KORÁN O DRUZÍCH SRDCÍ, JEJICH CHOROBÁCH, OČISTĚ A NÁPRAVĚ

Vznešený Alláh popsal Soudný Den jako:

يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنْ أَتَى ٱللَّـهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ 

den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí - kromě těch, kdož se srdcem čistým k Bohu přijdou (Šu'ará:88-89)  

Na jiném místě Alláh zjevuje, že v Soudný Den:

إِنَّ ٱلسَّمْعَ وَٱلْبَصَرَ وَٱلْفُؤَادَ كُلُّ أُو۟لَـٰٓئِكَ كَانَ عَنْهُ مَسْـُٔولًا

sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly. (Isrá´:36)

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja přiblížil duchovní pouť srdce k jeho Stvořiteli tímto příměrem:

Srdce na své cestě k Alláhu Vznešenému a Mocnému je jako pták. Láska k Alláhu je jeho hlavou, obava a strach před ním jeho křídly. Pokud budou jeho hlava a obě jeho křídla v pořádku, pták může ladně vzlétnout. Pokud přijde pták o hlavu, zemře. A pokud ztratí některé ze svých dvou křídel, snadno se stane terčem jakéhokoli lovce či dravce.[1]  

Vznešený na jiném místě ohledně srdce praví:

أَفَمَن شَرَحَ ٱللَّـهُ صَدْرَهُۥ لِلْإِسْلَـٰمِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِۦ ۚ فَوَيْلٌ لِّلْقَـٰسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ فِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ  

Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem od Pána jeho vycházejícím...? Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném bloudění. (Zumer: 22)

Nu'mán ibn Bešír رضي الله عنه vyprávěl, že slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم v souvislosti se srdcem pravil:

أَلاَ وَإِنَّ فِي الْجَسَدِ مُضْغَةً إِذَا صَلَحَتْ صَلَحَ الْجَسَدُ كُلُّهُ، وَإِذَا فَسَدَتْ فَسَدَ الْجَسَدُ كُلُّهُ‏.‏ أَلاَ وَهِيَ الْقَلْبُ.

Zdaž věru není v těle kousek masa, který – pokud bude dobrý, bude dobrý i zbytek těla, a pokud bude špatný, bude špatný i zbytek těla – a zdaž jím není srdce?[2]

'Abdurrezzák al-'Abbád pravil: 

Věru pokud je srdce čisté, pak v něm není nic, nežli jen láska pouze k Alláhu, k tomu, co Alláh miluje, bázeň před Ním a obava z toho, aby se neupadlo do toho, co Alláh nenávidí. Potom i konání ostatních částí těla bude v pořádku. Toto je v přímém kontrastu se srdcem zkaženým, jež je dobýváno touhami uspokojovat své chtíče, hnáno vlastní žádostivostí a upřednostňováním na nejprioritnější pozici toho, co chce ego. Kdo se nachází v takovém výchozím stavu, toho činy budou tím pádem rovněž zkažené.[3]  

Ibnu l-Kajjim o důležitosti a přednostech očištění srdce pravil:

Čisté srdce je uspíšenou podobou rajského potěšení ještě na tomto světě a následně i v hrobě a v Den Soudný.

Čistoty srdce však nelze nijak dosáhnout, dokud se srdce neočistí od pěti věcí – od modloslužebnictví (arab. الشرك aš-širk), které je protikladem víry v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd), inovace (arab. بدعة bid'a), která je protikladem Sunny, nízkých chtíčů (arab. الشهوات aš-šehewát), které jsou protikladem příkazů Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم, lhostejnosti (arab. الغفلة al-ghafla), která je protikladem vzpomínání Božího (arab. ذكر الله zikru ´lláh) a tužeb (arab. الأهواء al-ahwá), které jsou protikladem upřímného zasvěcení (arab. الإخلاص al-ichlás) víry pouze Alláhu.

