IMÁM AL-AWZÁ'Í A ABBÁSOVSKÝ TYRAN

Když Abdulláh ibn ‘Alí al-‘Abbásí napadl Damašek, zabil třicet tisíc muslimů v jediné chvíli. Poté jeho vojsko osedlalo své koně a muly a vjelo do hlavní, Umajjovské mešity ve městě.

Tu oblehli a svým vezírům pak řekl: „Je tu mezi vámi někdo, kdo by mi chtěl ještě odporovat?“

„Ne,“ odpověděli.

„Je tu někdo, kdo mi hodlá zanedlouho odporovat?“ zeptal se znovu krutovládce. „Pokud tu někdo takový mezi vámi je, zřejmě to bude al-Awzá’í!“ Imám Abú Amr al-Awzá’í byl velkým znalcem hadísů, zbožným mužem, uctívačem a jedním z těch, od kterých přebírali i al-Buchárí a Muslim.

Ibn ‘Alí nařídil: „Přiveďte ho!“ Armáda si tedy přišla pro imáma al-Awzá’ího, ale ten se nehodlal hnout z místa. Řekli: „Abdulláh ibn ‘Alí tě chce!“
Odpověděl: „Nám stačí Alláh, jak výtečný je oporce! Počkejte mne chvíli.“
Odešel, rituálně se okoupal a navlékl si na sebe pohřební rubáš, protože věděl, že toto pro něj asi bude znamenat rozsudek smrti. Řekl sám sobě: „Awzá’í, teď musíš říct slovo pravdy. Nadešel čas. Neboj se nactiutrhačů na cestě Boží.“ Poté vkráčel k tyranovi.
 
Co se stalo dále, vypráví přímo al-Awzá’í:
 
„Vstoupil jsem a opravdu, šiky vojáků byly seřazeny, s vytasenými meči. Vkráčel jsem mezi meče, dokud jsem se nezastavil před ním. Seděl na hedvábné podušce a jeho ruce klidně spočívaly. Jeho čelo bylo nakrabacené hněvem, ale když jsem ho viděl, přísahám při Alláhu, vedle něhož nic není hodno uctívání, zdál se mi slabší, než moucha. Dostačuje Alláh, jak výtečný On je Ochránce. Myslím nikdo mimo Něj, ani má rodina, ani mé bohatství, ani má žena, jen jsem si připomínal Trůn Milostiplného, jak se objeví před lidstvem v Den Soudu a Zúčtování. Potom Ibn Alí zvedl svůj pohled a jen Alláh ví, jak velký byl hněv, který na něm byl znát.
Řekl mi: „Al-Awzá’í! Co musíš říct o krvi, kterou jsme prolili? Někdo mi říkal, že Ibn Mes’úd vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Není dovoleno prolít krev muslima, který dosvědčuje, že není božstva kromě Alláha a že já jsem Prorok Boží, kromě ve třech případech: ženatý cizoložník a vdaná cizoložnice, nebo někdo, kdo zabíjel bezprávně anebo ten, která odpadl od své víry a vzdálil se od společenství![1]
Řekl jsem: „Pokud jste prolili krev takových lidí, pak je to v pořádku. Ale pokud takoví nebyli, jejich krev máte na svědomí!“
Probudil se ze svého klidu a já jsem zvedl svůj turban, čekajíc, až mne probodnou meče. Viděl jsem jeho vezíry, jak se shromažďují, aby lépe viděli, jak si ohrnují nohavice, protože bude stříkat krev, aby se nezašpinili.
Ibn Alí řekl: „A co soudíš o bohatství?“
Řekl jsem: „Pokud je z povoleného, pak se boj dotazování. A pokud je ze zakázaného, pak se boj trestu!“
Pravil: „Vem si ten měšec, je plný zlata.“
Řekl jsem: „Nestojím o bohatství.“
Jeden z vezírů na mě mrkl, abych si ten měšec vzal, tyran totiž čekal sebemenší důvod, aby mne zabil. Vzal jsem si tedy měšec a rozdal jsem jej vojákům armády, dokud nebyl prázdný. Potom jsem jej zahodil a odešel se slovy: „Nám stačí Alláh, jak výtečný On je Ochránce!“ Ten den nazývám dnem, kdy jsem přišel a kdy jsem také odešel.“
 
Alláh pravil:
فَانْقَلَبُوا بِنِعْمَةٍ مِنَ اللَّهِ وَفَضْلٍ لَمْ يَمْسَسْهُمْ سُوءٌ وَاتَّبَعُوا رِضْوَانَ اللَّهِ وَاللَّهُ ذُو فَضْلٍ عَظِيمٍ
A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim nic zlého. A usilovali o to, co se líbí Bohu, a Bůh pánem je laskavosti nesmírné. (Álu ‘Imrán:174)


[1] Hadís je obecně přijímaný.