K OTÁZCE 'ÁIŠINY SVATBY S BOŽÍM POSLEM صلى الله عليه و سلم, DÍL 5.: BYLO TO NORMÁLNÍ?

Sňatek s dětskou nevěstou není důkazem pedofilie ani deviantního chování

 
Pedofilie je medicínsky řečeno sexuální porucha z okruhu parafilií, tedy úchylek, kdy je sexuální zájem posunut či vychýlen pryč od normálního heterosexuálního zaměření někam jinam, v případě pedofilie na děti.
 
Antropologický slovník definuje pedofilii jako:
 
„(z řečtiny: paidofilia, „láska k dětem“; složeno ze slov: pais, „dítě, chlapec“ a filia, „přátelství, náklonnost, láska“), náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým chlapcům nebo dívkám. Jedinci s tímto sklonem bývají nazýváni pedofilové.
Původně starořecký výraz zavedl jako součást psychiatrického termínu „paedophilia erotica“ v roce 1886 ve spise Psychopathia Sexualis rakouský psychiatr Richard von Krafft Ebing.“1
 
Americká psychiatrická asociace (APA) užívá k diagnostice pedofilie klasifikační schéma DSM-IV-TR. V něm těmito kritérii v případě pedofilie (diagnóza 302.2 podle DSM-IV-TR) jsou:
 
„Za posledních 6 měsíců opakované a intenzivní sexuální fantazie, pohlavní nutkání, nebo chování zahrnující sexuální aktivitu s předpubertálním dítětem nebo dětmi.“2
 
Víme-li, že pedofilie je sexuální afinita k dětem proto, že jsou dětmi bez druhotných pohlavních znaků, je nutné si uvědomit, že dětství končí nástupem puberty, kdy se tyto znaky u jedince poprvé objevují.
Obvyklým věkem pro nástup puberty u dívek je nejčastěji 9 - 15 let.3 Pokud dívka začne menstruovat již v 9. roce nebo naopak až v 15. roce života, nejde o žádnou patologii. Fyziologické rozmezí nástupu první menstruace žen je mezi 7 až 24 lety a je ovlivňováno řadou genetických, klimatických, nutričních i sociálních faktorů, jako průměrná teplota, nadmořská výška, tělesná výška a váha, sluneční svit, výživa, fyzický či psychický stres a genetické predispozice.
 
Toto se podle předních světových lékařských autorit nevztahuje jen na první menstruaci, ale celkově i na rychlost pohlavního vyzrávání a dospívání jako celku:
 
„Průměrná teplota v dané zemi nebo oblasti je zde považována za rozhodující faktor, nejen co se týče menstruace, ale i co se týče celého pohlavího vývoje v pubertě.“4
 
Ženská populace v daném věkovém rozmezí odpovídá Gausově křivce s vrcholem okolo 12. roku života.5 Před 9. nebo po 15. roce života menstruuje dohromady méně než 3% ženské populace. Ženy afrického a jihoasijského původu dosahují menarche i pohlavní zralosti v nižším věku, než v severněji položených oblastech.
 
O předčasné pubertě a endokrinních patologiích můžeme hovořit až v případě, že se u dívky objeví některé znaky puberty, jako spuštění menstruace nebo sekundární pohlavní znaky ve věku méně než 6 let. Antropologický slovník uvádí pro naše středoevropské podmínky nejnižší věk fyziologické puberty jako věk 8 let.6
 
