KAŽDÝ Z VÁS JE PASTÝŘEM, ZODPOVĚDNÝM ZA SVÉ STÁDO

 Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil v delším hadíse:

كلكم راع وكلكم مسؤول عن رعيته
"Každý z vás je pastýřem zodpovědným za své stádo… "  Hadís je obecně přijímaný.
 
Výchova dětí je zodpovědností sdílenou oběma rodiči. Je to závazek, se kterým je Alláh spokojen, je-li vykonáván příkladně oběma tak, jak jsou schopni svými možnostmi a postavením.  
 
V komentáři k verši
قُوا أَنْفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ
Střezte sebe i své rodiny před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení…
praví imám at-Taberí: „Učte jeden druhého, že takové konání činí člověka obyvatelem ohně a zabraňujte navzájem konat to. Konejte tak, to je z poslušnosti vůči Alláhu a naopak, nekonat tak je z neposlušnosti vůči Alláhu. Učte své rodiny aktům poslušnosti vůči Alláhu, aby se mohly zachránit před ohněm.[1]
Imám al-Kurtubí též pravil, že Mukátil řekl: „Toto je povinnost, kterou má člověk vůči sobě, svým dětem, své rodině, svým mužským a ženským služebným.“ Ilkíjja pravil: „Jsme povinni učit naše děti a naše rodiny náboženským úkonům a dobru a též tomu, co nemohou učinit jinak, nežli s etiketou (arab. adab).[2]
 
Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja pravil:
وكم ممن أشقى ولده وفلذة كبده في الدنيا والآخرة بإهماله وترك تأديبه وإعانته له على شهواته ويزعم أنه يكرمه وقد أهانه وأنه يرحمه وقد ظلمه وحرمه ففاته انتفاعه بولده وفوت عليه حظه في الدنيا والآخرة وإذا اعتبرت الفساد في الأولاد رأيت عامته من قبل الآباء
"Kolik jen lidí způsobilo mizérii svým vlastním dětem, jablíčkům svých očí, na světě tomto i onom, tím, že je zanedbávalo, neumravňovalo je, ponechávajíc je k následování jejich chtíčů a tužeb, myslíce si, že je tak ctí, ale ve skutečnosti je ponižovali. Byli k nim milosrdní, ale ve skutečnosti jim křivdili. Nedostalo se jim prospěchu z vlastních dětí a učinili, že jejich děti ztratily podíl jak na světě tomto, tak i na onom. Pokud přemýšlíte nad zkažeností dětí, kterou vidíte, tak povětšinou za ní stojí zkaženost jejich rodičů."[3]

Al-Menewí pravil: „Umravňovat dítě pro jeho otce znamená, že by měl své dítě, když dosáhne věku, kdy je schopné rozhodovat (asi devíti let), vychovávat k charakteru dobrých věřících a chránit jej před mísení se se zlovolníky. Měl by jej učit Korán, dobré mravy a jazyk Arabů, měl by jej nechat naslouchat Sunně a výrokům selef, učit jej náboženským předpisům, bez kterých se neobejde."[4]



[1] Tefsír at-Taberí, 18/165.
[2] Tefsír al-Kurtubí, 18/196
[3] Převzato z Tuhfetu l-Mewdúd bi Ahkámi l-Mewlúd.
[4] Viz Fejdu l-Kadír, 5/257.