KORÁN O NAROZENÍ JEŽÍŠE, SYNA MARIINA, DÍL I.

'Ísá ibn Merjem, či Ježíš, syn Mariin, mír a požehnání Boží s ním, je jednou z nejdůležitějších prorockých figur islámu.

O jeho zrození a misi vypráví Korán na mnoha místech a souvislý příběh o něm je k nalezení v súře 'Áli 'Imrán (česky Rod 'Imránův, 3. v pořadí) a v súře Merjem (česky Marie, 19. v pořadí).

O nedocenitelném významu tohoto proroka v islámu hovoří i sunna. 

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم osobně o svém vztahu k němu pravil:

‏ أَنَا أَوْلَى النَّاسِ بِعِيسَى الأَنْبِيَاءُ أَبْنَاءُ عَلاَّتٍ وَلَيْسَ بَيْنِي وَبَيْنَ عِيسَى نَبِيٌّ.

Já jsem ze všech lidí 'Ísáovi nejpřednější, proroci jsou k sobě jako synové stejného otce, ale různých matek (tj. totožné víry) a mezi mnou a 'Ísáem nebylo proroka.[1]


Důvody seslání obou pasáží jako odpovědi křesťanům

Důvodem seslání veršů o 'Ísá a Merjem v súře Áli 'Imrán (verše 35. - 61.) je příchod delegace křesťanů z an-Nedžránu, o které se zmiňují četní Prorokovi صلى الله عليه و سلم životopisci včetně Ibn Isháka a Ibn Hišáma, Ibn Sa'da, al-Bejhekího, al-Beládurího a Ibn Kesíra, [2] stejně jako mnozí vykladači Koránu včetně at-Taberího, al-Kurtubího a Ibnu l-Džewzího. [3]

Ibn Tejmíja celou událost stručně rekapituluje takto:

Obyvatelé an-Nedžránu, který tehdy patřil Jemenu, byli křesťanského vyznání. Jejich delegace (čítající asi šedesát lidí) přišla za Prorokem صلى الله عليه و سلم do Medíny, zatímco on seděl ve své mešitě. Úvodní verše súry Áli 'Imrán byly zjeveny právě o nich. Disputovali s Božím Prorokemصلى الله عليه و سلم, přičemž Prorokovyصلى الله عليه و سلم argumenty se ukázaly přesvědčivějšími a oni si uvědomili, že je opravdu poslem Božím.[4]

O tematicky obdobných verších ze súry Merjem uvádí Ibn Ishák a další dějepisci, že byly recitovány jako odpověď Dža'ferem ibn Abí Tálibem رضي الله عنه před an-Nedžáším na jeho dvoře a Kurejšovci v době hidžry prvních muslimů do křesťanského království Habeše.

O tom, co se stalo, když na an-Nedžášího dvoře žádali dva kurejšovští vyslanci o vydání uprchnuvších muslimů zpět do Mekky, Ibn Ishák hovoří:

An-Nedžáší se Dža'fera zeptal, zda má u sebe něco z toho, co jim zjevil Bůh. Když mu Dža'fer odpověděl, že ano, přikázal mu, aby to přečetl, načež přečetl verše ze súry Káf-há-'ajn-mím-sád (19. súra v pořadí, s názvem Merjem, česky Marie, verše 16-36). Když to an-Nedžáší slyšel, plakal, až jeho brada zvlhla. I přítomní biskupové plakali, až jejich svitky zvlhly jejich slzami. Potom an-Nedžáší pravil: „V pravdě pochází toto a to, s čím přišel Ježíš, ze stejného zdroje. Vy dva si můžete jít, kamkoli se vám zachce. Já jim je nikdy nevydám a nesmějí být zrazeni.

Když odešli, 'Amr (ibnu l-'Ás, jeden z kurejšovských vyslanců) řekl: „Zítra jim, povím něco, co obrátí jejich názor vzhůru nohama.“ 'Abdulláh (ibn Rebí'a, ten druhý), který byl z obou ve svém přístupu k nám bohabojnější, mu řekl: „Nedělej to, přece jen jsou to naši příbuzní, i když se postavili proti nám.“ „Při Alláhu,“ zařekl se 'Amr, já mu povím, že oni tvrdí, že 'Ísá, syn Merjemin, je pro ně jenom stvořením.“ Již ráno přišel za ním a řekl mu, že oni o 'Ísáovi synu Merjeminu tvrdí ohavnou věc, že je jenom stvořením a že by je proto měl vyhledat a otázat se jich na to. A on tak učinil. Muslimům se doposud nikdy nic podobného nepřihodilo a tak se mezi sebou dohadovali, jak postupovat dále a nakonec se rozhodli, že odpovědí tím, co odpověděl Alláh a s čím přišel Jeho Prorok صلى الله عليه و سلم, buď jak buď. Když stanuli na královském dvoře a Dža'fer byl na celou věc dotázán, odpověděl: „My o něm říkáme to, co nám o něm sdělil i náš Prorok صلى الله عليه و سلم, že je služebníkem Božím a Jeho Poslem, že je duchem a slovem, které Alláh vdechl Merjemě, požehnané panně.“ An-Nedžáší popadl do ruky svou hůl a zvolal: „Při Bohu, Ježíš, syn Mariin, není od toho, co říkáš ty, vzdálen o nic více, než na délku této hole.“ Okolo přítomní generálové znechucením ohrnuli nos. „Ohrnujte si nos, jak jen chcete,“ pravil rozhodně an-Nedžáší a obrátil se k muslimům: „Vy budete v mé zemi v bezpečí!“ A šujúm znamená habešsky الآمنون al-áminún, tj. v bezpečí.[5]

