JAK ZŮSTAT PEVNÝM V NÁBOŽENSTVÍ ISLÁMU, DÍL 1.

Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم.

Pevné následování náboženství Božího, arab. الثبات as-sebát, je základním požadavkem každého upřímného muslima. Jde o záležitost velmi důležitou zejména z následujících důvodů:

 
  1. Současná situace, ve které muslimské komunity žijí, nejrůznější typy pokušení, kterým jsou muslimové nuceni čelit, bolestné rány, kterým jsou vystaveni a nejrozličnější typy nízkých tužeb a chtíčů, pochybností a zmatků způsobují, že se náboženství a jeho oddané následování stávají ve společnosti čímsi cizím a ojedinělým. Ten, kdo se drží své víry, jakoby se držel žhavého uhlíku. Dnes je proto potřeba znát prostředky, které posilují schopnost pevně setrvávat na přímé cestě ještě naléhavější, než byla v době selef, kdy společnost byla omnoho čistší a nezkažená. Ostatní, kteří by nám mohli pomoci, jsou také slabí, nebo těch, kteří slabí nejsou, je zoufale málo.
  2. Vzrostl počet případů odpadlictví a případů, kdy lidé duchovně zakrňují. To se bohužel týká i těch, kteří se snaží nebo snažili pracovat pro islám. Proto se mnoho muslimů začalo bát, aby nedopadli stejně. Proto vzrostla potřeba objasnit prostředky, o které se muslim může opřít, pakliže chce ve své víře zůstat pevným.
  3. Pevné následování islámu je záležitostí srdce. Orgánu, který Posel Boží صلى الله عليه و سلم popsal následovně: „Mění se více, než hrnec divoce vařící vody.1 Posel Boží صلى الله عليه و سلم o srdci také řekl: „Srdce (arab. قلب kalb) sluje srdcem podle své stálé proměnlivosti (arab. تقلب takallub, znamená též převracení nahoru dolů). Srdce se podobá pírku zachycenému na větvi stromu, se kterými si vítr pohrává a obrací ho ze strany na stranu.2
 
Ten, který chce zůstat stát pevně je jako ten, kdo je zmítán větrem pochybností a zmatků. To je vážná věc, která zasluhuje mnoho úsilí, odpovídající své závažnosti a obtížnosti, kterou takový úkol představuje.
Díky milosti Boží nad námi nám byly ukázány prostředky, které v tom mohou pomoci, v Knize Alláha a ve slovech a životní zkušenosti Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.
 
  1. Obrať se ke Koránu.
Korán je tím nejsilnějším prostředkem, jak zůstat pevný. Je pevným lanem a jasným světlem od Alláha Vznešeného. Kdo se ho pevně drží, toho Alláh ochrání. Kdokoli ho následuje, toho Alláh spasí. A kdokoli k němu vyzývá ostatní, toho Alláh Sám bude vést po přímé a správné cestě.
 
Důvodem, proč byla tato kniha seslána, bylo mimo jiné pomoci Prorokovi صلى الله عليه و سلم aby vytrval na své víře. V kontextu vyvracení námitek pochybovačných nevěřících Vznešený Alláh říká:
وَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا لَوْلَا نُزِّلَ عَلَيْهِ الْقُرْآنُ جُمْلَةً وَاحِدَةً ۚ كَذَٰلِكَ لِنُثَبِّتَ بِهِ فُؤَادَكَ ۖ وَرَتَّلْنَاهُ تَرْتِيلًا وَلَا يَأْتُونَكَ بِمَثَلٍ إِلَّا جِئْنَاكَ بِالْحَقِّ وَأَحْسَنَ تَفْسِيرًا
A říkají ti, kdož nevěří: "Kdyby mu byl seslán Korán v jednom celku, uvěřili bychom!" A sesíláme jej takto, abychom tím posílili srdce tvé, a předčítáme jej s péčí největší. A neuvedou ti nevěřící podobenství žádné, aniž bychom ti k němu přinesli odpověď pravdivou a výklad nejlepší. (Furkán:32-33)
 
