JAK ZŮSTAT PEVNÝM V NÁBOŽENSTVÍ ISLÁMU, DÍL 2.

 9. Vyzývej ostatní k Alláhu.

 
Duše, která nebývá zušlechťována, zpustne a stagnuje. Jedním z polí, na kterých člověk může působit, je výzva k Alláhu a Jeho náboženství (arab. الدعوة ad-da'wa). Toto je působiště Proroků, mír s nimi všemi, práce, která zamezuje trestu a umožňuje dosáhnout velkých výsledků:
فَلِذَٰلِكَ فَادْعُ ۖ وَاسْتَقِمْ كَمَا أُمِرْتَ ۖ وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ ۖ وَقُلْ آمَنتُ بِمَا أَنزَلَ اللَّهُ مِن كِتَابٍ ۖ وَأُمِرْتُ لِأَعْدِلَ بَيْنَكُمُ ۖ اللَّهُ رَبُّنَا وَرَبُّكُمْ ۖ لَنَا أَعْمَالُنَا وَلَكُمْ أَعْمَالُكُمْ ۖ لَا حُجَّةَ بَيْنَنَا وَبَيْنَكُمُ ۖ اللَّهُ يَجْمَعُ بَيْنَنَا ۖ وَإِلَيْهِ الْمَصِيرُ
Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: "Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný." (Šúrá:15)
 
Říct, že někdo ani nepokročil, ani neupadl, není pravda. Nikdo není statický. Buď dosahuješ pokroku, nebo upadáš. Pokud nejsi zaneprázdněn akty uctívání a zbožnosti, budeš zaneprázdněn hříchy a neposlušností vůči Alláhu. Víra buď roste, nebo klesá, nezůstává však stále stejná.
 
Výzvou ke správné a přímé cestě i metodě, tím, že jí zasvětíš svůj čas, že na ní vynaložíš psychické, materiální i fyzické úsilí, že nezůstaneš mlčet a promluvíš, to vše způsobí, že se islámská osvěta stane hlavním zájmem muslima a že šejtánovy snahy pokoušet ho a svést ho na zcestí budou zamezeny. Navíc, pokud na cestě islámské osvěty zažiješ protivenství zatvrzelců, kteří ti budou klást překážky, tato zkušenost jen posílí tvou víru.
 
Tím, že se sám odhodláš nést břímě islámské osvěty, sám sebe lépe ochráníš před stagnací ve vlastním duchovním životě. Kdo se vydá bránit svou víru, pravděpodobně nepotřebuje bránit sám sebe. Kdo k islámu vyzývá ostatní, musí se chovat jako lékař bojující se zákeřnou nákazou svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi. Bojem s infekcí a znalostí její terapie také sám sebe brání před tím, aby se sám nakazil.
 
  1. Druž se s lidmi, kteří tě činí pevnějším ve víře.
 
To jsou lidé, které podle Anase Posel Božíصلى الله عليه و سلم popisuje takto: „Mezi lidmi jsou i tací, kteří otvírají brány dobroty a zavírají brány špatnosti.1
 
Hledej společnost učenců, donbrých lidí, upřímných vyzyvatelů k islámu, drž si je blízko sebe. Toto ti velmi pomůže, abys byl ve své víře pevným. V islámské historii pokaždé, když udeřil čas pokušení, Alláh pomohl muslimům zůstat pevnými prostřednictvím určitých jedinců.
 
'Alí ibnu l-Medení pravil: „Alláh podpořil Své náboženství [Abú Bekrem] as-Siddíkem v čase odpadlictví a Ahmedem [ibn Hanbel] v čase zkoušek.
Zamysli se nad tím, co vypověděl Ibnu l-Kajjím o roli svého učitele, šejchu l-islám Ibn Tejmíjji:
„Když naše obavy vzrostly natolik, že jsme si začali myslet to nejhorší a kdy se pro nás věci staly nejobtížnějšími, přišli jsme k němu. Stačilo nám jen vidět ho a poslechnout si jeho slova a všechno to se odebralo tatam. Obavy byly nahrazeny vnitřním smírem, vnitřní silou, jistotou a klidem. Sláva budiš Jemu Jedinému, Který učinil Své služebníky svědky Ráje ještě předtím, než se s Ním setkali, Který jim otevřel rajské brány již na tomto světě a dal jim ucítit jeho voňavý závan, pročež se mohli oddat celou svou energií tomu, aby oň usilovali a mezi sebou oň soutěžili.“2
 
Takto je bratrství v islámu jedním z důležitých předpokladů pevné a neochvějné víry. Tví zbožní bratři, vůdcové a učitelé ti jsou zdrojem pomoci na cestě islámu, jsou pevným pilířem, o který se můžeš opřít. Mohou tvé víře dodat na pevnosti skrze verše, které znají a moudrost, kterou disponují. Drž se jich a žij mezi nimi. Nebuď sám, nechávaje tak šejtány, aby tě přemohli, protože vlk napadne a sežere jen tu ovci, která se zatouhlá daleko od svého stáda.
 