Nezapomínejme na to, že dokonce ne každého, kdo se dopustí soulože s předpubertální dívkou, lze i dnes označit za pedofila. V souvislosti se zločiny pohlavního zneužívání dětí hovoří forenzní psychiatrie a sexuologie o dvou typech pachatelů z nichž pouze jedni jsou praví, neboli preferenční, či fixovaní pedofilové. Situační neboli regredovaní pachatelé se dopouštějí sexuálního kontaktu s předpubertálními dětmi jen kvůli tomu, že jsou snadnými oběťmi uspokojení své sexuální apetence, lze je snadno přemoci fyzicky i psychicky. Takoví pachatelé o těchto aktivitách nefantazírují, jsou schopni také normálního vztahu a nenalézá se u nich dětská pornografie. Naproti tomu skutečný pedofil je jen těžko schopen pohlavního vztahu s někým, kdo prošel pubertou.7 Při skutečné pedofilii je důležitá fixace na nezralé objekty, na děti bez druhotných pohlavních znaků. Proto pedofilní chování není totožné s pohlavním zneužíváním podle např. českého sekulárního trestního práva – 14-leté v právním smyslu „dítě,“ které má vyvinuté druhotné pohlavní rysy a potenciálně poutá na sebe pozornost nedeviantních jedinců, naopak jedinec starší 15 let bez těchto znaků může být objektem zájmu pedofila. Skutečnou pedofilii může dokázat až falometrické vyšetření.
 
Hovoříme-li o duševních a sexuálních poruchách, musíme si zadefinovat také referenční rámec, tedy normalitu. Odborníci na duševní zdraví se ovšem neshodují na tom, co to znamená být normální a poskytují minimálně pět různých přístupů:
  1. Normalita znamená absenci jakékoli psychiatrické diagnózy. Tato definice je obětí definičního kruhu. Pokud normalitu definuje nepřítomností patologie, sama nám nepomůže v jejím definování.
  2. Podobně nepoužitelná je freudovská teze o tom, že normální osobnost je ideotypem, zprůměrovanou neexistující fikcí, protože jak psychoanalitici poznamenávají, „každý z nás je tak trochu nenormální.“
  3. Normálnost je statistickým průměrem různých hodnot v různých rozměrech. Tedy to chování, které je v dané společnosti zcela běžné, je normální.
  4. Normalita je proces a nikoli setrvalý stav, věci normální pro dítě nejsou normální pro dospělého.
  5. Normální je to chování, které s sebou nenese sociální ani jinou zátěž a nebrání jedinci v jeho každodenním fungování.8
 
Odstraníme-li akademické disputace a pro nás bezpotřebné hypotézy, na základě zjištěných faktů uzříme, že Prorokůvصلى الله عليه و سلم sňatek s 'Áišou byl standardní, rozšířenou praxí, která s sebou nenesla ani opovržení společnosti nebo nějakou mravní sankci z její strany a je proto možno na něj nahlížet jako na v dané době a na daném místě zcela normální postup.
 
 
Sňatky s mladými dívkami v předindustriálních společnostech světa
 
Dnes je minimální věk pro svolení k pohlavnímu styku, resp. k uzavření manželství, ve většině zemí světa více než 15 let. V některých katolických a pravoslavných zemích, např. v Rakousku je to 14 let, ve Španělsku či Argentině 13 let, v Mexiku, Chile a Kolumbii dokonce 12 let. Podobně je tomu i v některých nekřesťanských společnostech, například v Koreji (14 let).9
 
Avšak do průmyslové revoluce vypadala lidská společnost poněkud jinak, než jak je tomu dnes.10 To, co dnes označujeme jako dětské sňatky, bývalo kdysi něco zcela běžného všude po světě. Mladé nevěsty již společností nebyly vnímány jako děti, ale jako mladé ženy na prahu dospělosti. Dívky mezi 9-14 lety, prakticky po dosažení menstruace a pohlavní zralosti, resp. fyzické dospělosti, odcházely ze svého rodného domu žít se svými manžely v téměř celé Evropě, Asii, Africe i Americe a to ještě i před sto lety. Lidé po celém světě konsenzuálně považovali dívku, která začne menstruovat a dosáhne tedy pohlavní zralosti, za připravenou na vdavky. A někde, jako v nejchudších a nejméně rozvinutých zemích třetího světa, muslimských i nemuslimských, se tak děje dodnes.11 Důvodem časného vstupu do manželství byla snaha rodin omezit počet hladových krků, které je nutno živit, krátká průměrná délka života (do poloviny 18. století 25-35, nanejvýše okolo 50 let, na průměrných 75 let se vyšplhala až v posledních 100-250 letech následkem jevu zvaného demografický obrat) a nutnost zajistit co největší počet dětí jako nezbytné pracovní síly a záruky zajištění ve stáří. Vzhledem k tomu, že i život byl jednoduší a průměrný věk dožití podstatně nižší, než dnes, lidé dospívali nejen po fyzické, ale i po mentální stránce podstatně rychleji a dříve.
 