Korán je zdrojem takové síly jednak proto, že zušlechťuje víru a očišťuje duši skrze kontakt s Alláhem, dále proto, že jeho verše srdci věřícího přinášejí usmíření a klid, díky čemuž nebude zmítán větrem pokušení a bude spokojen se vzpomínáním Alláha, a též proto, že muslimovi poskytuje správné pochopení a přehled hodnot, díky kterým může posuzovat situaci kolem sebe. Dává mu měřítko, kterým může poměřovat věci okolo sebe patřičným a konzistentním způsobem, který se nemění ve vztahu k situacím a lidem, kteří jsou posuzováni.
Je zdrojem takové síly ale také proto, že již od nejranějších dní islámu vyvrací pochyby, které nepřátelé islámu z řad nevěřících i pokrytců vnášejí.
Na Proroka صلى الله عليه و سلم samého mocně zapůsobil verš:
مَا وَدَّعَكَ رَبُّكَ وَمَا قَلَىٰ
Pán tvůj tě neopustil ani tebou nepohrdá! (Duhá:3)
Stalo se tak poté, co jistý čas nepřišlo zjevení a někteří z mekkánských modloslužebníků řekli: „Muhammed byl opuštěn.“3
 
Když Kurajšovci lživě namítali, že si Posel Boží صلى الله عليه و سلم Korán vymýšlí, že jej přijámá od jiných lidí, například od byzantinského tesaře v Mekce, zjevil Alláh následující:
وَلَقَدْ نَعْلَمُ أَنَّهُمْ يَقُولُونَ إِنَّمَا يُعَلِّمُهُ بَشَرٌ ۗ لِّسَانُ الَّذِي يُلْحِدُونَ إِلَيْهِ أَعْجَمِيٌّ وَهَٰذَا لِسَانٌ عَرَبِيٌّ مُّبِينٌ
Víme dobře, že nevěřící hovoří: "Vždyť jej to učí smrtelník nějaký!" Však jazyk toho, na nějž narážku činí, je cizí, zatímco tento Korán je v jasném jazyce arabském. (Nahl:103)
 
Když jistý pokrytec porušil dohodu a odmítl pomoci medínským věřícím v boji proti jejich nepřátelům z Mekky, bylo zjeveno:
وَمِنْهُم مَّن يَقُولُ ائْذَن لِّي وَلَا تَفْتِنِّي ۚ أَلَا فِي الْفِتْنَةِ سَقَطُوا
A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: "Dovol mi neúčastnit se a neuváděj mne v pokušení!" Což však již neupadli do pokušení? (Tewba:49)
 
Když se věřící vraceli od al-Hudejbíjje, Alláh jim přislíbil hojnou válečnou kořist (tj. na Chajbaru). Pokrytci pak přispěchali, aby se mohli pochodu také zúčastnit, jenže muslimové je podruhé odbyli. Pokrytci namítli, že si muslimové chtějí nechat vše pro sebe a že jim závidí. V odpovědi na to Alláh zjevil:
سَيَقُولُ الْمُخَلَّفُونَ إِذَا انطَلَقْتُمْ إِلَىٰ مَغَانِمَ لِتَأْخُذُوهَا ذَرُونَا نَتَّبِعْكُمْ ۖ يُرِيدُونَ أَن يُبَدِّلُوا كَلَامَ اللَّهِ ۚ قُل لَّن تَتَّبِعُونَا كَذَٰلِكُمْ قَالَ اللَّهُ مِن قَبْلُ ۖ فَسَيَقُولُونَ بَلْ تَحْسُدُونَنَا ۚ بَلْ كَانُوا لَا يَفْقَهُونَ إِلَّا قَلِيلًا
A řeknou ti, kdož zůstali vzadu, když chystáte se na pochod, abyste se zmocnili kořisti: "Dovolte nám, abychom vás následovali!" A rádi by takto změnili slovo Boží! Rci: "Nebudete nás následovat - tak to již dříve rozhodl Bůh!" A řeknou: "Nikoliv, vy nám to jen nepřejete!" Ba ne, oni jsou jen málo chápaví. (Feth:15)
 
Z těchto příkladů lze jasně vidět rozdíl mezi těmi, kdo žijí ve spojení s Koránem, kdo ho recitují, učí se jej zpaměti, studují jej, hloubají nad ním, berou si z něj ponaučení, berou ho jako východisko i jako útěchu a těmi kdo nikoli. Těmi, které od něj zaměstnávají slova lidí, kteří sami byli stvořeni Alláhem.
 
