HADÍS DOVOLUJÍCÍ V PŘÍPADĚ OPRÁVNĚNÉ POTŘEBY SPOJOVAT MODLITBY

'Abdulláh ibn 'Abbás رضي الله عنهما vyprávěl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم v Medíně spojil dohromady povinnou modlitbu v poledne (arab. الظهر az-zuhr) s povinnou modlitbou odpoledne (arab. العصر al-'asr) a potom i povinnou modlitbu při západu slunce (arab. المغرب al-maghrib) s povinnou modlitbou večer (arab. العشاء al-'išá´), aniž by kamkoli cestoval a aniž by pršelo.[1] Přítomní se dotázali: „Abu l-'Abbási [2], proč tak učinil?“ Ibn 'Abbás odpověděl: „Protože nechtěl své ummě působit těžkosti.[3]

Šejch Muhammed Násiruddín al-Albání tento hadís vysvětlil takto:

Z citovaného hadísu je zřejmé, že pokud existuje šarí'atsky odůvodněná potřeba, je možné zkombinovat dohromady příslušné dvě modlitby, dokonce i když člověk zůstává v místě bydliště a neprší (případně nepanuje jiná nepřízeň počasí – pozn. překladu). Ibn 'Abbás výslovně uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم modlitby takto zkombinoval i když nikam necestoval a nebyl vystaven prudkému lijáku. Následující doplňující otázka potvrdila, že důvodem byla jeho snaha nezpůsobit své ummě těžkosti a obtíže. Takto hadís uvádí Muslim. V podání al-Buchárího se uvádí totéž s tím rozdílem, že v jeho verzi je doplněno, že se modlil dohromady osm rek'át (tj. čtyři rek'át polední a čtyři rek'át odpolední modlitbu), [4] ovšem Ibn 'Abbásovo zdůvodnění uváděné Muslimem, v ní naproti tomu chybí. Toto zdůvodnění je odpovědí na otázku, proč tak Prorok صلى الله عليه و سلم učinil.

Na základě toho někteří dávní i moderní učenci smýšlejí, že dokonce i pro necestujícího je dovoleno při existenci nějaké obtíže spojit takovýmto způsobem modlitby. Osobně si to nemyslím, neboť samotný vypravěč podmiňuje toto ulehčení existencí nějaké reálné obtíže, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم takto postupoval s úmyslem ukázat své ummě, že tato možnost existuje, což je i tak jako tak legitimním zdůvodněním. Ibn 'Abbásova slova, že „nechtěl své ummě působit těžkosti“ naznačují, že možnost takto spojovat modlitby je vždy vázána nějakou existující těžkostí, která by pro věřícího vyvstala v okamžiku, že by modlitby nespojil. Pokud tedy taková obtíž nastává, potom je věřícímu dovoleno popsaným způsobem modlitby pospojovat, v opačném případě nikoli.

Pokud je modlitba v předepsaný čas nezrealizovatelná bez určité obtíže, je dovoleno této obtíži předejít tím, že modlitby spojíme. To je také implikací Božích slov:

وَمَا جَعَلَ عَلَيْكُمْ فِى ٱلدِّينِ مِنْ حَرَجٍ

A nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství (Hadždž:78)

Pokud ovšem žádná taková obtíž nenastává, potom je povinností dodržet stanovený pořádek pěti denních modliteb a modlit se každou z nich v pro ni předepsaném čase, neboť vykonání tohoto nepředstavuje žádnou obtíž.

Například já zde teď sedím a slyším svolávání k modlitbě z nedaleké mešity. Jsem schopen bez jakýchkoli potíží do mešity přijít. Potom mi není dovoleno modlitby kombinovat. A naopak, pokud bych někam vyrazil a zjistil bych, že elektrický výtah nefunguje a pro mne by díky bolavým kloubům bylo velmi obtížné vystoupat po schodech tam a zase nazpět a dlouho by to trvalo, je pro mne dovoleno obě modlitby spojit. Naopak, pokud by výtah opravili a tímto by pro mne tato obtíž při překonávání schodiště dolů a zase nazpět nahoru odpadla, bylo by pro mne zase povinností modlit se v mešitě každou modlitbu v jejím daném čase, který je pro ni vymezen, protože to by pro mne už nebylo obtížné, oproti prvnímu případu.

Kombinování modliteb je tedy dovoleno z důvodu vyhýbání se obtížím. Pokud neexistuje obtíž, neexistuje důvod pro spojování modliteb. Obojí je od sebe neoddělitelné – pokud neexistuje těžkost, neexistuje možnost spojit modlitby dohromady. Pokud zde těžkost je, je zde i možnost modlitby spojit.

Toto je nejlepší výklad spojující a přivádějící tento hadís do souladu s mnohými jinými hadísy, které explicitně zdůrazňují povinnost modlit se každou modlitbu zvláště, vždy v čase, který je pro ni jasně vymezen a ze kterého není dovoleno se odchylovat, zejména proto, že kombinování modliteb vede k vynechávání společných modliteb, jako například i v situaci, kterou jsem výše popsal.[5]

_______________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 705.

[2] Jedná se Ibn 'Abbásovu o přezdívku podle jména dítěte, tzv. الكنية al-kunja.

[3] Podání zahrnující otázku přítomných viz u Ahmeda v Musnedu, 4/192.

[4] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 543.

[5] Viz Fetáwá Džidda, 13/5.