  1. Buď spokojen a věz, že pomoc Boží přijde a budoucnost patří islámu.
 
Musíme zůstat pevnými i poté, co nám vítězství uniklo, abychom nesešli z cesty poté, co jsme se po ní pevně ubírali. Vznešený Alláh praví:
وَكَأَيِّن مِّن نَّبِيٍّ قَاتَلَ مَعَهُ رِبِّيُّونَ كَثِيرٌ فَمَا وَهَنُوا لِمَا أَصَابَهُمْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ وَمَا ضَعُفُوا وَمَا اسْتَكَانُوا ۗ وَاللَّهُ يُحِبُّ الصَّابِرِينَ وَمَا كَانَ قَوْلَهُمْ إِلَّا أَن قَالُوا رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَإِسْرَافَنَا فِي أَمْرِنَا وَثَبِّتْ أَقْدَامَنَا وَانصُرْنَا عَلَى الْقَوْمِ الْكَافِرِينَ فَآتَاهُمُ اللَّهُ ثَوَابَ الدُّنْيَا وَحُسْنَ ثَوَابِ الْآخِرَةِ ۗ وَاللَّهُ يُحِبُّ الْمُحْسِنِينَ
Kolik proroků bojovalo, majíc na své straně zástupy početné? A přece neochabli na cestě Boží kvůli tomu, co je postihlo z neštěstí, ani nezeslábli a neustoupili. A Bůh miluje vytrvalé. A bylo jejich řečí pouze to, že řekli: "Pane náš, odpusť nám hříchy naše i přehánění naše v naší věci! Upevni paty naše a poskytni nám pomoc vítěznou proti lidu nevěřícímu!" A Bůh jim dal odměnu v životě pozemském a ještě krásnější odměnu v životě budoucím. A Bůh miluje ty, kdož dobro konají. (Áli 'Imrán:146-148)
 
Když se Posel Božíصلى الله عليه و سلم snažil upokojit své utiskované společníky a dodat jim neochvějnosti, vyprávěl jim o světlé budoucnosti patřící islámu. Od Chabbába رضي الله عنه se traduje, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Alláh zajisté dovrší tuto záležitost [tj. islám], do té míry, že jezdec bude moci putovat ze San'á do Hadramautu a nebude se muset bát nikoho jiného, kromě Alláha či kromě vlka, jenž by mohl napadnout jeho ovce.3
 
Obeznámení mladé generace muslimů s podobnými hadísy o přislíbené velké budoucnosti islámu je důležitou součástí jejich náboženského vzdělání a pomůže jim to zůstat pevnými.
  1. Pochop skutečnou podstatu falši a nenech se jí zlákat.
 
Vznešený Alláh praví:
لَا يَغُرَّنَّكَ تَقَلُّبُ الَّذِينَ كَفَرُوا فِي الْبِلَادِ
Nechť tě neoklame to, že ti, kdož jsou nevěřící, se volně po zemi procházejí. (Áli 'Imrán:196)
Toto je ujištění věřícím a pomoc, aby zůstali neochvějní.
 
