K OTÁZCE 'ÁIŠINY SVATBY S BOŽÍM POSLEM صلى الله عليه و سلم, DÍL 6.: VÝZNAMNÉ NÁBOŽENSKÉ FIGURY ZNÁMÉ DĚTSKÝM SŇATKEM

Je třeba vědět, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم není jedinou významnou a ctěnou postavou dějin světových náboženství, o kom se tvrdí, že se oženil s velmi mladou nevěstou. Ovšem on jediný je za to ostouzen svými nepřáteli a prohlašován za pedofila.

 
Mezi náboženskými figurami, které se podle posvátných textů oženily s mladičkými nevěstami, byli i někteří bibličtí proroci, uznávaní všemi abrahámovskými náboženstvími.
 
Abrahám se podle Genesis jako osmdesátník oženil s mladičkou panou: Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela. (Genesis, 16:16). Můžeme se jen dohadovat, jaký byl věk Hagar.
 
Starozákonní pohled na minimální věk vstupu do manželství však možno odtušit z podobenství. kde Izrael a jeho vstah k Hospodinu je přirovnáván k zasnoubení mladé čisté a nevinné pany, tedy dívky hned po dosažení puberty:1 Dal jsem ti růst jako tomu, co raší na poli, vyrostla jsi a jsi velká. Rozvinula ses do plného půvabu, ňadra dostala tvar, vyrostlo ti ochlupení, ale byla jsi docela nahá. Šel jsem kolem tebe, uviděl jsem tě, a hle, byl právě tvůj čas, čas milování. (Ezechiel, 16:7-8).
 
Podle Genesis také Abrahám poručil svému sluhovi najít pro jeho syna Izáka ženu: Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana. (Genesis: 25:20)
Na základě Midraše, který spojuje narození Rebeky a smrt Izákovy matky Sáry to vypadá, že Rebeka měla pouhé tři roky.Sára zemřela, když bylo Izákovi 37 a ten se oženil ve svých 40 letech. Toto tvrdí velmi respektovaný židovský učenec Rabbi Solomon Jicchaki, řečený Raši.
 
Ve svém komentáři k výše uvedenému verši v Genesis praví:
 
„Pročež když Abrahám dospěl k hoře Moria, byl zpraven o narození Rebeky. Izák měl tehdy 37 let. Tehdy Sára zemřela. Od narození Izáka do jeho smutečního svázání kvůli smrti matky uběhlo 37 let, protože Sára měla 90 let, když se jí Izák narodil a 127 let, když zemřela, jak je uvedeno výše: Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života. (Genesis: 23:1). To činí Izáka 37-letým v okamžiku, kdy se narodila Rebeka. Čekal na ni, dokud nevyzrála k uzavření manželství – tři roky – a pak se s ní oženil.“2
 
I v případě Izáka a Rebeky se opět jedná o historicky danou praktiku. Vidíme, že se vždy čekalo na to, až nevěsta dospěje do vhodného věku a až poté může být manželství zkonzumováno.
 
Podobně jako muslimští defétisté, také židovští apologeti cítí z tohoto faktu znepokojení a problém a poraženecky nabízejí alternativní vysvětlení na základě slovních hříček s užitými názvy období lidského života, podobně jako někteří apologeti muslimští.
 
Podle Starého Zákona armáda Izraelitů obdržela při dobývání Jericha následující instrukce: Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe. (Numeri, 31:17-18) Podle Talmudu se toto nařízení mělo vztahovat i na tříleté děti.3
 
O ženách, které Izraelité zajali, se více dozvídáme na jiném místě: lidských duší, totiž žen, které nepoznaly muže a neobcovaly s ním, bylo celkem třicet dva tisíce. (Numeri, 31:35)
 
Tyto a podobné pasáže vysvětluje i Mišna:
„Dívka stará nejméně tři roky a jeden den může být zasnoubena.“4
Podobné uvádí i Moše Maimonides5 (z. 1180 kř. éry), přední židovský učenec z Andalusie.6
 
Starý Zákon zajímání žen často spojuje s překvapivým násilím vůči poraženým. Ve výnosu Izajáše, syna Ámosova, proti Babylonu čteme: Jejich nemluvňata budou rozdrcena před jejich zraky, jejich domy budou vypleněny, jejich ženy zneuctěny. (Izajáš, 13:16) V podobném duchu se nesla rétorika proti Samařanům: Samaří bude pykat, že se stavělo na odpor svému Bohu. Padnou mečem, jejich pacholátka budou rozdrcena, těhotné ženy rozpolceny ... (Ozeáš, 14:1).
 
Doplňujeme, že dívky měly být ponechány živé a starověká praktika Izraelitů, jak jsme viděli, umožňovala zasnoubit se s nimi již od věku 3 let. Nicméně konzumace manželství musela být i podle halachy odložena až po dosažení první menstruace.
 
Tvrdit na základě výše uvedených faktů, že judaizmus povoluje pedofilii, by bylo nestoudnou a antisemitskou lží. Podobně nestoudnou, pro změnu islamofobní, lží je na základě manželství mezi Prorokemصلى الله عليه و سلم a 'Áišou رضي الله عنها tvrdit totéž o islámu.
 
