JAZYK JAKO PŮVODCE ROZKOLU MEZI MUSLIMY

Věru jazyk je nejnebezpečnější orgán, který Alláh v lidském těle stvořil. Jeho pohyby jsou nejméně namáhavé, ale přinášejí největší škodu.

 
Alláh pravil:
وَقُل لِّعِبَادِي يَقُولُوا الَّتِي هِيَ أَحْسَنُ ۚ إِنَّ الشَّيْطَانَ يَنزَغُ بَيْنَهُمْ ۚ إِنَّ الشَّيْطَانَ كَانَ لِلْإِنسَانِ عَدُوًّا مُّبِينًا
Pán váš zná vás nejlépe, a zachce-li se Mu, smiluje se nad vámi, a bude-li chtít, potrestá vás. A neposlali jsme tě, abys byl nad nimi dozorcem. (Isrá´: 53)
 
Vznešený řekl také:
مَّا يَلْفِظُ مِن قَوْلٍ إِلَّا لَدَيْهِ رَقِيبٌ عَتِيدٌ
A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel.(Káf: 18)
 
وَإِنَّ عَلَيْكُمْ لَحَافِظِينَ كِرَامًا كَاتِبِينَ يَعْلَمُونَ مَا تَفْعَلُونَ
Nad vámi věru strážcové dozírají, zapisovatelé vznešení, kteří o činech vašich dobře vědí!(Infitár: 10-12)
 
أَمْ يَحْسَبُونَ أَنَّا لَا نَسْمَعُ سِرَّهُمْ وَنَجْوَاهُم ۚ بَلَىٰ وَرُسُلُنَا لَدَيْهِمْ يَكْتُبُونَ
Či se domnívají, že neslyšíme tajemství jejich i skryté rozhovory? Věru že ano a vyslanci Naši to u nich zapisují! (Zuchruf: 80)
 
Imám Ibn al-Kajjím al-Džewzíjja řekl:
Udivující je, že člověk se bez potíží vyhýbá zákazům, křivdám, cizoložství, krádeži, pití alkoholu a nedovoleného pohledu, ale jen velmi těžce střeží svůj jazyk! Tak vidíš člověka, o kterém se říká, jaký je pobožný asketa, avšak říká věci, které bezpochyby vyvolávají Boží hněv. Tak člověk, čistý od těžkých hříchů a násilí, svým jazykem špiní čest kohokoli, mrtvého či živého, aniž vůbec pamatuje na to, co říká.1
 
Jednou jistý muž prošel před 'Alkamou ibn Abí l-Wakkásem رضي الله عنه a ten mu řekl: „Máš konexe a nároky, ale vidím tě, jak pořád chodíš za těmi vladaři a říkáš jim cokoli, co si zamaneš! Věru jsem slyšel Bilála ibn Háris al-Muzeního رضي الله عنه, společníka Božího Posla صلى الله عليه و سلم, říci: „Věru někdo z vás vysloví nějaké slovo, se kterým je Alláh spokojen a nepředpokládá, kam až se toto slovo dostane. Alláh mu toto slovo připíše se vší tou spokojeností, trvající až do Dne, kdy před Ním dotyčný stane. A někdo z vás vysloví slovo, se kterým Alláh není spokojen, aniž předpokládá, kam až se dostae. A Alláh mu toto slovo připíše proti němu, s hněvem Božím, trvajícím až do Dne, kdy před Ním dotyčný stane!“ Poté 'Alkama dodal: „Běda tobě! Podívej se, co je to, co říkáš? Kolikrát mi toto, co jsem slyšel od Bilála ibnu l-Hárisa, zabránilo promluvit!2
 
Umm Habíba رضي الله عنها, matka věřících, uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Každé slovo syna Adamova je proti němu a nikoli pro něj, kromě řeči vybízející k dobru, zakazující zlo a vzpomínající Alláha.3
 
Šekík uvádí, že 'Abdulláh ibn 'Abbás رضي الله عنه na pahorku Safá vyřkl telbíjju a poté řekl: „Můj jazyku, mluv jen dobro a dosáhneš užitku. Mlč a budeš uchráněn lítosti.“ lidé se zeptali: „Abú 'Abdurrahmáne, toto jsi řekl ty sám, nebo jsi to slyšel (tj. je to hadís)?“ „Ne,“ řekl 'Abdulláh, „ale slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Většina hříchů, ve které syn Adamův upadne, je způsobena jeho jazykem.4
 
Proto je v mlčení spása.
 