Vznešený Alláh také říká:
أَنزَلَ مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَسَالَتْ أَوْدِيَةٌ بِقَدَرِهَا فَاحْتَمَلَ السَّيْلُ زَبَدًا رَّابِيًا ۚ وَمِمَّا يُوقِدُونَ عَلَيْهِ فِي النَّارِ ابْتِغَاءَ حِلْيَةٍ أَوْ مَتَاعٍ زَبَدٌ مِّثْلُهُ ۚ كَذَٰلِكَ يَضْرِبُ اللَّهُ الْحَقَّ وَالْبَاطِلَ ۚ فَأَمَّا الزَّبَدُ فَيَذْهَبُ جُفَاءً ۖ وَأَمَّا مَا يَنفَعُ النَّاسَ فَيَمْكُثُ فِي الْأَرْضِ ۚ كَذَٰلِكَ يَضْرِبُ اللَّهُ الْأَمْثَالَ
On z nebe vodu sesílá,aby tekla v údolích podle rozměrů jejich; proud pak odnáší pěnu na hladině plující. A z toho, co lidé taví v ohni hodlajíce vyrobit ozdoby či nástroje, vychází pěna jí podobná. A takto Bůh ukazuje rozdíl mezi pravdou a falší. A co se týče pěny, ta mizí jako bublina, zatímco to, co lidem prospěšné je, na zemi zůstává. A takto Bůh činí podobenství. (Ra'd:17)
Toto je lekce pro každého rozumného, aby se nebál falši a nekapituloval před ní.
 
Korán také rozkrývá cíle a prostředky následovníků falši:
وَكَذَٰلِكَ نُفَصِّلُ الْآيَاتِ وَلِتَسْتَبِينَ سَبِيلُ الْمُجْرِمِينَ
A takto My činíme znamení srozumitelnými, aby se stala zjevnou cesta provinilých. (An'ám:55)
Muslimové tak nebudou zastiženi nepřipravení. Vědí, odkud bude islám napadán. Jejich úsilí proto nepoleví a oni neklesnou na mysli, dokud budou mít na zřeteli snahy svých nepřátel.
 
  1. Získej vlastnosti, které ti pomohou zůstat pevným a neochvějným.
Nejdůležiější z nich je صبر sabr, tedy trpělivost, výdrž a vytrvalost. Al-Buchárí a Muslim zaznamenali od Prorokaصلى الله عليه و سلم slova: „Nikomu nebyl dán dar hodnotnější, nežli trpělivost.4
 
Jednou z největších forem trpělivosti je trpělivost v nesnázích, které na věřícího dopadají. Pokud věřící není trpělivý, nesnáze ho přemohou a on svou neochvějnost ztratí.
 
Přemýšlej nad slovy Ibnu l-Džewzího:
„Viděl jsem starce, skoro osmdesátiletého, který vždy chodil na páteční modlitby. Syn jeho dcery zemřel a on si řekl: „Ať už se k Alláhu nikdo nemodlí, protože On neodpovídá.“ Potom řekl: „Alláh je tvrdohlavý a synka nám nenechal.“5
A Alláh je Povznesen nad to, co o něm tento stařec řekl.
 
Když byli muslimové poraženi na Uhudu, tato pohroma přišla docela nečekaně. Navzdory Božímu příslibu vítězství. Jenže Alláh uštědřil krví mučedníků muslimům tvrdou lekci:
أَوَلَمَّا أَصَابَتْكُم مُّصِيبَةٌ قَدْ أَصَبْتُم مِّثْلَيْهَا قُلْتُمْ أَنَّىٰ هَٰذَا ۖ قُلْ هُوَ مِنْ عِندِ أَنفُسِكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ
Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste dosáhli úspěchu dvojnásobného: "Odkud to přišlo?" Rci: "Od vás samých to přišlo!" A Bůh nade všemi věcmi je mocný. (Áli 'Imrán:165)
Proč byli příčinou toho sami muslimové? Odpověď nalezneme o několik veršů dopředu:
وَلَقَدْ صَدَقَكُمُ اللَّهُ وَعْدَهُ إِذْ تَحُسُّونَهُم بِإِذْنِهِ ۖ حَتَّىٰ إِذَا فَشِلْتُمْ وَتَنَازَعْتُمْ فِي الْأَمْرِ وَعَصَيْتُم مِّن بَعْدِ مَا أَرَاكُم مَّا تُحِبُّونَ ۚ مِنكُم مَّن يُرِيدُ الدُّنْيَا وَمِنكُم مَّن يُرِيدُ الْآخِرَةَ ۚ ثُمَّ صَرَفَكُمْ عَنْهُمْ لِيَبْتَلِيَكُمْ ۖ وَلَقَدْ عَفَا عَنكُمْ ۗ وَاللَّهُ ذُو فَضْلٍ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ
I Bůh splnil vůči vám slib Svůj, když z dovolení Jeho jste je poráželi, dokud jste neztratili odvahu a neupadli mezi sebou do sporu o tu věc a nebyli neposlušní poté, když ukázal vám to, co máte rádi. A jsou mezi vámi ti, kdož touží po životě pozemském, a jsou mezi vámi jiní, kdož touží po životě budoucím. A potom vás od nich odvrátil, aby vás vyzkoušel, a věru vám již nyní odpustil - a Bůh je pln laskavosti vůči věřícím. (Áli 'Imrán:152)
 
  1. Vyslechni rady zbožných a dobrých lidí.
 
Když muslim čelí zkouškám od svého Pána, tyto zkoušky přicházejí, aby jej očistily. Jedním z prostředků jak zůstat na své víře pevným, je hledat radu i moudrých a zbožných lidí, kteří poradí a pomohou, upozorní na Alláha, na setkání s Ním, na Jeho Ráj a Jeho Peklo.
 