J. Brown o tom píše:
 
„Dokonce ještě v 19. století byly společnosti, jejichž členové pracovali převážně jako drobní rolníci, charakterizovány podle našich měřítek velmi mladým věkem nevěst. Ať již se jednalo o Indii, Čínu, východní Evropu, v předindustriální době (a leckde je tomu tak i dodnes) vstupovaly ženy do manželství nejpozději okolo 15 roku života.“12
 
Demografický obrat postupoval ve třech fázích:
  1. V předmoderních společnostech existovala rovnováha mezi natalitou a mortalitou, obě veličiny vykazovaly v absolutních číslech velmi vysoké hodnoty. Mnoho dětí se rodilo, ale mnoho lidí také předčasně umíralo. Většina obyvatel jsou drobní zemědělci, jejich počet v dalších fázích klesá.
  2. V době průmyslové revoluce dochází k populační explozi díky rapidnímu snížení mortality, natalita zůstává i nadále stále vysoká, hodnoty se skoro nemění.
  3. Postupně se snižuje i natalita – rodí se stále méně dětí. V průmyslových zemích měly ženy v roce 1800 okolo osmi dětí, v roce 1900 okolo čtyř a dnes stěží dvě.
 
O demografickém obratu ve vztahu k otázce dětských sňatků autoři publikace Social Problems in Global Perspective říkají:
 
„Industrializace zapříčinila vznik nového stadia v životním cyklu mezi dětstvím a dospělostí – adolescenci. Tím, že děti byly vytlačeny z pracovního procesu a vzrostla potřeba delšího formálního vzdělávání, děti již nepřecházely ze stádia, kdy o ně bylo pečováno, do stádia, kdy pečují o vlastní děti, rovnou a přímo. Nyní máme střední a vysoké školy a sňatky se odkládají. Na začátku 20. století se odkládání sňatku až na dobu skoro 20 let zdálo sociálním vzorcem odkladu věku prvního sňatku, v porovnání se stavem v předindustriálních společnostech. Kvůli témuž se objevilo množství závažných sociálních problémů, které jsou s těhotenstvím náctiletých spojeny dnes. Nikoli proto, že by k tomu dříve nedocházelo, ale naopak právě proto, že se od náctiletých obecně očekávalo, že se už vdají a stanou se již matkami.“13
 
Následuje krátký přehled, přibližně v jakém věku byly provdávány dívky v předindustriálních a tradičních společnostech nemuslimského světa:
 
Starověký Egypt
Dívky se nejčastěji vdávaly 12-leté, chlapci o něco starší, nicméně existují doklady o mnohem mladších nevěstách, včetně osmiletých. Když se muž rozvedl, nebo ovdověl, často se oženil s omnoho mladší dívkou. Tak máme doklady, že 54-letý písař Qenherchepešev z Dejr al-Medíny se oženil s 12-letou nevěstou.14
 
Antický svět a jižní Evropa
V antickém Římě se podle místních zákonů provdávaly dívky od 12 a chlapci od 14 let, v tomto věku byl jejich souhlas se sňatkem brán jako platný. Rodiče mohli dceru bez jejího souhlasu provdat již od 7 let.
M. K. Hopkins píše:
„Ve skutečnosti první menzes nebyl vždy nezbytnou podmínkou uzavření manželství, manželství již uzavřená však byla konzumována bezprostředně po něm. Předpubertální manželství nebyla výjimkou a byla společensky schvalována.“15
Minimální věk pro manželství stanovil až císař Augustus v roce 9 kř. éry na 10 let.
Řecký historik Plútarchos a římský lékař Soranus shodně uvádí, že sňatky a následné deflorace dívek před dosažením 12 let věku byly běžné.
V antickém Řecku se ženy vdávaly hned po dosažení první menstruace, podobně jako v Římě. Ženy z aristokratických rodin dokonce o něco dříve, z dynastických důvodů.
Tento zvyk přetrvával mezi šlechtou v jižní Evropě ještě velmi dlouho. Portugalský král Denis se oženil s Alžbětou Portugalskou, posléze prohlášenou za svatou, v jejích 12 letech. Italský šlechtic Girolamo Riario, pán z Imoly a Forly se oženil s Kateřinou z rodu Sforzů, když jí bylo pouhých 9 let.
Ve Španělsku a Portugalsku činil nejnižší zákonný věk pro uzavření manželství 12 let ještě k roku 1880.
 