'Abdulláh ibn 'Amr رضي الله عنه slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Kdo mlčí, je spasen.5 Sám Posel Boží صلى الله عليه و سلم mnoho mlčel, ale mluvil jen málo.6
 
Mu'áz ibn Džebel رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Zůstáváš v bezpečí, dokud mlčíš, protože když promluvíš, píše se to buď pro tebe, nebo proti tobě.7
 
Chalífa Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Kdokoli více mluví, toho chyby vzrostou. Koho chyby vzrostou, toho hříchy vzrostou s nimi. A čí hříchy vzrostou, na toho má největší právo Oheň.8
 
Hasan ibn 'Alí رضي الله عنه se zeptal svého otce, jak se choval Boží Posel صلى الله عليه و سلم. 'Alí رضي الله عنه mu odpověděl: „Posel Boží رضي الله عنه chránil svůj jazyk, kromě pokud byl dotázán na to, co se jej týká přímo.9 Také řekl: „Nikdy nikoho nekritizoval, ani nikoho nepomlouval. Nikdy se nesnažil pídit po něčích chybách a nikdy nemluvil, leda tehdy, když za to očekával (Boží) odměnu.10
 
Jezíd ibn Habíb pravil: „Kdo mnoho mluví, jen čeká, až přijde pokušení, zatímco ten, kdo mlčí, čeká, až přijde Boží milost.11
 
Fudajl ibn 'Ijjád řekl: „Dvě vlastnosti zatvrzují srdce: mnoho mluvení a mnoho jedení.“ Také řekl: „Ten, kdo se o samotě cítí osaměle a namísto toho cítí užitek z toho, když je mezi lidmi, nebude nikdy zachráněn před rijá´ (vystavování vlastní zbožnosti na odiv lidem). Ani džihád, ani hadždž není těžší, nežli střežení vlastního jazyka.12
 
Sufján říkával: „Dlouze mlčet je klíčem k uctívání.
Abú z-Zejjál řekl: „Uč se umění mlčet tak, jako se učíš mluvit, protože stejně, jako je promluva tím, co tě správně nasměruje, pak je mlčení ochranným prostředkem. V mlčení je dvojí – získání znalosti od těch, kteří jsou učenější než ty a záchrana před těmi, kdo jsou nad tebe lepšími řečníky.13
 
Ibráhím ibn Adhem pravil: „Pokud jsi smutný z toho, že mlčíš, pak si vzpomeň na svou spásu od poklesků jazyka.“ Jednou mu řekli: „Ten a ten se učí gramatiku,“ načež Ibráhím opáčil: „Více nežli to se potřebuje naučit mlčet.14
 
Muwerrik pravil: „Je jedna věc, kterou hledám již tolik a tolik let, ale ještě jsem jí nedosáhl, ale nikdy ji nepřestanu hledat.“ „Co je to,“ zeptali se jej. Odpověděl: „Zanechání toho, co se mne netýká.15
 
Táwús pravil: „Můj jazyk je jako šelma, pustím-li jej, sežere mne.“16
 
Ibnu l-Kajjím pravil: „Tvá slova jsou tvým otrokem do okamžiku, dokud neopustí tvá ústa, pak již jsi jejich otrokem ty.17
 
Jeden ze selef viděl Málika jak mlčí a nic neříká. Neotáčel se ani napravo, ani na levo, dokud by někoho nevyslechl a krátce mu odpověděl. Když se jej zeptali, proč tolik mlčí, odpověděl: „Což něco jiného uvrhne tolik lidí do ohně jako toto?“ a ukázal na svůj jazyk.18
 
Abú Bekr ibn 'Ajjáš řekl: „Nejmenším užitkem, který plyne z mlčení, je spása a to stačí jako jistota. A nejmenší škoda, kterou způsobuje mluvení je sláva a to dostačuje jako pokušení.19
Muhárib vyprávěl: „Přátelili jsme se s Kásimem ibn 'Abdurrahmánem a on byl lepší než my ve třech ohledech – v množství modliteb, v dlouhém mlčení a ve štědrosti.20
 
'Abdulláh ibn Mubárek jednou přišel k Sufjánu as-Sewrímu, ale neřekl ani jediné slovíčko, dokud nevstal. Když odešel, řekl Sufján svým přátelům: „Chtěl bych být jako on.21
 
Tento přístup selef vysvětluje an-Newewí:
„Věz, že povinností každého je chránit svůj jazyk před každým druhem hovoru, kromě toho, jehož dobro je očividné. Pokud mlčení a mluvení vychází nastejno, je Sunnou zdržet se slov, protože i dovolené slovo může člověka časem odvést k zakázanému, či zavrženíhodnému a toto se stává velmi často. A nic nelze porovnat se spásou.“ Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Proroka صيى الله عليه و سلم říci: „Kdo věří v Soudný Den, nechť řekne dobré slovo, nebo nechť mlčí.22 Tento hadís ukazuje na to, že člověk nemá vůbec nic říkat, kromě pouze toho, co je dobré a užitečné.“23
 
