JAK POSTUPNĚ VZNIKÁ HŘÍCH

Jen velmi málo lidí si je dnes vědomo, jak vzniká hřích a jak přerůstá ve zlozvyk setrvalého hřešení. Proto do něj velmi snadno upadají, propadají špatným návykům a jen velmi těžko jsou schopni se jich osvobodit.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tuto otázku rozpracovává ve vícero svých dílech:

Odežeň od sebe pomyšlení na hřích. Pokud to neučiníš, ono přeroste v záměr. Pokud od sebe nebudeš odhánět záměr, tento záměr přeroste v touhu po hřešení. Potom je třeba bojovat proti této touze. Protože pokud to neučiníš, tato touha přeroste v konečné rozhodnutí, které se, pokud ho neodvrhneš, realizuje skutkem. Pokud potom nepřestaneš v konání zlého skutku, tento zlý skutek přeroste ve zlý návyk. Odstranění takového zlého návyku se potom pro tebe stane jen velmi obtížným.[1]

Hřích se tedy postupně vyvíjí a vyzrává podle schématu:

Pomyšlení → záměr vykonat hřích → tužba vykonat hřích → konečné rozhodnutí vykonat hřích → spáchání hříchu → návyk hřešit.

Na jiném místě stejný autor říká:

Již dávno bylo řečeno: „Vydržet a sklopit zrak je mnohem snadnější, nežli vydržet bolestivé následky, které nedovolený pohled způsobí.[2]

Proto by se člověk neměl oddávat přemýšlení o nedovoleném, nedobrém, o něčem, co je hříchem, protože toto je vlastně první krok řetězce vedoucího nakonec i ke spáchání hříchu a vytrvání v něm. Odehnat zlé myšlenky, resp. myšlenky na konání zla, je určitě omnoho snadnější, nežli se zbavovat zvyklosti něco zakázaného páchat.

_________________________________________________

[1] Viz al-Fewáid, str. 31.

[2] Viz Džewábu l-káfí, str. 153.