JAKÝ JE NÁZOR ISLÁMU NA TELEPATII A ODKRYTÍ NEPOZNATELNÉHO?

 OTÁZKA: Jaká je pozice islámu ohledně telepatie a odhalení nepoznatelného? Jak vysvětlit příhodu, která se stala Omaru ibnu l-Chattábovi? 

ODPOVĚĎ:
 
Chvála Alláhu.  
Intuici, vhled, telepatii a odhalení jinak skrytých věcí lze označit termínem „kešf.“ Může být trojího typu – 1. Na psychologickém základě, jenž je společný muslimům i nevěřícím. 2. Duchovní, který se děje zjevením. 3. Zlý, který je způsobován džiny a šejtány.
 
Ibn Tejmíjja hovoří: „Neopíráme, že lidé mohou zažít nějaký druh odhalení, když se probudí ze svých snů, ve chvíli, kdy je duše méně spojena s tělem, ať už duchovními praktikami, nebo jinak.
Toto je psychologicky podmíněný typ. 
 
Existují také šarí’atské důkazy o existenci džinů a jejich schopnosti sdělovat lidem poznatky o nepoznatelném, což se děje v případě např. věštců. Takových případů je mnoho a jsou jasné zejména těm lidem, kteří se s nimi střetli přímo.
Nejvznešenější je poslední typ, který je zprostředkován anděly, jak dokazují textuální důkazy. I to může být zdrojem poznatků o nepoznatelném.[1]
 
Ibn Kajjím pravil: „Částečná schopnost odhalení je vlastní jak věřícím, tak i nevěřícím, jak ctnostným tak i zkaženým. Mohou za určitých podmínek odhalit nebo odhadnout, co je v něčím domě, nebo v ruce, či pod oděvem, jestli je něčí manželka těhotná a jakého pohlaví bude dítě poté, co se pohlaví ustavilo, nebo věci, které nemohou být viděny, protože se odehrávají velmi daleko apod. Toto pramení od šejtána a někdy přímo i z lidského nitra. (…) Ibn Sajjád se takto dozvěděl o tom, co za svými zády schovává pro něj Boží Posel صلى الله عليه و سلمa Prorok mu opáčil: „Jsi jedním z bratří věštců.“ Jeho odhalení bylo odhalením věštců. Podobně i lhář Musejlima, ač nevěřící nejhoršího ražení, mohl povědět svým společníkům, co kdo z nich dělal ve svém domě a co kdo řekl své manželce. Pověděl mu to jeho šejtán, aby tak ještě více svedl lidi. Podobně i al-Aswad al-Ansí a al-Háris al-Mutenebbí ad-Dimaškí, který se objevil za vlády ‘Abdulmelika ibn Merwána, a jim podobní, jejichž počet zná jen Alláh. Sami jsme něco takto viděli, stejně jako jiní viděli takové skupiny lidí a lidé také zažili odhalení mnichů uctívajících kříž, jak je známo. (…) Duchovním odhalením je odhalení Abú Bekra, když pověděl ‘Áiše, že jeho manželka je těhotná a narodí se jí dcera, nebo odhalení Omara, nechť je Alláh s nimi všemi spokojen, když pravil: „Sáríjjo! Hora!“ – tedy aby se držel při hoře. Takových případů je mezi Alláhu blízkými (arab, awlijá´) mnoho.[2] 
 
Ohledně toho, co se stalo Omarovi ibnu l-Chattáb, Alláh s ním budiž spokojen, jde o prokázanou a historicky autentickou (arab. sahíh) událost.
Náfi‘ vypráví, že Omar vyslal vojenskou výpravu a do jejího čela postavil Sáríjju. Zatímco přednášel své páteční kázání, Omar najednou zvolal: „Sáríjjo! Hora! Sáríjjo, hora!“Jak zjistili, Sáríjja v pátek v touž chvíli postupoval směrem k hoře, i když mezi nimi a jím byla vzdálenost měsíce cesty.[3]  
 
Šlo o zázrak (arab. keráma) poskytnutý Omarovi, nechť je s ním Alláh spokojen, jakožto člověku, kterého Alláh učinil k Sobě přiblíženým. A člověkem přiblíženým Alláhu (arab. welíjju ´lláh) se nemůže stát nikdo, kdo nedodržuje šarí'u a dopouští se inovací.
Buď šlo tedy o vnuknutí a jeho hlas se dostal až k Sáríjjovi, jak smýšlí Ibnu l-Kajjím nebo šlo o psychologickou intuici, což uvidíme ve slovech šejcha al-Albáního níže. V každém případě však šlo o div.
 
Šejch al-Albání, Alláh mu budiž milostiv, pravil:
Není pochyb o tom, že zvolání, které jsme vzpomenuli, bylo vnuknutím od Alláha Omarovi. Na tom není nic zvláštního, protože Omar byl inspirován (arab. muhaddes), jak bylo vyprávěno i od Proroka صلى الله عليه و سلم, ale to neznamená, že Omarovi byla armáda ukázána, že ji viděl vlastníma očima. Proto nelze tuto příhodu aplikovat na další podobná tvrzení např. súfíjů o jejich awlijá´. Znalost nepoznatelného přísluší jen Alláhu, Pánu světů a tomu, komu ji On poskytne, tedy prorokům.
Pro podporu svých tvrzení uvádí al-Albání následující koránský verš:
عَالِمُ الْغَيْبِ فَلا يُظْهِرُ عَلَى غَيْبِهِ أَحَدًا إِلا مَنِ ارْتَضَى مِنْ رَسُولٍ فَإِنَّهُ يَسْلُكُ مِنْ بَيْنِ يَدَيْهِ وَمِنْ خَلْفِهِ رَصَدًا
On jediný zná nepoznatelné a nikoho do svých tajemství nezasvěcuje kromě těch, jež oblíbil si ze Svých poslů; a před ním i za ním dozorce kráčí (Džinn:26-27)
Pokračuje dále: „Tento příběh je sahíh a je prokázaný. Byl to zázrak, kterým Alláh poctil Omara, kterým byla muslimská armáda zachráněna před zajetím a zničením. Ale to neznamená, že by Omar měl znalost nepoznatelného. (…) Bylo to spíše druhem vnuknutí, ve smyslu definovaném šarí’ou, nebo druhem telepatie, která není neomylná. Mohla se, jako zde, ukázat pravdivou, ale také nemusela, jak se lidem rovněž často stává. Jenže každý Alláhu blízký (arab. welí) musí pevně dodržovat šarí’u v čemkoli, co poví, nebo učiní, protože když se tomu zpronevěří, tento svůj status ztrácí. (…) Jak pravil Alláh:
أَلا إِنَّ أَوْلِيَاءَ اللَّهِ لا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلا هُمْ يَحْزَنُونَ
Nikoliv, přátelé Boží věru nemusí mít strach žádný, a nebudou zarmouceni (Júnus:62)
Jak pravil básník: „Uvidíšli muže, jak ve vzduchu se vznáší, či po hladině kráčí, leč meze šarí’y nedodržuje, pak věz, že jde jen o pokušení, které pryč jej obrací, neboť novotářem jest.[4]
 
A Alláh ví nejlépe.
 
Odpovídal: šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid
Redakčně kráceno a upraveno.


[1] Ibn Tejmíjja v as-Safedíjja, str. 187 – 189.
[2] Medáridžu s-Sálikín, 3/227-228.
[3] Zaznamenal Ahmed ve Fadá´ilu s-Sahába, 1/269; prokázáno jako sahíh al-Albáním v as-Silsilatu s-Sahíha, č. 1110.
[4] As-Silsilatu s-Sahíha, 3/102-104.