Někdo poprosil Selmána al-Fárisího رضي الله عنه o radu a on mu odpověděl: „Nemluv.“ dotyčný řekl: „Kdo žije mezi lidmi, musí také mluvit!“ Selmán pravil: „Pokud už musíš mluvit, tak nechť to budou slova pravdy, jinak mlč.24
 
Imám aš-Šáfi'í řekl: „Když namítnou: Byl jsi argumenty poražen, ale i přesto dále mlčíš?řekni: „Věru by odpověď byla jen klíčem od bran zla.
 
Kdosi okomentoval počasí slovy: „Dneska je nějak chladno ...“ Mu'áfa ibn 'Imrán se k němu obrátil a řekl: „A co jsi těmi slovy získal? Kdybys pomlčel, bylo by to pro tebe lepší.25
 
Abú Bekr Muhammed ibnu l-Kásim pravil: „Kdykoli před naším učencem Abú Ishákem aš-Šírázím někdo učinil nějakou chybu, řekl mu: „Který to okamžik mlčení jsi promeškal?26
 
Vznešený Alláh pravil:
وَجَاهِدُوا فِي اللَّهِ حَقَّ جِهَادِهِ
A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! (Hadždž: 78)
 
A nejbližším takovým nepřítelem člověka je šejtán, případně vlastní nepokorné ego, našeptávající mu zlo a jeho jazyk, kterým hovoří zlé řeči.
 
Fadl ibn 'Ubejd uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Mudžáhidem je ten, kdo bojuje proti sobě samému na cestě Boží.27 Abú Házim řekl: „Bojuj proti sobě samému s ještě větší vervou, než s jakou bys bojoval proti nepříteli.28
 
Řeč hraje klíčovou úlohu v dalším šíření pokušení. Proto, tak jako je třeba vyhnout se rozkolu mezi muslimy fyzicky, tak je třeba vyhnout se mu i slovně.
 
'Abdulláh ibn Mubárek toto vzdálení se rozkolu vyložil takto: „Někteří lidé toto vysvětlili, že když je člověk ve společnosti vzpomínající Alláha, bude činit to samé a pokud začnou říkat cokoli jiného, bude mlčet.29
 
'Abdulláh ibn 'Amr رضي الله عنه vyprávěl: „Seděli jsme s Prorokem صلى الله عليه و سلم, když nám vyprávěl o pokušení. Řekl: Až uvidíte lidi, jak zanedbávají své dohody a když se vytratí mezi lidmi důvěra, když lidé budou taktoa propletl prsty svých rukou. Zeptal jsem se: „Jak se mám v té situaci chovat, aby mne Alláh učinil tobě nejbližším?“ Odpověděl: „Drž se svého domu, dávej si pozor na jazyk, dělej jen to, o čem víš, že je dobré a vystříhej se všeho, o čem víš, že je špatné, starej se sám o sebe a zdrž se okolních mas lidí.30
 
Šekík al-Balchí řekl: „K lidem přistupuj jako k ohni. Dopřej si jejich užitku, ale dej pozor, abys se o ně nespálil.31
 
'Abdulláh ibn Daúd pravil: „Kdo dovolí lidem, aby od něj získali vše, co si zamanou, tomu lidé uškodí na víře i v tomto životě.32
 
Zijád ibn Hádir pravil: „Chtěl bych být v železné ohradě s celou svou obživou, abych s nikým nemohl mluvit a nikdo nemohl mluvit se mnou, dokud se nesetkám s Alláhem Vznešeným.“33
 
'Ijjás ibn Mu'áwíjja ibn Kurra řekl: „Nejlepší z nich (tj. sahábů) byli ti, v jejichž srdcích nebylo zloby a kteří nepomlouvali.34
 
Tárik ibn Šiháb vyprávěl: „Chálid a Sa'd رضي الله عنهما se pohádali, načež k Sa'dovi přišel jeden člověk a začal o Chálidovi zle hovořit. Sa'd řekl: „Přestaň! To, co se mezi námi stalo, nedosáhlo stupně, aby to mělo vliv na naši víru!35
 
'Ammár ibn Jásir رضي الله عنه slyšel kohosi urážet matku věřích 'Áišu رضي الله عنها, načež mu řekl: „Zmlkni a přestaň hnusně štěkat! Dosvědčuji, že je manželkou Posla Božího صلى الله عليه و سلم v Ráji.“ Podle jiného podání mu řekl: „Zmiz, ty zkažený! Chceš snad urážet tu, která byla Prorokovi صلى الله عليه و سلم tou nejdražší?36
 
