti nejšlechetnější a obohacovali se na její obraně zbabělci a zločinci. Bitvy a boje za svobodu a nezávislost, pokud je nevedou šlechetné a osvícené hlavy, vědomé vznešenosti pohnutek, za něž bojují, si nakonec vždy přisvojí nevědomí ignoranti, rabující vandalové, podlí zrádcové a nelítostní kriminálníci.