JAK DOSÁHNOUT BOHABOJNOSTI, DÍL 1.

Branami bohabojnosti smějí vstoupit jen ctihodné a vznešené duše, které jsou sklonny dobru a neprodávají to, co je v životě nejcennější, za věci nepatrné hodnoty. Není dobra v tom, na koho nepůsobí ani příkazy, ani zákazy.

 
Abú Hámid al-Ghazzálí pravil:
„Hodnota bohabojnosti tkví v tom, že řídí a hýbe duší silou rozhodnosti, zamezuje duši činit jakýkoli hřích a chrání ji před jakýmkoli pokleskem. Pokud toho docílíš, dosáhl jsi bohabojnosti ve svém zraku, sluchu, jazyku, srdci, útrobách, pohlaví a ve všech ostatních tělesných orgánech. Spoutal jsi svou duši uzdou bohabojnosti. Tedy ten, kdo si přeje dosáhnout bohabojnosti, si musí ostrážit následujících pět orgánů, které jsou samým základem – oči, uši, jazyk, srdce a žaludek. Člověk musí chránit své orgány před vším, co jim může přinést zlo. Obzvláště pak v otázkách víry, jako jsou hříchy, věci zakázané, ale také přehánění a závislost na tom, co je v základu dovoleno. Když jsou všechny jmenované orgány takto chráněny, člověk má naději, že budou chráněny i všechny ostatní. Ptáš-li se, jak těchto pět základních orgánů uchráníš před neposlušností vůči Alláhu a jak je přivedeš k pokornosti vůči Němu, pak věz, že toto je podstata otázky, vrchol naděje a vedení k milosti Vznešeného! Říkám ti: na následujících stránkách ti, stejně jako sobě, objasním tuto cestu. A úspěch jen od Alláha přichází.
Shrnul jsem to do pěti bodů:
  1. Láska vůči Alláhu musí ovládnout tvé srdce. Ono pak zapomene na vše ostatní a obětuje vše jen kvůli Němu.
  2. Celým svým srdcem si musíš být vědom neustálého Božího dohledu nad sebou a musíš se před Alláhem stydět tím nejupřímnějším studem.
  3. Musíš poznat, jaké zlo a kolik bolesti tě na cestě nepokornosti a hříchu čeká.
  4. Musíš poznat, jak porazit a zlomit své chtíče a jak se stát poslušným vůči svému Pánu.
  5. Musíš poznat šejtánovy lsti a léčky, vyvarovat se jeho našeptávání a jeho snah podlomit ti morálku.“1
 
  1. Láska vůči Alláhu
 
Háfiz Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja pravil: „Láska je rostlinka, která roste v srdci. Jejím kořenem je podřízenost Milovanému, jejím stonkem znalost o Něm, větévkami posvátná bázeň před Ním, jejími listy je stud před Ním a jejími plody je pokornost vůči Němu. Tato rostlinka je zalévána vzpomínáním a připomínáním si Milovaného. Každá láska, která nemá kterýkoli z těchto dílů, je nedokonalá a ochuzená.2
Ibn Redžeb vysvětluje:
 
