KORÁNSKÉ ARGUMENTY, ŽE KORÁN JE PŘÍMÉ SLOVO BOŽÍ

Podle správné islámské věrouky tak, jak se dochovala od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, je Korán přímým a nestvořeným slovem Božím (arab. كلام الله kelámu ´lláh), seslaným prostřednictvím anděla Džibríla عليه السلام Prorokovi صلى الله عليه و سلم a posléze celému lidstvu.

Slovní spojení كلام الله kelámu ´lláh, tedy slovo Boží se objevuje na těchto místech v Koránu:

أَفَتَطْمَعُونَ أَن يُؤْمِنُوا۟ لَكُمْ وَقَدْ كَانَ فَرِيقٌ مِّنْهُمْ يَسْمَعُونَ كَلَـٰمَ ٱللَّـهِ ثُمَّ يُحَرِّفُونَهُۥ مِنۢ بَعْدِ مَا عَقَلُوهُ وَهُمْ يَعْلَمُونَ

Jak můžete žádat, aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla? (Bekara: 75)

وَإِنْ أَحَدٌ مِّنَ ٱلْمُشْرِكِينَ ٱسْتَجَارَكَ فَأَجِرْهُ حَتَّىٰ يَسْمَعَ كَلَـٰمَ ٱللَّـهِ

Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu, mu ji poskytni, aby tak mohl slyšet slovo bBoží (Tewba:6)

يُرِيدُونَ أَن يُبَدِّلُوا۟ كَلَـٰمَ ٱللَّـهِ

A rádi by takto změnili slovo Boží! (Feth:15)

Tvrzení, že Korán je přímé nestvořené slovo Boží, vysvětluje Sálih al-Fewzán jako Jeho atribut, z čehož pak plyne:

Alláh jako takový, s Jeho přívlastky a atributy, není stvořený. Naopak, On je Stvořitelem všeho a vše mimo Něj je stvořené. Proto nelze říci, že Boží atributy jsou stvořené, neboť patří Alláhu a nestvořrené.[1]

Atribut Božího Slova potvrzený ve výše citovaných verších patří k atributům, popisovaným jako الصفات الذاتية  as-sifátu z-zátíja, tj. věčně spojených s Boží existencí, ale i k atributům popisovaným jako الصفات الفعلية as-sifátu l-fi'líja, související s Boží činností. Tedy Bůh má ze Své podstaty atribut Řeči a tudíž je schopen hovořit a zároveň hovoří to, co chce, tehdy, když chce, tomu, komu chce. Toto je potvrzeno skutečností, že k Proroku Músá/Mojžíšovi عليه السلام Alláh promlouval přímo a bez prostředníka:

وَكَلَّمَ ٱللَّـهُ مُوسَىٰ تَكْلِيمًا

a Bůh věru hovořil s Mojžíšem řečí jasnou (TáHá: 164)

Ohledně seslání Koránu hovoří Ibnu l-Kajjim:

Je jednoznačně stanoveno, že Alláh Sám seslal Korán, když říká:

تَنزِيلُ ٱلْكِتَـٰبِ مِنَ ٱللَّـهِ ٱلْعَزِيزِ ٱلْحَكِيمِ

Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází. (Džásíja: 2)

Na jiném místě pravil:

لَّا يَأْتِيهِ ٱلْبَـٰطِلُ مِنۢ بَيْنِ يَدَيْهِ وَلَا مِنْ خَلْفِهِۦ ۖ تَنزِيلٌ مِّنْ حَكِيمٍ حَمِيدٍ

a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je! (Fussilet: 42)

A také o jeho zjevení Džibrílem hovoří:

قُلْ نَزَّلَهُۥ رُوحُ ٱلْقُدُسِ مِن رَّبِّكَ بِٱلْحَقِّ لِيُثَبِّتَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَهُدًى وَبُشْرَىٰ لِلْمُسْلِمِينَ

Rci: "Duch svatý je přinesl dolů od Pána tvého s pravdou, aby utvrdilo ve víře ty, kdož uvěřili, a aby bylo vedením i zvěstí radostnou pro ty, kdož odevzdali se do vůle Boží." (Nahl: 102)

Toto naznačuje dvě věci:

Korán je zcela jasně pouze od Alláha a od nikoho jiného. Je to Alláh, kdo jej pronesl a nikdo jiný.