Uvedeme nyní několik příkladů z života imáma Ahmeda ibn Hanbel, který prošel těžkými životními zkouškami a vynořil se z nich v celé ryzosti svého charakteru. Při těžké životní zkoušce nalezl nejen špatné, ale i dobré lidi, kteří nenechali na holičkách a neváhali mu vyjádřit podporu.
 
Byl přiveden k tehdejšímu chalífovi al-Ma´múnovi v řetězech a dostalo se mu tak ostrého nátlaku, že jeden z palácových otroků mu řekl: „Až i mne samého, Abú 'Abdulláhu, bolí, že na tebe al-Ma´mún vytasil meč, který nikdy předtím nevytasil, zaklíná se svým původem k Poslu Božímuصلى الله عليه و سلم, že pokud nepřijmeš jeho tezi, že Korán je stvořený, jistojistě tě tímto mečem popraví.6
V takovém bodě skutečně brilantní učenci využijí možnosti otázat se svého imáma, svého šejcha, svého učitele, na nějaká slova, která jim pomohou zůstat pevnými a neochvějnými.
Az-Zehebí od Abú Dža'fera al-Anbárího, že když byl imám Ahmed přiveden k al-Ma´múnovi a on se o tom dozvěděl, vydal se na cestu do Bagdádu za ním. Překročil Eufrat a Ahmeda nalezl sedět v jednom pohostinství a obědvat. „Abú Dža'fere, co tě přivádí z takové dálky,“ řekl Ahmed poté, co se pozdravili. „Poslouchej,“ pravil Abú Dža'fer, „dnes jsi vůdcem a lidé tě následují. Při Alláhu, pokud přijmeš, že Korán je stvořený, přijme to mnoho lidí, pokud to odmítneš, mnoho lidí to rovněž odmítne. Dokonce i kdyby tě ten muž [tedy al-Ma´mún] nezabil, stejně se smrti nevyhneš, protože smrt je nevyhnutelná. Proto se boj Alláha a nepodlehni mu.“ Ahmed zaplakal a řekl: „Alláh budiž potěšen, Abú Dža'fere, řekni to ještě jednou.“ Abú Dža'fer svá slova zopakoval a Ahmed znovu tiše pravil: „Alláh budiž potěšen.7
Když byl imám Ahmed předváděn před chalífu al-Ma´múna, dospěl jeho doprovod o půlnoci do místa zvaného ar-Rahba. Přišel k nim jakýsi muž a řekl: „Kdo z vás je Ahmed ibn Hanbel?“ „Tento,“ řekli mu. Muž řekl velbloudáři: „Spomal!“ a pak se vlídně obrátil na Ahmeda: „Poslouchej, proč by ses vlastně měl strachovat, že tam přijdeš o krk, vždyť vstoupíš do Ráje! Ať je Alláh s tebou!“ Poté odešel. Abú Dža'fer se zeptal, kdo to byl a dozvěděl se, že šlo o jakéhosi beduína z kmene Rabí'a, který v poušti zpracovává vlnu. Jmenoval se Džábir ibn 'Ámir a byl znám svou dobrotou.8
Podle Ibn Kesíra řekl beduín Džábir imámu Ahmedovi: „Poslouchej, ty jsi představený lidu, nezklam ho. Jsi dnes vůdcem lidu, proto se vyvaruj toho, abys udělal to, co po tobě budou žádat. Jinak poneseš v Soudný den také jejich hříchy. Pokud miluješ Alláha, trpělivě vše vydrž, protože tě od Ráje dělí jen smrt.“ Imám Ahmed o slovech beduína poznamenal: „Jeho slova mne posílila v přesvědčení nepodlehnout, když na mne vyvíjeli nátlak.9
Také bylo zaznamenáno, že imám Ahmed pravil: „Neslyšel jsem v životě silnější slova, než mi tehdy řekl onen beduín u Rahbetu t-Tawk, vesnici mezi ar-Rakkou a Bagdádem, na březích Eufratu. Řekl mi: „Ahmede, pokud tě zabijí kvůli pravdě, budeš šehídem a pokud tě nechají naživu, budeš oslavován. A proto mé srdce zesílilo.10
Muhammed ibn Núh byl mladíkem, který provázel imáma Ahmeda během jeho životní zkoušky. Ahmed o něm řekl: „I když byl tak mladý, měl tak rozsáhlé znalosti, že jsem v životě neviděl nikoho tak oddaného příkazu Božímu, než Muhammeda ibn Núha. A doufám, že i jeho konec byl dobrý. Jednou mi řekl: „Abú 'Abdulláhu, ty nejsi jako já, tebe lidé následují a natahují krky, aby tě byť i zahlédli a viděli, co uděláš. Proto se boj Alláha a dodržuj Jeho nařízení. Zanedlouho poté Muhammed zemřel. Modlil jsem se za něj dženázu a pochoval jsem ho.11
Dokonce i spoluvězni, které imám Ahmed vedl v modlitbách, sám spoután řetězy, sehráli svou úlohu a pomohli mu v tom, aby zůstal pevným ve svém přesvědčení. Jednoho dne, když byl ve vězení, imám Ahmed řekl: „Je mi jedno, že jsem ve vězení, nijak se neliší od mého domova. Je mi jedno, budu-li popraven mečem, ale obávám se trestu bičováním.“ Jeden ze spoluvězňů jej zaslechl a řekl mu: „Neboj se, Abú 'Abdulláhu, jsou to jen dva údery bičem. Ten zbytek pak už ani necítíš, kam dopadne.“ A toto jej uklidnilo.12
 