„Láska vůči Alláhu má dva stupně. Prvním je stupeň povinný a nevyhnutelně nutný. Ten znamená milovat Alláha, milovat to, co nařídil a nenávidět to, co zakázal. Do této nezbytné lásky vůči Alláhu spadá i láska vůči Prorokuصلى الله عليه و سلم. Právě Prorokصلى الله عليه و سلم totiž přinesl lidstvu učení o tom, co Alláh přikázal a co zakázal, probouzeje tuto lásku v srdcích lidí, spokojených s náboženstvím, které od jejich Pána dostavil. To je úplná spokojenost a úplná odevzdanost. Spadá sem i nutnost milovat všechny ostatní proroky, posly a jejich následovníky ve všeobecnosti, stejně jako odpor vůči nevěřícím a hříšníkům obecně. Kdo něco z tohoto odvrhne, ten poškodil svou víru.
O tomto pravil Vznešený Alláh:
فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّىٰ يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا فِي أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
    Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá:65)
    Stejně tak poškodí svou nezbytnou lásku vůči Alláhu tím, že bude hřešit, protože láska si vyžaduje pokornost, zanechávání zakázaného a vykonávání povinného.
    Druhým a vyšším stupněm lásky vůči Alláhu je láska těch, kteří k Němu byli přiblíženi. Tato láska se rozvinula u těchto lidí do takové míry, že milují vykonávání nepovinných činů zbožnosti a nenávidí i ty nejjemnější zavrženíhodné činy. Rozvinula se tak, že jsou plně spokojeni s bolestí, kterou v srdci působí pokušení a nesnáze, které z dovolení Všemohoucího Alláha na dotyčného dopadají. A toto je nejcennější a chvályhodný čin.
    Al-Buchárí zaznamenal od Abú Hurejry رضي الله عنه, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
    إن الله قال: من عادى لي وليا فقد آذنته بالحرب, و ما تقرب إلي عبدي بشيء أحب إلي مما افترضت عليه, و ما يزال عبدي يتقرب إلي بالنوافل حتى أحبه, فإذا أحبته كنت سمعه الذي يسمع به, و بصره الذي يبصر به, و يده التي يبطش بها, و رجله الذي يمشي بها, و إن سئلني لأعطينه, و لئن استعاذني لأعيذنه.
    Vznešený Alláh pravil: „Kdo se stane nepřítelem Mého služebníka, kterého jsem si Já vybral, který Mi je blízký a kterého jsem zaštítil, tomu vyhlašuji válku. Můj služebník se ke Mně nemůže přiblížit ničím lepším, než je to, co jsem mu předepsal jako povinnost. Můj služebník se ke Mně nepřestane přibližovat dobrovolnými zbožnými činy, dokud si ho nezamiluji. A když si ho zamiluji, pak se stanu sluchem, kterým slyší, zrakem, kterým vidí, rukou, kterou uchopuje i nohou, kterou kráčí. Požádá-li Mne o něco, věru mu to vyplním a uteče-li se ke Mně v ochranu, poskytnu mu svou záštitu.
    Ibnu l-Kajjím praví: „Sám fakt, že láska vůči Alláhu chrání toho, kdo Alláha miluje, před Jeho trestem je dostačující proto, aby nebyla zaměněna ničím jiným.“
    O tom hovoří koránský verš:
    وَقَالَتِ الْيَهُودُ وَالنَّصَارَىٰ نَحْنُ أَبْنَاءُ اللَّهِ وَأَحِبَّاؤُهُ ۚ قُلْ فَلِمَ يُعَذِّبُكُم بِذُنُوبِكُم ۖ بَلْ أَنتُم بَشَرٌ مِّمَّنْ خَلَقَ ۚ يَغْفِرُ لِمَن يَشَاءُ وَيُعَذِّبُ مَن يَشَاءُ ۚ وَلِلَّهِ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ۖ وَإِلَيْهِ الْمَصِيرُ
    Židé a křesťané říkají: "My synové jsme Boží a miláčci Jeho." Rci: "Proč vás tedy trestá za vaše hříchy? Nikoliv, vy jste obyčejní smrtelníci, jedni z těch, které On stvořil. On odpouští, komu chce, a trestá také, koho chce. Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a u Něho cíl je konečný."(Máida:18)
 
