HLEĎ SI, OD KOHO PŘEBÍRÁŠ SVOU VÍRU

Suwejd ibn Sa'íd pravil: „Viděl jsem 'Abdulláha ibnu l-Mubárek v Mekce, jak přišel k Zemzemu a napil se z něho. Potom se obrátil směrem ke Ka’bě a pravil:
اللهم إن ابن أبي الموالي حدثنا عن محمد بن المنكدر عن جابر عن النبي صلى الله عليه وسلم أنه قال:  ماء زمزم لما شب له  وهذا أشربه لعطش القيامة. ثم شربه
"Bože můj, věru Ibnu Abí l-Mewálí vyprávěl od Muhammeda ibnu l-Munkedir, od Džábira, od Proroka  صلى الله عليه وسلم, že řekl: Voda Zemzemu je na to, na co se pije“ a já ji zde piji na žízeň v Den Vstání.“ Pak ji vypil."[1]
Poučení z hadísu:
1.       Imám, fakíh a vůdce věřících v nauce o hadísu Ibnu l-Mubárek رحمه الله تعالىdoplnil své porozumění a znalost isnádu ještě předtím, než se podle toho zařídil (a vykonal, jak hadís nabádá).
2.       Abdulláh ibnu l-Mubárek též pravil: „Isnád je částí víry. Pokud by isnádu nebylo, kdokoli by mohl říci, co by se mu zachtělo.
3.       Převyprávěl podání zpět až k Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم a pak se podle něj zařídil. Prosil Alláha na základě podání, které bylo shledáno věrohodným – neučinil inovaci, ani neuvedl do Islámu žádný akt uctívání, který by neměl základ.
4.        Toto zůstalo metodologií ahlu l-hadís od časů Sahába a zůstává jí až do Posledního dne, se svolením Božím. Incident s babičkou, která se tázala Abú Bekra رضي الله عنهna svůj podíl po smrti svého vnuka, je dobře znám. Chalífa odpověděl: „Pro tebe nenacházím v Boží Knize žádného určeného podílu na dědictví a nevím, zda Prorok صلى الله عليه وسلم pevně stanovil nějaký podíl pro takový případ.Otázal se na to ostatních sahábů a Mughíra ibn Šu’ba رضي الله عنه mu pověděl, že Prorok صلى الله عليه وسلم dával babičce šestinu. Abú Bekr se jej zeptal: „Máš někoho k tomu, aby to dosvědčil?“ Na to se postavil Muhammed ibn Meslema al-Ansárí رضي الله عنهa prohlásil totéž. Na základě tohoto jeho svědectví vyměřil Abú Bekr babičce šestinu dědického podílu.
5.       V komentáři tohoto hadísu říká velký učenec v hadísu 4. století hidžry, že Abú Bekr byl první, kdo pečoval o to, aby hadísy Božího Proroka صلى الله عليه وسلم byly akceptovány. Kdykoli uslyšel nějaký, nestavěl na jeho prvním prohlášení, ale ověřoval si jej.[2]
6.       Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه byl možná ještě přísnější v ověřování toho, co je autentická Sunna. Abú Músá رضي الله عنه al-Aš’arí přišel k Omarovu domu a třikrát jej pozdravil u dveří. Protože mu nikdo neodpověděl, otočil se a šel zpět. Omar jej v zápětí zavolal zpět a otázal se, co mu zabránilo vstoupit. Abú Músá odpověděl: „Slyšel jsem Proroka صلى الله عليه وسلمříci: „Pokud někdo z vás žádá o svolení vstoupit třikrát a nedostane se mu odpovědi, měl by odejít.“ Omar jej požádal o ověření tohoto Prorokova صلى الله عليه وسلمvýroku, pod pohrůžkou sankce. Abú Músá pak skutečně svědka přivedl. Omar pak pravil Abú Músovi, že nenapadal věrohodnost jeho zprávy, jen chtěl nabádat lidi k tomu, aby byli nanejvýše obezřetní při přejímání Sunny Božího Proroka صلى الله عليه وسلم
7.       Tyto příklady jsou od nejlepších z této ummy, tj. od společníků Božího Proroka صلى اللهعليه وسلم, o co přísnější je pak případ těch, kteří přišli po nich, těch, kteří jsou slabší co do víry, cti a znalosti? Přijímáme cokoli, co se nám servíruje jako islám a nijak se nestaráme o prověřování. Chováme se k našemu náboženství jako k hračce pro volný čas.
8.       Stanoviska imámů různých mezhebů jsou v této záležitosti rovněž jednoznačná:
- Imám Abú Hanífa رحمه الله تعالىpravil: „Je-li hadís shledán jako autentický, pak je on mým mezhebem."[3]Také řekl: „Nikomu není dovoleno akceptovat naše názory, pokud neví, odkud jsme je čerpali."[4]
- Imám Málik رحمه الله تعالىpravil: "Slova každého po Prorokovi صلى الله عليه وسلمmohou být přijata, nebo odvržena, ne tak Prorokova صلى الله عليه وسلم.“[5]
- Imám Šáfi'í رحمه الله تعالىpravil: „Kdykoli je nalezen sahíh hadís, on je mým mezhebem."[6]
-  Imám Ahmed رحمه الله تعالىpravil: „Nenásledujte můj názor, ani názor Málika, ani Šáfi’ího, ani Awzáího, ani Sewrího, ale berte, odkud brali i oni." [7] Také pravil: „Kdokoli odmítá výrok Božího Proroka صلى الله عليه وسلمje na cestě sebezničení."
9.        Sufján as-Sewrí pravil: „Berte svou víru jen od těch, kteří se upřímně a uctivě starají o své vlastní náboženské vedení. Příklad učence, který se nestará o vlastní náboženské blaho je jako špatný lékař. Nemůže-li léčit vlastní chorobu, jak potom může léčit choroby jiných?"
10.   10. Ibn Sirín pravil: "Věru tato nauka je náboženství. Proto si hleďte, od koho přebíráte své náboženství."

Ať nás Alláh učiní z těch, kteří se drží cesty a metodologie prvních a nejlepších generací této ummy. Ať nám dá spokojit se s tím, s čím se spokojili i oni při ustavení našeho náboženství.



[1] Událost zaznamenává Ibn al-Džewzí v Sifátu s-Safwa, č. 438. Ibn Mubárekem citovaný hadís je uveden v Sunen Ibn Mádža, č. 3062.
[2] Al-Hakím, Medchal, str. 46.
[3] Ibn 'Ábidín v al-Hášíjja, 1/63.
[4] I‘lámu l-Muweki‘ín, 2/309.
[5] Iršádu s-Sálik, 227/1. Ibn 'Abdulberr, Džámi' Bejjánu l-'Ilm, 2/91.
[6] Newewí, Al-Medžmú', 1/63.

[7] I‘lám al-Muweki'ín, 2/302.