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že tento habešský král sám nakonec potají přijal islám a Posel Boží صلى الله عليه و سلم se spolu se svými věrnými za něj poté, co zemřel, modlili pohřební modlitbu. [6]


Příběh proroka 'Ísá a jeho matky Merjem podle súry Áli 'Imrán

Vznešený Alláh pravil:

إِذْ قَالَتِ الْمَلَائِكَةُ يَا مَرْيَمُ إِنَّ اللَّهَ يُبَشِّرُكِ بِكَلِمَةٍ مِنْهُ اسْمُهُ الْمَسِيحُ عِيسَى ابْنُ مَرْيَمَ وَجِيهًا فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ وَمِنَ الْمُقَرَّبِينَ وَيُكَلِّمُ النَّاسَ فِي الْمَهْدِ وَكَهْلًا وَمِنَ الصَّالِحِينَ قَالَتْ رَبِّ أَنَّىٰ يَكُونُ لِي وَلَدٌ وَلَمْ يَمْسَسْنِي بَشَرٌ ۖ قَالَ كَذَٰلِكِ اللَّهُ يَخْلُقُ مَا يَشَاءُ ۚ إِذَا قَضَىٰ أَمْرًا فَإِنَّمَا يَقُولُ لَهُ كُنْ فَيَكُونُ

A hle, pravili andělé: „Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi. A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi bezúhonné.“ Pravila: „Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?“ Pravil: „Takto Bůh tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko „Staniž se!“, a stane se. (Áli'imrán: 45-47)

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا مِنْ مَوْلُودٍ يُولَدُ إِلاَّ نَخَسَهُ الشَّيْطَانُ فَيَسْتَهِلُّ صَارِخًا مِنْ نَخْسَةِ الشَّيْطَانِ إِلاَّ ابْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُ.

Nenarodí se žádné dítě, aniž jej šejtán nešťouchne a ono nezačne kvůli tomuto šejtánovu šťouchnutí plakat, kromě syna Merjemina a jeho matky.[7]

Ibn Kesír praví:

Toto je radostná zvěst pro Merjem, že se stane matkou někoho, kdo bude velikým a významným. Slovo znamená, že bude stvořen na přímý Boží příkaz. (…) Nazván je synem Merjeminým, aby se podtrhlo, že byl zrozen bez otce. Blahoslavený bude díky čestnému místu u Alláha na tomto světě, díky tomu, že obdrží svůj náboženský Zákon, své Zjevení a další Boží dary, že se na onom světě stane přímluvcem v tom, co mu Alláh dovolí a co od něj bude přijato jako od všech jeho bratrů proroků nadaných rozhodností výjimečnou. Bude hovořit s lidmi už v kolébce, nabádaje je k uctívání Alláha Jediného, který nemá společníka, což bylo jeho zázrakem, stejně jako prorockou misí v dospělém věku. A byl jedním z dobrých a ctnostných lidí v pohledu slov i činů, obdařených ryzí znalostí a šlechetným konáním. (…) Když Merjem uslyšela radostnou zvěst, kterou jí andělé přinesli od Vznešeného Alláha, podivila se: „Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?“ tj. když nemám ani manžela a ani se neplánuji vdát. Anděl jí odpověděl: „Takto Bůh tvoří to, co chce;“ - řekl „tvoří“ a neřekl „činí,“ tj. Boží Moc je tak velká, že pro něj není nic nemožného. Toto je potvrzeno dalšími slovy: „když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko „Staniž se!“, a stane se“ - tj. nijak se to nezpozdí za příkazem Božím, Boží rozkaz není nijak odročen. Na jiném místě Vznešený říká:

وَمَا أَمْرُنَا إِلَّا وَاحِدَةٌ كَلَمْحٍ بِالْبَصَرِ

a rozkaz náš je pouze slovo jediné, rychlé jak oka mžiknutí. (Kamer: 50)

Tj. rozkážeme jen jednou bez potřeby to opakovat. A co rozkážeme, to se i okamžitě stane.[8]

Jméno Merjem – Marie je jediným osobním ženským jménem v Koránu a podle ní se jmenuje celá 19. súra, koránské podání o ní přináší více informací, než celý Nový Zákon. Jméno عيسى 'Ísá - Ježíš se v Koránu vyskytuje na 25 místech a na 23 dalších místech figuruje sousloví ابن مريم Ibn Merjem – Syn Mariin, zatímco v Bibli se takto uvádí jen jednou. [9]