Věz, že lásku vůči Alláhu v srdci Jeho služebníka probouzí, když učiníš následující:
  1. Recitace Koránu, jeho pochopení a přemýšlení nad jeho obsahem.
  2. Hojnost nepovinných aktů uctívání, kterými se budeš snažit ke svému Pánu přiblížit
  3. Neustálé připomínání si Alláha v srdci i na jazyku.
  4. Tomu, co miluje On dáš přednost před tím, co miluješ ty.
  5. Budeš studovat Jeho Překrásné Přívlastky a Vznešené Atributy, budeš se je snažit pochopit a procítit.
  6. Budeš si stále připomínat Jeho hojné dary a milost, kterou tě On zahrnul, protože srdce lnou láskou k tomu, kdo jim prokazuje dobré a nenávidí toho, kdo jim činí zlo.
  7. Zůstaň o samotě s Alláhem v době, kdy sestupuje na nejnižší nebe, v poslední třetině noci apod., kdy říká: „Je tu někdo, kdo o něco žádá, abych mu to dal? Je tu někdo, kdo se kaje, abych jeho pokíní přijal? Je tu někdo, kdo prosí o odpuštění, abych mu odpustil?“3
  8. Hledej společnost těch, kteří upřímně milují Alláha a sklízej plody jejich moudrosti. Vystříhej se všech tužeb a chtíčů, které se vkrádají mezi tebe a tvého Pána.
  9. Rozjímej o Jeho stvoření, které ukazuje na Dokonalost svého Stvořitele, protože lidská vůle a srdce tíhne k dokonalosti. Učenci selef dávali rozjímání přednost nad tělesným uctíváním.
  10. Rozjímej nad koránskými verši a nad hadísy, které hovoří o pohledu na Alláha v Ráji a o Dni Soudném, o dni nezměrné odměny, kterou bohabojní obdrží. Toto bezpochyby naplňuje srdce láskou k Alláhu a oddaluje ho od hříchu. Kdo Alláha miluje, ten proti němu nehřeší, slovy básníka:
    Hřešíš proti Alláhu, ač tvrdíš, že Jej miluješ?
    Při životu mém, hanba je to, co říkáš!
    Pokud bys byl upřímný, nehřešil bys
    Milující je Milovanému pokorný!
     

    Pociť ve svém srdci radost z toho, že můžeš svému Pánu pokorně sloužit. Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „V modlitbě je moje radost.4 Posel Božíصلى الله عليه و سلم se modlíval noční modlitbu tak dlouho, až mu otékaly nohy a praskaly paty z dlouhého stání. Když se jej tázali, proč tak činí i přesto, že mu Alláh odpustil všechny minulé i budoucí hříchy, odpověděl: „Což bych neměl být vděčným služebníkem?5

 
Láska k Alláhu je jedním z nejvydatnějších pramenů bohabojnosti, slovy básníka:
Miluj svého Pána, abys mu sloužil,
věru milující jsou sluhy milovaných
 
I sama duše toho, kdo miluje Alláha, jej navádí na pokornost vůči Němu a nenávidí hřích a neposlušnost, nesouhlasí s ní a příčí se jí. Proto někteří ze selef hovořili: „Nejsem schopen zhřešit.“ Jejich duše a těla je v takovém případě jednoduše neposlouchala.
 
Jedna žena ze selef radila svým synům: „Navykněte se na lásku vůči Alláhu a pokornost vůči Němu. Údy bohabojných jsou zajedno na pokornosti vůči Alláhu a utíkají před hříchem. Když je prokletý vyzve, aby zhřešily a byly neposlušné, když neposlušnost potkají, nenávidí ji!
 
  1. Pocit Božího dohledu a stud před Alláhem
Vznešený Alláh pravil:
    وَهُوَ مَعَكُمْ أَيْنَ مَا كُنتُمْ ۚ وَاللَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
    a ať jste kdekoliv, On s vámi je a vše, co děláte, zří. (Hadíd:4)
Ibn Kesír vysvětluje: „Bdí nad vámi a vidí vaše činy, ať jste kdekoli, na souši, nebo na moři, v noci, nebo přes den, doma nebo na poušti, vše je to pro Něj stejné, vše Mu je to známo. On všechno vidí a všechno slyší. Slyší, co říkáte a vidí vás vždy a všude, zná vaše tajemství i to, co si šuškáte.6
 
