KORÁNSKÁ ZKOUŠKA LÁSKY VŮČI ALLÁHU A JEHO POSLU

Vznešený Alláh přikázal svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم:

قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ ٱللَّـهَ فَٱتَّبِعُونِى يُحْبِبْكُمُ ٱللَّـهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ

Rci: „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Áli'Imrán: 31)

Mnozí a mezi nimi i al-Hasan al-Basrí, tento verš pojmenovali veršem zkoušky (arab. آية الفتنة ájetu l-fitna) protože jasně dokazuje, že nikoli prázdná slova, ale činy v souladu se Sunnou Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jsou důkazem skutečné lásky vůči Němu. [1] Al-Hasan al-Basrí řekl: „Při Tom, vedle Něhož není žádného božstva hodného uctívání, Sunna je cestou umírněného středu mezi těmi, kteří překračují meze a přehánějí a těmi, kteří jsou nedůslední a nedbalí. Proto ji trpělivě a neochvějně následujte, budiž k vám Alláh milostiv, věru pravých následovníků Sunny bylo ze všech nejméně i v minulosti a bude jich ze všech nejméně i v budoucnosti. To jsou ti, kteří nezacházejí do extrémů roztroušení mezi těmi, kteří překračují každou míru, ti, kteří se nedopouštějí inovací v náboženství, roztroušení mezi těmi, kteří tak činí. Ti, kteří neochvějně následují Sunnu, dokud se nesetkají se svým Pánem. Vy buďte také takoví.[2]

Ibn Tejmíja proto pravil:

Cesta Sunny je cestou znalosti, spravedlnosti a správného vedení. A inovace je ignorancí, útlakem a následováním tužeb.[3]

Výše uvedený verš o nutnosti posuzovat slova a činy lidí měřítky Sunny nám dává do rukou mocný nástroj, jak rozpoznat skutečné následovníky pravdy od těch, kteří se tak pouze tváří.

Ibn Tejmíja řekl:

Věru mnoho lidí se připisuje k následovníkům Sunny, hadísu a zbožných předků. Je mnoho těch, kteří se vyhlašují za následovníky imámů Ahmeda a dalších, nebo za následovníky věrouky imáma Abú Hasana al-Aš'arího. Nicméně jejich slova nesplňují kritéria toho, k čemu se hlásí. Proto je k užitku být si toho vědom.[4]

Ibnu l-Kajjim pravil:

Když se v srdci Božího služebníka rozlije svit Sunny, všechna mlha inovace se z něj vytratí.[5]

Stejný autor popisuje rozdíl mezi následovníky Sunny a následovníky inovace takto:

Následovníci Sunny odvrhují slova lidí kvůli Sunně, zatímco následovníci inovace odvrhují Sunnu kvůli slovům lidí.[6]

Moderní učenec Muhammed Sálih al-'Usejmín pravil:

Proto se drž pevně Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم pevně i svými zadními zuby a vydej se cestou tvých zbožných předků. A zastávej to, co zastávali i oni.[7]

A naše dnešní realita svědčí o tom, co popisuje Muhammed Násiruddín al-Albání:

Většina lidí dnes neuctívá Alláha následováním Jeho Posla, uctívají Alláha pouze svými tužbami.[8]

Na jiném místě pravil:

Učte se Sunně a jasně rozeznáte inovaci, protože když byste se učili inovaci, potom byste nedokázali rozpoznat pravdu.[9]

V souvislosti s tímto dnešním problémem 'Ubejd al-Džábirí pravil:

Co se týče toho, kdo následuje blud, ale tváří se, že je následovníkem Sunny, toho Alláh věru odkryje, strhne jeho masku a odstraní z něj to, pod čím se ukrývá. Kolik už jen bylo zbloudilých jedinců vystupujících navenek krásně a přitažlivě, používajících Knihu Boží a Sunnu jako své důkazy, avšak Alláh je posléze odkryl, protože šlo o notorické lháře, kteří nenásledovali Sunnu ani navenek, ani uvnitř![10]

V podobném smyslu je o následování Sunny na jiných místech v Koránu také řečeno:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَطِيعُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُوا۟ ٱلرَّسُولَ

Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla (Nisá:59)