O narození Merjem Korán uvádí:

إِذْ قَالَتِ امْرَأَتُ عِمْرَانَ رَبِّ إِنِّي نَذَرْتُ لَكَ مَا فِي بَطْنِي مُحَرَّرًا فَتَقَبَّلْ مِنِّي ۖ إِنَّكَ أَنتَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ فَلَمَّا وَضَعَتْهَا قَالَتْ رَبِّ إِنِّي وَضَعْتُهَا أُنثَىٰ وَاللَّـهُ أَعْلَمُ بِمَا وَضَعَتْ وَلَيْسَ الذَّكَرُ كَالْأُنثَىٰ ۖ وَإِنِّي سَمَّيْتُهَا مَرْيَمَ وَإِنِّي أُعِيذُهَا بِكَ وَذُرِّيَّتَهَا مِنَ الشَّيْطَانِ الرَّجِيمِ فَتَقَبَّلَهَا رَبُّهَا بِقَبُولٍ حَسَنٍ وَأَنبَتَهَا نَبَاتًا حَسَنًا وَكَفَّلَهَا زَكَرِيَّا ۖ كُلَّمَا دَخَلَ عَلَيْهَا زَكَرِيَّا الْمِحْرَابَ وَجَدَ عِندَهَا رِزْقًا ۖ قَالَ يَا مَرْيَمُ أَنَّىٰ لَكِ هَـٰذَا ۖ قَالَتْ هُوَ مِنْ عِندِ اللَّـهِ ۖ إِنَّ اللَّـهَ يَرْزُقُ مَن يَشَاءُ بِغَيْرِ حِسَابٍ

A hle, pravila manželka ´Imránova: "Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys slyšící, vševědoucí!" A když to přivedla na svět, zvolala: "Pane můj, přivedla jsem na svět dceru" - a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské - "a nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým." A přijal ji Bůh přijetím laskavým a dal jí vzrůst vzrůstem krásným; a svěřil ji Zachariášovi. A kdykoliv za ní vešel Zachariáš do svatyně, nalezl u ni potravu. I zeptal se: "Marie, odkud to máš?" Odpověděla: "To přichází od Boha a Bůh věru uštědřuje obživu, komu chce, aniž počítá." (Áli 'Imrán: 35-37)

'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v této souvislosti pravil:

خَيْرُ نِسَائِهَا مَرْيَمُ ابْنَةُ عِمْرَانَ، وَخَيْرُ نِسَائِهَا خَدِيجَةُ.

Nejlepší ženou (ze všech) je Merjem, dcera 'Imránova a nejlepší ženou (mezi vámi) je Chadídža (tj. bint Chuwejlid رضي الله عنها, matka věřících).[10]

Podle některých byla Merjem nejlepší ženou, jaká kdy žila, podle jiných byla nejlepší ženou mezi Izraelity, jako je Chadídža nejlepší ženou v této ummě, jak uvádí Ibn Kesír s tím, že první názor je správnější – byla nejlepší mezi všemi ženami, před ní i po ní. [11]

Merjem byla dcerou 'Imrána a Hiny (Amrama a Hany, resp. Anny, dle biblické tradice). [12] 'Imrán byl veleknězem Izraelitů, jméno Hina je cizího původu a není známa žádná jiná žena tohoto jména. [13] Al-Bursewí uvádí, že důvodem bylo to, že kněží jména žen neuváděli, pokud tyto nesloužili v Chrámu. [14] Hina dlouho nemohla mít děti a když jednou, odpočívaje ve stínu stromu, spatřila ptáčka, jak krmí svá ptáčata, začala prosit Alláha, aby i jí daroval potomka, kterého z vděčnosti zasvětí službě v jeruzalémském Chrámu, jak tehdy bylo zvykem. [15] Když si uvědomila, že otěhotněla, svěřila se s tím manželovi a poznamenala, že dítě zasvětí Chrámu. 'Imrán jí opáčil otázkou, co udělá, pokud to bude děvče, protože v Chrámu se mohli oddávat uctívání pouze muži. [16] Hina proto prosila Alláha, aby porodila syna. [17] Jiní ovšem smýšlejí, že na základě Božího vnuknutí Hina od svého slibu neupustila, byť by se protivil dobovým konvencím. Jednala dle Božího vnuknutí podobně, jako matka Músá (Mojžíše), mír s ním, když pustila novorozence v košíku po vodě:

إِذْ أَوْحَيْنَا إِلَىٰ أُمِّكَ مَا يُوحَىٰ أَنِ اقْذِفِيهِ فِي التَّابُوتِ فَاقْذِفِيهِ فِي الْيَمِّ فَلْيُلْقِهِ الْيَمُّ بِالسَّاحِلِ يَأْخُذْهُ عَدُوٌّ لِّي وَعَدُوٌّ لَّهُ

když jsme vnukli matce tvé toto vnuknutí: Do truhly jej vlož a do moře jej vhoď, a nechť moře jej na břeh vyvrhne, a tehdy se ho nepřítel Můj i jeho ujme. (TáHá:38-39) [18]