Na jiném místě Vznešený říká:
    أَلَا إِنَّهُمْ يَثْنُونَ صُدُورَهُمْ لِيَسْتَخْفُوا مِنْهُ ۚ أَلَا حِينَ يَسْتَغْشُونَ ثِيَابَهُمْ يَعْلَمُ مَا يُسِرُّونَ وَمَا يُعْلِنُونَ ۚ إِنَّهُ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
    Což lidé věru nesvinují hrudi své do záhybů, aby před Ním se ukryli? A byť i se přikrývali oděvy svými, On přesto dobře zná, co tají i co najevo dávají, a On též dobře ví, co skryto je v hrudích. (Húd:5)
    Aš-Šankítí vysvětluje:
    „Vznešený Alláh v tomto velkolepém verši oznamuje, že před Ním nezůstává nic skryto a že Mu jsou nejstřeženější tajemství známa tak dobře, jako i to, co je obecně známo a zjevné. Zná dobře to, co ukrývá lidské vědomí, co člověk ukazuje na odiv i to, co v hloubi sebe sama ukrývá.“
    Podobných veršů je celá řada, na každé stránce mushafu se nalézá alespoň jeden takový:
    وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنسَانَ وَنَعْلَمُ مَا تُوَسْوِسُ بِهِ نَفْسُهُ ۖ وَنَحْنُ أَقْرَبُ إِلَيْهِ مِنْ حَبْلِ الْوَرِيدِ
    My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. Vždyť blíže jsme mu než jeho tepna krční,(Káf:16)
    وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ يَعْلَمُ مَا فِي أَنفُسِكُمْ فَاحْذَرُوهُ ۚ وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ غَفُورٌ حَلِيمٌ
    a vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho a vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!(Bekara:235)
    فَلَنَقُصَّنَّ عَلَيْهِم بِعِلْمٍ ۖ وَمَا كُنَّا غَائِبِينَ
    a věru jim sdělíme se znalostí vše, vždyť My jsme nebyli nepřítomni.(A'ráf:7)
    وَمَا تَكُونُ فِي شَأْنٍ وَمَا تَتْلُو مِنْهُ مِن قُرْآنٍ وَلَا تَعْمَلُونَ مِنْ عَمَلٍ إِلَّا كُنَّا عَلَيْكُمْ شُهُودًا إِذْ تُفِيضُونَ فِيهِ ۚ وَمَا يَعْزُبُ عَن رَّبِّكَ مِن مِّثْقَالِ ذَرَّةٍ فِي الْأَرْضِ وَلَا فِي السَّمَاءِ وَلَا أَصْغَرَ مِن ذَٰلِكَ وَلَا أَكْبَرَ إِلَّا فِي كِتَابٍ مُّبِينٍ
    A ať v jakémkoliv budeš postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky vašimi budeme, když to budete podnikat a neunikne Pánu tvému ani váha zrnka prachu na zemi a na nebi, ba ani nic menšího či většího - aniž by to bylo zapsáno v Písmu zjevném.(Júnus:61)
 
Když slaboučký človíček uvažuje a rozmyslí, že jeho Pán není nepřítomný, že bedlivě naslouchá všemu, co říká, co činí a co zamýšlí, jeho srdce se stane měkším, začne cítit vůči Alláhu posvátnou bázeň a pro Tvář Boží zlepší své činy.
 