  1. Dodržuj nařízení Boží a konej zbožné skutky
 
Vznešený Alláh praví:
يُثَبِّتُ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا بِالْقَوْلِ الثَّابِتِ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَفِي الْآخِرَةِ ۖ وَيُضِلُّ اللَّهُ الظَّالِمِينَ ۚ وَيَفْعَلُ اللَّهُ مَا يَشَاءُ
Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Bůh činí, co Jemu se zlíbí. (Ibráhím:27)
Katáda praví: „Co se týče tohoto světa, Alláh jim pomůže, aby byli pevní a setrvalí v konání dobrých a zbožných činů a na světě onom aby zůstali neochvějnými v hrobě.“ Podobné se uvádí také od dalších ze selef.4
 
Vznešený Alláh rovněž praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ آمِنُوا بِمَا نَزَّلْنَا مُصَدِّقًا لِّمَا مَعَكُم مِّن قَبْلِ
Vy, kterým bylo dáno Písmo, věřte v to, co jsme vám seslali jako potvrzení toho, co již máte od dřívějška (Nisá´:47)
Tj. posílí je to v jejich neochvějnosti na pravdě.
 
Jde o jasnou věc. Jak potom můžete čekat, že ti, kteří nekonají zbožné činy zůstanou tváří v tvář pohromá a nesnázím pevni ve své víře? A jen Alláh vede po stezce správné toho, koho On Sám chce.
 
Proto se Posel Božíصلى الله عليه و سلم vždy a za všech okolností snažil konat dobré a zbožné činy, dbal na to, aby byl člověk ve svém úsilí setrvalý, byť by toho, co konal, nebylo až tak mnoho. Stejně postupovali i jeho následovníci a následovnice.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم například pravil: „Kdokoli se zvykne modlit dvanáct rak'át5, bude mít nárok na Ráj.6 Podle jiných podání je to deset rak'át.7
Tím myslel dvanáct rak'át nepovinných modliteb před a po denních povinných modlitbách (arab. سنن رواتب sunen rawátib).
Podle hadís kudsí Posel Božíصلى الله عليه و سلم vyprávěl, že Vznešený Alláh řekl: „Můj služebník se ke Mně neustále přibližuje nepovinnými akty uctívání, až si ho zamiluji ...8
 
  1. Studuj příběhy proroků, mír s nimi všemi, a pouč se z nich
 
Důkazem této rady jsou slova Boží:
وَكُلًّا نَّقُصُّ عَلَيْكَ مِنْ أَنبَاءِ الرُّسُلِ مَا نُثَبِّتُ بِهِ فُؤَادَكَ ۚ وَجَاءَكَ فِي هَٰذِهِ الْحَقُّ وَمَوْعِظَةٌ وَذِكْرَىٰ لِلْمُؤْمِنِينَ
A vyprávíme ti toto vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i varování a připomenutí věřícím. (Húd:120).
Účelem seslání tohoto verše nebylo nic jiné, než posílit srdce Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a jeho věrných.
 
Přemýšlej nad verši:
قَالُوا حَرِّقُوهُ وَانصُرُوا آلِهَتَكُمْ إِن كُنتُمْ فَاعِلِينَ قُلْنَا يَا نَارُ كُونِي بَرْدًا وَسَلَامًا عَلَىٰ إِبْرَاهِيمَ وَأَرَادُوا بِهِ كَيْدًا فَجَعَلْنَاهُمُ الْأَخْسَرِينَ
Zvolali: "Upalte ho a pomozte božstvům svým, udělat něco chcete-li." Avšak My jsme pravili: "Ohni, vychladni a buď neškodným pro Abrahama!" A hodlali mu úklad nastrojit, však My jsme způsobili, že sami ztrátu největší utrpěli. (Anbijá:68-70)
Ibn 'Abbás رضي الله عنه pravil: „Poslední věcí, kterou řekl Ibráhím عليه السلامtěsně předtím, než byl vhozen do ohně, bylo:Mi stačí Alláh, jak výtečným On jest Oporcem (arab. حسبي الله و نعم الوكيل hasbí Alláhu we ni'me l-wekíl).“9
Což necítíš při četbě jeho příběhu tu pevnost a neochvějnost, s jakou se postavil útisku a mučení?
Přemýšlej nad tím, co říká náš Pán o Músá/Mojžíšovi عليه السلام:
فَلَمَّا تَرَاءَى الْجَمْعَانِ قَالَ أَصْحَابُ مُوسَىٰ إِنَّا لَمُدْرَكُونَ قَالَ كَلَّا ۖ إِنَّ مَعِيَ رَبِّي سَيَهْدِينِ
Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: "Teď vskutku dostiženi jsme!" I pravil Mojžíš: "Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!" (Šu'ará:61-62)
Což necítíš neochvějnost, s jakou se postavil útlaku faraona i steskům a nářkům zoufalců z řad jeho vlastního lidu?
 
