JE PŘÍPRAVA OSOBITÉHO SVÁTEČNÍHO JÍDLA INOVACÍ?

OTÁZKA: V naší rodině zachováváme tradici naší rodné země, že připravujeme na svátek přerušení půstu a svátek oběti zvláštní sváteční jídla, která nikdy jindy v roce nevaříme, avšak někdo mi říkal, že pokud taková jídla nebyla známa v době Proroka صلى الله عليه و سلم, jedná se o inovaci. Je tomu skutečně tak?


ODPOVĚĎ:

Není pochyb o tom, že svátky patří ke specifickým rysům každého národa a vyznání. Muslimové slaví ročně pouze dva svátky, Svátek přerušení půstu (arab. عيد الفطر 'ídu l-fitr) a Svátek oběti (arab. عيد الأضحى 'ídu l-adhá), pomineme-li týdenní rituály pátku (arab. يوم الجمعة jewmu l-džumu'a). Kádí Ibnu l-'Arabí uvedl, že Svátek je v arabštině pojmenován jako عيد 'Íd proto, že se opakuje a navrací (arab. يعود je'údu) v pravidelných intervalech každý rok. [1]

Vzhledem k tomu, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين žádné další svátky, kromě těch, které jsme jmenovali na začátku, neslavili, jsou veškeré další oslavy, které lze někdy mezi muslimy pozorovat, potom skutečně inovací (arab. بدعة bid'a) a jsou jako takové opravdu zakázány.

Na nás je totiž spokojit se s tím, co stačilo jim, neboť Vznešený Alláh říká:

وَمَن يُشَاقِقِ ٱلرَّسُولَ مِنۢ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ ٱلْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ ٱلْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِۦ مَا تَوَلَّىٰ ...

A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil … (Nisá´: 115)

A naopak, Alláh bude stát na straně toho, kdo se bude ubírat po této cestě, jak uvádí Ibn Tejmíja:

Komukoli, kdo následuje Posla Božího صلى الله عليه و سلم, Alláh vystačí, povede ho správnou cestou a zabezpečí všechny jeho potřeby.[2]

Podobně je zakázáno se zúčastňovat také nemuslimských svátků jako jsou např. Vánoce nebo Nový rok. [3] Muhammed Sálih ibnu l-'Usejmín ohledně toho uvádí shodu všech relevantních islámských učenců. [4]

Co se týče praktik, které jsou specificky jedinečné pro oslavu svátků nevěřících a definovány jejich náboženstvími, ať už se jedná o pokrmy, výzdobu, způsoby oslavování apod., muslimům je zakázáno je napodobovat, i kdyby to bylo v jiný den, než je den svátků jiných náboženství, neboť jde o napodobování nevěřících v tom, co je pro ně specifické, což je zakázáno pravidlem, že kdo napodobuje nějaký národ, stává se jedním z nich. [5] Pokud se jedná o něco, co není specifiky jedinečné pro danou nemuslimskou komunitu, něco, co nijak nesouvisí s jejich náboženskou identitou a něco, co praktikují i jiní lidé třeba i v jiné dny, není na takových způsobech oslav nic špatného.

Podobně co se týče jídel připravovaných některými muslimy specificky u příležitosti platných islámských svátků, šejchu 'Ubejdu al-Džábirímu jistý tazatel z Egypta položil tutéž otázku, ohledně zvláštního zákusku podávaného během svátků v jeho kraji. 

Šejch odpověděl analogií s tím, že i v jeho kraji, an-Nedždu, se poráží obětiny venku mimo domy, aby se přímo na místě mohli shromáždit chudobní a obdržet svůj díl. V jiných krajích naopak porážky probíhají v kruhu rodiny na soukromých pozemcích. Není nic špatného ani na jednom, ani na druhém způsobu slavení, neboť obojí přispívá ke sváteční atmosféře, sleduje a plní účel svátku, kterým je společně se radovat a posilovat vzájemnou solidaritu. [6]

Nejde tedy v tomto případě o inovaci, neboť při tomto činu nejde přímo o projev uctívání či náboženské praxe a nikdo, kdo ho vykonává, nevěří, že by vaření právě tohoto zvláštního jídla přinášelo nějakou odměnu čistě proto, že zrovna v dotyčný den vaří právě toto konkrétní jídlo. Motivací je jen udržovat neškodnou tradici, navodit atmosféru výjimečných dní a získat odměnu určenou obecně za svátek či štědrost a pohostinnost během něj.

A toto má šarí'atský precedens, neboť taková praxe se opírá o hadís Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kde jsou sváteční dny popsány jako:

أَيَّامُ أَكْلٍ وَشُرْبٍ, وَذِكْرٍ لِلَّهِ .

... dni jídla, pití a vzpomínání Alláha.[7]

Jedná se naopak o něco v zásadě chvályhodného, tím spíše v zemích, kde žije méně muslimů a kde jsou ze všech stran vystaveni nemuslimským svátkům. Je třeba snažit se co nejvíce, aby naše děti cítili intenzivní atmosféru islámských svátků, srostli s nimi a tyto se staly jejich pevnou součástí. Díky tomu se nerozplynou v mase jiných lidí a budou hrdi na svou víru a svůj původ.

Šejchu l-islám Takíjuddín Ahmed ibn Tejmíja pravil:

Budou-li muslimové dbát na své vlastní svátky, zabrání tak svým potomkům v tom, aby pokukovali po svátcích jiných národů.[8]

A Alláha prosíme o podporu a pomoc. Ámín.

Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec

_____________________________________________

[1] Tak uvádí Ibnu l-Menzúr v Lisánu l-'arab, 3/319.

[2] Viz al-Ká'idetu l-dželíla, str. 221.

[3] Fetwy o tom vydala Stálá komise pro fetwy v KSA, viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, fetwa č. 20795.

[4] Viz Medžmú'u fetáwá we resáil, 3/369.

[5] Toto pravidlo formuloval i Posel Božíصلى الله عليه و سلم v hadísu na autoritu 'Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما, zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4031; jako sahíh ho doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1930.

[6] Viz audionahrávka na <https://safeyoutube.net/w/R5Nd>. [k 15. VIII. 2019].

[7] Na autoritu Nubejšy al-Huzejlího رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1141.

[8] Viz Iktidá as-siráti l-mustakím, 1/255.