KDYŽ OVCE ZBLOUDÍ OD STÁDA ...

Obyvatelé irácké metropole vyprávějí, že poté, co mongolský chán Hülegü roku 656 hidžry/ 1258 kř. éry dobyl Bagdád, jeho dcera jednou město navštívila a prohlížela si ho. Všimla si, že se lidé shromáždili okolo jistého muže.

„Kdo to je?“ zeptala se.

Odpověděli: „To je jeden z muslimských učenců.“ 

Nařídila tedy, aby ho přivedli k ní a poté, co před ní stanul, se ho zeptala: „Cožpak vy nevěříte v Boha?“

Ano, samozřejmě že věříme,“ odpověděl dotázaný učenec.

Mongolská princezna se otázala: „Což si nemyslíte, že Bůh dává Svou podporu tomu, komu On chce?“

Ano, samozřejmě,“ odpověděl učenec.

Zeptala se ho: „A což Bůh nedal nám zvítězit nad vámi?“

Ano, dal,“ potvrdil učenec.

Opáčila mu: „Zdaž to tedy neznamená, že my jsme Bohu milejší, nežli vy?“

Nejste,“ pravil učenec odhodlaně.

„Pročpak?“ otázala se princezna překvapeně.

Víš, kdo je to pastýř?“ opáčil jí učenec.

„Ano, vím,“ řekla princezna a učenec se jí zeptal:

Cožpak se v jeho stádu nenajde i nějaký ten pes?

„Ano, najde,“ připustila princezna.

A co dělá ovčák, když se mu nějaká ovce zatoulá anebo ztratí z dohledu?“ ptal se učenec dále.

Mongolská princezna odpověděla: „Pošle na ni psy, aby ji přihnali zpět k němu.“  

A jak dlouho bude ovci nahánět?“ zeptal se jí učenec.

„Dokud ji nenajde,“ připustila princezna.

Potom jí učenec řekl: „Vy, Mongolové, jste Alláhovými psy na zemi. Dokud bloudíme daleko od cesty Boží a odmítáme být Alláhu poslušnými, bude mezi námi jak vás, tak i přísných pastýřů, kteří se nás budou pokoušet sehnat zpátky do jediné ummy, jediného stáda.

Zdroj: Munteda l-kisasi we r-riwáját, sbírka příběhů ze starého Bagdádu.