Učenci uvádí různé důvody, které vedly dávné Izraelity k tomu, že službu v Chrámu umožňovali pouze mužům: jejich větší fyzickou sílu a výdrž, podle ar-Rázího měli také ženy zakázáno komunikovat s cizími muži bez rizika obvinění z nemravnosti, [19] podle al-Kurtubího odkazuje na zákaz menstruujícím ženám pobývat v Chrámu. [20] Merjemina matka ji poté, co ji odkojila, odnesla do Chrámu, kde Merjem potom vyrůstala a byla vychována. [21] Pro Merjem v Chrámu zbudovali zvláštní komnatu oddělenou zdmi, kam směřovalo zvláštní schodiště. Tu setrvávala a uctívala svého Pána, čímž vešla ve známost kromě svého příkladného chování také svou zbožností. [22]

Boží laskavé přijetí znamená buď její přijetí navzdory tomu, že Merjem byla děvčetem, jak smýšlí ar-Rází, [23] že se jí dostalo té nejlepší výchovy a společnosti nejmoudřejších, nejzbožnějších a nejmorálnějších lidí té toby, jak uvádí Ibn Kesír, [24] anebo to, že následovala životní způsoby zbožných a blahoslavených, jak uvádí as-Sábúní. [25] Fakt, že Hina sama pojmenovala svou dceru, podle al-Álúsího ukazuje na to, že její manžel již nebyl naživu, protože tehdy pojmenovali děti otcové. Jméno مريم Merjem znamená Bohulibá, Bohu milá, oblíbená, bohabojná osoba stále sloužící svému Pánu. [26] Podle Ibn 'Abbáse رضي الله عنه se Hina bála, zda její dceru do Chrámu přijmou a tak jednoho z kněží, Zekeríjá, jehož manželka byla její sestra (anebo podle jiného podání teta z matčiny strany) požádala o opatrovnictví nad Merjem. Podle jiných podání si kněží o její opatrovnictví mezi sebou losovali pomocí šípů – čí šíp zůstal navrchu, ten vyhrál. [27] Podle dalšího podání si ji na základě příbuzenství nárokoval Zekeríjá, ale ostatní tento nárok odmítali, pročež došlo na losování nejprve pomocí šípů – koho šíp vytáhne malý chlapec, ten zvítězí – a chlapec vytáhl šíp Zekeríjá. I to odmítli a tak losovali pomocí per, kterými přepisovali Tóru a Zekeríjá zvítězil, protože jeho pero zůstalo plavat proti proudu řeky Jordán. Dále se uvádí množství podání o dalším Merjemině osudu, pravděpodobně zůstala u Zekeríjá a jeho rodiny natrvalo, protože následně zemřela i její matka. Kvůli hladu, který je sužoval, nemohl ani Zekeríjá ani ostatní, přičemž v chrámu tehdy sloužily asi čtyři tisícovky lidí, se o Merjem starat, ale živil ji zázračným způsobem Alláh [28] - byť od vnějšího světa dělilo Merjem a její komnatu, kam nikdo jiný nevcházel, sedmero uzamčených dveří, vždy u ní Zekeríjá nacházel čerstvé ovoce v době, kdy nedozrává, nebo hrozny, které v daném momentě nikde nebyly k sehnání. [29] Mudžáhid, 'Ikrima, Se'íd ibn Džubejr a další uvádí, že Zekeríjá u ní nacházel letní ovoce v zimě a naopak zimní ovoce v létě.“ [30]

Kněží se tolik domáhali starosti o Merjem proto, že byla dcerou jejich velekněze, vůči kterému cítili dluh, či proto, že ji Hina zasvětila Chrámu a proto, že znali proroctví o ní a jejím synu, jak uvádí ar-Rází. [31]

Stejný autor popisuje i pointu příběhu o Hině a její dceři:

To, co přijde od Alláha je lepší, nežli to, co si člověk sám pro sebe přeje, neboť je to On, kdo zná vše skryté a všechny taje neviditelného a nepoznatelného světa.[32]

V souvislosti s faktem, že s Merjem přímo hovořil anděl Džibríl, řeší vykladači také otázku, zda byla Merjem prorokyní. Někteří se vedle rozhovoru s Džibrílem odvolávají na její výjimečnou mravnost a zbožnost a tvrdí, že prorokyní byla, ale nebyla poslem (arab. الرسول ar-resúl), protože poselství přináší i Zákon a k jeho vymáhání je třeba výkonná síla. Tento svůj názor podpírají doslovným pochopením verše:

وَإِذْ قَالَتِ الْمَلَائِكَةُ يَا مَرْيَمُ إِنَّ اللَّـهَ اصْطَفَاكِ وَطَهَّرَكِ وَاصْطَفَاكِ عَلَىٰ نِسَاءِ الْعَالَمِينَ

A hle, pravili andělé: "Marie, Bůh si tě věru vyvolil a čistou tě učinil a vyznamenal tě mezi ženami lidstva veškerého. (Áli 'Imrán:42)

Toto je názor např. Ibn Hazma a al-Kurtubího. [33] Ostatní se odvolávají na okolnost, že s ní anděl hovořil v lidské podobě, což je podstou (arab. الكرامة al-keráma) zbožných lidí přiblížených k Alláhu a nikoli nutně přímo proroků. Toto potvrzuje i skutečnost, že Alláh promlouval i k jiným ženám, aniž by nutně musely být prorokyněmi, jako například k výše zmíněné Músáově matce.