قُلْ أَطِيعُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُوا۟ ٱلرَّسُولَ ۖ فَإِن تَوَلَّوْا۟ فَإِنَّمَا عَلَيْهِ مَا حُمِّلَ وَعَلَيْكُم مَّا حُمِّلْتُمْ ۖ وَإِن تُطِيعُوهُ تَهْتَدُوا۟ ۚ وَمَا عَلَى ٱلرَّسُولِ إِلَّا ٱلْبَلَـٰغُ ٱلْمُبِينُ

Rci: "Poslouchejte Boha a poslouchejte posla! Odvrátíte-li se, pak on ponese jedině to, co na něj bylo vloženo, a vy ponesete to, co bylo na vás vloženo. Však uposlechnete-li jej, budete na cestě správné." A poslu přísluší jen hlásání zřetelné. (Núr:54)

Abú Osmán Sa'íd ibn Ismá'íl an-Nejsábúrí pravil: „Kdokoli se bude řídit Sunnou ve svých slovech i činech, ten promluví moudře. A kdokoli se bude řídit svými tužbami, z toho promluví hereze.“ A potom citoval tento verš. [11]

Ibn Tejmíja k tomu dodal:

Je tomu přesně tak. Pokud člověk nenásleduje to, s čím přišel Prorok صلى الله عليه و سلم, potom bude konat v souladu se svými prázdnými přáními. Tím se stane někým, kdo následuje jen svoje tužby a nikoli vedení od Alláha.[12]

Vznešený také pravil:

لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِى رَسُولِ ٱللَّـهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱلْيَوْمَ ٱلْـَٔاخِرَ وَذَكَرَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا

A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb: 21)

Uvádí se, že 'Abdulláh ibn 'Abbás رضي الله عنهما, bratranec Proroka Božího صلى الله عليه و سلم, za kterého sám Prorok صلى الله عليه و سلم prosil, aby jej Alláh obdařil správným výkladem Koránu, člověk, který proslul mezi saháby jako jeden z nejznalejších vykladačů, přezdívaný mudrc Koránu (arab. حبر القرآن habru l-Kur´án) a tlumočník Koránu (arab. ترجمان القرآن terdžumánu l-Kur´án), obcházel s Mu'áwíjou رضي الله عنه v Mekce svatyni Ka'bu a uviděl Mu'áwíju, jak se dotýká všech jejích rohů. Ibn 'Abbás mu nesouhlasně vytkl: „Proč se dotýkáš i těchto dvou rohů (tzv. syrský a irácký roh), zatímco Prorok صلى الله عليه و سلم se jich nedotýkal?“ „Nic z Domu Božího by se přece nemělo vynechat,“ opáčil mu Mu'áwíja. Ibn 'Abbás mu ovšem odvětil tímto koránským veršem. Mu'áwíja svůj omyl následně uznal a řekl: „Máš naprostou pravdu.[13]

Na základě tohoto podání aš-Šáfi'í poznamenal: „Těchto dvou rohů jsme se nepřestali dotýkat nikoli proto, že bychom přestali chovat Ka'bu v takové úctě - ostatně jak by člověk nemohl chovat Ka'bu v úctě, když ji konec konců stále obcházíme - ale proto, že následujeme Sunnu v tom, co konáme (arab. فعل fi'l) i v tom, co nekonáme (arab. ترك terk). Pokud znamená nedotknout se těchto dvou rohů znevažování Ka'by, potom je jejím znevažováním i nedotýkat se toho, co je mezi nimi. Avšak toto nikdo netvrdí.[14]

Vznešený Alláh pravil také:

مَا ضَلَّ صَاحِبُكُمْ وَمَا غَوَىٰ وَمَا يَنطِقُ عَنِ الْهَوَىٰ إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَىٰ عَلَّمَهُۥ شَدِيدُ ٱلْقُوَىٰ...

Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto, jemuž naučil jej silný mocí … (Nedžm: 2-5)

وَمَآ ءَاتَىٰكُمُ ٱلرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَىٰكُمْ عَنْهُ فَٱنتَهُوا۟

To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr:7)

V Koránu je na povinnost následovat Sunnu odkázáno na ještě bezpočtu dalších míst.

Ke stejnému závěru o nutnosti následovat Proroka صلى الله عليه و سلم vede i Sunna a celkový pohled na život Božího Posla صلى الله عليه و سلم.