Proto se raď se zbožnými a dobrými lidmi, snaž se jim naslouchat a porozumět tomu, co ti říkají. Raď se s nimi předtím, než vycestuješ, pokud si myslíš, že by se ti něco mohlo stát. Raď se s nimi, když jsi postaven před nějakou zkoušku, nebo čekáš, že jí budeš muset čelit, když jsi jmenován do nějaké zodpovědné funkce nebo když zdědíš nějaké bohatství. Sám buď pevný a pomáhej ostatním, aby také zachovali pevnost své víry. A Alláh je Ochráncem věřících.
 
  1. Rozjímej o potěšeních Ráje, trestu Pekelného Ohně a připomínej si smrt.
 
Ráj je příbytkem radosti, útěchou zarmoucených a konečným příbytkem zbožných. Ego se od přírody brání obětem, útrapám a tvrdé práci, nechce být neochvějným, kromě pokud za tím vidí nějaké ulehčení, které mu pomůže snáze překonat překážky na cestě. Kdo si je jist odměnou, bude snadno těžce pracovat. Bude si vědom, že pokud nezůstane neochvějným, nedostane se do Ráje, jehož šíře je jako nebesa i země. Duše se v prachu země potřebuje k něčemu upnout a stoupat k nebeským výšinám.
 
Posel Božíصلى الله عليه و سلم Ráj často zmiňoval, když chtěl své společníky povzbudit k neochvějnosti. Posel Božíصلى الله عليه و سلم míjel okolo 'Ammára, jeho otce Jásira a jeho matky Sumejji رضي الله عنهم, kteří byli podrobováni krutému mučení za to, že se nechtěli vzdát islámu. Řekl jim: „Trpělivost, ó rodino Jásirova! Trpělivost, ó rodino Jásirova! Neboť vaším konečným příbytkem je Ráj.13
 
Posel Božíصلى الله عليه و سلم svým společníkům odkázal následující radu: „Po mé smrti budete čelit sobeckým lidem, proto buďte trpěliví, dokud se znovu nesetkáme u al-hawdu [tj. napajedla v Soudný den].14
 
Podobně přemýšlej i nad rozdílným posmrtným osudem obou skupin – zbožných věřících i zatvrzelých nevěřících. Přemýšlej nad tím, co se bude dít v hrobě, během shromáždění, zúčtování, vážení na vahách spravedlivých, na mostě přes Peklo a vůbec o všem, co je přislíbeno, že se na onom světě stane.
 