Navíc zjevení přicházelo vždy jen mužům, ve shodě se slovy Božími:

وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ إِلَّا رِجَالًا نُّوحِي إِلَيْهِمْ ۚ فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِن كُنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ

A vyslali jsme před tebou jen muže, jimž dali jsme vnuknutí - a zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl:43)

A toto je také názor velké většiny učenců tefsíru včetně al-Álúsího a as-Sábúního a správné stanovisko podle věrouky ahlu s-sunna we l-džemá'a. [34] Čistota Merjem potom dle al-Álúsího spočívá v tom, že neměla menstruaci, [35] podle as-Sábúního v očištění od všeho nečistého a špinavého, [36] podle ar-Rázího v očištění od klevet a hanění ze strany jejího lidu [37] a podle al-Kurtubího v čistotě její víry a mravnosti, [38] zatímco podle at-Taberího v tom, že žádná jiná žena nebyla přijata do Chrámu. [39]

Ohledně „Slova, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin“ Ibn Kesír soudí, že právě „Slovo, jež od Něho pochází“ představuje způsob, jakým byl 'Ísá stvořen, tedy přímým Božím příkazem:

إِذَا قَضَىٰ أَمْرًا فَإِنَّمَا يَقُولُ لَهُ كُن فَيَكُونُ

Takto Bůh tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko "Staniž se!", a stane se. (Áli 'Imrán: 47).

Totéž se uvádí od Ibn 'Abbáse – 'Ísá není totožný se Slovem, ale přímo na základě Slova byl stvořen. [40] At-Taberí uvádí, že díky tomu je 'Ísá obrazně popsán termínem Slovo, [41] zatímco al-Kurtubí smýšlí, že Slovo odkazuje na dítě, které bylo v Merjemině lůně díky němu stvořeno. [42]

Ohledně této metafory píše ar-Rází:

O spravedlivém vladaři se může obrazně říci, že je Božím stínem na zemi, protože spravedlivě vládne. Proto se o 'Ísáovi také říká, že je Božím Slovem, protože Alláh skrze něj ukazoval lidem správnou cestu a pravdu.[43]

V tomto tkví fundamentální rozdíl mezi koránským, resp. islámským a křesťanským pojetím, dle nějž je Ježíš naopak s Božím Slovem doslova totožný a proto je sám Bohem. [44]

Jméno عيسى 'Ísá pochází z hebrejského ישוע Ješú'ah (z klasického hebr. Jehošúah) přes syrské (západoaramejské) ܝܫܘܥ Ješú' (ve východoaramejské výslovnosti Íšú') a znamená Jahvem pomožený, či Bohem zachráněný. [45] Arabští křesťané přepsali do svého jazyka toto jméno jako يسوع Jesú' U arabské koránské verze tohoto jména došlo oproti hebrejsko-aramejské verzi k přesmyčce trojkonsonantního kořene z ne zcela známých příčin, možná snad z estetických důvodů, aby se rýmovalo s koránským jménem Mojžíše, موسى Músá, mír s ním. Může jít ale i o vlastní arabské jméno Ježíše a užívali ho simultánně vedle arabizovaného kognátu hebrejského jména i někteří arabští křesťané - například v II. polovině 6. století dle historických záznamů existoval v Sýrii klášter nazvaný 'Ísáníja, tehdejší nabatejští poutníci jméno 'Ísá psali na skalách na Sinaji. V Koránu se jméno 'Ísá vyskytuje celkem 25 krát, z toho 15 krát samostatně a desetkrát v doprovodu jiných přídomků a titulů tohoto proroka. [46] Rághib al-Isfahání dokonce uvádí, že 'Ísá je původní arabské jméno, odvozené od termínu عيس 'ajs, kterým se označovalo bělidlo vyráběné z moči plemenných hřebců. Autor slovníku Lisánu l-'arab uvádí, že jde o odvozeninu z výrazu عيس 'ajas, tj. světle červený (podle barvy 'Ísáovy pleti popisované v hadísech), anebo ze slovesa عوس 'awese s významem „putovat z místa na místo.“ Podle dalších zdrojů je 'Ísá arabizovaná odvozenina od slovesa عاش 'áša s významem žít, podobně jako je jméno يحيى Jahjá ('Ísáův současník, syn Zekeríjá´ a Merjeminy sestry, známý biblické tradici jako Jan Křtitel, mír s ním) odvozeno od termínu حياة haját s významem život. [47]

Al-Kurtubí dále vysvětluje původ přezdívky المسيح al-Mesíh, tedy Mesiáš, anebo Pomazaný:

Přezdívkou 'Ísá (Ježíše), mír s ním, bylo al-Mesíh, toto slovo má v arabštině, vedle jiných, též významy „ten, kdo miluje pravdu,“ „ten, který se dotýká,“ apod. Existuje vícero názorů, proč dostal 'Ísá takovou přezdívku. Podle některých učenců dostal tuto přezdívku pro svá neustálá putování (arab. سياحة sijáha) po zemi, neboť nikdy neměl stálé bydliště. Ibn 'Abbás uvádí, že proto, že když by se dotkl nemocného, tento by se po jediném jeho doteku rukou (arab. مسح mesh) uzdravil. Podle dalších byl 'Ísá takto nazván proto, že byl ihned po narození pomazán olejem z černého semínka, což byla pradávná praxe proroků Izraele, díky níž byli rozpoznáváni lidmi. Podle jiných byl takto nazván pro svou mimořádnou krásu, kterou se vyznačoval. Jiní smýšlejí, že proto, že byl očištěn a uchráněn od hříchu. Abu l-Hajsem říká: „Mesíh označuje toho, kdo byl stvořen dobrým, přitažlivým a krásným, protiklad někoho, kdo je ohavý a zlý.“ Opozitum ke slovu المسح al-mesih je المسيخ al-mesích a toto je přezdívka, kterou obdržel ad-Dedždžál, díky své ošklivosti a zlu, které spáchá a bude šířit a také proto, že i on bude putovat po zemi a vejde do každého jejího kouta, kromě Mekky, Medíny a Bejtu l-makdisu (Jeruzaléma). Anas ibn Málik رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لَيْسَ مِنْ بَلَدٍ إِلاَّ سَيَطَؤُهُ الدَّجَّالُ، إِلاَّ مَكَّةَ وَالْمَدِينَةَ...

Neexistuje jediné sídlo na Zemi, aniž by do něj nevstoupil ad-Dedždžál, kromě Mekky a Medíny ...[48]

Sámurra ibn Džundub رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil, že ad-Dedždžál se objeví na každém místě na Zemi, kromě Mekky a Bejtu l-Makdisu (Jeruzaléma), kde se svým vojskem obklíčí věřící. [49]

Ze semitského kořene م-س-ح m-s-h (v hebrejské variantě מָשִׁיחַ‬‎ maší´ah), dosl. Pomazaný, je odvozeno nejen arabizované al-Mesíh, [50] ale i poslovanštěný název mesiáš i řecký kalk  χριστός christós a latinský výraz christus, používaný v místních jazykových mutacích (např. české a slovenské Kristus) i v jazycích evropských křesťanů.

Al-Bejdáwí dodává:

Zde je přezdívka upotřebena jako první, ještě před osobním jménem proto, že ukazuje na jeho význam a jádro učení islámu o něm.[51]

Al-Bursewí smýšlí, že přídomek syn Mariin ještě více zdůrazňuje zázračnost jeho narození bez otce proto, že obyčejně se rodokmen uvažuje podle otce a nikoli matky. [52]

Podle al-Mahallího a as-Sujútího je kolébka zmíněná ve verši metaforou pro kojenecký věk, ve kterém děti obvykle ještě nemohou mluvit. [53]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم Muhammed se s 'Ísáem, svým prorockým předchůdcem, mír s ním, setkal při své cestě do nebes. Popisuje ho v autentických hadísech takto:

فَأَمَّا عِيسَى فَأَحْمَرُ جَعْدٌ عَرِيضُ الصَّدْرِ،

... A 'Ísá, ten má červenavou pleť, kučeravé vlasy a širokou hruď ...[54]

Podle jiné verze Prorok صلى الله عليه و سلم vyprávěl:

وَرَأَيْتُ عِيسَى رَجُلاً مَرْبُوعًا مَرْبُوعَ الْخَلْقِ إِلَى الْحُمْرَةِ وَالْبَيَاضِ، سَبْطَ الرَّأْسِ.

A viděl jsem i 'Ísáa, je středně vysoký, střední postavy, světle snědé, načervenalé pleti a splývavých kučeravých vlasů.[55]

Červenavost jeho pleti pak popsal následovně:

فَإِذَا هُوَ رَجُلٌ رَبْعَةٌ أَحْمَرُ كَأَنَّمَا خَرَجَ مِنْ دِيمَاسٍ

... jakoby právě vyšel z koupele.[56]

Jednou ho podle 'Abdulláha رضي الله عنه Prorok صلى الله و سلم viděl i ve snu a následně ho popsal takto:

‏ وَأَرَانِي اللَّيْلَةَ عِنْدَ الْكَعْبَةِ فِي الْمَنَامِ، فَإِذَا رَجُلٌ آدَمُ كَأَحْسَنِ مَا يُرَى مِنْ أُدْمِ الرِّجَالِ، تَضْرِبُ لِمَّتُهُ بَيْنَ مَنْكِبَيْهِ، رَجِلُ الشَّعَرِ، يَقْطُرُ رَأْسُهُ مَاءً، وَاضِعًا يَدَيْهِ عَلَى مَنْكِبَىْ رَجُلَيْنِ وَهْوَ يَطُوفُ بِالْبَيْتِ‏.‏ فَقُلْتُ مَنْ هَذَا فَقَالُوا هَذَا الْمَسِيحُ ابْنُ مَرْيَمَ‏.