Novozákonní pohled na minimální věk vstupu do manželství je shrnut zde: Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou. (1. Korintským, 7: 36) Konstatace implikuje, že dívka se mohla v římském východním Středomoří stát něčí snoubenkou ještě před dosažením „zralosti.“
 
Podle Katolické encyklopedie se 90-letý tesař Josef oženil s Pannou Marií v jejích 12 nebo 14 letech:
„Když mu bylo 40 let, Josef se oženil s ženou zvanou Melcha, podle jiných Escha a podle dalších Salome. Žili spolu 49 let a měli spolu šest dětí – dvě dcery a čtyři syny, z nichž nejmladší byl Jakub (zvaný Menší, nebo Bratr Páně). Rok po smrti své ženy, kněží v Judeji vyhlásili, že si přejí v kmeni Judově nalézt váženého muže jako ženicha pro Marii, v té době dvanácti, či čtrnáctiletou.“7
 
J. A. Loarte o tom píše:
„Podle těchto zdrojů když Maria dosáhla věku pro uzavření manželství, ukázal Bůh kněžím v jeruzalémském chrámě a všemu lidu zázračným způsobem, kdo byl vybrán jako manžel Marie.“8
 
Někteří moderní apologeti uvádějí, že Josef byl pravděpodobně mladší, ale nikdo se nezmiňuje o tom, že Panna Maria mohla být starší. Nemáme nejmenší důvod domnívat se, že vhodný věk pro zásnuby byl v Římany okupované Palestině nějak zásadně vyšší než to, co se uvádí. I když se vyprávění zakládá jen na apokryfních legendách, bylo tradováno, sloužilo jako precedens církevnímu právu a nikdo se nad ním nikdy nepohoršoval.
 
Josefa jako ovdovělého starce vykreslují novozákonní apokryfy, jenže to neznamená, že jsou tyto texty méně autentické, než ty kanonické, protože kanonizace probíhala zejména pod prizmatem církví přijatého učení a nikoli historické přesnosti. Potenciální srovnání apokryfů novozákonních s neautentickými hadísy proto pokulhává.
 
Kanonická evangelia rovněž poskytují nepřímé indicie, že Josef byl o dost starší, než Maria a že tato se vdávala velmi mladá. Po Ježíšově prvním vstupu do chrámu není postava Josefa nikde dále zmiňována. Ježíš před ukřižováním také odkazuje apoštolům, aby se postarali o Marii, jeho matku, což by nedávalo smysl, kdyby byl Josef naživu. Naopak Maria je v době jeho smrti, kdy mu mělo být 33 let, vykreslována jako žena středního věku.
 
Jako starce vykreslují Josefa například i pravoslavní.
 
Také mnoho křesťanských světců a světic, dávaných jako vzor, vstoupilo do manželství velmi brzy, případně se oženilo s velmi mladými nevěstami, nebo bylo jako mladé nevěsty provdáno.
 
Augustinus Aurelius (354-439 kř. éry), zakladatel křesťanské teologie a svatý římskokatolické církve, se v 31 letech oženil s desetiletou dívkou. Další dva roky čekal, než vyzraje pro naplnění manželství.9
 
Anežka Římská (291-304 kř. éry), jedna z raně křesťanských světic, odmítla všechny dosavadní nápadníky, aby ve 13 letech vstoupila do kláštera.10
 
Hedvika Slezská (1172/1178-1243 kř. éry), katolická patronka sirotků, se vdávala jako 12-letá.11
 
Rita z Cascie (1377/1381-1457 kř. éry), katolická patronka nemožného, se ve 12 letech provdala za Paola Ferdinanda Manciniho. Podobně i Alžběta Portugalská (1270/1271 – 1336 kř. éry), na kterou se odvolává III. řád sv. Františka.12
 
Averzi vůči mladičkým nevěstám neprojevovaly ani postavy a náboženští myslitelé Indie. Manu, autor spisu Smŕtí hovoří o 8-12 letech jako o ideálním věku pro vstup do manželství u dívek. Bŕhaspátí, část Mahábharáty vyprávějící o mravnosti, uvádí dokonce 7-10 let. Dětská manželství zejména mezi bráhmanskými rodinami, nejvyšší kastou, bývala otázkou cti, čistoty, neposkvrněnosti a zbožnosti.
 
 
1Viz Ezechiel, 16:4-14.
2Viz Rabbah, 57:1 Citováno přes: <http://www.chabad.org/library/bible_cdo/aid/8220#showrashi=true> [k 27.2. 2015].
3Více viz Talmud: Sanhedrin, 7/55B.
4Viz Mišna Niddah, 5:4.
5Známý je též pod arabizovaným jménem Músá ibn Mejmún.
6Viz Minjan ha-micvot, str. 212.
11Viz <http://catholica.cz/?id=4783> [k 27.2. 2015].
12Viz <http://catholica.cz/?id=2893> [k 27.2.2015].