Ibn Mes'úd رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
استحيوا من الله عز و جل حق الحياء و من استحي من الله حق الحياء فليحفظ الرأس و ما وعى فليحفظ البطن و ما حوى و ليذكر الموت و البلى و من أراد الآحرة ترك زينة الدنيا فمن فعل ذلك فقد استحيا من الله عز و جل حق الحياء.
Styďte se před Alláhem Vznešeným skutečným studem, jenž Mu přísluší. Kdo se bude před Alláhem skutečným studem, nechť si hlídá svou hlavu a to, co je v ní, nechť si stráží břicho a to, co obsahuje, nechť pamatuje smrti a těžkostí. Kdo touží po onom světě, zanechá okras světa pozemského. A kdo učiní toto vše, ten se před Alláhem stydí skutečným studem, který Mu přísluší.7
Al-Menáwí vysvětluje:
„Tzn. Zanechejte svých tužeb a hrabivosti, zahrňte svou duši velkodušností, dokud se ona sama nestane vzorem vznešeného chování. Pak se člověk morálně očistí, světlo se rozzáří v jeho hrudi a on své činy věnuje pouze Alláhu a bude žít v bohatství uvnitř sebe sama.“
Al-Bejdáwí řekl:
„Skutečným studem před Alláhem není to, co si myslíte vy. Opravdovým studem před Alláhem je chránit si všechny části svého těla před tím, s čím Alláh není spokojen.“
Sufján ibn Ujejna taktéž pravil:
„Stud je nejlehčí bohabojnost. Člověk se nemůže obávat, pokud se nestydí. Stud je příčinou díky které jsou bohabojní bohabojnými. Kdo se před Alláhem stydí opravdovým studem, nechť stráží svou hlavu a vše, co je vní, všechny skryté i projevené pocity a myšlenky, nechť ji používá jen k tomu, co je dovoleno. Nechť si stráží své břicho a to, co je v něm, tedy to, co obsahuje dutina břišní, resp. tělní, všechny své vnitřní orgány, tedy i srdce, nechť si stráží samozřejmě také své ruce, své nohy a své pohlaví. Všechny orgány jsou spojeny s břichem, proto, nechť své břicho nepoužívá k ničemu jinému, nežli jen k tomu, co je povoleno a nikdy k tomu, co je zakázáno. Vždyť Alláh pozoruje Svého služebníka a nic mu není skryto.“8
­
 
Usáma ibn Šurejk رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:­
ما كرهت أن يراه الناس منك, فلا تفعله بنفسك إذا خلوت.
To, co nechceš, aby u tebe lidé viděli, nečiň ani tehdy, když budeš sám osamotě.9
 
Sewbán رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
لأعلمن أقواما من أمتي يأتون يوم القيامة بحسنات أمثال جبال التهامة بيضا فيجعلها الله عز و جل هباء منثورا أما إنهم إخوانكم و من جلدتكم و يأخذون من الليل كما تأخذون و لكنهم أقوام إذا خلو بمحارم الله انتهكوها.
Zajisté jsem poznal lidi z mé ummy, kteří v Den Soudu přijdou s tolikými dobrými skutky, jako jsou velké bílé hory at-Tiháma, leč Alláh je promění v rozmělněný prach. Oni jsou vašimi bratry, mají vaši kůži, modlí se v noci tak, jako se modlíte i vy. Ale pokud osamí s tím, co Alláh zakázal, překračují to.10
Al-Menáwí uvedený hadís vysvětluje:
„Tajné hřešení, v osamělosti, kdy dotyčného nikdo nevidí, je vzpomenuta proto, že naopak bohabojnost v takové situaci je na větším stupni, než bohabojnost před zraky lidí, kvůli strachu z přetvářky před lidmi. Toto je stupeň sebekontroly. Bázeň v takové situaci člověku brání vykonat cokoli, co je zakázáno a vybízí člověka k vykonávání toho, co je nařízeno. Pokud takový na okamžik zakolísá, pocítí lhostejnost vůči příkazu, nebo překročí nějaký zákaz, okamžitě se kaje a navrátí se na správnou cestu.“11
 