Severní Evropa
Navzdory vlivu klimatu, které mělo působit pomalejší vyspívání zdejších žen, i zde někdy docházelo k dětským sňatkům, zejména mezi šlechtou.
Norský král Haakon VI. si vzal za ženu královnu Markétu v jejích pouhých 10 letech.
V Dánsku ještě v roce 1880 činil minimální věk pro vstup do manželství 12 let.
 
Británie a USA
Británie byla ve středověku výjimkou, kde raná manželství nebyla tak častá, ženy se zde vdávaly spíše až jako 20-leté a starší již od 14. století. Avšak dětská manželství nebyla neznámá ani zde. Jedna z hrdinek Povídek canterburských se vdávala v 12 letech.16 Mezi šlechtou byla raná manželství častější. Anglický král Richard II. se oženil s francouzskou princeznou Izabelou v jejích pouhých 7 letech. Hraběnka Anežka z Essexu byla zasnoubena ve věku pouhých 3 let a ve 12 provdána za téměř 50-letého muže. Eduard I. se oženil s 9-letou Eleonorou Kastilskou. Anglický princ Richard ze Shrewsbury, syn krále Eduarda IV., se oženil s pouze 5-letou Annou Mowbreyovou z Norfolku. Marie Stewartovna byla provdána za anglického krále Jindřicha VIII. ve věku pouhých 6 let.
Británie jako první v Evropě zavedla zákony potírající znásilnění a stanovující minimální věkovou hranici žen pro vstup do manželství zákonem Westminster Statute v roce 1275 na 12 let, pohlavní styk s mladší dívkou byl kriminalizován. V roce 1576 byl ovšem tento minimální věk snížen na 10 let.17 K roku 1880 činil minimální věk v Anglii a Walesu 13 let, ve Skotsku v témž roce 12 let.18
V některých státech USA jako v Alabamě, Arkansasu, Kalifornii, Coloradu, Connecticutu, Floridě, Idahu, Illinois, Iowě, Kansasu a mnohých dalších k roku 1880 10 let. Toto platilo pro většinu USA, kromě řídkých výjimek. Ve státě Delaware to k roku 1880 bylo dokonce pouhých 7 let.
V Kalifornii byl předtím ještě v roce 1859 minimální věk pro vstup do manželství rovněž 7 let.19 Kalifornie jako první zvedla minimální věk pro vstup do manželství na 14 let v roce 1889 a teprve po ní následovaly postupně další státy USA.20
V Georgii byl minimální věk pro souhlas se vstupem do manželství u žen velmi nízký, jen 10 let, ještě na začátku 20. století.21
 
Pravoslavný svět
Ve středověké Byzanci byly dětské nevěsty spíše pravidlem, obzvláště mezi šlechtou.
Císařovna Irena Dukaina byla za svého manžela Alexia Komnéna provdána ve 12 letech. Markéta Marie Uherská byla provdána za Izáka II. Angela v 9 letech. Císař Romanos II. se oženil s italskou šlechtičnou Berthou, překřtěnou na Eudokii, v jejích pouhých 4 letech.
Toho času padesátiletý srbský vládce Štěpán Milutin se oženil se Simonidou, dcerou byzantského císaře Andronika II., když jí bylo jen 5 let.
Ještě v roce 1880 byl minimální věk pro souhlas se sňatkem v Rusku 10 let a dětská manželství byla i zde rozšířená.
 