A ukázal se mi minulou noc u Ka'by ve snu muž té nejkrásnější snědé ze všech snědých odstínů pleti, s dlouhými vlasy, které mu spadaly až mezi ramena. Jeho vlasy byly splývavé a kapala z nich voda, rukama držel další dva muže okolo ramen a obcházeli takto Ka'bu. Zeptal jsem se: „Kdo to je? Odpověděli: „Toto je al-Mesíh, syn Merjemin.[57]

Al-Kurtúbí uvádí proč je 'Ísá nazván blahoslaveným (الوجيه al-wedžíh):

V tefsírech se uvádí různé názory: Blažený na tomto světě je díky svému poselství a na světě onom díky významnému postavení u Alláha. Blažený na tomto světě je díky tomu, že každá jeho prosba byla vyslyšena, oživoval mrtvé, léčil od narození slepé a malomocné a na světě onom proto, že se bude moci přimlouvat za svůj lid (u toho, kde mu to Alláh dovolí). Blažený je také proto, že byl vznešený a ctnostý a také proto, že byl vzat na nebesa.[58]

'Ísá je také označen za jednoho z přiblížených (arab. من المقربين mine l-mukarrebín) k Alláhu. At-Taberí smýšlí, že to znamená „příslib jeho odměny na onom světě[59] a podle al-Álúsího jde „buď o jeho nanebevstoupení anebo o jeho blízkost lidem, kterým pomáhal v každé situaci, vždy a za všech okolností.[60]

Ohledně 'Ísá hovořícího z kolébky uvádí al-Kurtubí od Ibn 'Abbáse, že šlo o pomoc jeho matce v okamžiku, kdy byla křivě obviněna svým lidem, přičemž po této události, kdy poskytlo požadovaný důkaz, již nemluvně nepromluvilo. Slova o promlouvání v době zralosti či dospělosti pak implikují buď Zjevení, které 'Ísáovi seslal Bůh poté, co dorostl v muže, anebo jeho slova, kterými se bude obracet k lidem poté, co před koncem věků znovu sestoupí na zem. [61]

O významu zázraku, kdy nemluvně promluvilo na obranu své matky a na důkaz její počestnosti a též o možných důvodech, proč křesťanské zdroje tento zázrak nezmiňují, uvádí az-Zemachšerí následující:

To byl důkaz proti Merjemině pomluvě a pro 'Ísáovo poselství. Tento verš je jedním z důkazů, že křesťanské učení o Ježíši coby božstvu je falešné. 'Ísá byl dítětem a potom mladíkem, což implikuje závěr, že takové změny a proměny jsou vlastní a charakteristické jen pro stvořené bytosti.[62]

Ibn Kesír říká, že tato zvěst pro Merjem byla také radostným důkazem, že její dítě se dožije dospělosti a že má o to více uctívat Alláha modlitbou, padáním na tvář a předkláněním se, aby si tuto poctu zasloužila. Uvádí se, že Merjem tak usilovně stála v modlitbách, až jí otékaly kotníky a praskaly paty. [63]

Vznešený Alláh dále o misi Proroka 'Ísá, mír s ním, praví:

وَيُعَلِّمُهُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَالتَّوْرَاةَ وَالْإِنْجِيلَ

A naučí jej (Bůh) Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu. (Áli 'Imrán: 48)

Je možné i čtení „naučíme ho.[64]

Ibn Kesír o této moudrosti praví:

Moudrost je poznávání pravdy o každé věci, postavení každé věci na odpovídající místo při zachování správného stanoviska o ní a studium naučných i právních skutečností v náboženství, aby byl poznán smysl Božího rozhodnutí a příkazu, což představuje nejvyšší moudrost.[65]

Al-Álúsí vysvětluje:

Tato Moudrost podle Ibn 'Abbáse odkazuje na znalost povoleného a zakázaného, podle dalších na přikazování dobra a odvracení od zla, podle dalších na vše, co v sobě víra a její zákon obsahuje a podle jiného názoru znamená znalost písem předešlých proroků.[66]

وَرَسُولًا إِلَىٰ بَنِي إِسْرَائِيلَ أَنِّي قَدْ جِئْتُكُمْ بِآيَةٍ مِنْ رَبِّكُمْ ۖ

A byl poslem k dítkám Izraele: Přišel jsem k vám se znamením Pána vašeho ... (Áli 'Imrán:49)

Al-Bursewí vysvětluje:

'Ísá obdržel poselství v třicátém roce svého života. Alláh jej poslal k Izraelitům, mezi nimiž zůstal tři roky a několik měsíců. [67]

___________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2365.

[2] Viz as-Síretu n-nebewíja, 2/175-204; at-Tabakát, 1/357; an-Nubúwa, 5/382-393; Futúhu l-buldán, str. 70; al-Bidájetu we n-nihája, 5/52 a Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, 1/394-395.