Abú Rášid vyprávěl, že k 'Ubejdulláhovi ibn Omarovi přišel kdosi z Basry a řekl mu: „Přicházím z pověření tvých bratří v Basře, posílám ti pozdravy a mám se tě zeptat na dva lidi, na 'Alího a Osmána. Jaký na ně máš názor?“ „Ptají se kromě těchto dvou ještě na někoho?“ zeptal se 'Ubejdulláh. „Ne,“ odpověděl. Potom 'Ubejdulláh poručil: „Vypravte jej zpět.“ Když jej vyprovodili, 'Ubejdulláh dotyčnému vyslanci řekl: „Vyřiď jim, že je zdravím a že jsem řekl toto:
تِلْكَ أُمَّةٌ قَدْ خَلَتْ ۖ لَهَا مَا كَسَبَتْ وَلَكُم مَّا كَسَبْتُمْ ۖ وَلَا تُسْأَلُونَ عَمَّا كَانُوا يَعْمَلُونَ
Obec tato již zmizela; jí dostane se toho, co si vysloužila, a i vám patří to, co jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co oni dělali. (Bekara: 134)“37
 
Šerík se tázal Ibráhíma ibn Adhema na to, co se stalo mezi 'Alím a Mu'áwíjjou رضي الله عنهما, načež Ibráhím začal plakat. Šerík pravil: „A já jsem se kál, že jsem se vůbec zeptal.“ Poté Ibráhím zvedl hlavu a pravil: „Věru ten, kdo pochopil a poznal svou duši, se zaobírá jí a kdokoli poznal svého Pána, zaobírá se Jím, mimo všeho ostatního.38
 
aš-Šáfi'í uvádí, že Omara ibn 'Abdul'azíze se tázali, co soudí o účastnících bitvy na Siffínu. Odpověděl: „Alláh před tou krví zachránil mé ruce, proto nechci tou samou krví ušpinit svůj jazyk.39
 
Ar-Rajjáš recitoval:
Přísahám, že to hříchy mé mne zaměstnaly
Ne hříchy, co Umajjovce obtěžkaly
Soudit je Alláhu náleží
Ne já, nýbrž On o tom ví
Co učinili, mi nijak neuškodí
Dokud On, co ve mne jest, nenapraví.40
 
Ibn Sírín slyšel kohosi proklínat al-Hadždžádže a tak mu řekl: „Přestaň s tím, kdybys věru mohl vidět na onen svět, i ten nejmenší hřích, který jsi učinil ty, by ti připadal mnohem větší, nežli ten největší, kterého se dopustil al-Hadždžádž. Musíš vědět, že Vznešený Alláh je Moudrý a Spravedlivý. Pokud něco al-Hadždžádžovi, za násilí a křivdy, jichž se dopustil vůči lidem, odejme, stejně tak odejme něco i dalším lidem kvůli jejich násilí a křivdě vůči al-Hadždžádžovi. Proto svou duši nezaměstnávej proklínáním druhých.41
 
Krev bývá častokrát prolita kvůli jedinému nevhodnému slovu. Nikdo na začátku ani netuší, čím mohou skončit pomluvy, klevety a štvaní jedněch proti druhým.
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Mezi lidmi jsou věru ti, kteří jsou klíči k dobru a zavírají brány zla. A mezi nimi jsou věru i ti, kteří jsou klíči zla a zavírají brány dobra. Blahoslaven ten, komu Alláh vložil do rukou klíč dobra a běda tomu, komu Alláh vložil do rukou klíč zla.42
 
Také pravil: „Kolikrát jen člověk vyřkne jediné slovo, které Alláha rozhněvá a on si toho ani nevšimne, leč kvůli němu bude vhozen do Pekla.
 
Abú Ma'bad 'Abdulláh ibn 'Ákim al-Džuhení, veliký tábi'ín, v jednom svém kázání pronesl: „Nepodpořím vraždu žádného dalšího chalífy po Osmánovi رضي الله عنه.“ Někdo překvapeně řekl: „Abú Ma'bade, cožpak jsi ty spoluviníkem jeho vraždy?“ „Ne,“ odvětil 'Abdulláh, „ale myslím, že stálé vzpomínání něčích chyb dopomáhá k vraždě.43
Proto ti, kdo kritizovali Osmána رضي الله عنه byli více zaměstnáni jeho chybami, než svými vlastními, soudili je a vystavovali je na odiv dalším tak, jak jim jejich mdlý rozum a choré srdce velelo a tím zažehli požár rozkolu.44
 