Těchto pět věcí představuje bariéry mezi služebníkem a Alláhem.[4]

Podobná slova napsal i zde: 

Plné čistoty srdce a jeho dokonalého očištění nelze dosáhnout, dokud nebude srdce bezpečno před pěti věcmi: před modloslužebnictvím, které zneplatňuje víru v Boží Jedinost, před inovací, která protiřečí Sunně, před chtíčem, která protiřečí příkazu Božímu, před lhostejností, která protiřečí vzpomínání Alláha a před žádostivostí, která ničí čistotu a upřímnost úmyslu. Těchto pět jsou překážkami na cestě k Alláhu, za nimiž je mnoho dalších kategorií zahrnujících tak jedinečné záležitosti, že je ani nelze spočítat.[5]  

Ibn Redžeb al-Hanbelí pravil: 

Čisté srdce (arab. قلب سليم kalbun selímun) je takové, které je prosto všech chorob, neduhů a odporných neřestí. Je to srdce, jež neobsahuje nic, nežli jen lásku vůči Alláhu, bázeň před Ním a starost, aby je nic neodvrátilo od Něj.[6]  

'Abdurrahmán ibn Násir as-Sa'dí pravil: 

Čisté srdce je to, které je v bezpečí před modloslužebnictvím a pochybami, láskou ke zlu a které se neotvírá inovacím a hříchům. To, vůči čemu musí být v opozici a od čeho musí být čisto, je v rozporu s požadavky, jaké má být, tedy že má být upřímné, znalé, neustále milující dobro a krásu. To, po čem touží a co zamýšlí musí následovat to, co miluje Alláh. Jeho tužby musí následovat to, co přichází od Alláha.[7]  

Čistá srdce

Vznešený Alláh popsal věřící podle jejich srdcí takto:

إِنَّمَا ٱلْمُؤْمِنُونَ ٱلَّذِينَ إِذَا ذُكِرَ ٱللَّـهُ وَجِلَتْ قُلُوبُهُمْ وَإِذَا تُلِيَتْ عَلَيْهِمْ ءَايَـٰتُهُۥ زَادَتْهُمْ إِيمَـٰنًا وَعَلَىٰ رَبِّهِمْ يَتَوَكَّلُونَ  

Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají (Anfál: 2)

مَّنْ خَشِىَ ٱلرَّحْمَـٰنَ بِٱلْغَيْبِ وَجَآءَ بِقَلْبٍ مُّنِيبٍ 

kteří v tajnosti se Milosrdného obávají a přicházejí se srdcem pokorným. (Káf: 33)

Mekhúl ad-Dimeškí pravil: „Nejjemnější srdce mají tací, kteří nejméně hřeší.[8]  

Ibnu l-Kajjim vysvětlil vnitřní stav takového srdce opravdového věřícího i cestu, jak ho dosáhnout takto:

Ryzost srdce znamená jeho neochvějné následování cesty vedoucí k Alláhu, takové srdce se k Němu přichyluje nejsilněji a zcela se mu poddává. Srdce nikdy nebude v pořádku, dokud se zcela neobrátí k Alláhu. Nicméně příliš mnoho jídla, pití, nadměrné družení se s lidmi a přílišné mluvení či příliš mnoho spánku srdce umrtvuje a působí jeho okoralost. Tyto věci odvrací srdce od jeho cesty všemi směry a působí jako překážky, které cestu mezi ním a Alláhem přehrazují. Oslabují energii tohoto srdce, zpožďují ho, anebo ho zcela zastavují na cestě za jeho cílem. Proto Alláh ostatně předepsal třeba i půst, aby tak Své věřící služebníky odpoutal od jídla a pití a potlačil žádostivost jejich srdcí, která je odvrací od jejich cesty k Alláhu. Alláh toto předepsal v souladu s tím, co je služebníkovi ku prospěchu na tomto i na onom světě a neučinil v tom žádné nesnesitelné těžkosti . Následovat toto znamená zajistit pro sebe blahobyt na tomto i na onom světě.[9]  

Al-Chatíb al-Baghdádí k technikám a metodám očisty srdce poznamenal:

A věz, že srdce je orgánem, jako jsou i jiné orgány. Je schopné něco unést, ale není schopné unést něco jiného, přesně jako zbytek těla. Tak jako jsou někteří schopni unést i sto liber, jiní nejsou schopni unést ani dvacet. Někteří lidé jsou schopni denně ujít i mnoho mil, aniž se unaví, zatímco jiní nejsou schopni ujít ani míli za den a už se u nich dostavuje únava. Nechť proto každý koná shodně svým limitům a neukládá na sebe tolik, aby vyčerpal všechny své síly, protože toto mu pomůže více, aby se duchovně zdokonalil a obsáhl učení s duchapřítomnou myslí a pod vedením fundovaného a zběhlého učitele.[10]  

Zmrtvělá srdce

O zatvrzelých a krutých srdcích popíračů víry Všemohoucí zjevil:

خَتَمَ ٱللَّـهُ عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ وَعَلَىٰ سَمْعِهِمْ ۖ وَعَلَىٰٓ أَبْصَـٰرِهِمْ غِشَـٰوَةٌ ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ 

Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je určen trest hrozný (Bekara: 7)

وَلَقَدْ ذَرَأْنَا لِجَهَنَّمَ كَثِيرًا مِّنَ ٱلْجِنِّ وَٱلْإِنسِ ۖ لَهُمْ قُلُوبٌ لَّا يَفْقَهُونَ بِهَا وَلَهُمْ أَعْيُنٌ لَّا يُبْصِرُونَ بِهَا وَلَهُمْ ءَاذَانٌ لَّا يَسْمَعُونَ بِهَآ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ كَٱلْأَنْعَـٰمِ بَلْ هُمْ أَضَلُّ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْغَـٰفِلُونَ  

A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (A'ráf: 179)

أَفَلَمْ يَسِيرُوا۟ فِى ٱلْأَرْضِ فَتَكُونَ لَهُمْ قُلُوبٌ يَعْقِلُونَ بِهَآ أَوْ ءَاذَانٌ يَسْمَعُونَ بِهَا ۖ فَإِنَّهَا لَا تَعْمَى ٱلْأَبْصَـٰرُ وَلَـٰكِن تَعْمَى ٱلْقُلُوبُ ٱلَّتِى فِى ٱلصُّدُورِ  

Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich. (Hadždž: 46)

لِّيَجْعَلَ مَا يُلْقِى ٱلشَّيْطَـٰنُ فِتْنَةً لِّلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ وَٱلْقَاسِيَةِ قُلُوبُهُمْ ۗ وَإِنَّ ٱلظَّـٰلِمِينَ لَفِى شِقَاقٍۭ بَعِيدٍ  

A jedná takto, aby učinil to, co podvrženo bylo satanem, pokušením pro ty, v jichž srdcích je choroba a jichž srdce jsou zatvrzelá - a nespravedliví jsou věru ve vzdoru hlubokém (Hadždž: 53)

Od al-Hasana al-Basrího se uvádí slova: „Znamení toho, že člověk spěje ke zkáze, jsou čtyři: zatvrzelost srdce, suché oko, které nikdy nezapláče, přemrštěné naděje a bezuzdná hrabivost v pohledu shromažďování pozlátek vezdejšího světa.[11]  

Ibn Tejmíjja v této souvislosti pravil: 

Život s tělem bez srdce je jako život zvířat. Také ona mají zrak a sluch, také ona jedí, pijí a rozmnožují se.[12]  

As-Sa'dí pravil:

Když uvidíš, že je srdce sklonné hříchům a rychle se jim poddává, potom věz, že je to choré srdce.[13]

Ibnu l-Kajjim zmínil i opačnou stranu mince: 

Čím více duchovnosti bude žít ve tvém srdci, tím více se tvé srdce stane vnímavějším i k bolesti a utrpení jiných.[14]  

Srdce, v nichž je choroba

O chorých srdcích pokrytců a heretiků Vševědoucí pravil:

فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ فَزَادَهُمُ ٱللَّـهُ مَرَضًا ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌۢ بِمَا كَانُوا۟ يَكْذِبُونَ 

V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. (Bekara: 10)

فَتَرَى ٱلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ يُسَـٰرِعُونَ فِيهِمْ يَقُولُونَ نَخْشَىٰٓ أَن تُصِيبَنَا دَآئِرَةٌ ۚ فَعَسَى ٱللَّـهُ أَن يَأْتِىَ بِٱلْفَتْحِ أَوْ أَمْرٍ مِّنْ عِندِهِۦ فَيُصْبِحُوا۟ عَلَىٰ مَآ أَسَرُّوا۟ فِىٓ أَنفُسِهِمْ نَـٰدِمِينَ  

A vidíš ty, v jejichž srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a říkat: "Bojíme se, aby nás nepostihl obrat osudu!" Však možná, že Bůh přinese úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých duších (Máida: 52)

أَمْ حَسِبَ ٱلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ أَن لَّن يُخْرِجَ ٱللَّـهُ أَضْغَـٰنَهُمْ

Či se domnívají ti, v jichž srdcích je choroba, že Bůh nenávist jejich neodkryje? (Muhammed:29)

Jedná se o chorobu pochybností (arab. الشبهات aš-šubuhát) a chorobu nízkých chtíčů (arab. الشهوات aš-šehewát).

O těchto chorobách srdce a jejich léčbě Ibnu l-Kajjim pravil:

Srdce může ochořet podobně, jako může ochořet i tělo. Lék takové choroby se nachází v pokání a vůli poslouchat a podrobovat s Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم. Srdce se pokrývá rzí, jako se rzí pokrývá i zrcadlo. Jen připomínka na Alláha ho může znovu vyleštit. Srdce chátrá a vadne na kráse tak, jako i tělo a jedině bázeň před Alláhem mu může jeho krásu vrátit. Srdce trpí nepohodlím hladu a žízně zrovna tak, jako i tělo, avšak potravou srdce je nauka a vědomí si Boží přítomnosti a dohledu, láska vůči Alláhu, spoléhání se na Něj, tendence upřímně se k Němu obrátí s pokáním a poslouchat Alláha Jediného a Jedinečného, plníce vše, co přikázal a zcela se Mu podrobujíc.[15]  

Co je to zatvrzelost srdce?

O zatvrzelosti srdcí Stvořitel všehomíra pravil:

ثُمَّ قَسَتْ قُلُوبُكُم مِّنۢ بَعْدِ ذَٰلِكَ فَهِىَ كَٱلْحِجَارَةِ أَوْ أَشَدُّ قَسْوَةً ۚ وَإِنَّ مِنَ ٱلْحِجَارَةِ لَمَا يَتَفَجَّرُ مِنْهُ ٱلْأَنْهَـٰرُ ۚ وَإِنَّ مِنْهَا لَمَا يَشَّقَّقُ فَيَخْرُجُ مِنْهُ ٱلْمَآءُ ۚ وَإِنَّ مِنْهَا لَمَا يَهْبِطُ مِنْ خَشْيَةِ ٱللَّـهِ ۗ وَمَا ٱللَّـهُ بِغَـٰفِلٍ عَمَّا تَعْمَلُونَ

Vaše srdce se však od té doby zatvrdila a stala se jakoby kameny skal aneb ještě tvrdšími, neboť mezi skalami jsou takové, z nichž tryskají potoky, a jsou mezi nimi jiné, jež pukají a vytéká z nich voda, a další, jež převracejí se ze strachu před Bohem. A není Bohu lhostejné, co děláte! (Bekara: 74)

Al-Mubárekfurí definoval zatvrzelost srdce jako „nelibost slyšet pravdu, přílišnou lásku k družení se s ostatními lidmi, nedostatek bázně před Alláhem, nepřítomnost pokory a pláče a častou lhostejnost vůči věčnému příbytku na světě onom.[16]  

Hasan al-Basrí pravil: „Srdce se kazí, když se člověk dopouští hříchu a doufá v pokání, když hledá nauku a pak podle ní nekoná, když uctívá neupřímně, když spotřebovává Boží dary a neděkuje za ně, když není spokojen s Boží vůlí a když pochovává mrtvé, aniž si z toho bere ponaučení.[17]  

Ibnu l-Kajjim řekl:

Slaven budiž Alláh! Jak mnoho srdcí je zkaženo, zatímco si jejich vlastníci ani neuvědomují, jak moc zatvrzelost jejich srdce sžírá, dokud ho zcela nepohltí.