Když Sa'd ibn Hišám ibn 'Ámir přijel do Medíny za matkou věřících 'Áišou رضي الله عنها, aby se jí otázal na některé záležitosti náboženské nauky, ptal se jí také na způsoby Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Odpověděla mu: „Což nečteš Korán?“ „Ovšemže čtu,“ odvětil Sa'd. 'Áiša pravila: „Morálkou Posla Božího صلى الله عليه و سلم byl Korán.“ Sa'd, okouzlen koncizností a zároveň celistvostí její odpovědi, dodal: „Zamýšlel jsem jít a více se nikoho na nic neptat.[15] Podle jiného podání 'Áiša připodobnila Proroka صلى الله عليه و سلم ke „Koránu, který chodí.[16]

An-Newewí poskytl toto objasnění:

To znamená, že jednal podle Koránu, dodržoval jeho limity, následoval jeho etiketu, rozmýšlel a nechal se vést koránskými poučeními a příměry, rozjímal nad jeho významy a recitoval jej tak, jak má být recitován.[17]

Ibn Redžeb al-Hanbelí citovaný hadís vysvětlil:

Věrně následoval etiketu Koránu a jeho přístup. Cokoli je v Koránu chváleno, toho si cenil i on, cokoli je v Koránu odsuzováno, i on odsuzoval, jak se uvádí i v jiném podání.[18]

Al-Munáwí ho objasnil takto:

Vše, co Korán obsahuje z příkazů, zákazů, příslibů, varování apod. praktikoval svým osobním příkladem. Al-Kádí 'Ijjád pravil: „Jeho přístup ztělesňoval vše, co je obsaženo v Koránu. Cokoli je v něm považováno za dobré, chválil a podporoval svým osobním postojem. Cokoli je v něm považováno za špatné a zakázané, tomu se vyhýbal. Proto Korán popisoval jeho povahu.[19]

Tedy Prorok صلى الله عليه و سلم nám ukazuje, jak chápat Slovo Boží a jak ho žít a praktikovat v našem životě. Sám je sice smrtelným člověkem, leč tím nejvzácnějším, nejmravnějším a nejdokonalejším z lidí, podobně jako diamant, který je sice kamenem, nicméně neporovnatelně vyniká nad obyčejnými kameny. On je nenahraditelným učitelem, který nám ukazuje, jak být oddaným věřícím, pokorným služebníkem Božím, vděčným potomkem, milujícím otcem, laskavým manželem, spravedlivým vladařem, odvážným bojovníkem, neochvějným zastáncem pravdy a soucitným obráncem slabších.

Proto jeden z jeho nejbližších společníků, jeho bratranec a zeť v jedné osobě, 'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Nikdy bych neopustil Sunnu kvůli následování názoru kohokoli.[20]

Proto další z jeho společníků 'Abdulláh ibn Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنهما, odpověděl jistému Jemenci, který se ho tázal, zda políbit Černý kámen v rohu Ka'by, odpověděl: „Viděl jsem Proroka صلى الله عليه و سلم, jak se ho dotkl a políbil ho.“ Dotyčný začal spekulovat: „A podle tebe, co když třeba bude okolo Ka'by tlačenice a lidé mne odtlačí?“ Ibn Omar odpověděl: „Svoje „a podle tebe“ nechej v Jemenu, já viděl Proroka صلى الله عليه وسلم, jak se ho dotkl a políbil ho.[21]

Velký znalec hadísů Sufján as-Sewrí zdůvodňuje následování Prorokovy صلى الله عليه و سلم Sunny takto: „Žádný výrok nelze přijmout jako pravdivý a správný, dokud není následován patřičnými skutky. Žádný výrok ani skutky nelze přijmout jako pravdivé a správné, dokud nejsou vedeny čistým úmyslem a žádný výrok, skutky či úmysly nelze přijmout jako pravdivé a správné, dokud nejsou v souladu se Sunnou.[22]

Imám aš-Šáfi'í o něm poznamenal: „Pokud by neexistovalo Prorokovo صلى الله عليه و سلم podrobné objasnění ohledně každé povinnosti zmíněné v Knize Boží, jako je pouť, modlitba, nebo zekát, vůbec bychom nevěděli, jak je vykonávat a nebylo by pro nás možné vykonat jakýkoli skutek uctívání. Z tohoto důvodu má pro nás Prorok  صلى الله عليه و سلم tak veliký význam z hlediska šarí'y. Poslušnost vůči němu se tím stává i poslušností vůči Alláhu.[23]

