KDYŽ JE S TEBOU ALLÁH, NIKOHO NEPOTŘEBUJEŠ

Vznešený Alláh pravil:

إِن يَنصُرْكُمُ اللَّـهُ فَلَا غَالِبَ لَكُمْ ۖ وَإِن يَخْذُلْكُمْ فَمَن ذَا الَّذِي يَنصُرُكُم مِّن بَعْدِهِ ۗ وَعَلَى اللَّـهِ فَلْيَتَوَكَّلِ الْمُؤْمِنُونَ

Bude-li vám pomáhat Bůh, nikdo nemůže být nad vámi vítězem! Opustí-li vás však, kde je ten, kdo by vám mohl potom pomoci? Na Boha tedy nechť spoléhají se věřící! (Áli 'Imrán:160)

Imám Sa'íd ibn Džubejr pravil: „Spolehnutí se na Alláha (arab. توكل tewekkul) v sobě spojuje celou víru.[1]

Abú 'Awn pravil: „Když se lidé dobra setkali, vzájemně si radili trojí a když byli v odloučení, napsali by jiným tyto tři:

Kdokoli pracuje pro život na onom světě, tomu Alláh zabezpečí záležitosti světa tohoto.

Kdokoli očistí to, co je mezi ním a Alláhem, tomu Alláh vystačí proti ostatním lidem.

Kdokoli očistí a napraví to, co utajuje, Alláh očistí a napraví to, co ukazuje navenek.[2]

________________________________________________________

[1] Uvádí Hunád ibnu s-Sárí v az-Zuhd, podání č. 534.

[2] Viz al-Musennef, 7/165.