Indický subkontinent
Jack Goody uvádí:
„Srínivás píše o dnech, kdy sňatky předpubertálních dívenek byly pravidlem (…). Dívka měla být provdána „dříve, než dosáhne věku.“ Otec dívky byl vázán hinduistickým náboženským příkazem a zvyklostí své země provdat ji dříve, než dosáhne puberty, ač samotný styk byl často odkládán, v průměru asi tři roky.“22
Na indickém venkově jsou dětské sňatky poměrně časté dodnes, zejména mezi příslušníky vyšších kast a u urozených rodin. Průzkum OSN v roce 2005 dokonce uvádí, že ve státě Madhjapradéš se až 15% dívek stále vdává mezi 10. - 14. rokem života.23
 
Východní Asie
Stejný vzorec distribuce dětských, často dokonce předpubertálních manželství platil i pro starou Čínu.
Po dosažení první menstruace se podle místních kronik dívky vdávaly již v roce 771 př. kř. érou. Historik Fei uvádí, že v roce 1885 docházelo ke svatebním slavnostem dětí šesti či sedmiletých, nebo dokonce kojenců, zasnubovány byly i nenarozené děti. Ke vdavkům nejčastěji docházelo mezi 7-14 roky. Zvyk zasnubování kojenců přetrvával podle záznamů cestovatelů jako Babera v konzervativní provincii I-čchang ještě v roce 1911 a mezi menšinovými horskými národy až do II. světové války. Podobná situace panovala na Tchaj-wanu.
Zvyk kojeneckých svateb znali pod jménem eündege insuj také staří Mongolové.
 
Předliterární kultury světa
Mezi Austrálci sloužila manželství především k posilování klanových spojenectví. Z tohoto důvodu rodiče zasnubovali své děti již v kojeneckém věku. Toto bylo normou mezi lidmi Yuwaaliyaay, u Arandů mohla být zasnoubena i nenarozená dívka. U Wolgalů mohl být ženichem i velmi starý muž. Domorodí obyvatelé Streaky Bay South dávali dívenky, kterým říkali kur-det-thi, tj. budoucí manželka, svým budoucím manželům, kteří se o ně starali a žili s nimi, ovšem jakýkoli sexuální kontakt mezi nimi a jejich budoucími manžely byl až do jejich dospělosti tabu. V Arnhemské zemi mohl domorodý muž dostat darem jako budoucí manželku i jednoroční dítě s tím, že se zavázal ji živit a šatit a poté, co dospěla, se s ní oženit. Lidé Yolngu praktikovali zásnuby i před narozením, nevěsta odcházela za ženichem po první menstruaci.24
 
Podobné praktiky byly známy i u domorodých Američanů. Navahové provdávaly své dcery předem, okolo puberty, manželství byla převážně dohodnutá. Podobné se uvádí od Delawarů. Většina nevěst byla provdána před dosažením 13 let věku. U Nahuů/Aztéků docházelo i k uzavírání manželství s předpubertálními dívkami. Jihoameričtí Guaraní od řeky Paraná provdávali své dcery již v dětském věku a ty vyrůstaly v rodině budoucího tchána. U lidu Cainguá naopak zůstávaly u svých rodičů a nastávající manžel jim čas od času přinášel dary. Zásnuby s dívkami v dětském věku znali i Samarakové, Yanomamové, Cunové, Asangové, Makurapové, Aikanáové a Bororové. U většiny těchto etnik po svatebním obřadu odcházela dětská nevěsta žít do domu svého nastávajícího, nebo jeho rodičů. Poté, co pohlavně dospěla, začala sexuálně žít s dotyčným mužem a byla považována za jeho manželku, aniž proběhl jakýkoli další svatební obřad.25
 