Ibn Tejmíja potom definuje koncept الإتباع al-ittibá' - následování Proroka صلى الله عليه و سلم takto:

Následovat Proroka znamená konat tak, jak i on konal, stejným způsobem, jako postupoval on. To znamená, že pokud vykonal nějaký skutek coby uctívání Alláha, potom je pro nás takový skutek předepsaným způsobem uctívání. Pokud při tomto uctívání specifikoval nějaké určité místo či čas, potom i my specifikujeme pro daný skutek jeho místo a čas.[24]

Toto lze demonstrovat na následujících příkladech:

Ja'lá ibn Umejja رضي الله عنه vyprávěl, že vykonal obcházení Ka'by s Omarem ibnu l-Chattábem رضي الله عنه a dospel přitom k rohu dveří Ka'by. Začal se jich dotýkat a Omar mu řekl: „Což jsi neobcházel Ka'bu i s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم?“ „Ano,“ odpověděl Ja'lá. „A viděl jsi ho dotýkat se jich?“ otázal se ho Omar. „Neviděl,“ odpověděl Ja'lá. Na to Omar pravil: „Potom postupuj tak, jako postupoval i Boží Prorok صلى الله عليه و سلم, protože on je pro tebe vzorem hodným následování![25]

Imám Sa'íd ibnu l-Musejjib jednou viděl člověka modlit se před ranní modlitbou více než dvě rek'át nepovinné modlitby, v nichž se hojně předkláněl a padal na tvář. Zakázal mu to s tím, že správně se sunna před povinnou ranní modlitbou modlí jen dvě rek'át. Dotyčný se podivil: „Abú Muhammede! Což mne bude Alláh trestat za to, že se modlím?“ Dostalo se mu odpovědi: „Nikoli, ale bude tě trestat za to, že protiřečíš Sunně.[26]

Dalším důvodem proč následovat Sunnu Posla Božího صلى الله عليه و سلم je nevyhnutelná potřeba správného pochopení Koránu.

Ibnu l-Kajjim shrnul příklady Prorokova صلى الله عليه و سلم vysvětlení různých koránských pasáží, které označují něco jiného, než co naznačuje jejich doslovný význam, bez znalosti kontextů, do kterých tato slova Prorok صلى الله عليه و سلم postavil:

V Božích slovech:

ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَلَمْ يَلْبِسُوٓا۟ إِيمَـٰنَهُم بِظُلْمٍ أُو۟لَـٰٓئِكَ لَهُمُ ٱلْأَمْنُ وَهُم مُّهْتَدُونَ

Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí. (An'ám: 82)

Pojem ظلم zulm (dosl. křivda či nespravedlnost) zde Prorok صلى الله عليه و سلم vysvětlil jako modloslužebnictví (arab. الشرك aš-širk).

V Božích slovech:

فَسَوْفَ يُحَاسَبُ حِسَابًا يَسِيرًا 

tomu zúčtováno bude počtem snadným (Inšikák:8)

Pojem počet snadný (arab. حساب يسير hisábun jesírun) zde Prorok صلى الله عليه و سلم vysvětlil jako dotazování a prošetření v Soudný den, v protikladu k účtování a trestu, které naznačuje doslovné znění.

Prorok صلى الله عليه و سلم vysvětlil, že bílá a černá niť (arab. الخيط الأبيض و الخيط الأسود al-chajtu l-abjadu we l-chajtu l-aswed, viz 187. verši súry al-Bekara) je ve skutečnosti odkazem na bílou linku úsvitu při počátku dne na obzoru.

Prorok صلى الله عليه و سلم také vysvětlil, že ten, koho podruhé viděl v ráji u nejzazšího jeho okraje u lotosového stromu (arab. سدرة المنتهى sidretu l-muntehá, viz Nedžm: 13-14) byl Džibríl.

Prorok صلى الله عليه و سلم také vysvětlil, že Boží slova:

يَوْمَ يَأْتِي بَعْضُ آيَاتِ رَبِّكَ لا يَنْفَعُ نَفْسًا إِيمَانُهَا لَمْ تَكُنْ آمَنَتْ مِنْ قَبْلُ

V ten den, kdy objeví se určitá znamení Pána tvého, nepomůže duši žádné víra její, jestliže neuvěřila již dříve (An'ám:158), odkazují na východ slunce od západu (a tím i na čas, kdy již nebude přijato pokání).