Připomínky smrti chrání muslima před zaškobrtnutím a pomáhají mu dodržovat a nepřekračovat hranice, které Alláh stanovil. Pokud ví, že smrt je k němu blíže, nežli řemínky jeho vlastních sandálů, že jej může zastihnout v jakýkoli okamžik, jak může uklouznout nebo dokonce setrvávat ve špatnosti? Neboť Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Vždy si připomínejte ničitelku slastí.15 A tou je smrt.
 
Situace ve kterých je nutná pevnost a neochvějnost
 
  1. Zkoušky a pokušení
 
V nelehkých časech se stav srdce mění, působí na ně zkoušky, ať už ve smyslu pozitivním nebo negativním, ať už se jedná o zkoušku něčím, co je vnímáno jako negativní, nebo něčím, co je vnímáno jako pozitivní. Pevná zůstanou jen ta srdce, která jsou obdařena porozuměním a naplněna vírou.
Posel Božíصلى الله عليه و سلم ohledně zkoušek a pokušení, která zasahují srdce, pravil: „Srdce jsou vystavena pokušení jedno po druhém. Každé srdce, které se jim podvolí, je poznamenáno černou skvrnou a každé srdce, které je přestojí, se stane čistě a zářivě bílým, do té míry, že všechna srdce spadají do jednoho z těchto dvou typů. Zářivě bílé čisté srdce, kterému neuškodí žádné pokušení, dokud trvají nebesa a země, nebo zčernalé srdce tak smolně černé, že ani nerozpoznává dobro a ani nezavrhuje zlo, kromě toho, co odpovídá jeho vlastním chtíčům a tužbám.16
 
Může se zde jednat o různé typy zkoušek, jako:
 
  1. Zkouška majetkem.
    Vznešený Alláh praví:
    وَمِنْهُم مَّنْ عَاهَدَ اللَّهَ لَئِنْ آتَانَا مِن فَضْلِهِ لَنَصَّدَّقَنَّ وَلَنَكُونَنَّ مِنَ الصَّالِحِينَ فَلَمَّا آتَاهُم مِّن فَضْلِهِ بَخِلُوا بِهِ وَتَوَلَّوا وَّهُم مُّعْرِضُونَ
    A jsou mezi nimi někteří, kdož uzavřeli s Bohem úmluvu: "Dá-li nám On něco ze své štědrosti, rozdáme to jako almužnu a budeme patřit mezi bezúhonné."Když však jim Bůh dal ze štědrosti Své, skrblili s tím, odvrátili se a vzdálili se. (Tewba:75-76)
  2. Zkouška světskou mocí a autoritou.
    Vznešený Alláh praví:
    وَاصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ الَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِالْغَدَاةِ وَالْعَشِيِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُ ۖ وَلَا تَعْدُ عَيْنَاكَ عَنْهُمْ تُرِيدُ زِينَةَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُ عَن ذِكْرِنَا وَاتَّبَعَ هَوَاهُ وَكَانَ أَمْرُهُ فُرُطًا
    Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje! (Kehf:28)
    O prvním i druhém typu zkoušky Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Dva vlci poslaní do stáda ovcí nenadělají více škody, nežli nadělá na náboženství člověka jeho chtíč po majetku a po moci.17
  3. Zkouška manžela manželkou a naopak.
    Vznešený pravil:
    يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِنَّ مِنْ أَزْوَاجِكُمْ وَأَوْلَادِكُمْ عَدُوًّا لَّكُمْ فَاحْذَرُوهُمْ ۚ وَإِن تَعْفُوا وَتَصْفَحُوا وَتَغْفِرُوا فَإِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
    Vy, kteří věříte! Některé z manželek vašich i dětí vašich jsou vám nepřáteli, střezte se jich! Vymažete-li však chyby druhému, prominete a odpustíte, pak i Bůh je odpouštějící, slitovný! (Taghábun:14)
  4. Zkouška potomstvem.
    Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Děti bývají důvodem zbabělosti, důvodem skrblení i důvodem lítosti.18
  5. Zkouška perzekucí, útlakem a nespravedlivostí.
Toto Alláh popsal těmi nejsilnějšími a nejjímavějšími slovy v příběhu lidí příkopu:
قُتِلَ أَصْحَابُ الْأُخْدُودِ النَّارِ ذَاتِ الْوَقُودِ إِذْ هُمْ عَلَيْهَا قُعُودٌ وَهُمْ عَلَىٰ مَا يَفْعَلُونَ بِالْمُؤْمِنِينَ شُهُودٌ وَمَا نَقَمُوا مِنْهُمْ إِلَّا أَن يُؤْمِنُوا بِاللَّهِ الْعَزِيزِ الْحَمِيدِ الَّذِي لَهُ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۚ وَاللَّهُ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ
Byli zabiti lidé příkopu, ohně stále živeného palivem! Zatímco okolo seděli, jsouce svědky toho, co s věřícími dělali, a pouze za to se jim mstili, že v Boha mocného, chváleného uvěřili, jenž nad nebesy a zemí kraluje - a Bůh svědkem každé věci je! (Burúdž: 4-9)
Chabbáb رضي الله عنه vyprávěl: „Postěžovali jsme si Božímu Posluصلى الله عليه و سلم ,když si ve stínu Ka'by čistil plášť. Odpověděl: „Mezi lidmi, kteří byli před vámi byl i muž, kterého vzali a vhodili do díry vykopané v zemi, poté položili na jeho hlavu pilu a rozřízli ji vedví, železnými hřebeny mu odtrhávali maso od kostí, ale ani to ho neodvrátilo od jeho víry.19
 