Alláh je vysoko nad veškerým Svým stvořením a Spolehlivý Duch (arab. الروح الأمين ar-Rúhu l-amín - tedy Džibríl) sestoupil s Koránem od Alláha na výsostech k Jeho Poslu.[2]

Džibríl/Gabriel, mír s ním, je andělem pověřeným zjevením (arab. الوحي al-wahj). Alláh ho popisuje jako vysoce postaveného u Pána Trůnu (kterým je Sám Alláh), vládnoucího silou a mocí, který je mezi anděli poslouchán a který je nazván Důvěryhodným (arab. الأمين al-amín):

وَإِنَّهُۥ لَتَنزِيلُ رَبِّ ٱلْعَـٰلَمِينَ نَزَلَ بِهِ ٱلرُّوحُ ٱلْأَمِينُ عَلَىٰ قَلْبِكَ لِتَكُونَ مِنَ ٱلْمُنذِرِينَ بِلِسَانٍ عَرَبِىٍّۢ مُّبِينٍ   وَإِنَّهُۥ لَفِى زُبُرِ ٱلْأَوَّلِينَ

A toto je vskutku Pána lidstva seslání, a sestoupil duch spolehlivý s ním na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním. A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno a je věru v Písmech starých obsaženo. (Šu'ará: 192-195)

Džibríl tedy přinášel také další písma a všechny původní verze svatých písem, které lidstvo od Alláha obdrželo, byly v základu Slovem Božím.

Na jiném místě je o Koránu řečeno:

إِنَّهُۥ لَقَوْلُ رَسُولٍ كَرِيمٍ ذِى قُوَّةٍ عِندَ ذِى ٱلْعَرْشِ مَكِينٍ مُّطَاعٍ ثَمَّ أَمِينٍ

toto věru slova jsou posla vznešeného, silou vládnoucího u Pána trůnu mohutného, poslušnost nalézajícího a spolehlivého! (Tekwír: 19-21)

Muhammedصلى الله عليه و سلم doručil Korán muslimské ummě přesně tak, jak ho obržel od Džibríla. Korán jednomyslně prohlašuje:

فَلَآ أُقْسِمُ بِمَا تُبْصِرُونَ وَمَا لَا تُبْصِرُونَ إِنَّهُۥ لَقَوْلُ رَسُولٍ كَرِيمٍ وَمَا هُوَ بِقَوْلِ شَاعِرٍ ۚ قَلِيلًا مَّا تُؤْمِنُونَ وَلَا بِقَوْلِ كَاهِنٍ ۚ قَلِيلًا مَّا تَذَكَّرُونَ تَنزِيلٌ مِّن رَّبِّ ٱلْعَـٰلَمِينَ وَلَوْ تَقَوَّلَ عَلَيْنَا بَعْضَ ٱلْأَقَاوِيلِ لَأَخَذْنَا مِنْهُ بِٱلْيَمِينِ ثُمَّ لَقَطَعْنَا مِنْهُ ٱلْوَتِينَ فَمَا مِنكُم مِّنْ أَحَدٍ عَنْهُ حَـٰجِزِينَ

Hle, já přísahám při tom, co vidíte, i při tom, co nezříte, že toto zajisté je řeč posla vznešeného! Nejsou to slova básníkova - jak málo vy věříte - ani řeč věštcova - jak krátkou paměť máte - leč je to od Pána lidstva seslání! A kdyby si on proti vůli Naší vymýšlel nějaká rčení, věru bychom jej vzali za jeho pravici a pak mu prořízli jeho srdečnici a žádný z vás by tomu nemohl zabránit. (Hákka: 38-47)

Na dalším místě je potvrzeno, že nejenže si do něj nic nepřimyslel, ale ani z něj nic nezatajil:

وَمَا هُوَ عَلَى ٱلْغَيْبِ بِضَنِينٍ

a není skoupý o nepoznatelném! (Tekwír: 24)

Džibríl přicházel k Proroku Muhammedoviصلى الله عليه و سلم se zjevením. Sám Prorokصلى الله عليه و سلم Džíbríla viděl v jeho pravé podobě pouze dvakrát – jednou z otevřeného prostranství za Mekkou známého jako بطحاء Bathá´ a podruhé během Noční cesty a vystoupání na سدرة المنتهى Sidretu l-muntehá. Měl šest stovek křídel. Při všech dalších příležitostech vídal Džibríla vždy jen v lidské podobě.

