KORÁNSKÉ VERŠE DOKAZUJÍCÍ PODMÍNKY VYZNÁNÍ VÍRY

Pravost a ryzost vyznání, že není božstva kromě Alláha, tj. že nic a nikdo kromě Něho nemá právo být uctíváno, tedy toho, co je vyjádřeno arabskou větou لا إله إلا الله lá iláhe ille ´lláh, je podmíněna následujícími podmínkami:

1. podmínka:

Znalost (arab. العلم al-'ilm), zahrnující potvrzení toho, co je v souladu s tím (arab. إثبات isbát) a negaci toho, co je v protikladu s tím (arab. نفي nefj). 

Důkazem je příkaz v koránském verši:

فَاعْلَمْ أَنَّهُ لَا إِلَـٰهَ إِلَّا اللَّـهُ وَاسْتَغْفِرْ لِذَنبِكَ وَلِلْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ ۗ وَاللَّـهُ يَعْلَمُ مُتَقَلَّبَكُمْ وَمَثْوَاكُمْ

Věz tedy, že není božstva kromě Boha, a pros za odpuštění vin svých i vin mužů a žen věřících! Bůh dobře ví o přecházení vašem a zná i konečný příbytek váš. (Muhammed: 19)

2. podmínka:

Jistota přesvědčení (اليقين arab. al-jakín) vysvětlená jako dokonalost znalosti a konání v souladu s ní a znamenající protiklad pochyby (arab. الشك aš-šekk) a pochybnosti (arab. الريب ar-rajb).

Důkazem je verš: 

إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ آمَنُوا بِاللَّـهِ وَرَسُولِهِ ثُمَّ لَمْ يَرْتَابُوا وَجَاهَدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ ۚ أُولَـٰئِكَ هُمُ الصَّادِقُونَ

Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží - a tito jsou věru upřímní. (Hudžurát: 15)

3. podmínka:

Upřímnost víry (arab. الإخلاص al-ichlás), zasvěcené pouze Alláhu, v opozici k přidružování falešných božstev k Němu (arab. الشرك aš-širk

Důkazem je příkaz ve verši:

إِنَّا أَنزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ فَاعْبُدِ اللَّـهَ مُخْلِصًا لَّهُ الدِّينَ

Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou! (Zumer: 2)

4. podmínka:

Pravdymilovnost (arab. الصدق as-sidk) bránící upadnutí v pokrytectví a stojící v opozicí před lží, klamáním a falešností (arab. الكذب al-kezib)  

Důkazem je verš:

وَلَقَدْ فَتَنَّا الَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ ۖ فَلَيَعْلَمَنَّ اللَّـهُ الَّذِينَ صَدَقُوا وَلَيَعْلَمَنَّ الْكَاذِبِينَ

Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou. ('Ankebút:3)

5. podmínka:

Náklonnost a obliba těchto slov (arab. المحبة al-mahabbah) a všeho, co je s nimi v souladu, v opozici s odporem vůči tomu (arab. البغضاء al-baghdá´).

Důkazem je verš stavící do opozice lásku věřících ke Stvořiteli a lásku nevěřících k jiným: 

وَمِنَ النَّاسِ مَن يَتَّخِذُ مِن دُونِ اللَّـهِ أَندَادًا يُحِبُّونَهُمْ كَحُبِّ اللَّـهِ ۖ وَالَّذِينَ آمَنُوا أَشَدُّ حُبًّا لِّلَّـهِ ۗ وَلَوْ يَرَى الَّذِينَ ظَلَمُوا إِذْ يَرَوْنَ الْعَذَابَ أَنَّ الْقُوَّةَ لِلَّـهِ جَمِيعًا وَأَنَّ اللَّـهَ شَدِيدُ الْعَذَابِ

Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější. Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání! (Bekara:165)

6. podmínka:

Pokornost a podřízení se (arab. الإنقياد al-inkijád) těmto slovům, spojené s respektováním a plněním všech nároků z nich vyplývajících, jako je vykonávání povinných činů uctívání upřímně a pro Jeho potěchu, v opozici k jejich odvrhování a zanechávání (arab. الترك at-terk). 

Důkazem je verš kárající chování nevěřících:

وَإِذَا غَشِيَهُم مَّوْجٌ كَالظُّلَلِ دَعَوُا اللَّـهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ فَلَمَّا نَجَّاهُمْ إِلَى الْبَرِّ فَمِنْهُم مُّقْتَصِدٌ ۚ وَمَا يَجْحَدُ بِآيَاتِنَا إِلَّا كُلُّ خَتَّارٍ كَفُورٍ 

A když zahalí je vlny jako temnota, vzývají Boha a zasvěcují mu upřímnou svou víru, a když zachrání je na souši, tu někteří z nich k Němu směřují... A popírat znamení Naše může jedině nevděčník proradný! (Lukmán:32)

7. podmínka

Přijetí všeho, co s sebou tato slova nesou (arab. القبول al-kubúl), které představuje negaci odmítání a popírání (arab. الرد ar-radd).

Důkazem je verš, jenž kárá nevěřící: 

إِنَّهُمْ كَانُوا إِذَا قِيلَ لَهُمْ لَا إِلَـٰهَ إِلَّا اللَّـهُ يَسْتَكْبِرُونَ وَيَقُولُونَ أَئِنَّا لَتَارِكُو آلِهَتِنَا لِشَاعِرٍ مَّجْنُونٍ

oni věru, když řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha, zpyšněli, a řekli: "Kvůli básníku bláznivému bychom božstva svá opustit měli?" (Sáffát: 35-36)