Prorok صلى الله عليه و سلم také vysvětlil, že Boží slova:

أَلَمْ تَرَ كَيْفَ ضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا كَلِمَةً طَيِّبَةً كَشَجَرَةٍ طَيِّبَةٍ ...

Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný … (Ibráhím: 24) odkazují na datlovník.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také vysvětlil slova Boží:

يُثَبِّتُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ بِٱلْقَوْلِ ٱلثَّابِتِ فِى ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا وَفِى ٱلْـَٔاخِرَةِ

Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím (Ibráhím: 27) jako odkaz na dotazování každého zesnulého v hrobě na to, kdo je jeho Pánem a co je jeho vírou.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také vysvětlil pojem الرعد ar-Ra'd, tedy Hrom, vyskytující se ve stejnojmenné súře, jako odkaz na anděla, kterému jsou svěřena oblaka.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم dále vysvětlil, že lidé Písma si vzali své rabíny a kněží za pány vedle Boha (viz Tewba: 31) v tom smyslu, že považovali za povolené vše to, co jim oni dovolili (z toho, co Alláh zakázal) a za zakázané vše to, co jim oni zakázali (z toho, co Alláh dovolil).

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také vysvětlil Boží slova:

مَن يَعْمَلْ سُوٓءًا يُجْزَ بِهِۦ

Ten, kdo činí zlo, bude za to odměněn (Nisá: 123) jako trest na tomto světě v podobě starostí, úzkosti, obav, nepohodlí a těžkostí.

A také vysvětlil pojem زيادة zijáda - přídavek ve slovech Božích:

لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا۟ ٱلْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ

Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno (Júnus: 26) jako odkaz na možnost spatřit Boží Tvář.[27]

Dalším a přehlíženým důvodem je nepřeberné bohatství a nevyčerpatelný potenciál Sunny pro hledání odpovědí na otázky pozdějších časů, dokonce i na ty zcela současné, o kterých by nikdo nečekal, že mohou být zodpovězeny pečlivým studiem Sunny.

Například následující dialog mezi Prorokem صلى الله عليه و سلم a jeho společníky, týkající se doby, kterou na zemi před koncem věků stráví lžiprorok ad-Dedždžál, přinesl odpověď na to, jak se mají muslimové modlit svých pět povinných denních modliteb v oblastech, kdy světelná fáze dne přesahuje 24 hodin, anebo na oběžné dráze: „Zeptali jsme se: „Jak dlouho zůstane na zemi? Odpověděl:

أَرْبَعُونَ يَوْمًا يَوْمٌ كَسَنَةٍ وَيَوْمٌ كَشَهْرٍ وَيَوْمٌ كَجُمُعَةٍ وَسَائِرُ أَيَّامِهِ كَأَيَّامِكُمْ .

Čtyřicet dní, jeden den bude jako rok, jeden den jako měsíc, jeden den jako týden a zbytek jako vaše dni.

Zeptali jsme se: „Posle Boží, v tom dni, co je jako rok, nám bude stačit modliteb tolik, jako za jediný den?“ Odpověděl:

فَاقْدُرُوا لَهُ قَدْرًا.

„Čas odhadněte a rozvrhněte.[28]

Další důvody nutnosti následovat Sunnu a příklad Prorokaصلى الله عليه و سلم a jeho věrných uvádí i samotná Sunna.

Například Irbád ibn Sáríja رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

… فَعَلَيْكُمْ بِسُنَّتِي وَسُنَّةِ الْخُلَفَاءِ الْمَهْدِيِّينَ الرَّاشِدِينَ ...

... Na vás je pak následovat mou Sunnu a zvyklosti pravověrných chalífů ...[29]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pochválil Abú Hurejru رضي الله عنه za to, jak se stará o to, aby jeho slova neupadla v zapomnění, když se jej dotázal na to, komu jeho přímluva na onom světě přinese největší štěstí:

قَدْ ظَنَنْتُ يَا أَبَا هُرَيْرَةَ أَنْ لاَ يَسْأَلَنِي عَنْ هَذَا الْحَدِيثِ أَحَدٌ أَوَّلُ مِنْكَ، لِمَا رَأَيْتُ مِنْ حِرْصِكَ عَلَى الْحَدِيثِ، أَسْعَدُ النَّاسِ بِشَفَاعَتِي يَوْمَ الْقِيَامَةِ مَنْ قَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ، خَالِصًا مِنْ قَلْبِهِ أَوْ نَفْسِهِ