Řečeno bylo:
„Trojí člověka spasí: bohabojnost jak v osamění, tak i na veřejnosti, spravedlivost jak v poklidu, tak i v hněvu a střídmost jak ve stavu chudoby, tak i ve stavu bohatství. A trojí člověka vede ke zkáze: následování vlastních tužeb, oddávání se a následování vlastní hamižnosti a též okouzlení sebou samým a zahleděnost do sebe samého.“12
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl tázán na to, co znamená إحسان ihsán, konání dobra, načež odpověděl:
أن تعبد الله كأنك تراه, فإن لم تكن تراه, فإنه يراك.
Když uctíváš Alláha tak, jako bys Ho opravdu viděl, protože i když nevidíš ty Jeho, věru On vidí tebe.13
Ibn Redžeb tato slova vysvětil:
„Tato Prorokova صلى الله عليه و سلم slova znamenají, že jen takovýmto způsobem třeba uctívat Alláha. Tento stav vyžaduje existenci velmi silně vybudovaného vědomí neustálé Boží blízkosti, jako by Alláh stál přímo před člověkem a dotyčný se na něj mohl dívat. Toto s sebou nese pohrouženost, posvátnou bázeň, velebení Alláha a obavu vůči Němu. Proto je řečeno „jako bys Ho opravdu viděl.“ To, co bylo uvedeno, povinuje věřícího praktikovat islámské předpisy, radit totéž i druhým a vynakládat maximální úsilí na jejich co nejlepší a nejúplnější realizaci. Svými slovy „protože i když nevidíš ty Jeho, věru On vidí tebe“ Prorok صلى الله عليه و سلم vysvětluje, co řekl v předcházející větě. Věřícímu je přikázáno být si stále plně vědom Božího dohledu a blízkosti a uctívat Ho tak oddaně, jako by Ho skutečně viděl. Avšak toto je pro člověka někdy těžké, proto si v takové situaci musí vypomoci silou své víry, posílit v sobě vědomí Božího dohledu ve skrytu i na veřejnosti, dohledu, kterému nic není skryto. Pokud člověk dosáhne tohoto stupně víry, je pro něj už velmi lehké přejít na další stupeň, kterým je realizace stálého uvědomnění si Božího dohledu a Boží blízkosti v hloubi svého srdce, do té míry, jakoby Alláha přímo viděl.(...)
Někteří ze selef pravili: „Boj se Alláha takovou měrou, nakolik má On nad tebou moc a styď se před ním natolik, nakolik je On k tobě blízko.“14
 
Příkladem tohoto je příběh jednoho beduína, který jednou v noci potkal krásnou otrokyni, dívku vysokou a útlou jako proutek. Zatoužil po ní, ale ona mu řekla: „Běda ti! Jsi vůbec při smyslech?! Což ti to tvá víra nezakazuje?!“ Odpověděl: „Při Alláhu, nyní nás vidí jen hvězdy.“ Ona odvětila: „A kde je potom Ten, Který ty hvězdy rozestavěl?!“
 
Džunejda se tázali na to, co pomáhá člověku sklopit zrak. Odpověděl: „Vědomí toho, že Boží pohled na tebe je rychlejší a pronikavější, nežli tvůj pohled na zakázané!
 
Háris al-Muhásibí pravill: „Sebekontrola je vědomí srdce o Boží blízkosti.
 
Imám Ahmed recitoval verše:
Když na jeden okamžik zůstaneš sám
Neříkej že jsi sám, leč řekni: „Jsem pod dohledem.“
Nemysli si, Alláh ni na okamžik pozornost neztrácí
Ani není nic, co by před Ním bylo skryto.
 
 
1Viz Minhádžu l-'ábidín, str. 67-77, zkráceno.
2Viz Rewdetu l-muhibbín, str. 904.
3Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 13/464; Muslim v Sahíhu, 6/38-39; at-Tirmizí v Sunenu, 13/30; a Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 1301.
4Hadís zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/ 128; an-Nesáí v Sunenu, 7/61; a Hákim v Mustedreku, 2/160 jako sahíh. Jeho ocenění potvrzuje az-Zehebí a al-Albání v Silsiletu s-sahíha, hadís č. 1809.
5Zaznamenal jej al-Buchárí v Sahíhu, 3/14; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1419.
6Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, 4/304.
7Hadís zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu v kapitole o popisu Soudného Dne, al-Albání jej oceňuje jako hasan.
8Vysvětlení hadísu přejata z Fe jdu l-Kadír, 1/488.
9Zaznamenal ho Ibn Hibbán v Rewdetu l-'ukalá, str. 12-13. Al-Albání říká: „Řetězec vypravěčů tohoto konkrétního hadísu je da'íf, nicméně nalezl jsem ještě jeden řetězec, který je hasan a posiluje ho.
10Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4245. Al-Albání jej oceňuje jako sahíh.
11Viz Fejdu l-Kadír, 3/307
12Uvádí al-Bezzár.
13Od Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 8. An-Newewí jej uvádí ve svých slavných Čtyřiceti hadísech (al-Arba'ín) jako v pořadí druhý hadís.
14Viz Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, str. 33-34.