Alláh připsal Korán Muhammedoviصلى الله عليه و سلم i Džibrílovi ve smyslu tom, že zejvení Koránu obdrželi a dále zprostředkovali oba. Toto se označuje arabským pojmem إضافة التبليغ idáfetu t-teblígh. Nejedná se tedy o potvrzení, že Korán je „jejich slovem“ ve smyslu tom, že jej pronesli oni a nikoli Alláh, protože Slovo je připsáno vždy tomu, kdo jej původně pronese jako první a nikoli tomu, kdo ho přetlumočí dále, proto se Korán nazývá Slovem Božím, protože je přímým projevem věčného atributu Boží Řeči.

Heretici popírající Boží atributy (sekta jménem جهمية džehmíja) jsou odvozováni od Džehma ibn Safwána, který tuto herezi přejal od Dže'da ibn Dirhema a ten od Ábána ibn Sem'án, jenž se ji naučil od jistého Tálúta, synovce Lebída ibnu l-'Asama, muže, který podnikl magický útok na Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم. Lebíd k tomuto přesvědčení přišel od svých jemenských učitelů a vidění, že svatá písma jsou stvořená, má původ v některých historických proudech židovského teologického myšlení.

Další heretici známí jako الواقفية al-wákifa, zaujali zdrženlivé stanovisko v otázce, zda je Korán stvořený či nestvořený. Něco takového je ještě nebezpečnější, než přímá opozice džehmíje, neboť v očích běžného lidu vypadá jako zaujetí zlaté střední cesty. I oni jsou považováni za nástupce Džehma ibn Safwána.

Poslední skupina heretiků, nazývaná اللفظية al-lafzíja, smýšlí, že jejich recitace Koránu je stvořená. I toto je klam a lest či léčka džehmíjského smýšlení, neboť taková slova mohou znamenat i pravdu i blud. Proto i je imám Ahmed označil za džehmíje. Nicméně v této otázce je nutno objasnit detaily – pokud se těmito slovy o stvořenosti myslí stvořenost jazyka, rtů, jejich pohybu a vydávaného hlasu, pak jde o pravdivé tvrzení. A pokud se pod tím, co má být stvořeno, myslí to, co je pronášeno, tedy Korán, pak jde o tvrzení mylné, neboť Korán stvořený není.

Mu'tezilité, mnohé frakce ší'itů i všichni ostatní toto přesvědčení přebrali právě od džehmíjské sekty.

Úmyslem takových tvrzení tedy od počátku bylo pokřivit muslimskou věrouku.

Následovníci Sunny proto trvají na tvrzení, že hlas recitující Korán je sice hlasem recitátora, ale jím pronášená slova jsou slovy Stvořitelovými.

Pokud bychom byť i jen zvažovali přesvědčení, že Korán Slovem Božím není, co by nám potom zůstalo? Jak by potom Alláh mohl přikazovat, zakazovat a uzákoňovat? Toto by bylo rouháním se proti Pánu, neboť nakonec někdo, kdo nemá ani schopnost promluvit, přece nezasluhuje být pravdivě uctíván, neboť němost je nedostatkem.

Na jiných místech ostatně Alláh koří uctívače zlatého telete, neboť uctívají něco, co ani není schopno hovořit:

وَٱتَّخَذَ قَوْمُ مُوسَىٰ مِنۢ بَعْدِهِۦ مِنْ حُلِيِّهِمْ عِجْلًا جَسَدًا لَّهُۥ خُوَارٌ ۚ أَلَمْ يَرَوْا۟ أَنَّهُۥ لَا يُكَلِّمُهُمْ وَلَا يَهْدِيهِمْ سَبِيلًا ۘ ٱتَّخَذُوهُ وَكَانُوا۟ ظَـٰلِمِينَ

Po odchodu Mojžíšově pak lid jeho si vyrobil z ozdob svých tele, jehož tělo vydávalo bučení. Cožpak neviděli, že ono k nim nemluví ani je po správné cestě nevede? A učinili je modlou svou a stali se tak nespravedlivými. (A'ráf: 148)

________________________________________________________

[1] Viz Šerhu s-Sunna, 1/120.

[2] Viz I'lámu l-muwekki'ín, 4/68.