KDO MNE TAKTO UVIDÍ, NIKDY NIKOMU NEUKŘIVDÍ

Jistý muž  vyprávěl:
 
„Viděl jsem kohosi s paží uťatou až k rameni. Naříkal: „Kdokoli mne takto uvidí, nechť nikdy nikomu neukřivdí!“ Přišel jsem k němu a zeptal jsem se jej: „Bratře, jaký je tvůj příběh?“ Odpověděl: „Bratře můj, můj příběh je zajisté podivný. To proto, že jsem pomáhal nespravedlivému. Viděl jsem jednoho dne rybáře, který ulovil velikánskou rybu. Ta ryba se mi velmi líbila.
Přišel jsem za ním a řekl jsem mu: „Dej mi tu rybu!“
„Nedám ti ji,“ odpověděl on. „Protože já za její cenu kupuji jídlo pro své děti.“
Udeřil jsem jej a vytrhl jsem mu rybu. Odešel jsem s ní. Když jsem tak šel a odnášel si s sebou i rybu, uhryzla mne do palce na ruce. Když jsem došel domů, odhodil jsem ji, protože mne palec velmi zabolel. V noci jsem cítil takovou bolest, že jsem ani nemohl usnout. Ruka mi otekla a když se rozednilo, odebral jsem se k lékaři a postěžoval se mu na neskutečnou bolest.
 „To je počátek gangrény,“ pravil lékař, a dodal: „Budeš muset palec uřezat, jinak bychom museli uřezat celou ruku.“ [1]
Dal jsem si uříznout palec. Ale ruka mne tak bolela, že jsem nemohl ani spát, ani odpočívat.
Řekli mi: „Budeš si muset nechat amputovat celou ruku až k zápěstí.“ To jsem i učinil.
Jenže bolest se rozšířila i na předloktí, bolelo mne tak, že jsem nemohl vůbec odpočívat. Bolestí jsem začal volat o pomoc. Řekli: „Budeš si ji muset uřezat až do lokte.“ I to jsem učinil.
Jenže bolest postoupila i výše do paže. Bolelo to ještě více než předtím. ¨
Řekli: „Budeš ji muset uřezat až k rameni, jinak se ti sněť rozšíří do celého těla.“ To jsem také učinil. Někdo se mne pak zeptal: „Co je příčinou tvé nemoci?“ Převyprávěl jsem mu tedy svůj příběh.
Řekl mi: „Kdybys hned na začátku vrátil rybu jejímu vlastníkovi a poprosil bys jej, aby ti odpustil a pokud bys mu dal zadostiučinění, nemusel bys pak trpět takovou bolestí a o končetinu bys nepřišel. Pospíchej tedy za ním a pros jej o odpuštění, než se ti sněť rozšíří do celého těla.“
Dotyčný nemocný muž pokračoval: „Hledal jsem jej po celém městě, dokud jsem jej nenalezl. Padl jsem mu k nohám, líbal jsem je a plakal. Přitom jsem mu hovořil: „Příteli můj, při Alláhu, prosím tě o odpuštění, odpusť mi.“
„Kdo jsi ty?“ zeptal se rybář.
Odpověděl jsem: „Jsem ten, který tě násilím připravil o rybu.“ Vyrozprávěl jsem mu, co se mi stalo a ukázal jsem mu ruku. Když to uviděl, rozplakal se.
Pak mi řekl: „Můj bratře, když jsem tě viděl v takovém stavu, odpustil jsem ti.“
Řekl jsem mu: „Příteli můj, jestlipak jsi mne proklínal, když jsem ti tu rybu vzal?“
„Ano,“ odpověděl rybář, „Řekl jsem: „Bože můj, věru tento muž překonal mou slabost svou silou a násilím mi vzal to, co jsi mi Ty poslal jako obživu. Ukaž mi tedy Svou Sílu na něm.“
Odpověděl jsem mu: „Příteli můj, Alláh ti na mě ukázal Svou Sílu a já se k Alláhu Vznešenému nyní kaji za to, že jsem sloužil nespravedlnosti. Nikdy už ve dveřích násilí nestanu a nebudu pomáhat útlaku, dokud jen budu naživu, dá-li Bůh.“
 
Tento příběh uvádí imám az-Zehebí v díle al-Kebáir, str. 124, veleních č. 26; a Ibn Hadžer v díle az-Zewádžir, č. 2124.
 
Sa'd Júsuf Mahmúd Abú ‘Azíz praví: „V tomto příběhu je ukryto ohromné varování pro každého, kdo pomáhá křivdě, násilí, útisku a nespravedlnosti a upozornění na skutečnost, že prosby těch, kterým bylo ukřivděno, se přijímají.
 
Abdulláh ibn Selám říká: „Když Vznešený Alláh stvořil Svá stvoření a když se postavila na své nohy a pozdvihla své hlavy, zeptala se: „Ó Pane, na čí straně jsi?“ Vznešený odpověděl: „Jsem na straně toho, komu bylo ukřivděno, dokud mu nejsou jeho práva navrácena.[2]
 
Mekhúl ad-Dimeškí praví: „V Soudný den zavolá anděl: „Kde jsou násilníci a jejich pomahači? Nikdo, kdo jim byť i inkoust přinesl, nalil do kalamáře, či naostřil pero, nebo je podpořil čímkoli větším, než jen toto, nezůstane, aniž by spolu s nimi nebyl vecpán do ohnivé truhly a vhozen do ohně pekelného."[3]


[1] Podle verze v az-Zewádžir: „Toto je začátek gangrény, budeš si muset dát palec uřezat, nebo zachvátí celou ruku.
[2] Uvádí jej az-Zehebí v at-Tefsír ve l-Mufessirín. Abdulláh ibn Selám, nechť je s ním Alláh spokojen, pocházel z kmene Chazredž a je jedním z židovských rabínů, kteří přijali islám, když Boží Posel صلى الله عليه وسلم přišel do Medíny. Pochází z rodu Júsufa ibn Ja’kúba. Spolu s Omarem ibnu l-Chattábem, budiž s ním Alláh spokojen, byl účasten dobytí Jeruzaléma. Zemřel r. 43 h.

[3] Viz al-Mízán, 4/177. Mekhúl ad-Dimeškí byl muftí a učenec Damašku v generaci tábi’ín.