Jak moc jen je člověk zkoušen chválou, které se mu dostává od lidí a klamán tím, jak Alláh přikrývá jeho hříchy či nedostatky.

Takto pomalu sklouzává ke zkáze skrze požehnání Boží, kterého se mu dostalo (tj. tím, že tyto dary používá ke hřešení a cítí se v bezpečí před trestem).

Všechny tyto záležitosti jsou druhem trestu a ponížení, zatímco se lhostejní ignoranti domnívají, že jde o pocty.[18]  

Trest zatvrzelosti srdce

Tato zatvrzelost bývá trestem za původní neochotu naslouchat a usilovat o očištění srdce, v důsledku čehož ztratí srdce svou vnímavost.

Vznešený pravil:

وَمِنْهُم مَّن يَسْتَمِعُ إِلَيْكَ ۖ وَجَعَلْنَا عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ أَكِنَّةً أَن يَفْقَهُوهُ وَفِىٓ ءَاذَانِهِمْ وَقْرًا ۚ وَإِن يَرَوْا۟ كُلَّ ءَايَةٍ لَّا يُؤْمِنُوا۟ بِهَا ۚ حَتَّىٰٓ إِذَا جَآءُوكَ يُجَـٰدِلُونَكَ يَقُولُ ٱلَّذِينَ كَفَرُوٓا۟ إِنْ هَـٰذَآ إِلَّآ أَسَـٰطِيرُ ٱلْأَوَّلِينَ

A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, ale pokryli jsme srdce jejich clonou a uši jejich hluchotou, aby nepochopili, a i když vidí znamení všemožná, nevěří v ně, a když potom přijdou k tobě, aby se s tebou hádali, říkají ti, kdož nevěří: "To jsou jen povídačky starých!" (An'ám: 25)

Ibnu l-Kajjim pravil: 

Jak by se člověku mohlo dostat duchovního osvícení a dobrého konce, pokud je jeho srdce nedbalé vůči vzpomínání Alláha, následuje své chtíče a je naprosto lhostejné?[19]

Na dalším místě podal toto vysvětlení:

Služebník není zasažen trestem horším, nežli je zatvrzelost srdce a oddálení se od Alláha. Oheň byl stvořen jedině proto, aby zatvrzelá srdce změkčil. Srdce, která jsou k Alláhu nejdále, jsou ta nejzatvrzelejší. Když je srdce zatvrzelé, očím chybí vnímání, rozlišovací schopnost i pláč z touhy po Něm. Zatvrzelost srdce nastává z důvodu čtyř příčin, které svou měrou přesáhnou únosnou mez: potrava, spánek, srdce a družení se s lidmi. Tak jako nenachází choré tělo užitku v jídle a pití, ani choré srdce nenachází užitku v kázáních a připomenutích, když čelí poryvům nízkých chtíčů. Kdokoli si proto přeje očistit své srdce, nechť dává přednost Alláhu nad svými nízkými chtíči. Srdce ulpívající na nízkých tužbách je odděleno závěsem tak mocným, nakolik silná je vazba tohoto srdce k jeho přízemní žádostivosti.[20]

Odměna v podobě srdce vnímavého a subtilního

Podobně je i odměnou za víru vepsání víry do srdce a její zvětšení:

هُوَ ٱلَّذِىٓ أَنزَلَ ٱلسَّكِينَةَ فِى قُلُوبِ ٱلْمُؤْمِنِينَ لِيَزْدَادُوٓا۟ إِيمَـٰنًا مَّعَ إِيمَـٰنِهِمْ ۗ وَلِلَّـهِ جُنُودُ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ ۚ وَكَانَ ٱللَّـهُ عَلِيمًا حَكِيمًا

On je ten, jenž sesílá sakínu do srdcí věřících, aby přidali další víru k víře své - a Bohu patří vojska nebeská i pozemská a Bůh vševědoucí je i moudrý (Feth: 4)

أُو۟لَـٰٓئِكَ كَتَبَ فِى قُلُوبِهِمُ ٱلْإِيمَـٰنَ وَأَيَّدَهُم بِرُوحٍ مِّنْهُ ۖ وَيُدْخِلُهُمْ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا ۚ رَضِىَ ٱللَّـهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا۟ عَنْهُ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ حِزْبُ ٱللَّـهِ ۚ أَلَآ إِنَّ حِزْبَ ٱللَّـهِ هُمُ ٱلْمُفْلِحُونَ

Do srdcí těchto vepsal Bůh víru a podpořil je duchem od Něho pocházejícím. A uvede je do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. Bůh nalezl v nich zalíbení a oni nalezli zalíbeni v Něm - a tito tvoří stranu Boží! A což nebudou ti, kdož ke straně Boží patří, blažení? (Mudžádela: 22)

Ibn Tejmíja pravil:

Pravé potěšení a skutečnou slast mohou srdce nalézt pouze v lásce k Bohu a ve snaze přiblížit se j Němu cestou vykonávání všeho co On miluje, což je možné jedině tehdy, když se člověk odpoutá od jakéhokoli dalšího objektu lásky. Toto je pravá podstata svědectví, že nic kromě Alláha nemá nárok být uctíváno a toto je také vírou Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, Bohu blízkého (arab. الخليل al-chalíl) a také skutečně všech Božích poslů a proroků, mír a požehnání s nimi všemi. Posel Boží صلى الله عليه و سلم povzbuzoval své věrné společníky, aby hojně opakovali slova:

أَصْبَحْنَا عَلَى فِطْرَةِ الْإِسْلَامِ ، وَعَلَى كَلِمَةِ الْإِخْلَاصِ ، وَعَلَى دِينِ نَبِيِّنَا مُحَمَّدٍ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ، وَعَلَى مِلَّةِ أَبِينَا إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا مُسْلِمًا ، وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ

Asbahná 'alá fitrati l-islámi we 'alá kelimeti l-ichlási we 'alá díni nebíjiná Muhammedin salla lláhu 'alejhi we selleme we 'alá milleti abíná Ibráhíme hanífen muslimen we má káne mine l-mušrikín,“ tj. „Začali jsme den na přirozenosti islámu, slovem upřímnosti, následujíce víru našeho proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم i víru našeho praotce Ibráhíma/Abraháma, jenž byl pravověrným a nepatřil k těm, co přidružují. [21][22]  

Ibnu l-Kajjím pravil: 

Pokud je srdce živeno uvažováním, zaléváno rozjímáním a čištěno od vnitřních neduhů, bude prodchnuto moudrostí a takový člověk uvidí zázraky.[23]  

Korán a připomenutí Boží jako prostředek proti zavtrzelosti srdce

Korán a vzpomínání Boží je prostředkem zjemnění, očištění a uklidnění srdce, shodně slovům Milostiplného:

ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ ٱللَّـهِ ۗ أَلَا بِذِكْرِ ٱللَّـهِ تَطْمَئِنُّ ٱلْقُلُوبُ

a ti, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha - jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit? (Ra'd: 28)

Ibnu l-Kajjim pravil:

V srdci je i taková zatvrzelost, kterou lze rozbít jedině vzpomínáním Alláha Vznešeného. Služebník Boží proto musí zatvrzelost svého srdce léčit vzpomínáním Alláha Vznešeného.[24]

Dále vysvětlil:

Čím více je srdce nedbalé a lhostejné, tím zatvrzelejším se stává. Avšak když si člověk připomíná Alláha, tato tvrdost měkne a taví se jako kov na ohni. Nic nemůže změkčit zatvrzelost srdce tak, jako připomenutí si Alláha Vznešeného. Zikr je léčbou a medicínou srdce. Nedbalost a lhostejnost je chorobou, jejímž je lékem Alláha si připomínat.[25]  

Vznešený ohledně Koránu pravil:

كَذَٰلِكَ لِنُثَبِّتَ بِهِۦ فُؤَادَكَ ۖ وَرَتَّلْنَـٰهُ تَرْتِيلًا

A sesíláme jej takto, abychom tím posílili srdce tvé, a předčítáme jej s péčí největší. (Furkán: 32)

Ibnu l-Kajjim pravil:

Srdce se bezpochyby pokrývají stařinou podobně jako se stařinou pokrývají kovové tácy, třeba stříbrné či jiné. Tedy stařinu srdce lze vyleštit vzpomínáním Alláha, neboť vzpomínání Alláha leští srdce natolik, že se stane průzračným jako zářivé zrcadlo. Avšak pokud je vzpomínání Alláha zanecháno, stařina se navrátí a když srdce pohltí, je třeba ho znovu vyleštit vzpomínáním Alláha. Srdce se pokrývá stařinou díky dvěma věcem – hříchům a nedbalosti vůči povinnosti vzpomínat Alláha. Díky tomu ho lze vyleštit také dvěma věcmi – prosbou o odpuštění a vzpomínáním Alláha.[26]

Al-'Usejmín dodal:

Jakkoli mnoho bys prosil lékaře, aby ti ulevili od toho, co je ve tvém srdci, nikdy nenajdeš nic tak mocně působícího, jako Korán.[27]

Právě teď a okamžitě je nejvyšší čas zušlechtit své srdce:

أَلَمْ يَأْنِ لِلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَن تَخْشَعَ قُلُوبُهُمْ لِذِكْرِ ٱللَّـهِ وَمَا نَزَلَ مِنَ ٱلْحَقِّ وَلَا يَكُونُوا۟ كَٱلَّذِينَ أُوتُوا۟ ٱلْكِتَـٰبَ مِن قَبْلُ فَطَالَ عَلَيْهِمُ ٱلْأَمَدُ فَقَسَتْ قُلُوبُهُمْ ۖ وَكَثِيرٌ مِّنْهُمْ فَـٰسِقُونَ

Což nepřišel čas pro ty, kdož uvěřili, aby srdce jejich se pokořila před připomenutím Božím a před tím, co seslal z pravdy? Nechť nejsou jako ti, jimž zdál se - když dostalo se jim předtím Písma - čas příliš dlouhý; i zatvrdila se srdce jejich a většina z nich byli hanebníci. (Hadíd: 16)

K al-Hasanu al-Basrímu přišel jistý muž a postěžoval si mu na zatvrzelost svého srdce. Al-Hasan mu poradil: „Oživ své srdce vzpomínkou na Alláha.[28]

Toto vzpomínání Alláha je třeba chápat v nejširším možném smyslu - od pronášení formulek zikru až po systematické studium Koránu a Sunny a hloubavé rozjímání nad Božími znameními v nás samých i okolo nás.

Ibnu l-Kajjim v této souvislosti pravil:

Tak jako není života na zemi bez blahodárného deště, není ani života v srdci, kromě skrze užitečnou znalost.[29]

V souladu se slovy Božími:

أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ

Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed: 24)

'Abdu l-Kajs pravil: „Srdce čisté od hříchů se nikdy nebude moci nabažit vzpomínání Alláha.[30]  

Kdo chce očistit své srdce, nesmí navíc nikdy zapomenout na hlubokou vnitřní introspekci.

Al-'Usejmín pravil: 

Pevně se držte zvyklosti vždy zpytovat své srdce, protože ono může trpět chorobou pochybností a chorobou tužeb a vše – chvála Alláhu – má svůj lék. Tak i vznešený Korán je lékem jak na chorobu pochybností, tak i na chorobu srdce.[31]

Ať se každý stará o své srdce ...

