HIZBÍJSKÉ PŘÍSTUPY K ISLÁMSKÉ OSVĚTĚ JSOU OČIVIDNÝMI FALEŠNÝMI MODLAMI

 Ctěný šejch ‘Ubejd al-Džábirí řekl:

„A co se týče dneška, na poli islámské osvěty se objevily takové závažné pohromy, že si myslím, že kdyby žil Ibn Kajjím al-Džewzíjja (Alláh k němu budiž Milostiv) dnes, označil by je za nové tághúty (tj. falešné modly).[1] Také je Ibn Kajjím považoval za tághúty a příslušnou kapitolu nazval „Zmínění čtyř tághútů, kterými lidé falešného výkladu zničili základy Náboženství a kterými znesvětili svátost Koránu, podrobujíce záležitosti víry otázce.
 
Těmito jsou:
1. Jejich tvrzení, že slovo Boží a slovo Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم jsou jen vyřčenými důkazy neobsahujícími žádnou moudrost a žádná moudrost z nich nemůže být abstrahována.
2. Verše a hadísy hovořící o atributech Božích mají čistě alegorický význam a neopírají se o realitu.
3. Jejich tvrzení ohledně vyprávění od Božího Posla صلى الله عليه و سلم, přenesených nepřerušovanými řetězci spolehlivých tradentů, které umma vzala za důkaz, že tyto neobsahují znalost a jsou jen propojením s Prorokem صلى الله عليه و سلم.
4. Pokud je v konfliktu intelekt a zjevení, přednost dostává intelekt a ke zjevení se již nevracíme. Tyto čtyři principy jsou zhoubnými tághúty, které uškodily islámu, rozvrátily jeho principy a znesvětily posvátnost jeho textů. Otevřely cestu k jejich přehodnocení mnohými sektáři (arab. zenádika) a bezbožníky (arab. mulhidún).
Nikdo se již dále více neubírá stezkou Koránu a Sunny, ale každý hledá další a další tághúty oproti stávajícím, kterými se zaštiťuje a kteří mu brání na cestě Boží. Ale Alláh Všemohoucí ve Své Velkoleposti zničil tyto tághúty jazykem svých Poslů a jazykem jejich dědiců, kteří promluvili proti jejich uctívačům všude na světě, zasahujíce je jasnými blesky zjevení a správné argumentace.“ (Potud citace Ibn Kajjíma)[2]
 
Mezi nimi je věc nazývaná „maslaha“ – obecné blaho islámské osvěty. V jejich chápání znamená, že každý by měl zůstat na tom, na čem je a že nikdo nemá zapotřebí otočit se zády k názoru, který momentálně zastává, potud, pokud je člověk muslimem. Každý má svůj vlastní idžtihád a proto také jeden z nich pravil: „Spolupracujme tedy v tom, na čem se shodneme a přehlížejme to, v čem se rozcházíme.“ Pokud byste ale proseli muslimy sítem, pak byste zjistili, že se shodnou v podstatě jen na „lá ilee ille Lláh, Muhammedu صلى الله عليه و سلم rresúlu lláh“[3]
 
Ale kdybychom se zaměřili i jen na toto, nalezli bychom muslimy jednotné alespoň na tomto? Nalezli bychom je jednotné jen na tomto, ale pouze ve smyslu vyřčených slov, stavíce se proti tomu svými činy. Mezi nimi jsou uctívači hrobů, mezi nimi jsou súfíjové, kteří věří na různé úrovně lidí a další. V takovém případě by stačilo vyřknout „lá iláhe ille Lláh,“ ale extrémní súfí by řekl, že „není nic v Božím plášti, kromě Boha“ a jiný by pravil „a Pán je služebník a služebník je Pánem, běda jen mi, kdybych jen věděl, kdo z nich je povinován.“ Proto i ráfizíjský ší’ita a uctívač hrobů jsou takto všichni na postaveni na stejnou úroveň a není učiněno jasného a zřetelného rozdílu mezi nimi na jedné straně a mezi sunnitským muslimem, stojícím na čistém Tewhídu, na straně druhé, protože všichni přece svými slovy říkají, že „není božstva kromě Boha.“
 
Zdroj: Tenbíhu d-dawí l-‘ukúli s-selímeti ilá Fewá’idin Mustenbetátin min as-Sitteti l-usúli l-‘Azíma, str. 80.
Redakčně upraveno a kráceno.


[1] Šejch tím odkazuje na Ibn Kajjímova slova v as-Sawáik al-Mursela, 2/632, kde se vyjadřuje k tághútům mu’atily (sekta popírající atributy Boží – pozn. překladu) a mutewwily (sekta křivě vykládající atributy Boží – pozn. překladu).
[2] Šejch posléze přistupuje k objasnění moderních zástupců hizbíjje a jejich tághútů, které si vytvořili a naznačuje, že kdyby Ibn Kajjím ještě žil označil by je za tághúty, kvůli zkaženosti a škodě, kterou tyto falešné modly přinášejí.  
[3] Není božstva kromě Boha a Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží.