HODNOTA RANNÍ MODLITBY A PŘEDNOSTI TĚCH, KDOŽ SE JI MODLÍ SPOLEČNĚ

OTÁZKA: Mívám potíže se vstáváním na ranní modlitbu. Jaká je hodnota ranní modlitby? Jak se nejlépe motivovat k tomu, abych na ni vstal včas? 

ODPOVĚĎ

Pod pojmem ranní modlitba se skrývá modlitba za úsvitu, arabsky zvanáصلاة الفجر salátu l-fedžr či صلاة الصبح salátus-subh

Anas ibn Sírín uvádí, že slyšel Džundeba ibn Kasrího رضي الله عنه vyprávět, že o ní Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

مَنْ صَلَّى صَلاَةَ الصُّبْحِ فَهْوَ فِي ذِمَّةِ اللَّهِ فَلاَ يَطْلُبَنَّكُمُ اللَّهُ مِنْ ذِمَّتِهِ بِشَىْءٍ فَإِنَّهُ مَنْ يَطْلُبْهُ مِنْ ذِمَّتِهِ بِشَىْءٍ يُدْرِكْهُ ثُمَّ يَكُبَّهُ عَلَى وَجْهِهِ فِي نَارِ جَهَنَّمَ .

Kdokoli se pomodlí modlitbu za úsvitu, ten je věru pod ochranou Boží a nestane se, že by od něj Alláh za tuto Svou ochranu cokoli dalšího žádal. Alláh se bude na tuto Svou ochranu dotazovat kohokoli, kdo ji poruší a toho, kdo nesplní její nárok, uvrhne ho do Ohně tváří napřed.[1] 

Učenci, jako např. Muhammed ibn Sálih al-'Usejmín, smýšlejí, že tato Boží ochrana je porušena tím, když se někdo chová bez respektu k lidem, kteří se (pokud tuto možnost mají) modlí společně v mešitě modlitbu za úsvitu. Modlit se společně modlitbu za úsvitu je důkazem obzvláštní víry těchto vyvolených Božích služebníků. Proto kdokoli jim ublíží, vystavuje se hrozbě Božího trestu. [2]

Naopak pro pokrytce je vstávání na modlitbu časně za úsvitu nepřekonatelným břemenem, jakož i důkazem zmrtvělosti jejich srdcí a víry v nich. 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِنَّ أَثْقَلَ الصَّلاَةِ عَلَى الْمُنَافِقِينَ صَلاَةُ الْعِشَاءِ وَصَلاَةُ الْفَجْرِ وَلَوْ يَعْلَمُونَ مَا فِيهِمَا لأَتَوْهُمَا وَلَوْ حَبْوًا.

Věru nejtěžší modlitbou je pro pokrytce modlitba večerní a modlitba za úsvitu. Kdyby věděli, kolik odměny v sobě obě z nich mají, dostavili by se na ně i kdyby se na ně měli doplazit.[3] 

A naopak ti, kteří povinné modlitby za úsvitu prospávají, jsou varováni před hrozivými následky tohoto počínání. Sunna tak spojuje aspekt motivace k dobru s aspektem odstrašování od zla. 

Semurra ibn Džundeb رضيالله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم viděl ve snu – a sny proroků jsou jako takové součástí jejich zjevení – člověka, jehož hlavu drtili velkým kamenem. Podle něj se mělo jednat o: 

فَإِنَّهُ يَأْخُذُ الْقُرْآنَ فَيَرْفِضُهُ وَيَنَامُ عَنِ الصَّلاَةِ الْمَكْتُوبَةِ‏.

...člověka, který se naučil Korán, ale popíral ho svými činy, a prospával povinně předepsané modlitby.[4] 

Šejch 'Abdul'azíz ibn 'Abdilláh ibn Báz radil tomu, kdo má problémy se vstáváním na modlitbu při úsvitu toto: 

Je třeba se co nejvíce snažit, aby ses pomodlil modlitbu za úsvitu v její stanovený čas. Nicméně neneseš hřích, pokud i přes veškeré úsilí na modlitbu zaspíš. Nicméně není dovoleno úmyslně odkládat vykonání modlitby za úsvitu až do východu slunce. 

Někteří učenci byli dokonce toho názoru, že kdo tak činí, přestává být muslimem a stává se nevěřícím. Na podporu tohoto tvrzení pak citovali některé hadísy o tom, že dělítkem mezi muslimy na straně jedné a nevěřícími či pokrytci na straně druhé je modlitba a kdokoli ji zanechá, stává se nevěřícím. (…) 

Nicméně většina učenců tento názor, že kdokoli odkládá vykonávání modlitby za úsvitu až do východu slunce, je nevěřící, nesdílí. Přese všechno jde však o těžký hřích, byť nikoli o nevíru. Pro každý případ je tedy nezbytné se tomu vyhýbat. 

Nechť nás Alláh všechny ochraňuje![5]

Abychom nepromeškali ranní modlitbu, je třeba co nejméně hřešit, vzpomínat Alláha, jít spát dříve a neponocovat a ráno se probouzet s dostatečným předstihem. 

Uvidíte sami, jak moc se budou lišit dny, které započnete ranní modlitbou, od jiných dnů, v nichž se vám tohoto požehnání z jakýchkoli důvodů nedostane. 

_________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 657.

[2] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, k hadísu č. 232.

[3] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 797. Jako sahíh ocenil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 656.

[4] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1143.

[5] Viz Medžmú'u l-fetáwá Ibni Báz, 28/126–127.