KNIHA JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA

Nu’ajm ibn Hammád vyprávěl, že 'Abdulláh ibn Mubárek zůstával často u sebe doma. Někteří se jej zeptali: „Proč zůstáváš tolik doma? Necítíš se osamělý? Odpověděl: „Jak se mám cítit osamělý, když jsem ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků?

Podle jiného podání řekl: „Jsem snad sám? Nikoli! Jsem ve společnosti Proroků, spravedlivých, a moudrých – Proroka a jeho společníků!

A potom recitoval následující verše:

وﻟﻲ ﺟﻠﺴﺎء ﻣﺎ أﻣﻞ ﺣﺪﻳﺜﻬﻢ *** أﻟﺒﺎء ﻣﺄﻣﻮﻧﻮن ﻏﻴﺒﺎً وﻣﺸﻬﺪا

إذا ﻣﺎ اﺟﺘﻤﻌﻨﺎ آﺎن ﺣﺴﻦ ﺣﺪﻳﺜﻬﻢ *** ﻣﻌﻴﻨﺎً ﻋﻠﻰ دﻓﻊ اﻟﻬﻤﻮم ﻣﺆﻳﺪا

ﻳﻔﻴﺪوﻧﻨﻲ ﻣﻦ ﻋﻠﻤﻬﻢ ﻋﻠﻢ ﻣﺎ ﻣﻀﻰ *** وﻋﻘﻼ وﺗﺄدﻳﺒﺎ ورأﻳﺎ ﻣﺴﺪدا

ﺑﻼ رﻗﺒﺔ أﺧﺸﻰ وﻻ ﺳﻮء ﻋﺸﺮة *** وﻻ أﺗﻘﻲ ﻣﻨﻬﻢ ﻟﺴﺎﻧﺎ وﻻ ﻳﺪا

ﻓﺈذا ﻗﻠﺖ: أﺣﻴﺎء ﻓﻠﺴﺖ ﺑﻜﺎذب *** وإن ﻗﻠﺖ: أﻣﻮات ﻓﻠﺴﺖ ﻣﻔﻨﺪا

Sedávám s přáteli, kterých slov se nezasytím

S moudrými a pravdomluvnými, když jsou zde i když tu nejsou

Jejichž slova, když s nimi dlím

ode mne všechny starosti odeženou.

Svým věděním o minulosti mne oni obohatí

Svou moudrostí, důvtipem, vhledem i disciplínou

Nejsou zlými druhy a nejsou nikdy krutí

A nikdy žádným špatným slovem se mne nedotknou.

Zalhal bys řka, že ještě žijí,

A neměl bys pravdu, že mrtví jsou.

Zdroj: Síretu 'Abdilláhi bni Mubárek, str. 10-11.