Když se Huzejfa رضي الله عنه dozvěděl o Osmánově رضي الله عنه vraždě, řekl: „Alláhu, proklej jeho vrahy a mučitele. Ó Alláhu, my jsme jej napomínali a on napomínal nás (tj. vzájemně jsme si přikazovali dobro a zakazovali zlo), leč tito to vzali jako ospravedlnění k rozkolu. Alláhu, nedej jim zemřít, leda ranou mečem.45
 
'Abdurrahmán ibn Jezíd ibn Džábir vypráví, jak seděl s Radžá´em ibn Hejwou a hovořili o vděku za Boží dary. Radžá´ řekl: „Nikdo není opravdu vděčen Alláhu za Jeho dary.“ Jistý muž v plášti přes hlavu okolo nás prošel a řekl: „Ani vládce ne?“ Řekli: „A co s tímto má do činění vládce?! Vždyť je to jen člověk mezi ostatními lidmi.“ Nevěděli jsme, kdo muž v plášti byl, ale Radžá´ ná na něho upozornil: „Přišel k vám muž v plášti, až budete vyzváni, abyste se zapřísáhli, udělejte to.“ Nepochopili jsme, co tím má na mysli, dokud k němu nepřišel strážce a poté, co byl předvolán před vládce, bylo mu řečeno: „Ó Radžá´, vládce věřících byl v tvé přítomnosti vzpomenut a ty ses ho nezastal!“ Radžá´ řekl: „A o co šlo?“ Řekl: „Řekl jsi, že nikdo není opravdu vděčný za dary Boží. A když ti bylo řečeno, zda ani vládce, odpověděl jsi, že ten je pouze člověk mezi lidmi.“ Radžá´ pravil: „Tak to nebylo myšleno.“ Vládce řekl: „Opravdu, při Alláhu?“ „Opravdu, při Alláhu!“ zapřísáhl se Radžá´. Vládce si dal zavolat onoho strážce, který mu to řekl a dal jej zbičovat 70 ranami, dokud z něho necrčela krev. Zbičovaný strážce řekl: „Dovolil jsi, aby se toto stalo – a ty jsi Radžá´ ibn Hejwa?!“ Radžá´ odpověděl: „Sedmdesát ran přes tvá záda je lepší, nežli zabití jednoho jediného muslima.46
 
 
1Ad-Dá´ wa d-dawá´.
2Zaznamenali Ahmed v Musnedu a Tirmizí v Sunenu jako sahíh.
3Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu jako sahíh.
4Uvádí at-Taberání.
5Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu a Ahmed v Musnedu, hadís je sahíh.
6Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís je hasan.
7Zaznamenal at-Taberání.
8Džámi'u l-'ulúm we l-hikem.
9Zaznamenal at-Tirmízí v Muchtesaru š-šemáili l-muhammedíjja.
10Ibid.
11Džámi'u bejáni l-'ilmi we fadlihi.
12Sijeru a'lámi n-nubelá.
13Džámi'u bejáni l-'ilmi we fadlihi.
14Hiljetu l-awlijá.
15Zaznamenal Ibn Abí Dunjá v as-Samt.
16Uvádí jej al-Ghazzálí v Ihjá 'ulúmi d-dín.
17Al-Džewábu l-káfí.
18Tartíbu l-medárik.
19Sijeru a'lámi n-nubelá.
20Zaznamenal Ibn Abí 'Ásim v az-Zuhd.
21Takaddumátu l-džerhi we t-ta'díl.
22Zaznameal Muslim v Sahíhu.
23Viz Rijádu s-sálihín.
24Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem.
25Sijeru a'lámi n-nubelá.
26Ibid.
27Zaznamenal Ahmed v Musnedu.
28Hiljetu l-awlijá.
29Ibn Abí d-Dunjá v as-Samt.
30Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu.
31Sifátu s-safwa.
32Sijeru a'láni n-nubelá.
33Hiljetu l-awlijá´.
34Ibid.
35Ibid.
36Zaznamenal Ibn Asákír, uvádí jej i Ibn Sa'd v Tabakát.
37Viz al-Chattábí v al-'Azla.
38Hiljetu l-awlijá´.
39Viz al-'Azla.
40Uvádí an-Newewí v al-Azkár.
41Uvádí al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán,
42Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu jako hasan.
43Zaznamenal Ibn Sa'd v Tabekát.
44Více viz al-'Awásim mine l-kawásim.
45Zaznamenal Ibn Asír v al-Kámilu.
46Sijeru A'lámi n-nubelá.