Věděl jsem, Abú Hurejro, že se mne na to nikdo před tebou nezeptá, neboť vím, nakolik toužíš po hadísech. Z mé přímluvy se bude nejvíce radovat člověk, který nejupřímněji a z největší hloubi srdce říkal, že není božstva kromě Alláha.[30]

Implicitním důkazem jsou také slova Anase ibn Málika رضي الله عنه, který slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

‏ لاَ يُؤْمِنُ أَحَدُكُمْ حَتَّى أَكُونَ أَحَبَّ إِلَيْهِ مِنْ وَالِدِهِ وَوَلَدِهِ وَالنَّاسِ أَجْمَعِينَ .

Nikdo z vás opravdu neuvěří, dokud mu nebudu milejší, nežli jeho rodič, jeho potomek a všichni ostatní lidé dohromady.[31]

Kdo je milován, toho toužíme poznat, ten je námi respektován a toho postoje následujeme.  

Z tohoto důvodu Al-Awzá'í pravil: „Trpělivě následujte Sunnu, zastavte se tam, kde se i lidé zastavili, říkejte to, co i oni říkali a zdržte se toho, čeho se i oni zdrželi. A následujte cestu svých zbožných předků, protože věru to, co stačilo jim, vystačí i vám.[32]

Ibn Šiháb az-Zuhrí pravil: „Lidé nauky před námi říkávali, že spása tkví v následování Sunny.[33]

Ibráhím at-Tejmí proto prosil: „Ó Bože, chraň mne skrze Tvé Náboženství a skrze Sunnu Tvého Posla صلى الله عليه و سلم a dej, abych se neodlišil od toho, co je pravda a abych nenásledoval své tužby. Chraň mne před čímkoli, co způsobuje pochybnosti, před bludy a před spekulacemi.[34]

Osmán al-Chajrí pravil: „Kdokoli se sám ve svých slovech i činech podřídí Sunně, tomu dá Alláh promluvit moudře a kdokoli bude sám prahnout po autoritě, promluví z něj inovace.[35]

'Alí ibn Husejn ibn Džidá´ al-'Ukberí vyprávěl: „Ve snu jsem viděl Híbatulláha at-Taberího al-Láliká´ího a zeptal jsem se ho: „Co s tebou Alláh učinil?“ „Odpustil mi,“ odpověděl mi al-Láliká´í. „Kvůli čemu?“ otázal jsem se. Al-Láliká´í mi šeptem odpověděl: „Kvůli Sunně.[36]

Ibn Tejmíja pravil:

Alláh pozvedá postavení osoby shodně tomu, nakolik následuje Prorokovu صلى الله عليه و سلم Sunnu.[37]

Az-Zehebí napsal:

Není žádného dobra, s výjimkou následování Prorokaصلى الله عليه و سلم a není možné následovat Proroka صلى الله عليه و سلم bez poznání jeho Sunny.[38]

Islámští učenci napříč historií této ummy také pronesli četná slova chvály na adresu všech, kteří se skutečně z celého svého srdce a ze všech svých sil snaží poznávat Sunnu Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a aplikovat ji ve své době a ve svých podmínkách.

Fudajl ibn 'Ijjád pravil: „Alláh má na zemi svůj lid, který ji oživuje. Tím lidem jsou následovníci Sunny.[39]

Sufján as-Sewrí pravil: „Andělé střeží nebesa a následovníci hadísů střeží zemi.[40]

'Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Věz, domnívám se, že smrt už dnes je požehnáním pro každého muslima, který se s Alláhem setká jako následovník Sunny. Věru Alláhu patříme a k Němu se navrátíme.[41]

Ahmed ibn Hanbel napsal svému učedníku Museddedu ibn Musarhadovi dopis, na jehož konci uvedl: „Miluj následovníky Sunny kvůli tomu, co při sobě mají. Nechť ti Alláh dá zemřít následujíce Sunnu a společenství muslimů. Nechť Alláh nás i tebe obdaří množstvím znalostí. Nechť Alláh poskytne nám i tobě úspěch v tom, co On miluje a s čím je spokojen.[42]

Al-'Izz ibn 'Abdisselám pravil: „Kdo bude bránit Alláha a velebit Jeho víru, ten si zaslouží, aby jej Alláh střežil Svým Okem, které nikdy nespí a učinil jej důstojným skrze Svou Hrdost, která nemá mezí.[43]