V Africe byly dětské sňatky známé mezi Dogony, Mbutii, Azande a Masaji, kteří dokonce praktikovali i zasnoubení s nenarozenou. V dětství nebo před narozením mohly být zasnoubeny dívky západoafrických Eweů. Pro příslušnice vyšších společenských vrstev u jorubsky hovořících národů v dnešní Nigérii byly dětské sňatky normou. Gallové z Etiopie své dcery provdávaly také ve velmi raném věku. Podobné praktiky byly časté i v Ugandě, Zimbabwe, Zambii, mezi Sany v jihoafrických pouštích i jinde. Atlas světové populace podle OSN (UN Population Cart) z roku 1991 uvádí, že nejnižší věk, ve kterém lze legálně uzavřít manželství, platí v Ghaně a činí pouze 6 let.26 Údaje OSN z roku 2015 uvádějí, že v Etiopii a v některých částech západní Afriky se dívky vdávají již od 7 let.
 
Všechny tyto údaje ukazují, že soudit tyto společnosti morálním standardem Zápaďana z postmoderní doby začátku 21. století je nesmyslným anachronizmem.
 
 
 
1ZVĚŘINA, Jaroslav. 2009. Pedofilie. In MALINA, Jaroslav. 2009 Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, str. 3071.
3WANJEK, Christopher. 2007. The Truth Behind Early Puberty. K dispozici online na <http://www.livescience.com/1824-truth-early-puberty.html> [k 1. 3. 2015].
4PLOSS, Herman H.; BARTELS, Max; BARTELS, Paul. 1988. Woman: An Historical,
Gynecological, and Anthropological Compendium, Oklahoma City: Lord & Bransby, 1/563.
5GRAHAM, Maureen; LARSEN, Ulla; XU, Xiping. 1999. Secular trend in age at menarche in China: A case study of two rural counties of Anhui Province. in Journal of Biosocial Sciences, 31 (1999) / 157-167.
6HORÁČKOVÁ, Ladislava. 2009. Puberta. In In MALINA, Jaroslav. 2009 Antropologický slovník. Brno: Akademické nakladatelství CERM, str.3326
7Viz ČÍRTKOVÁ, Ludmila. 2004. Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk, str. 185-187.
8Více viz KOUKOLÍK, František. 2010. Mocenská posedlost. Praha: Karolinum, str. 28.
9Údaje jsou z let 2000-2007. Viz <http://www.ageofconsent.com/ageofconsent.htm> [k 27. 2. 2015].
10Pokud není uvedeno jinak, citujeme údaje o minimálním věku pro vstup do manželství k roku 1880 podle tabulky zde: <http://chnm.gmu.edu/cyh/primary-sources/24> [k 27. 2. 2015].
11Známým a často uváděným případem je porod zdravého dítěte devítiletou Thajkou, o kterém referoval New Straits Times 3. 10. 2001.
12BROWN, Jonathan A. C. 2014. op. cit., str. 144.
13Viz Social Problems in Global Perspective, k dispozici na <http://books.google.com/books?id=ECWSVPEepOgC&pg=PA66&lpg=PA66&dq=average+age+of+marriage+puberty+industrialization&source=web&ots=QlLWYFoHBc&sig=j5AotdGnLYvn18UQzMeDU-n6fzw#PPP1,M1> [k 2. 3. 2015].
14Viz Egypt: Marriage in Ancient Egypt <http://www.touregypt.net/featurestories/marriage.htm> [k 28. 2. 2015].
15HOPKINS. M. K. 1966. The Age of Roman Girls at Marriage. in Populaton studies, str. 310. K dispozici online na <ttp://links.jstor.org/sici?sici=0032-
4728%28196503%2918%3A3%3C309%3ATAORGA%3E2.0.CO%3B2-Q&size=LARGE&origin=JSTOR-enlargePage> [k 28.2. 2014].
16BROWN, Jonathan A. C. 2014. op. cit., str. 144.
17Ibidum.
18Ibidum.
21Viz BROWN, Jonathan A. C. 2014. op. cit., str. 144.
22GOODY, Jack. 1990. The Oriental, the Ancient, and the Primitive. Cambridge: Cambrige University Press, str. 208.
26Viz <http://www2.hu-
berlin.de/sexology/GESUND/ARCHIV/GUS/AFRICA.HTM#_Toc86519743)> [k 1. 3. 2015].