IMÁM AŠ-ŠÁFI'Í JAKO PŘÍKLAD ZDRAVÉHO NÁBOŽENSKÉHO PROŽÍVÁNÍ

Ar-Rabí'a ibn Sulejmán uvádí pro poučení příběh ilustrující, jak imám Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í, zakladatel tzv. šáfi'ovského mezhebu, organizoval svůj čas během noci: „V první třetině noci si zapisoval náboženskou znalost, ve druhé třetině noci odpočíval či spal a v poslední třetině noci se oddával modlitbám.[1]

Al-Husejn al-Karábisí vyprávěl: „Strávil jsem noc s imámem aš-Šáfi'ím. Modlil se zhruba třetinu noci. Při modlitbě jsem jej jen zřídkakdy slyšel recitovat více než padesát veršů, nanejvýš sto. Když dospěl do verše o milosti Boží, prosil Alláha o Jeho milost. A kdykoli dospěl k verši o trestu, utíkal se před ním k Alláhu, prosil o spásu vlastní duše a o spásu pro všechny věřící. Tedy postupoval tak, že v sobě spojoval jak naději, tak i bázeň.[2]

Příklad aš-Šáfi'ího, jakož i dalších našich zbožných předků nás učí správnému přístupu k náboženství, které v sobě zahrnuje teoretické studium nauky i praktické skutky uctívání stejně jako právo na odpočinek a oddech. Učí nás nutnosti organizovat si svůj čas tím nejlepším způsobem, ať už jde o pracovní dobu anebo osobní volný čas. Náš náboženský život se musí odehrávat jak v osobní, dovnitř sebe upřené, tak i ve společensky aktivní, ostatním prospěšné dimenzi. A také nás učí, že emoční stránka našeho uctívání a vztahu ke Stvořiteli musí zahrnovat zároveň jak bázeň a strach, tak i naději a lásku. Čí přístup k náboženství toto nesplňuje, toho náboženské prožívání není zdravé a úplné, nýbrž kulhavé a zmrzačené.

___________________________________________

[1] Zaznamenal al-Bejhekí v Me'arifetu s-sunen, čl. 362.

[2] Viz Ibid., čl. 365.