  1. Zkouška ad-Dedždžálem.
Jedná se o nejobtížnější možnou zkoušku. Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Lidé, nikdy na tváři země, od chvíle, co Alláh stvořil Adama, nenastalo větší pokušení, nežli pokušení ad-Dedždžála. Služebníci Boží, ó lidé, buďte neochvějnými, protože já vám ho popíšu tak, jak jej přede mnou nepopsal nikdo z proroků ...20
  1. Džihád na cestě Boží
 
Další situací, kdy je nezbytná pevnost a neochvějnost, je džihád na cestě Boží.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا لَقِيتُمْ فِئَةً فَاثْبُتُوا وَاذْكُرُوا اللَّهَ كَثِيرًا لَّعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha - snad dosáhnete úspěchu! (Anfál:45)
Jedním z velehříchů je totiž i útěk z bojiště. Když Prorokصلى الله عليه و سلم nosil na vlastních zádech hlínu, když hloubili okolo Medíny příkop před tzv. bitvou u Příkopu (arab. غزوة الخندق ghazwetu l-chandak), svým věrným opakoval slova: „Učiň nás [ó Alláhu] neochvějnými, až se setkáme s našimi nepřáteli.21
 
Toto platí jak doslova ve skutečné situaci války, tak i přeneseně, v rovině bojišť verbálních či intelektuálních.
  1. Neochvějné následování metody Koránu a Sunny (arab. منهج menhedž)
Vznešený Alláh pravil:
مِّنَ الْمُؤْمِنِينَ رِجَالٌ صَدَقُوا مَا عَاهَدُوا اللَّهَ عَلَيْهِ ۖ فَمِنْهُم مَّن قَضَىٰ نَحْبَهُ وَمِنْهُم مَّن يَنتَظِرُ ۖ وَمَا بَدَّلُوا تَبْدِيلًا
A mezi věřícími jsou muži, kteří věrně dodržují úmluvu, již s Bohem uzavřeli; a jsou mezi nimi někteří, jichž osud již se naplnil, a jiní, kteří ještě čekají a nezměnili se změnou žádnou. (Ahzáb:23 )
 
Pro ty věřící, které výše uvedený verš vyzdvihuje, jsou principy Koránu a Sunny dražší než jejich vlastní duše a jejich odhodlání je šířit a jednat podle nich nezná kompromisů.
 
  1. Neochvějnost v čase smrti
 
Ti, kteří byli zbaveni daru víry a zbožného života, ti kteří popírali hodnotu neochvějnosti a pevnosti v náboženství, jsou téže zbaveni v nejdůležitějších a nejtěžších okamžicích jejich života. Nemohou pronést šehádu v okamžicích svého umírání. A toto je jeden ze znaků jejich nedobrého konce.
 
Někteří lidé před smrtí kroutí hlavou, když je jim řečeno, aby slova šehády vyslovili, čímž dávají signál, že je odmítají. Jiní lidé mluví zcesty o svých obchodech, další o svých koníčcích, jiní si mumlají slova oblíbené písně, či volají jménem své dávné lásky. To proto, že na tomto světě je různé věci zlákaly od vzpomínání Alláha.
 
Tváře některých z těchto lidí zčernaly, v okamžiku smrti se okolo nich šířil odporný puch, nebo se odvrátili od kibly. A není síly ani moci kromě u Alláha.
 
