KDY ČLOVĚK OPOUŠTÍ AHL SUNNA A STÁVÁ SE INOVÁTOREM

Otázka, kdy člověk opouští okruh ahl sunna we l-džemá’a je velmi důležitá, jenže odpověď na ni může být pochopena jedině na základě první otázky, tedy, říkám, když člověk pátrá po pravdě a přesném stanovisku a zchybí, pak není dovoleno o něm říci, že není z ahl sunna we l-džemá’a jedině na základě toho, že upadl do omylu, nebo, že upadl v inovaci. Jak vědí učedníci nauky, nemluvě o lidech nauky, mnoho učenců upadlo do oblasti zakázaného, avšak – zamýšleli skutečně zakázané?! Jak daleko jsou oni od toho! Jsou tedy proto hříšní?! Odpověď zní: nikoli.

Proto, není rozdílu mezi učencem, který upadl do omylu povolovat to, co Alláh učinil zakázaným na základě vlastního idžtihádu, za který je odměněn, tedy učencem, který upadl v omyl, do kterého nezamýšlel upadnout a spíše zamýšlel následovat sunnu a zmýlil se. V obou případech není rozdílu.
 
Proto si stěžujeme ohledně toho, co se nyní děje, kdy někdo o někom prohlásí, že je inovátorem a vyloučí dotyčného z okruhu ahl sunna proto, že se s ahl sunna rozešel v některých otázkách. Stačí, když bude nejprve jasně řečeno, že dotyčný pouze pochybil a pak je na místě přinést důkaz z Knihy, Sunny a toho, na čem byli selef.
Zvyšovat rozdělení a rozdíly ještě více není ze zvyklostí ahl sunna ani náhodou. Proto není vůbec dovoleno vykázat někoho chybujícího z okruhu ahl sunna we l-džemá’a, aniž by mu předem jakkoli bylo vysvětleno to, v čem chyboval, ať již se jedná o věc podružnou, nebo týkající se věrouky, či právní nauky. Není dovoleno považovat jej za odchýleného, spíše je k němu nutno přistupovat způsobem nejlepším.
 
Pokud toto vysvětlení odmítne, pak teprve může být odsouzen jako inovátor, ale pokud pouze řekne, že „přesnost vašeho stanoviska se mi nezdá větší, než toho mého“ a prezentuje své vysvětlení, proč bychom podle jeho soudu měli chybovat my, pak daná otázka zůstává bodem nesouhlasu mezi ním a námi.
 
Nepřísluší nám, abychom věřili, že to, čemu věří on ve svém srdci, je jiné nežli to, co deklaruje otevřeně svým jazykem a proto je pokrytcem. Ani my nejsme, stejně jako Posel Boží صلى الله عليه و سلم podle autentického hadísu povinni „otevírat srdce lidí“ jako v případě onoho modloslužebníka, který během bitvy pod hrozbou meče zvolal: „Není božstva kromě Alláha a Muhammed je Posel Boží,“ a byl i poté zabit. Když ten, kdo ho zabil, pravil Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم: „Pronesl to jen proto, aby se přede mnou zachránil a nebyl zabit,“ odpověděl Prorok صلى الله عليه و سلم: „Vyňal jsi snad jeho srdce, aby ses podíval?“ Dotyčný byl modloslužebník a měl to říci proto, aby si během bitvy zachránil život. Co potom skutečný muslim, který dosvědčuje, že není božstva kromě Alláha a Muhammed صلى الله عليه و سلم je Posel Boží, který mluví v souladu s Knihou, Sunnou a cestou ctnostných předků, leč v jednotlivosti chybuje a důkazy jsou mu předloženy!
 
Říkáme toto tónem vyvrácení, protože nikoli každý, kdo se pře, je obdařen naukou, leč když jsou mu jasně ustaveny důkazy nějakým učencem, nebo někým ze vznešených učenců, ale on není ani potom stále přesvědčen, pak tím, komu se bude takový člověk zpovídat, je jedině Alláh. Není nám dovoleno, abychom jedinou jeho chybu upřednostnili nad mnoha a mnoha jeho správnými názory. Tato záležitost je totéž, co je v akademických kruzích spojeno se sebezdokonalováním, nebo sebezničením.
 
Muslimovi není dovoleno upadnout v něco, co se příčí Božímu Zákonodárství. Pak by se dopustil vážného pochybení. Jak víme, každý může chybovat a pokud tedy u někoho uvidíme nějakou konkrétní chybu, nebo uvidíme, jak páchá nějaký konkrétní hřích, nemůžeme jej kvůli tomu okamžitě nazvat zkaženým (arab. fásik) a rozvratníkem (arab. fádžir). A to samé platí i v otázkách nauky.
Autor: mudžeddid své éry, šejch Muhammed Násiruddín al-Albání

Zdroj: Silsilatu l-Hudá we Núr, č. 734, otázka č. 2, k dispozici online na http://download.media.islamway.net/lessons/nasser/143-al-hodaa_wa_al-noor/734.mp3