Čti příběh kouzelníků z lidu faraonova, kteří se stali malou skupinou pevných a oddaných věřících, kterým jejich utlačovatel řekl:
قَالَ آمَنتُمْ لَهُ قَبْلَ أَنْ آذَنَ لَكُمْ ۖ إِنَّهُ لَكَبِيرُكُمُ الَّذِي عَلَّمَكُمُ السِّحْرَ ۖ فَلَأُقَطِّعَنَّ أَيْدِيَكُمْ وَأَرْجُلَكُم مِّنْ خِلَافٍ وَلَأُصَلِّبَنَّكُمْ فِي جُذُوعِ النَّخْلِ وَلَتَعْلَمُنَّ أَيُّنَا أَشَدُّ عَذَابًا وَأَبْقَىٰ
I řekl Faraón: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil. On zřejmě je vaším mistrem, jenž kouzlům vás naučil. Dám vám useknout vaše ruce pravé a nohy levé a dám vás ukřižovat na kmeny palmové. Pak poznáte, kdo z nás je v trestání silnější a vytrvalejší!" (TáHá:71)
Oni odpověděli:
قَالُوا لَن نُّؤْثِرَكَ عَلَىٰ مَا جَاءَنَا مِنَ الْبَيِّنَاتِ وَالَّذِي فَطَرَنَا ۖ فَاقْضِ مَا أَنتَ قَاضٍ ۖ إِنَّمَا تَقْضِي هَٰذِهِ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا
Odpověděli: "Nedáme ti přednost před tím, čeho se nám dostalo z jasných důkazů, ani před tím, jenž nás stvořil. Rozhodni to, o čem chceš rozhodovat, avšak můžeš rozhodovat jen o věcech tohoto života pozemského. (TáHá:72)
 
Také čti příběh o věřícím z řad lidí, kteří postupně zabili tři proroky, který je zmíněn v súře JáSín, o věřícím z lidu faraonova, zmíněném v súře Gháfir, příběh lidí příkopu a dalších. Všechny tyto příběhy nás dávají tu největší lekci o tom jak zůstat pevným a neochvějným ve své víře.
 
  1. Obrať se k Alláhu s upřímnou prosbou.
 
Jednou z charakteristik opravdových věřících je, že se pro pomoc a podporu obrací ke svému Pánu a úpěnlivě Ho prosí, aby jim dal sílu zůstat pevnými a neochvějnými:
رَبَّنَا لَا تُزِغْ قُلُوبَنَا بَعْدَ إِذْ هَدَيْتَنَا وَهَبْ لَنَا مِن لَّدُنكَ رَحْمَةً ۚ إِنَّكَ أَنتَ الْوَهَّابُ
Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. (Áli 'Imrán:8)
Bojovníci proroka Dawúda/Davida, mír s ním, prosili při střetu s Džálútem/Goliášem touto prosbou:
رَبَّنَا أَفْرِغْ عَلَيْنَا صَبْرًا وَثَبِّتْ أَقْدَامَنَا وَانصُرْنَا عَلَى الْقَوْمِ الْكَافِرِينَ
"Pane náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!"(Bekara:250)
 
'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Srdce synů Adamových jsou jako jedno mezi prsty Milostiplného, Který je obrací tak, jak se Mu zachce.10
 
Podle Anase رضي الله عنه Posel Boží také svého Pána často prosíval touto prosbou:
يا مقلب القلوب ثبت قلبي على دينك
Já Mukallibu l-kulúbi sebbit kalbí 'alá dínike,“ tj. „Ó ty, který obracíš srdce, upevni mé srdce na Tvém náboženství.11
 
  1. Hojně vzpomínej Alláha.
 
Tento prostředek je jedním z nejmocnějších.
 