Nicméně, zbožní a ryzí lidé, kteří následovali Sunnu, jsou Alláhem pomoženi a zůstávají pevnými i v čase smrti a rovněž pronesou i obě šehády. Někteří z nich umírají s radostným úsměvem na tváři, v níž se jim zračí blaženost, jakoby slyšeli dobré zvěsti o tom, kam poputují jejich duše, právě opustivší tělo.
 
Následuje příklad muže, kterému Alláh dopomohl být pevným a neochvějným i v okamžiku smrti. Jeho jméno bylo Abú Zar'a ar-Rází a byl jedním z předních učenců hadísu.
 
Abú Dža'fer Muhammed ibn 'Alí al-Werrák vypráví: „Byli jsme s Abú Zar'ou v Šehránu, jedné z vesnic v ar-Ríj, kde ho zastihlo umírání. Přítomni byli také Abú Hátim, Ibn Wára, al-Munzir ibn Šázán a další. Vzpoměli si na hadís:Pobídněte umírající říci „není božstva kromě Alláha (arab. لا إله إلا الله lá iláhe ille lláh),velmi se však styděli takto pobídnout Abú Zar'u. Řekli: „Zmiňme tedy hadís. Ibn Wára řekl: „Vyprávěl Abú 'Ásim přes 'Abdulhamída ibn Dža'fera, přes Sáliha ...“ ale nemohl se dostat dále, pročež zůstal zticha. V tom umírající Abú Zar'a otevřel naposledy oči a pravil: „Od Bendára přes Abú 'Ásima, 'Abdulhamída, Sáliha ibn Abí Gharíba, Kesíra ibn Murru od Mu'áza ibn Džebel, který pravil: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Koho poslední slova budou lá iláhe ille lláh, ten vstoupí do Ráje.Poté jeho duše opustila tělo. Alláh mu budiž milostiv.22
Takoví jsou ti, o nichž Vznešený Alláh řekl:
إِنَّ الَّذِينَ قَالُوا رَبُّنَا اللَّهُ ثُمَّ اسْتَقَامُوا تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ الْمَلَائِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَبْشِرُوا بِالْجَنَّةِ الَّتِي كُنتُمْ تُوعَدُونَ
K těm pak, kdož říkali: "Pánem naším je Bůh," a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: "Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! (Fussilet:30)
 
Alláhumme, učiň nás jedněmi z nich. Prosíme Tě, abys nás učinil pevnými a neochvějnými v islámu, oddanými a moudrými.
 
Autor: šejch Muhammed ibn Sálih al-Munedždžid
Zdroj: pojednání Wesáilu s-sabát, zkráceno a upraveno
 
 
 
1Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 237; Ibn Abí ‘Ásim v Kitábus-Sunna, 1/127. Jako hasan doložil al-Albání v as-Silsiletu s-sahíha, hadís č. 1332.
2Viz al-Wábil as-sajjib, str. 97.
3Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu; viz Fethu l-Bárí, 7/165.
4Muttefekun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, Kitábu z-zekát, Bábu l-isti'fáf 'ani l-mes´ela; Muslim v Sahíhu, Kitábu z-zekát, Bábu fadli t-te'affufi we s-sabr.
5Viz as-Sebátu 'inde l-mewt, str. 34.
6Uvádí jej Ibn Kesír v al-Bidája we n-nihája, 1/332.
7Viz as-Sijeru a'lámi n-nubelá, 11/238.
8Ibid., 11/241.
9Viz al-Bidájetu we n-nihája, 1/332.
10Viz Sijerua’lámin-nubelá´, 11/241.
11Ibid., 11/242.
12Ibid., 11/240.
13Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, 3/383. Hadís je hasan sahíh. Viz al-Albání ve Fikhu s-síra, str. 103.
14Muttefekun 'alejhi.
15Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 2/50. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Irwá´u l-ghalíl, 3/145.
16Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/386; a Muslim v Sahíhu, 1/128. Tato verze je podle Muslima.
17Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/460. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi', hadís č. 5496.
18Zaznamenal Abú Ja'lá v Musnedu, 2/305, je podepřen jinými podáními na hasan, jak doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi', 7037.
19Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, viz Fethu l-Bárí, 12/315.
20Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, 2/1359. Al-Albání jej doložil jako sahíh v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 7752.
21Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, viz též al-Fethu l-Bárí, 7/399.
22Viz Sijerua’lámin-nubelá, 13/76-85.