MÁME STATISÍCE A JEŠTĚ SI STĚŽUJEME

Ghassán ibnu l-Mufaddal al-Ghulábí pravil: „Někteří z našich společníků mi vyprávěli, že za Júnusem ibn 'Ubejdem (zemřel 139 hidžry) přišel nějaký muž a postěžoval si mu na těžkosti, kterými prochází ve svém živobytí a na úzkost, kterou kvůli tomu pociťuje.

Júnus ibn 'Ubejd mu řekl: „Byl bys šťasten, kdybych ti dal sto tisíc, ale musel by ses vzdát svého zraku?“ Odpověděl: „Ne ...“ „A co kdybych ti nabídl dalších sto tisíc za sluch?“ pokračoval Júnus. „Ne,“ odpověděl dotyčný. „A jazyk bys prodal?“ otázal se Júnus: „Ne,“ odpověděl onen muž. „A svůj rozum?“ otázal se Júnus. „Ne, nikdy, ani za nic,“ odpověděl dotyčný rezolutně.
Poté mu Júnus ibn 'Ubejd připoměl všechna dobrodiní, kterými jej Alláh obdařil, načež dodal: „Vidím, že máš statisíce, ale i přesto si stále stěžuješ, že máš málo!1
 
Imám Hasan al-Basrí pravil: „Potkal jsem některé lidi, kteří se nechtěli těšit z blahobytu tohoto světa, i když se jim ho už dostalo a ani nevěnovali svou pozornost tomu, co je z toho opustilo. Život pro ně byl stejně bezvýznamný jako prach. Jeden z nich žil padesát nebo šedesát let, během kterých vlastnil jen oděv, který nosil, neměl nic, co by vložil mezi sebe a podlahu, když spal a nežádal svou rodinu, aby mu uvařili porci jídla.Když přišla noc, vstávali k modlitbám a pokládali svá čela na podlahu a slzy jim kanuly po skráních. Prosili svého Pána, aby osvobodil jejich šíje od Ohně. Kdykoli vykonali dobrý čin, děkovali za něj Alláhu a prosili ho, aby jim to přijal. Kdykoli se dopustili poklesku, zesmutněli a prosili Alláha, aby jim to odpustil. Budiž s nimi Boží milost a spokojenost! Při Alláhu, ani tací nebyli zachráněni před neblahými dopady a zlými následky hříchů, kromě skrze odpuštění Boží.2
 
 
1Uvádí jej az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 6/292.
2Uvádí Abú Hámid al-Ghazálí v al-Ihjá, 4/239.