Přemýšlej nad veršem:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا لَقِيتُمْ فِئَةً فَاثْبُتُوا وَاذْكُرُوا اللَّهَ كَثِيرًا لَّعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha - snad dosáhnete úspěchu! (Anfál:45)
Zde je zikr uváděn jako jeden z nejsilnějších prostředků zachování neochvějnosti v džihádu, kdy se spolu střetnou dvě armády. Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja k tomu dodává:
„Zamysli se nad tím, jak sama fyzická síla a převaha nestačila ani Peršanům, ani Římanům [Byzantincům], jak je zklama ve chvíli, kdy ji potřebovali nejvíce. Navzdory malému počtu a chabé výzbroji těch, kteří hojně vzpomínali Alláha.“12
 
Jak překonal Júsuf عليه لاسلام nepřízeň osudu? Jak zůstal pevným i tváří v tvář pokušení svodů mocné a krásné ženy, která jej vyzvala na špatnost? Což nehledal útočiště u Alláha? Což takto neporazil nápor pokušení? A takový je účinek zikru. Věřící činí pevnějšími.
 
  1. Snaž se kráčet po přímé cestě.
Jediná správná a přímá cesta, po které se muslim musí ubírat, je cesta أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá'a, tedy lidu sunny a společenství, stezka vítězné, spašené skupiny, zachráněné frakce, lidí čisté a správné věrouky a bezchybné metody, následovníků Sunny a zastánců důkazu. Muslim musí být rozpoznatelný od nepřátel Božích a odlišitelný od následovníků falši.
Chceš-li být pevným věřícím, musíš následovat cestu pevných věřících.
 
Kolik jen lidí v minulosti i v současnosti sešlo na zcestí? A proč dospěli k vnitřnímu zmatku? Proč jejich nohy na přímé cestě nestály pevně? Proč nezemřeli jako následovníci přímé cesty? Anebo proč se jimi stali až v pozdním věku, poté, co ztratili tolik drahocenného času?
Shledáš, že se potáceli od jedné bludné inovace (arab. بدعة bid'a) ke druhé, od falsafy13 k teologické spekulaci (arab. علم الكلام 'ilmu l-kelám)14 , od myšlenek mu'tezily15 k překrouceným a pokřiveným interpretacím jasných Koránských veršů, od jedné súfíjské taríky k jiné.
Tací jsou následovníci inovace. Jsou zmatení a ve své víře vratcí. Selef si všimli, jak jsou zastánci kelámu zbaveni pevnosti a neochvějnosti v okamžiku smrti, o čemž poznamenali: „Lidmi, kteří v okamžicích smrti trpí největšími pochybnosti, jsou zastánci kelámu.
 
Ale přemýšlej i naopak – stalo se snad, že by se nějaký následovník ahlu s-sunneti we l-džemá'a otočil zády k tomu, co vyznával celý život, čemu porozuměl a co znal, protože s tím nebyl spokojen? Lidé tuto cestu mohli opouštět, ale vždy to bylo kvůli chtíčům, tužbám, či pochybnostem pramenícím z nedostatečné znalosti. Ale nikdo tuto cestu neopustil proto, že by našel něco správnějšího, či proto, že by dospěl k závěru, že tato cesta je špatná.
Slyšeli jsme o velkých myslitelích, kteří se nejprve trmáceli složitou cestou od inovace k inovaci, aby nakonec pochopili a připojili se k ahlu s-sunna, zavrhujíce to, co v jejich životě předcházelo. Ale slyšeli jsme kdy o opaku?
 
Důkazem toho je otázka, kterou Abú Sufjánovi a jeho společníkům položil byzantský císař Heráklios v souvislosti s Prorokem Muhammedemصلى الله عليه و سلم: „Obrátil se někdo k tomuto náboženství zády proto, že s ním byl nespokojen, poté, co jej přijal?“ „Ne,“ odpověděl císaři Abú Sufján. Heráklios pak dodal: „Tak to bývá, když slast víry naplní srdce.“16
 
  1. Získávej zkušenosti a vzdělávej se.
 
Postupná, uvědomělá zkušenost ve víře, podložená znalostí je jedním ze základních předpokladů pevnosti a neochvějnosti v islámu. Zkušenosti s náboženstvím dávají srdci uvědomělost, posvátnou bázeň, naději i lásku k Alláhu, v protikladu k suchopárnosti, která se rodí z pouhého papouškování textu, ignorujícího jeho význam a smysl, nebo z přílišného důrazu na slova lidí, na úkor textů Koránu a Sunny.
 