[3] Viz Džámi'u l-beján 'ale t-te´wíli áji l-Ku´án, 3/107; al-Džámi'u li-ahkámi l-Kur´án, 4/404 a Zádu l-masír, 1/339.

[4] Viz al-Džewábu s-sahíh limen beddele díne l-Mesíh, str. 14.

[5] Viz Síretu n-nebewíja, str. 152. Použití několika místních slov ukazuje, že ten, kdo příběh vyprávěl musel velmi dobře znát jazyk a reálie tehdejší Habeše.

[6] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3880; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 951.

[7] Muttefakun 'alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 71; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2366.

[8] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, k veršům Áli 'Imrán: 45-47.

[9] Viz Mk, 6:3: Což to není ten tesař, syn Mariin...

[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3432

[11] Viz Kasasu l-anbijá´, str. 497.

[12] Viz Ismá'íl Hakkí al-Bursewí v Tefsíru Rúhu l-beján, 2/33.

[13] Viz al-Kurtubí v al-Džámi'u li-ahkámi l-Kur´án, 2/65.

[14] Viz Rúhu l-beján, 5/382.

[15] Viz al-Bejdáwí v Anwáru t-tenzíl, 1/163.

[16] Tak uvádí ve svém tefsíru at-Taberí, viz Džámi'u l-beján, 3/378.

[17] Viz al-Álúsí v Rúhu l-me'ání, 3/177.

[18] Viz Fachruddín ar-Rází v Mefátíhu l-ghajb, 2/442.

[19] Viz Ibid., 2/443.

[20] Viz al-Džámi'u li-ahkámi l-Kur´án, 2/66.

[21] Viz Ibn Kesír v Kasasu l-anbijá, str. 494.

[22] Viz Ibid., str. 495.

[23] Viz Mefátíhu l-ghajb, 2/444.

[24] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, k verši Áli 'Imrán: 37.

[25] Viz Safwetu t-tefásír, 1/172.

[26] Viz Rúhu l-me'ání, 3/182.

[27] Viz Ibid., 3/183-184.

[28] Viz al-Džámi', 3/284-185

[29] Viz al-Bursewí v Rúhu l-beján, 2/37; a at-Taberí v Džámi'u l-beján, 3/288.

[30] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, k verši Áli 'Imrán: 37.

[31] Viz Mefátíhu l-ghajb, 2/453.

[32] Viz Ibid., 2/443.

[33] Viz al-Álúsí v Rúhu l-me'ání, 3/205; a al-Kurtubí v al-Džámi', 2/90.

[34] Viz Rúhu l-me'ání, 3/187; Safwetu t-tefásír, 1/181.

[35] Ibid., 3/205.

[36] Viz Safwetu t-tefásír, 1/181.

[37] Viz Mefátíhu l-ghajb, 2/452.

[38] Viz al-Džámi', 2/82.

[39] Viz Džámi'u l-beján, 3/309.

[40] Tak uvádí ar-Rifá'í v Tejsíru l-'Alíji l-Kadíri li ichtisári tefsíri Ibni Kesír, str. 202.

[41] Viz Džámi'u l-beján, 3/215

[42] Viz al-Džámi', 2/88.

[43] Viz Mefátíhu l-ghajb, 2/454.

[44] Srov. Jn, 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

[45] Brown, Francis et al. 1996. Hebrew and English Lexicon. Oxford: Hendrickson Publishers.

[46] Robinson, Neal. „Jesus“ in Damen-McAuliffe. Jane. 2003. Encyclopaedia of Quran. Leiden: Brill 3/ 7-9.

[47] Viz Ibid., 3/10.

[48] Muttefakun 'alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1881; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2943.

[49] Zaznamenal Ahmed a al-Hajsemí uvádí, že všichni jeho vypravěči jsou spolehliví.

[50] Viz al-Bejdáwí v Anwáru l-beján, 1/164.

[51] Viz Anwáru t-tenzíl, 1/165.

[52] Viz Rúhu l-beján, 2/43.

[53] Viz Tefsír al-Dželálejn, komentář verše Áli 'Imrán: 37.

[54] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3438, na autoritu 'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما jako součást delšího hadísu.

[55] Muttefekun 'alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3239; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 165, jako součást delšího hadísu.

[56] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3394.

[57] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 3439 a 3440.

[58] Viz al-Džámi', 2/90.

[59] Viz Džámi'u l-beján, 3/317.

[60] Viz Rúhu l-me'ání, 3/217.

[61] Viz al-Džámi', 2/90.

[62] Viz al-Keššáf, 1/356-357.

[63] Viz Kasasu l-anbijá´, str. 496.

[64] Viz Tefsír al-Dželálejn, k verši Áli 'Imrán: 48.

[65] Viz Tefsír ibn Kesír, k verši Áli 'Imrán: 48.

[66] Viz Rúhu l-me'ání, 15/220.

[67] Viz Rúhu l-beján, 5/44.