Muhammed ibn 'Abdilwehháb at-Temímí poznamenal:

Tedy pokud je tomu tak, že blahobytu prvních generací, které přijaly islám i oněch pozdějších generací může být dosaženo jedině cestou následování proroků عليهم السلام, potom těmi, kdo si tento blahobyt nejvíce zaslouží, jsou ti nejznalejší ohledně podání od proroků a nejdůslednější v jejich praktickém uplatnění. Proto ti, kteří jsou nejznalejší ohledně slov a činů proroků, ti, kteří je následují, jsou těmi, kteří si tento blahobyt zaslouží, v každé době a na každém místě. Tito jsou zachráněnou skupinou v každé náboženské obci a v této ummě jsou jimi následovníci Sunny a Hadísu (arab. أهل السنة و الحديث ahlu s-sunneti we l-hadís).[44]

Muhammed Násiruddín al-Albání:

Ti, kteří sami sebe zaměstnávají studiem hadísů Posla Božího صلى الله عليه و سلم, jako by s ním přímo žili.[45]

_______________________________________________________________

[1] Viz 'Abdulmuhsin v Min kunúzi´ l-Kuráni l-Kerími Tefsíru ájáti min Kitábi l-'Azíz, 1/196.

[2] Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v Ighásetu l-lehfán, 1/70.

[3] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 10/568.

[4] Viz Šerhu l-Asfaháníja, str. 250-251.

[5] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/374.

[6] Viz as-Sewáiku l-mursela, 4/1603.

[7] Viz al-Ibdá' fí kemáli š-Šári', str. 24.

[8] Viz Silsiletu l-Hudá we n-núr, č. 190.

[9] Viz Ibid., č. 715.

[10] Viz Tebsiratu l-chalefi bi Šerhi t-Tuhafi fí mezáhibi s-selef, str. 50.

[11] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 10/244.

[12] Viz Minhádžu s-sunna, 5/117.

[13] Zaznamenal at-Taberání v al-Awsatu, 3/17.

[14] Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 3/473-474.

[15] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 746.

[16] Zaznamenal Abú Ja'lá v Musnedu, 8/275 jako sahíh.

[17] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 3/268.

[18] Viz Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, 1/148.

[19] Viz Fejdu l-Kadír, 5/170.

[20] Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 2/421.

[21] Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2946; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 861 jako hasan sahíh. Tato otázka byla v čase pouti onoho Jemence naprosto hypotetická, navzdory tomu, že v dnešní době jednoznačně dává smysl. A Alláh neklade nikomu za povinnost něco, co je nad síly dotyčného.

[22] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/32. 

[23] Viz al-Bahru l-muhít, 6/7-8.

[24] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 1/280.

[25] Zaznamenal 'Abdurrezzák v al-Musannefu, 5/45, hadís č. 8946, jako sahíh doložili Ahmed Šákir a Šu'ajb Arnaut; Ahmed v Musnedu, 1/403, hadís č. 313; a al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 5/77.

[26] Uvádí al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 2/236.

[27] Viz I`lámu al-muwekki'ín, 2/315.

[28] Jako součást delšího hadísu zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4075, na autoritu Newwáse ibn Sem'ána al-Kilábího رضي الله عنه.

[29] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4607; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2676 hasan sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 42.

[30] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 99.

[31] Hadís je muttefakun 'alejhi, zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 15; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 44.

[32] Zaznamenal Ismá'íl ibnu l-Fadl v al-Hudždža, 6/a-b.

[33] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 96.

[34] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I'tisám, 1/116.

[35] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 14/64.

[36] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 17/419.

[37] Uvádí Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í, Viz Tuhfetu l-mudžíb, str. 339.

[38] Viz Sijeru a'lámi n-nubelá´, 9/409.

[39] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibána, str. 175.

[40] Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v Šerefu ashábi l-hadís, str. 91.

[41] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Bida’, 2/84.

[42] Zaznamenal Abú Ja'lá v Tabakátu l-hanábila, 1/345.

[43] Zaznamenal Mer'í al-Hanbelí v Šifáu s-sudúr, str. 223.

[44] Viz al-Ikmá'u bimí džáe an áimeti d-da'weti mine l-akwáli fi l-ittibá', str. 17-18.

[45] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 202.