Zkušenost postavená na poznání je tím, co se zakládá na autentickém důkazu, v protikladu k pouhé imitaci a slepému následování. Díky zkušenosti stojící na poznání rozpoznáváme cesty a způsoby hříšníků a křivdících, pletichy nepřátel islámu a díky ní také adekvátně chápeme a zhodnocujeme realitu událostí okolo nás, v protikladu k zaslepenému světonázoru a zúženým obzorům těch, kteří touto vlastností nedisponují.
Postupným získáváním zkušeností v náboženství dosahuje muslim krok za krokem stále dokonalejší schopnosti dovedně plánovat a rozvrhnout své kroky, na rozdíl od spontánnosti a spěchu začátečníka.
 
Abychom si uvědomili důležitost tohoto elementu pevnosti ve víře, pohlédněme na několik momentů ze životu Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a ptejme se sami sebe:
  1. Co bylo příčinou pevnosti a neochvějnosti sahába رضي الله عنهم v Mekce v časech útlaku?
  2. Jak mohli Bilál, Chabbáb, Mus'ab, Jásir a jeho rodina رضي الله عنهم i ti všichni další utiskovaní muslimové zůstat pevní? A to i když se jich jejich vlastní lidé zřekli a vyštvali je?
  3. Je možné, aby zůstali takto neochvějní i bez zkušeného vedení a rad, kterých se jim dostávalo od Prorokaصلى الله عليه و سلم, který zušlechtil a zkvalitnil jejich charaktery?
  4. Jak mohl například otrok Chabbáb ibnu l-Aratt رضي الله عنه vydržet mučení takové, kdy mu jeho pán vytrhával doruda rozžhavenými železnými kleštěmi kusy masa ze zad, až se jeho tuk škvařil? Jak mohl Bilál رضي الله عنه vydržet bez vody na přímém pouštním slunci a rozpáleném písku zavalen těžkým balvanem? Jak si mohla Sumejja رضي الله عنها zachovat pevnou víru i v okovech a řetězech tváří v tvář smrti?
  5. Když se podíváme do medínského období, kdo a proč zůstal po boku Prorokaصلى الله عليه و سلم v bitvě u Hunejnu v okamžiku, kdy se většina ostatních v panice rozutekla? Byli to noví konvertité z doby po otevření Mekky, kterým se ještě nevryly pod kůži zkušenosti a kteří ještě nenabrali z rukou Prorokovýchصلى الله عليه و سلم dostatečnou disciplínu a kteří se k tažení připojili hlavně z touhy po kořisti? Nikoli. Většina z těch, kteří zůstali neochvějně po Prorokově صلى الله عليه و سلم boku byli mezi věřícími elitou elity. Ti, kteří byli nejzkušenější, nejznalejší a životem ve víře nejvytrénovanější. Kdyby se jim takového tréninku nedostalo, myslíte si, že by snad zůstali takto neochvějně stát?
 
  1. Důvěřuj cestě, kterou následuješ.
 
Není pochyb o tom, že čím je muslim přesvědčenější o správnosti cesty, jíž se ubírá, tím více bude pevným a neochvějným na ní.
 
Tohoto lze dosáhnout mnohými způsoby, například:
 