Největší a nejdůležitější starostí každého z nás tedy má vždy v prvé řadě být jeho srdce.

Korán zaznamenal prosbu těch, kteří jsou pevní ve svém vedění, takto:

رَبَّنَا لَا تُزِغْ قُلُوبَنَا بَعْدَ إِذْ هَدَيْتَنَا وَهَبْ لَنَا مِن لَّدُنكَ رَحْمَةً ۚ إِنَّكَ أَنتَ ٱلْوَهَّابُ

Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. (Áli 'Imrán: 8)

Ibnu l-Kajjim pravil:

Opravdový muž se nebojí smrti svého těla, nýbrž pouze smrti svého srdce.[32]

Zároveň nabídl také stručnou radu, jak zmrtvělosti srdce účinně zabránit:  

Kdokoli si přeje očistit své srdce, nechť před svou vlastní žádostivostí a nad svou vlastní žádostivostí vždy upřednostní Alláha.[33]  

Muhammed Sálih al-'Usejmín řekl:

Pro člověka je nezbytné starat se o své srdce a o jeho stav. Člověk se stále musí dívat do svého nitra a zpytovat sám sebe. Je mé srdce skutečně zdravé, anebo je choré? Pokud je choré, měl by se dotyčný snažit ze všech sil pídit po léku a pokud je zdravé, měl by za to děkovat Alláhu a držet se následování Jeho přímé cesty. Všichni dobře víme, že pokud člověku ochoří některá část jeho těla, pokud onemocní nějakou tělesnou chorobou, dotyčný obejde všechny lékaře ve snaze dopídit se léku na svou chorobu. Nicméně mnozí lidé nedbají na léčbu duchovních chorob srdce a léky na ně vůbec nehledají. Dokonce i přesto, že taková choroba srdce je ještě nebezpečnější, nežli choroba tělesná.[34]

___________________________________________________________

[1] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/390.

[2] Muttefakun' alejhi. Jako součást delšího hadísu zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 52; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599.

[3] Viz Asbábu zijádeti l-ímán, str. 70.

[4] Viz ad-Dáu we d-dewá´, str. 283.

[5] Viz al-Džewábu l-káfí, 1/176.

[6] Viz Džámi'u 'ulúmi we l-hikem, str. 71.

[7] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 593.

[8] Zaznamenal Ahmed v az-Zuhd, podání č. 641.

[9] Viz Zádu l-me'ád, 2/39.

[10] Viz al-Fakíh we l-mutefakkih, 2/107.

[11] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v az-Zuhd, podání č. 36.

[12] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 10/104.

[13] Viz Tejsíru l-Latífi l-Menán, str. 324.

[14] Viz Taríku l-hidžretejn, 2/607-608.

[15] Viz al-Fewáid, str. 143.

[16] Viz Tuhfetu l-ahwezí, 12/442.

[17] Viz at-Takwá, str. 30.

[18] Viz al-Džewábu l-káfí, str. 140.

[19] Viz ad-Dáu we d-dewá´, str. 219.

[20] Viz al-Fewáid, str. 153-154.

[21] Tuto prosbu zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 15059 na autoritu 'Abdurrahmána ibn Abzy رضي الله عنه.

[22] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 28/32.

[23] Viz al-Fewáid, str. 143.

[24] Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 71.

[25] Viz Ibid., str. 142.

[26] Viz Miftáhu dári s-se'áda, str. 283.

[27] Viz Šerhu l-káfíjetu š-šáfíja, 1/198.

[28] Viz Zemmu l-hewá´, str. 69.

[29] Viz Miftáhu dári s-se'áda, 1/168.

[30] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v at-Tewba, 1/83.

[31] Viz Šerhu l-mumti', 4/22.

[32] Viz Medáridžu s-sálikín, 3/248.

[33] Viz al-Fewáid, str. 156.

[34] Viz Ahkámun mine l-Kuráni l-Kerím, 1/86-87.