  1. Buď si vědom, že cesta, jíž následuješ, není něčím novým, co začalo v tomto století. Je to pradávná a vznešená cesta Božích proroků, mír s nimi všemi, cesta hledačů pravdy, učenců, mučedníků a zbožných lidí, kteří ji následovali dávno před tebou. Toto zmenšuje tvůj pocit osamění, utěšuje tvůj pocit odcizení. Tvůj smutek se obrací v radost, protože cítíš, že všichni tito jsou tvými bratry a ty následuješ tutéž cestu i metodu.
  2. Uvědom jsi, že jsi jedním z těch, které si Alláh vyvolil, aby následovali správnou cestu:
قُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ وَسَلَامٌ عَلَىٰ عِبَادِهِ الَّذِينَ اصْطَفَىٰ ۗ آللَّهُ خَيْرٌ أَمَّا يُشْرِكُونَ
    Rci: "Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?" (Neml:59)
    ثُمَّ أَوْرَثْنَا الْكِتَابَ الَّذِينَ اصْطَفَيْنَا مِنْ عِبَادِنَا ۖ فَمِنْهُمْ ظَالِمٌ لِّنَفْسِهِ وَمِنْهُم مُّقْتَصِدٌ وَمِنْهُمْ سَابِقٌ بِالْخَيْرَاتِ بِإِذْنِ اللَّهِ ۚ ذَٰلِكَ هُوَ الْفَضْلُ الْكَبِيرُ
    Potom jsme učinili dědici Písma ty, jež jsme si vyvolili mezi služebníky Svými. A jsou mezi nimi ti, kdož sami sobě ukřivdili, jiní, kteří jsou uprostřed, a další, kteří se předstihují v dobrých skutcích z dovolení Božího. A to je přízeň veliká. (Fátir:32)
    وَكَذَٰلِكَ يَجْتَبِيكَ رَبُّكَ وَيُعَلِّمُكَ مِن تَأْوِيلِ الْأَحَادِيثِ وَيُتِمُّ نِعْمَتَهُ عَلَيْكَ وَعَلَىٰ آلِ يَعْقُوبَ كَمَا أَتَمَّهَا عَلَىٰ أَبَوَيْكَ مِن قَبْلُ إِبْرَاهِيمَ وَإِسْحَاقَ ۚ إِنَّ رَبَّكَ عَلِيمٌ حَكِيمٌ
    A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý." (Júsuf:6)
    Jako si Alláh vybírá, koho zvolí za proroka, tak si i vybírá toho, komu předá dědictví proroků.
    3. Představ si, že nejsi tím, co jsi. Představ si, že jsi mrtev bez duše. Nebo že jsi zvířetem bez daru rozumového úsudku. Nebo že jsi bezbožným nenávistníkem či někým, kdo vzývá k bludu a inovaci, anebo amorálním hanebníkem či muslimem, který o své víře sám nic neví a nevyzývá k ní ostatní. Všichni chybujeme a hřešíme, buď Alláhu vděčen, že jsi z těch, kteří se kají a že nepatříš ani do jedné skupiny z výše jmenovaných. Což necítíš ten pocit vyvolenosti a z něj pramenící zodpovědnost, že si tě Alláh zvolil, abys kráčel cestou ahlu s-sunneti we l-džemá'a a šířil poselství ostatním?
     
     
  1.  
1Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 6/4; a al-Hákim v Mustedreku, 2/289. Al-Albání jej doložil jako sahíh v as-Silsiletus-Sahíha, hadís č. 1772.
2Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/408; al-Albání jej doložil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2364.
3Více viz an-Newewí v Šerhu Sahíhi Muslim, 12/156.
4Viz Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 3/421.
5Jedná se o dvě rak'át před modlitbou fadžr, čtyři před a dvě (či čtyři) po modlitbě zuhr a vždy po dvou rak'á po modlitbách maghrib a 'išá´.
6Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 2/273 jako hasan sahíh. Al-Albání doložil jako sahíh v Sahíhu t-Tirmizí, 1/131.
7Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, 1/388.
8Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, výklad tohoto hadísu viz Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 11/340.
9Uvádí jej Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 8/22.
10Zaznamenal Ahmed v Musnedu, uvádí jej i Muslim v Sahíhu, 16/204.
11Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi', hadís č. 7864. Viz též Tuhfetu l-ahwáz, 6/349.
12Viz ad-Dá´u we d-dewá´u.
13Sekta a myšlenková tradice v rámci islámského myšlení, která ve velkém čerpala z aristotelizmu a neoplatonismu a jejich vlastní svérázné interpretace.
14Sekta a myšlenková tradice v rámci islámského myšlení, která si vzala Korán a Sunnu jako cíl a spekulativní argumentaci jako metodu, jak k němu dospět. Snažila se o kompromis mezi náboženskou argumentací a falsafou.
15Sekta a myšlenkový směr v rámci islámského myšlení, který kladl velký důraz na racionalitu. Popírali nestvořenost Koránu a tvrdili, že těžcí hříšníci zaujímají speciální mezistav a nejsou ani věřícími, ani nevěřícími, zdrželi se stanoviska ve věci sporů mezi 'Alím a Mu'áwíjjou رضي اببه عنهما, popírali Boží atributy jako zasahování do světa a všeznajícnost a články víry jako trest v hrobě a tělesnou existenci na onom světě, nebo možnost spatřit v Ráji Boží Tvář.
16 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, viz al-Fethu l-Bárí, 1/32.